Pěvuška modrá
 Pěvuška modrá | |
|---|---|
.jpg) Pěvuška modrá (dospělý pták) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | pěvuškovití (Prunellidae) |
| Rod | pěvuška (Prunella) |
| Binomické jméno | |
| Prunella modularis (Linnaeus, 1758) | |
 Rozšíření pěvušky modré
hnízdiště
celoroční výskyt
zimoviště
zavlečena
sestaveno na základě: BirdLife International a Handbook of the Birds of the World (2018) 2017. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pěvuška modrá (Prunella modularis) je malý druh pěvce z čeledi pěvuškovitých.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Rozlišuje se 8 poddruhů.
- P. m. modularis – Pěvuška modrá evropská obývá většinu Evropy.
- P. m. mabbotti – Pěvuška modrá jihoevropská žije v jižní Francii, Španělsku, Itálii a Řecku.
- P. m. meinertzhageni – Pěvuška modrá balkánská obývá severní Balkán.
- P. m. hebridium – Pěvuška modrá irská žije v Irsku a na Hebridech.
- P. m. occidentalis – Pěvuška modrá britská obývá Velkou Británii a západní Francii.
- P. m. fuscata – Pěvuška modrá krymská žije na Krymu.
- P. m. euxina – Pěvuška modrá turecká obývá severní a severozápadní Turecko.
- P. m. obscura – Pěvuška modrá kavkazská žije v severovýchodním Turecku, na Kavkaze a v severním Íránu.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Dorůstá velikosti vrabce domácího (délka těla 13–14,5 cm), kterému se do jisté míry podobá i vzhledem. Svrchu je hnědá, tmavě čárkovaná, hlavu a hruď má modrošedou, nohy červenohnědé. Na špičkách velkých křídelních krovek má bílé tečky. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná. Mladí ptáci jsou hnědší, s výraznějším čárkováním a světlou bradou. Létá trhavě, na zemi poskakuje v přikrčeném postoji. Žije velmi skrytě, nápadní bývají pouze zpívající samci, kteří často sedávají na vyvýšených místech.[3]
Hlas[editovat | editovat zdroj]
Ozývá se ostrým cit cit nebo cít. Zpěv je rychlý sled stejně vysokých, ostrých a flétnovitých zvuků (
poslech).[2][3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Pěvuška modrá má evropský typ rozšíření, zahrnující téměř celou Evropu od Skandinávie jižně až po Středomoří, a dále Kavkaz. V letech 1867 až 1882 byla člověkem zavlečena také na Nový Zéland. Částečně tažný druh, zimující ve střední a jižní Evropě a severozápadní Africe.[2] Evropská populace je odhadována na 12–26 milionů párů[4] a je považována za stabilní.[5]
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
V České republice hnízdí pravidelně a početně na celém území od nížin až po horní hranici lesa. Rozšířena je zvláště ve středních a horských polohách, ale od poloviny 20. století vzrostly i její stavy v nížinách a městských prostředích. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 250–500 tisíc párů.[2]
Naše populace jsou převážně tažné, značný počet ptáků však na našem území pravidelně zimuje, a to hlavně v nižších a středních polohách. Jarní přílet probíhá na konci března a v dubnu, odlet od září do října.[2]
Prostředí[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí hlavně ve světlých jehličnatých nebo smíšených, méně i listnatých lesích, parcích a zahradách s vyvinutým keřovým patrem a na vřesovištích.[2][3]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
_Nest_11.04.11.jpg)
Hnízdí jednotlivě a teritoriálně, obě pohlaví obhajují potravní teritoria i v zimě. Má velmi variabilní sociální systém; většina párů je monogamních nebo polyandrických (1 samice hnízdí se 2 samci), vzácněji se objevuje i polygynie (1 samec hnízdí se 2–3 samicemi) a polygynandrie (2–3 samci hnízdí se 2–4 samicemi). U polyandrických párů ustanovuje teritorium samice. Hnízdní okrsek přitom zahrnuje teritoria obou samců, která se postupně slučují. Mezi samci tak dochází k určení dominantního (alfa) a submisivního (beta) jedince, doprovázeném intenzivním zpěvem, předváděním agresivních postojů a často i boji. Samice se kromě alfa samce snaží kopulovat i s beta samcem (a někdy i se samci z okolních teritorií) a zajistit tak kvalitnější rodičovskou péči o mláďata; alfa samec se naopak snaží zajistit maximální míru paternity, čehož dosahuje pečlivým střežením samice v průběhu fertilní periody a v případě, že již kopulovala s jiným samcem, intenzivnějším vypuzením spermatu při kopulaci. Kopulace jsou přitom velmi časté a na 1 snůšku jich může připadat až tisíc.[2]
Hnízdo z mechu, tenkých větviček a suchých trav, vystlané jemnými travinami a srstí, staví samotná samice obvykle dobře ukryté v hustých keřích nebo na jehličnatých stromech. Hnízdí pravidelně 2× do roka. Samice snáší 3–5 modrozelených vajec o rozměrech 19,5 × 14,3 mm, na kterých sedí sama po dobu 12–14 dnů. U monogamních párů jsou mláďata krmena oběma rodiči, u polyandrických párů buď dominantním samcem, nebo oběma samci. U polygynandrických párů samci krmí intenzivněji mláďata té samice, u které mají větší jistotu paternity. Mláďata hnízdo opouštějí ve věku 12 dnů a dalších 14–17 dnů jsou krmena mimo něj. Pohlavně dospívají v následujícím roce.[2] Druh se stává často obětí hnízdního parazitismu ze strany kukačky obecné.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
V hnízdním období se živí hlavně hmyzem a pavouky, na podzim a v zimě přechází na rostlinnou potravu, tvořenou drobnými bobulemi a semeny. Potravu hledá převážně na zemi.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d e f g h i HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ a b c SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. S. 274.
- ↑ BirdLife International (2012): Hedge Accentor Prunella modularis.
- ↑ BirdLife International (2004): Prunella modularis. In: Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0927-2. S. 174. (česky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pěvuška modrá na Wikimedia Commons - POŘÍZ, Jindřich; NOVÁK, Zdeněk. BioLib.cz – Prunella modularis (pěvuška modrá) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
