Pěvuška modrá
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Pěvuška modrá (dospělý pták) |
||||||||||||||||
| Stupeň ohrožení podle IUCN | ||||||||||||||||
 málo dotčený[1] |
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||||||
| Prunella modularis (Linné, 1758) |
||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pěvuška modrá (Prunella modularis) je malý druh pěvce z čeledi pěvuškovitých.
Obsah
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Rozlišuje se 7 poddruhů. Většinu Evropy obývá pěvuška modrá evropská (P. m. modularis), jižní Francii, Španělsko, Itálii a Řecko pěvuška modrá jihoevropská (P. m. mabbotti) a severní Balkán pěvuška modrá balkánská (P. m. meinertzhageni). Další 2 poddruhy obývají Velkou Británii, 1 Krym a 1 Kavkaz.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Dorůstá velikosti vrabce domácího (délka těla 13-14,5 cm), kterému se do jisté míry podobá i vzhledem. Svrchu je hnědá, tmavě čárkovaná, hlavu a hruď má modrošedou, nohy červenohnědé. Na špičkách velkých křídelních krovek má bílé tečky. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná. Mladí ptáci jsou hnědší, s výraznějším čárkováním a světlou bradou. Létá trhavě, na zemi poskakuje v přikrčeném postoji. Žije velmi skrytě, nápadní bývají pouze zpívající samci, kteří často sedávají na vyvýšených místech.[3]
Hlas[editovat | editovat zdroj]
Ozývá se ostrým cit cit nebo cít. Zpěv je rychlý sled stejně vysokých, ostrých a flétnovitých zvuků (
poslech).[2][3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Pěvuška modrá má evropský typ rozšíření, zahrnující téměř celou Evropu od Skandinávie jižně až po Středomoří, a dále Kavkaz. V letech 1867 až 1882 byla člověkem zavlečena také na Nový Zéland. Částečně tažný druh, zimující ve střední a jižní Evropě a severozápadní Africe.[2] Evropská populace je odhadována na 12-26 milionů párů[4] a je považována za stabilní.[5]
Výskyt v České republice[editovat | editovat zdroj]
V České republice hnízdí pravidelně a početně na celém území od nížin až po horní hranici lesa. Rozšířena je zvláště ve středních a horských polohách, ale od poloviny 20. století vzrostly i její stavy v nížinách a městských prostředích. Celková početnost byla v letech 2001-03 odhadnuta na 250-500 tisíc párů.[2]
Naše populace jsou převážně tažné, značný počet ptáků však na našem území pravidelně zimuje, a to hlavně v nižších a středních polohách. Jarní přílet probíhá na konci března a v dubnu, odlet od září do října.[2]
Prostředí[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí hlavně ve světlých jehličnatých nebo smíšených, méně i listnatých lesích, parcích a zahradách s vyvinutým keřovým patrem a na vřesovištích.[2][3]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
_Nest_11.04.11.jpg)
Hnízdí jednotlivě a teritoriálně, obě pohlaví obhajují potravní teritoria i v zimě. Má velmi variabilní sociální systém; většina párů je monogamních nebo polyandrických (1 samice hnízdí se 2 samci), vzácněji se objevuje i polygynie (1 samec hnízdí se 2-3 samicemi) a polygynandrie (2-3 samci hnízdí se 2-4 samicemi). U polyandrických párů ustanovuje teritorium samice. Hnízdní okrsek přitom zahrnuje teritoria obou samců, která se postupně slučují. Mezi samci tak dochází k určení dominantního (alfa) a submisivního (beta) jedince, doprovázeném intenzivním zpěvem, předváděním agresivních postojů a často i boji. Samice se kromě alfa samce snaží kopulovat i s beta samcem (a někdy i se samci z okolních teritorií) a zajistit tak kvalitnější rodičovskou péči o mláďata; alfa samec se naopak snaží zajistit maximální míru paternity, čehož dosahuje pečlivým střežením samice v průběhu fertilní periody a v případě, že již kopulovala s jiným samcem, intenzivnějším vypuzením spermatu při kopulaci. Kopulace jsou přitom velmi časté a na 1 snůšku jich může připadat až tisíc.[2]
Hnízdo z mechu, tenkých větviček a suchých trav, vystlané jemnými travinami a srstí, staví samotná samice obvykle dobře ukryté v hustých keřích nebo na jehličnatých stromech. Hnízdí pravidelně 2x do roka. Samice snáší 3-5 modrozelených vajec o rozměrech 19,5 x 14,3 mm, na kterých sedí sama po dobu 12-14 dnů. U monogamních párů jsou mláďata krmena oběma rodiči, u polyandrických párů buď dominantním samcem, nebo oběma samci. U polygynandrických párů samci krmí intenzivněji mláďata té samice, u které mají větší jistotu paternity. Mláďata hnízdo opouštějí ve věku 12 dnů a dalších 14-17 dnů jsou krmena mimo něj. Pohlavně dospívají v následujícím roce.[2] Druh se stává často obětí hnízdního parazitismu ze strany kukačky obecné.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
V hnízdním období se živí hlavně hmyzem a pavouky, na podzim a v zimě přechází na rostlinnou potravu, tvořenou drobnými bobulemi a semeny. Potravu hledá převážně na zemi.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]
- ↑ a b c d e f g h i HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ a b c SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
- ↑ BirdLife International (2012): Hedge Accentor Prunella modularis.
- ↑ BirdLife International (2004): Prunella modularis. In: Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jan Dungel, Karel Hudec: Atlas ptáků České a Slovenské republiky, Academia, Praha 2001, ISBN 80-200-0927-2, str. 174
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pěvuška modrá ve Wikimedia Commons- Prunella modularis
