Otakar Červený
| Otakar Červený | |
|---|---|
 Otakar Červený okolo r. 1910 | |
| Narození | 14. ledna 1850 Hradec Králové  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 8. září 1930 (ve věku 80 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | vydavatel, podnikatel a chemik |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otakar Červený (14. ledna 1850 Hradec Králové – 8. září 1930 Praha[1]) byl český publicista, vydavatel rusko-české revue[ujasnit] a memoárové literatury ze života v Ruském impériu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí a odjezd na Rus[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů z Hradce Králové Václava Františka Červeného. Vystudoval chemii a posléze převzal otcovu firmu. Založil a vedl filiálku továrny žesťových hudebních nástrojů v Kyjevě,[2] kam se i s rodinou přestěhoval. Zde se stal významnou osobností zdejšího českého krajanského života. Žesťové nástroje dodával mj. pro dechové kapely carské armády, díky čemuž disponoval kontakty v armádních i dvorních kruzích.[3] Přátelil se s básníkem Juliem Zeyerem a Janem Voborníkem, který také jejich korespondenci publikoval.[4] Přispíval dary do sbírek Náprstkova muzea, s manželi Vojtou a Josefou Náprstkovými se také přátelil.
Československý odboj[editovat | editovat zdroj]
.png)
Po vypuknutí první světové války se Kyjev záhy ocitl v blízkosti linií východní válečné fronty. Otakar Červený se záhy zapojil do aktivit směřujících ke vzniku československých samostatných jednotek a zřízení krajanské organizace v Kyjevě, která se vedle té petrohradské byla nejdůležitější v Rusku. Spolupracoval mj. s Josefem Dürichem, sdružení pak bylo v kontaktu s lidmi okolo exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika, sdružené do tajné organizace Maffie. Při Masarykově pobytu v Kyjevě byl v domě Červených pod dobu své návštěvy ubytován. Červená se rovněž zapojila do činnosti spolku i do válečného úsilí. Je uváděna jako předsedkyně Červeného kříže v Kyjevě,[5] rovněž docházela do vojenských lazaretů jako zdravotní sestra. Stala se známou pro svou materiální i psychickou podporu čs. legionářů,[6] za kterou si vysloužila přízvisko matka československých vojáků na Rusi.
Po roce 1917[editovat | editovat zdroj]
Po ideovém rozkolu vedení kyjevského sdružení s Masarykovou skupinou roku 1917 se Otokar Červený spolu s Dürichem stáhl mimo dění. V listopadu 1917 pak proběhl v Ruském impériu socialistický převrat a vládu nad zemí přebrala komunistická vláda v Moskvě. V březnu 1918 pak uzavřela s mocnostmi Trojspolku separátní mír v Brestu-Litevském, Kyjev byl okupován německou armádou a v Rusku se následně rozpoutala občanská válka. Československé legie následně zahájily návrat do vlasti prostřednictvím tzv. Sibiřské anabáze, čímž byl přerušen kontakt mezi kyjevským ústředím. Po zabrání Kyjeva Rudou armádou byl Červený dvakrát na jistou dobu uvězněn jako podporovatel legií, bojujících v občanské válce na straně bělogvarnějců. Návrat Otokara a Marie Červených do Československa byl umožněn až po diplomatické intervenci TGM a čs. diplomatů v dubnu 1921.[7][8]
Manželé pak nadále žili v Praze.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Otakar Červený zemřel 8. září 1930 v Praze ve věku 80 let. Jeho choť Marie zemřela roku 1932.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých české pravoslavné církve u sv. Mikuláše, sign. ČPRAV Z2, s. 129
- ↑ Otakar Červený: Úspěšný výrobce dechových nástrojů, který zakládal československé legie v Rusku | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2019-07-07 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Otakar Červený pomáhal legionářům, znali ho i na carském dvoře v Rusku. Hradecký deník. 2009-03-28. Dostupné online [cit. 2022-02-28].
- ↑ Zeyer, Julius: Listy třem přátelům, paní Zdeňce Hlávkové, Otakaru Červenému a Janu Voborníkovi. Praha: Fr. Borový, 1938
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Vorbemerkungen: Betreffend: Hochverräterische Umtriebe von österr. Čechen im Auslande. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Vzpomínáme 1917-1937: sborník prací bývalých příslušníků pluku k dvacátému výročí založení pěšího pluku 3 Jana Žižky z Trocnova. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ ČERVENÝ Otakar 14.1.1850-8.9.1930 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Československá duševní armáda na Rusi. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Pavlík, Jiří: Otakar Červený, mecenáš československých legií v Rusku. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2014
- Muratov, Aleksandr: Osudy Čechů v Rusku, 19.-20. století, cesta z Kyjeva do Vladivostoku. Praha : Scriptorium, 2017
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Červený na Wikimedia Commons - Bibliografický slovník HIÚ
