V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Miluše Roubíčková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miluše Roubíčková
Miluše Roubíčková v roce 2003
Miluše Roubíčková v roce 2003
Rodné jméno Miluše Kytková
Narození 22. července 1922
Praha, Československo
Úmrtí 21. srpna 2015 (ve věku 93 let) [1][2]
Kamenický Šenov, Česko [1][2]
Národnost česká
Vzdělání Uměleckoprůmyslová škola v Praze (UPŠ)
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP)
Povolání sklářská výtvarnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
muž René Roubíček
dcera Michaela Lesařová–Roubíčková
vnuk Petr Šetlík

Miluše Roubíčková (22. července 1922, Praha21. srpna 2015, Kamenický Šenov [1][2]), rozená Kytková, byla česká výtvarnice a designérka patřící mezi přední postavy českého uměleckého sklářství. Vyhraněná umělecká osobnost s vlastním svébytným pojetím skleněné plastiky a objektů, které (ač velmi různé) v celku vytvářejí charakteristický homogenní dojem. Její dílo možno chápat nejen jako poctu české sklářské dovednosti, ale i jako objevnou poctu kráse každodennosti v její banalitě i naivitě.

Svůj aktivní život dělila mezi průkopnickou výtvarnou práci se sklem a mezi rodinu.[p 1][3][4][5][p 2] Byla členkou výtvarného odboru Umělecké besedy a tvůrčí skupiny užitého umění BILANCE.[p 3]

Umělecký vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po studiu na klasickém gymnáziu (latina, řečtina, základy veškerých humanitních věd) nemohla pokračovat v záměru studovat dále na Akademii umění, neboť tato (spolu s ostatními vysokými školami) byla nacisty v tehdejší době uzavřena. A tak ji její umělecké vlohy (kreslířské nadání) nasměrovaly ve 40. létech dvacátého století ke studiu výtvarného umění na pražských průmyslových školách.

Léta studií v Praze
Od roku Do roku Škola
1941 1943 Škola užitného umění
1943 1944 Uměleckoprůmyslová škola (UPŠ) (ateliér, profesor Jaroslav Václav Holeček)
1945 1949 Vysoká škola uměleckoprůmyslová (VŠUP), ateliér skla a monumentální kresby (ateliér, profesor Josef Kaplický)

Po ukončení studií se patnáct let věnovala náročnému designu, který realizovala v prototypech mnohdy určených i pro sériovou výrobu.

Léta práce a spolupráce po roce 1948
S firmou Lobmeyr v Kamenickém Šenově
S ateliéry Uměleckého skla v Novém Boru
S Ústředním výtvarným střediskem pro průmysl skla a jemné keramiky v Praze (později ÚBOK)
S Borským sklem Nový Bor a jeho nástupnickou organizací Crystalexem
Se Sklárnou Ústředí uměleckých řemesel (ÚUŘ) ve Škrdlovicích
Se sklárnou Hergiswiler Glasi v Hergiswilu, (Švýcarsko)[p 4]

Volné autorské tvorbě se začala věnovat po roce 1965. V ní se projevuje několik souběžně působících momentů, které jsou pro její tvorbu zásadní:

  • smysl pro specifiku práce se sklem
  • využívání kvalit skla k dosažení uměleckých záměrů
  • povahová jemnost, málomluvnost, zdrženlivost až uzavřenost
  • bystrý smysl pro humor
  • důraz na soukromí, vzpomínky (jako zdroj uměleckých témat)
  • otevřenost ke každodennosti, všednosti
  • ovlivnění přírodou

Miláno 1957[editovat | editovat zdroj]

Důležitým mezníkem, který vyplynul z tehdejšího jejího zaměření na design pitného skla byla stříbrná medaile získaná v roce 1957 na XI. milánském trienále za ušlechtilý likérový soubor.

Talíře a mísy[editovat | editovat zdroj]

Plastické cítění demonstrovala v letech 19571958 několika talíři a hluboce broušenými mísami z olovnatého křišťálu s asymetrickou kompozicí velkých čirých čočkovitých brusů. Do techniky brusu zapracovávala i přírodní motivy (např. kukuřičné klasy). Novátorství této její tvorby spočívalo v mistrném použití továrních postupů (broušení čirého jasného křišťálu je i dnes pozoruhodná průmyslová metoda opracování skla) vedoucích ke vzniku plně funkčních objektů (talíře, mísy) určených nejen k ukládání předmětů ale i k estetickému zážitku při pohledu "skrz" ně, když jsou prázdné.

Další hledání[editovat | editovat zdroj]

V následujícím období se zaměřila na experimenty s pozapomenutými levnými technikami oživení povrchu nádob reliéfními rastry a to i pomocí kombinací sklovin jasných živých barev.

Kytice pro Expo 67[editovat | editovat zdroj]

Kytice

Přechodem ke koncepci skleněné plastiky pak byla její pozoruhodná instalace pestře zbarvených kytic (s poupaty a květy) na vrcholcích protáhlých stonků (zasazených do váz) vystavená na Expu 67 v Kanadě.

Inspirace běžnými věcmi[editovat | editovat zdroj]

Další motivy k novým skleněným plastikám čerpala z každodenního života (zahrada kolem domu, provoz kuchyně) a ztvárňovala je za pomoci průhledného a zářivého, jemně barevného skla. Mezi nejznámější patří např.:

Bábovky
  • Vznosné podnosy s ovocem nebo s dorty
  • Do skla převedené moučníky nebo bábovky
  • Mísa s bábovkami (pocta českému malíři Vladimíru Komárkovi)
  • Kytice růží ve váze (pocta Botticellimu)

Špacírky[editovat | editovat zdroj]

V 70. létech dvacátého století byl patrný příklon autorky k vertikálním motivům. Na květy a strohá poupata s vysokými stonky vertikálně umísťovanými do nádob navázala neobvyklým objektem: nádobou naplněnou pánskými vycházkovými holemi (špacírkami) ze skleněné tyčoviny.

Hlavy a figury[editovat | editovat zdroj]

Když její manžel René Roubíček v 80. létech dvacátého století začal pracovat na své sérii "Hlav" pojednala toto téma svým způsobem: sérií ženských hlav (se zdůrazněnými účesy, klobouky, stužkami, ...) jako vyjádření ženských charakterů a ženského pohledu na svět. Jen ta jediná mužská hlava byla pojata jako imaginární portrét a pocta malíři Josefu Čapkovi.[p 5]

Skleněné plastiky[editovat | editovat zdroj]

Následovaly další skleněné plastiky na náměty provozu domácnosti a zahrady ztvárňované v čirém ale i pestrobarevném skle. Známé jsou například:

  • hlávky zelí,
  • zavařovací sklenice,
  • různé krabice a krabičky,
  • hrsti skleněných bonbonů,
  • barevné igelitové pytlíčky, pytle, sáčky a tašky

Odložené pytle[editovat | editovat zdroj]

V letech 1983 a 1984 se zúčastnila sklářských sympozií v Hergiswilu (ve švýcarském Luzernu), která se konala v renesanční budově bývalé sýpky. Neobvyklé místo inspirovalo autorku k vytvoření objektu – sestavy s názvem "Odložené pytle" (tvarované do drátěných sítí). Sklárna Hergiswiler Glassi od těch dob vyrábí upomínkové předměty – malé pytlíčky s drobnými předměty uvnitř.[7]

Zdi a křoví[editovat | editovat zdroj]

Úvahy o odcizení mezilidských vztahů a překážek v soužití lidí ji přivedly k symbolickému ztvárnění betonových zdí osazených skleněnými střepy (jako ostraha majetku a obrana proti vstupu nežádoucího). Do bloků hrubých betonových kvádrů (evokujících dojem zdi) (mnohdy obohacených přírodninami (např. mušle)) zapouštěla (většinou na jejich horní hraně) tříšť skleněných úlomků. Z tohoto období pochází velká instalace: reliéf pro dům v Mirsdorfu u Coburgu. Na obdobném principu jako "zdi" zpracovala i téma "křoví" (houština skel vetknutá do popraskané betonové základny).

Motivy konce 80. let[editovat | editovat zdroj]

Koncem 80. let dvacátého spoletí se Miluše Roubíčková vrací k přírodním motivům ("život v zahradním keři") a k velkým kyticím. Dále pak objevovala a zpracovala téma uzlíků, které si naši předkové vázali z barevných šátků.

Porovnání charakteru tvorby manželů Roubíčkových[editovat | editovat zdroj]

René Roubíček přistupuje ke své tvorbě svobodně. Je znám nejen rozměrnými monumenty a světelnými kompozicemi, ale i komornějšími objekty, které i v malých rozměrech působí monumentálním dojmem. Pracuje povětšinou s průhledným sklem. Klade důraz na prostor, světlo, optické efekty a rafinované hry světla.[8] [9]

Miluše Roubíčková volila pro svoji tvorbu povětšinou neprůhledné sklo s využitím pestrých barev. Vytvářela objekty a plastiky spíše komorního rázu. Její tvorba byla oslavou prostých věcí kolem nás; působí intimním dojmem; navozuje spíše pocit domova. Pohybuje se mezi světem reality a světem fantazie – mezi všedností a poezií. V jejím svérázném pojetí pop-artu se tak spojoval český humor s ženskou poetičností.[8] [9]

Chronologický přehled ocenění, sympozií, výstav, ...[editovat | editovat zdroj]

Ceny, ocenění, vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Účast na tuzemských a zahraničních sklářských sympoziích[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1961 Praha, Umělecká beseda
  • 1965 Praha, Galerie Československý spisovatel
  • 1967 Brno, Moravská galerie
  • 1967 Ústí nad Labem, Galerie Dílo
  • 1968 Kamenický Šenov, Sklářské muzeum
  • 1968 Poznaň
  • 1972 Kutná Hora, Muzeum Na hrádku
  • 1975 Liberec, Severočeské muzeum
  • 1976 Frýdek-Místek, Státní zámek
  • 1977 Praha, fotoateliér K. Kalivody (soukromá výstava)
  • 1980 Moravská Třebová, radnice
  • 1982 Jičín, Okresní muzeum a galerie
  • 1982 Luzern, Glasgalerie – Hergiswiler Glasi
  • 1985 Praha, Atrium (společně s René Roubíčkem a grafikem Vladimírem Nagajem)
  • 1987 Düsseldorf, Galerie Ingrid Mensendiek
  • 1987 Frankfurt nad Mohanem, Galerie Gottschalk – Betz
  • 1989 Vídeň, J. a L. Lobmeyr
  • 1992 Jablonec nad Nisou, Muzeum skla a bižutérie
  • 1994 Wiesloch, Kunsthauszentrum Palatin
  • 1995 Frankfurt nad Mohanem, Galerie Vetro
  • 1995 Mariánské Lázně, Kulturní středisko a Městské divadlo
  • 1996 Würzburg, Barockhäuser, Joseph – Griesing Saal
  • 1996 Sommerhausen nad Mohanem, Galerie beim "Roten Turm" Schweinfurt
  • 1996 Galerie am Schrotturm
  • 1997 Praha, Galerie Fronta
  • 1997 Praha, Galerie Na Jánském vršku
  • 1997 Hamburk, Glasgalerie Hittfeld
  • 1999 Východočeská galerie v Pardubicích
  • 2000 Londýn, The Studio Glass Gallery[10]
  • 2002 Luxemburg, Galerie Chapelott ("Sklo – umění dneška")[10]
  • 2002 Drážďany, Galerie F[10]
  • 2003 Praha (27. 6. 2003 až 21. 9. 2003), Uměleckoprůmyslové museum v Praze (Mistři evropského sklářství: Miluše a René Roubíčkovi, sklo / retrospektiva 1944–2003)[10]
  • 2012 Praha, Praha City Center ("Miluše Roubíčková – 50 let pop-artu ve skle")[10]
  • 20122013 Praha, Museum Kampa (SKLO – A PROČ NE II.!)[5]
  • 2015 – "Miluše a René Roubíčkovi – Sklo", muzeum města Brno, hrad Špilberk, královská kaple (8.7.2015 až 6.9.2015) [8]

Účast na světových výstavách Expo[editovat | editovat zdroj]

Kromě vlastních samostatných výstav se Miluše Roubíčková účastnila také všech významných mezinárodních přehlídek a symposií ateliérového skla. Mezi nejdůležitější pak patřily expozice na světových výstavách:

Účast na dalších zahraničních výstavách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1966 VIII. Biennale São Paulo
  • 1973 Intersymposium, Bellrive Museum, Zürich
  • 1977 Le Forme del Vetro, Biennale v Benátkách
  • 1981 The Corning Museum of Glass
  • 1985 I.-II. Coburger Glaspreis, Coburg
  • 1986 Expressions en Verre, Musée des arts décoratifs, Lausanne
  • 1989 Musée des Arts Décoratifs, Paříž
  • 1990 Neues Glas in Europe; 50 Künstler – 50 Konzepte, Kunstmuseum v Düsseldorfu
  • 19901991 Kanazava / Japonsko
  • 1996 Venezia Aperto Vetro, Benátky
  • 20002001 Light Transfigurated Contemporary Czech Glass, Hyda Takayama Museum of Art (Toyama City), Japonsko[11]
  • 20002001 Hiroshima City Museum of Contemporary Art (Hiroshima)[11]

Realizace v architektuře[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení děl ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Díla Miluše Roubíčkové jsou hojně zastoupena v soukromých sbírkách, dále pak v domácích a zahraničních sbírkách skla a moderního umění:

  • Slovenská národní galerie v Bratislavě
  • Moravská galerie v Brně
  • Muzeum skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou
  • Severočeské muzeum v Liberci
  • Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově
  • Sklářské muzeum v Novém Boru
  • Východočeské muzeum v Pardubicích
  • Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
  • Kunstsammlungen der Veste Coburg v Coburgu
  • Glasmuseum Hentrich im Ehrenhof v Düsseldorfu
  • Glasmuseum Ebeltoft v Ebeltoftu
  • Stedelijk Museum De Lakenhal v Leidenu
  • Glasgalerie – Hergiswil Glasi v Luzernu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Manželka významného českého sklářského výtvarníka René Roubíčka, s kterým společně vychovala dvě dcery. Jedna vystudovala Filozofickou fakultu obor Dějiny umění a estetika, druhá (Michaela Lesařová–Roubíčková) žije v Praze, je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (v roce 1973, ateliér prof. Karla Svolinského a prof. Zdeňka Sklenáře). Věnuje se volné a užité grafice, ilustraci, kresbě, malbě, tkaní i trojrozměrným objektům z různých materiálů.
  2. Pokračovatelem rodinné sklářské tradice Roubíčků je vnuk Miluše Roubíčkové a René Roubíčka, Petr Šetlík, DiS. – absolvent vyšší odborné školy (VOŠ) sklářské v Novém Boru. Ten je autorem originálního skleněného objektu pro Cenu Pavla Kouteckého za rok 2014[6]
  3. a b Dvakrát získala ceny tvůrčí skupiny BILANCE.
  4. a b c Sklárna v Hergiswilu (Švýcarsko) byla založena v roce 1975 Roberto Niedererem. Po jeho smrti v roce 1988 převzal firmu jeho syn Robert Niederer. Tomu také patří i galerie v Lucernu. Je velkým obdivovatelem výtvarného umění Miluše Roubíčkové.
  5. Také René Roubíček vytvořil cyklus dlouhých, asketických abstraktních tvarů ("Hlavy"). Technologicky se jednalo o foukání skla do forem, ale vznikající tvary jsou různé i při použití stejných forem. Tak jako jsou různé lidské charaktery. U figur, tvořených obdobně pak vzniká navíc i dojem jiného pohybu. Známé jsou jeho skleněné "autoportréty" (hlava nazvaná "Paní Roubíčková", hlava nazvaná "Pan Roubíček").
  6. Společná velká cena s René Roubíčkem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Zemřela Miluše Roubíčková [online]. Art+Antiques, 2015-12-14 [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. 
  2. a b c Roubíčková, Miluše, 1922-2015 [online]. Knihovna Liberec, 2015-12-31 [cit. 2016-06-02]. Hlaveš, Milan: Odešla Miluše Roubíčková. In: Sklář a keramik, 65, 2015, 11-12, s. 293 (datum úmrtí); Sklář a keramik č. 11-12/2015, roč. 65, s. 293 (datum úmrtí). Dostupné online. 
  3. Galerie Knížecí dvůr, Michaela Lesařová-Roubíčková – grafika [online]. Hluboká nad Vltavou: Galerie Knížecí dvůr, 2013-07-20, rev. 2013-09-08 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  4. LANGER, Jiří, Mgr. Vítězný artefakt pro soutěž Stavba roku LK JUNIOR navrhl Petr Šetlík z novoborské sklářské školy [online]. Liberecký kraj: www.kraj-lbc.cz, 2011-04-13 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  5. a b Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových. Miluše Roubíčková, SKLO - A PROČ NE II.! = Miluše Roubíčková, GLASS - AND WHY NOT II.!. 1. vyd. Praha: Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, 2013. 2 s. (česky, anglicky) Doprovodné leporelo k výstavě: Miluše Roubíčková, SKLO - A PROČ NE II.!, Praha - 14. prosince 2012 až 17. února 2013. 
  6. Cenu Pavla Kouteckého získala za dokument DK Bára Kopecká. novinky.cz [online]. 2014-6-11 [cit. 2014-6-12]. Dostupné online. 
  7. The Studio Glass Gallery, René Roubíček. Sklo: Miluše Roubíčková, René Roubíček = Glass: Miluše Roubíčková, René Roubíček. Příprava vydání Miroslav Kloss, René Roubíček; překlad Kathleen Hayes, Jan Šefranka, Vladimíra Žáková. 1. vyd. Londýn: The Studio Glass Gallery, 1999. 216 s. ISBN 0-9536026-0-5, ISBN 0-9536026-1-3. (česky, anglicky) Doprovodná publikace k výstavě The Studio Glass Gallery, Londýn - léto 1999. 
  8. a b c SMUTNÝ, Jiří. Roubíčkovi představují na Špilberku výběr ze svého rozsáhlého skleněného díla [online]. www.novinky.cz, 2015-07-08 [cit. 2015-07-15]. Dostupné online. 
  9. a b KOVÁČ, Peter. Oslava skla v podání Roubíčkových. PRÁVO. 15. červenec 2015, roč. 26, čís. 163, s. 21. ISSN 1211-2119. 
  10. a b c d e f g h i Miluše Roubíčková [online]. Umělecká beseda (odbor výtvarný - členové) [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  11. a b René Roubíček a Miluše Roubíčková (sklářští výtvarníci) [online]. virtuální galerie ArtForum / ICZ a.s. [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Díla Miluše Roubíčkové ve Wikimedia Commons [online]. Dostupné online. 
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Díla René Roubíčka ve Wikimedia Commons [online]. Dostupné online. 
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miluše Roubíčková
  • Výtvarníci sklárny Moser - Roubíčková Miluše [online]. Moser [cit. 2015-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-11. 
  • KŘEN, Ivo. Objevování krásy všedních věcí - sklo Miluše Roubíčkové [online]. (www.glassrevue.com) Portréty - vydání 14/2001, 2001-01-01 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  • KOVÁČ, Peter. Půl stoletím tvorby průkopníků českého skla [online]. Praha: Novinky.cz, 2003-08-05 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  • PODHRÁZSKÁ DUŠKOVÁ, Lucie. 50 let pop-artu ve skle, Cukrový tvar a barevnost ve skle Miluše Roubíčkové [online]. Nekultura.cz, foto: Martin Fryč, 2012-05-26 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  • Fotogalerie EPD Praha City Centre, vernisáž výstavy "50 let pop-artu ve skle" (22. května 2012 až 30. září 2012) [online]. 2012-05-22 [cit. 2012-09-30]. Dostupné online. 
  • OUJEZDSKÝ, Karel. Miluše Roubíčková: 50 let pop-artu ve skle [online]. www.rozhlas.cz; Pořad: Mozaika; Stanice: ČRo Vltava, 2012-05-24 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  • TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Tak krásné sklo, až k sežrání [online]. Česká televize, 2012-12-15 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  • KOVÁČ, Peter, PhDr. René Roubíček a Miluše Roubíčková v Muzeu Kampa aneb stáří nemá nic společného se stavem ducha [online]. Stavitelé katedrál, 2012-01-01 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 

Videa na YouTube[editovat | editovat zdroj]

  • JEAN CLAUDE CHAPELOTTE. Miluse Roubikova glass contemporary (GLASS GALLERY EXPO LUXEMBOURG 2002) [online]. YouTube, 2010-08-07 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  • CHURAVÝ, Mojmír. Krátké video z výstavy "Sklo a proč ne? II", část 1 ze 2 (2012 / 2013); Exhibition: Glass and why not? II, (work of Miluše Roubíčková), part 1 of 2 [online]. YouTube, 2014-03-18 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  • CHURAVÝ, Mojmír. Krátké video z výstavy "Sklo a proč ne? II", část 2 ze 2 (2012 / 2013); Exhibition: Glass and why not? II, (work of Miluše Roubíčková), part 2 of 2 [online]. YouTube, 2014-03-18 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.