Vladimír Kopecký (sklářský výtvarník)
Vladimír Kopecký | |
![]() Vladimír Kopecký (2014) | |
Narození |
26. listopadu 1931 (89 let) Svojanov ![]() |
---|---|
Povolání | malíř, sklářský výtvarník |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Kopecký (* 26. listopadu 1931 Svojanov) je český malíř, grafik a sklářský výtvarník, do roku 2008 byl vedoucím Ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Život[editovat | editovat zdroj]
Studia[editovat | editovat zdroj]
- 1946 - 1948 Státní odborná škola sklářská, Kamenický Šenov (René Roubíček, Josef Khýn)
- 1948 - 1949 Státní průmyslová škola sklářská, Nový Bor (Stanislav Libenský)
- 1949 - 1956 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér monumentální malby a skla, prof. Josef Kaplický
Působení[editovat | editovat zdroj]
- 1958 -1961 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, aspirantura v ateliéru prof. Josefa Kaplického
- 1990 - 2008 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, profesor, vedoucí ateliéru skla
Členství ve spolcích[editovat | editovat zdroj]
- 1991 Výtvarná skupina Jiná geometrie
- 1992 Umělecká beseda
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Tvorba Vladimíra Kopeckého je permanentním prostupováním
bytostného malířského založení a osobitého využití skla ve výtvarné práci.
Již jeho rané sklářské realizace v podobě tenkostěnných nádob na sobě
nesou abstraktní malířské kompozice, které vstupují prostřednictvím průhledů do
„třetího rozměru“ (Váza, 1958). V další autorově tvorbě se nastálo uplatňuje
tvorba se sklem a suverénní malířská linie. Lze ji dělit na určitá období, ale
zároveň nic není zcela uzavřeno a podněty se znovu navracejí. Je propojena v jeden organismus s nepředvídatelným vývojovým schématem. Střídání
poloh vychází zcela z momentálního rozpoložení a prosté chuti odpočinout si od
jednoho výrazu v druhém.
Podstatným způsobem ovlivnily Vladimíra Kopeckého práce pro architekturu. Linie objektů z řazených plochých skel, které vytváří od 70. let, vychází z principu násobených konstrukcí a tvarů, ať již malovaných či pískovaných (Fošny, 1976). Jejich strohost má v sobě klid přesného řádu, ale zároveň nese i chlad osamělé odlidštěnosti.
Vedle této ukázněnosti stojí od 80. let paralelní směr tvorby, který spojil sklo a barvu v jeden prudký výkřik (Tryzna, 1993 - 2010). Jak sám autor říká: „Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou“.
Sklo je navršené ve skrumážích tabulí a složených bloků. Nese na sobě divoce barevné
kanoucí proudy, stopy štětcem i rukou roztírané. Mizí pod nánosy ve
škvárovitých strukturách, v bizarních dekorech stékajících stružek. Čiré
hranoly malované černě ztrácejí svoji hmotu, jakoby se propadaly
do bezprostorové temnoty. Jindy je sklo sevřené do barvami pojednaného
celku se segmenty kolejnic, cihlami či dřevem (Odpolední štokrdle, 1995) .
Kopecký zbavil sklo tendence k prvoplánové působivosti brutálním zásahem
barvou, destrukcí i spojením s jinými materiály. I přes všechen
nemilosrdný atak však zůstává materiálem s vnímanou podstatou vnitřního výrazu
křehkosti a zranitelnosti. O potřebě permanentní polarity svědčí to,
že v souběžné poloze autor nechává sklo působit v čistotě zcela
minimalistického pojetí stereometrického tvaru z lepeného plochého skla nebo ve
formě násobených zahrocených tvarů z tabulového skla s výrazem čehosi mlčenlivě
symbolického mezi nebem a zemí.
Obdobné principy setkávání protikladů jako v práci se sklem
platí o Kopeckého malbě. Od metodicky ukázněné, geometricky úsporné
či tajemně zahalené polohy odlidštěných konstrukcí a staveb (Ulice,
1970, Labyrint, 1979). přechází k expresivním erupcím barev a živočišnosti, k destrukci materiálu
i divácké jistoty o pojmu krásno.
U starších maleb z 60. a 70 let volil autor často jako
podklad vzorované linoleum (Tři pilíře, 1968). Násobené dekory podlahové
krytiny vytvářejí monotónní pozadí, na němž působí malba zneklidňujícím dojmem.
Zkušenost s tvorbou geometrických kompozic ze skládaných skleněných prvků pro
architekturu zapůsobila jako inspirační moment i pro malbu. Převažují motivy
preparovaných segmentů staveb, konstrukcí a objektů. Nejsou propojené s
pozadím, vyrůstají z nespecifikovatelného prostoru (Chorál, 1974). Obsahové
zaměření těchto obrazů sahá za autorovu fascinaci čistotou geometrických tvarů
a jejich skladby. Lze za nimi tušit výpověď o stavech člověka v základních
pocitech osamocenosti, odlidštění a pochybnostech (Večer, 1970).
Od 80. let začíná v autorově malířské tvorbě převažovat
zcela uvolněná poloha akční malby. Barvy jsou nanášeny na plátno v mohutných
vrstvách, stékají, jsou rozhrnovány zásahem různých nástrojů (Předměstí, 2001,
Tisíce křídel, 2010). Často jsou na plochu obrazu aplikovány segmenty řezaného
tabulového skla, ale i destruované změti nejrůznějších materiálů. Vystavené
obrazy dokumentují výmluvně skutečnost, že v živelně dramatickém procesu
samotného tvoření, který brutálně boří hranice obecné představy diváka o
pravidlech malby, nachází Vladimír Kopecký zážitek a nejvlastnější smysl
výtvarného činění (Běsi, 1988, Zášlehy, 2013).
Kompozice nejsou směrované k efektu okázalého výsledku, nezobrazují ani nevedou k složitě
zakódovaným symbolickým poselstvím. Dýchají především vervou
a opojením z volnosti práce s barvou. Autor je na tomto poli vzácným
solitérem, jeho tvorba poskytuje příležitost k autentickému prožitku fascinace
nespoutanou energií. Ne každý má ovšem odvahu ji přijmout.
Zajímavou polohou autora po roce 2010 jsou sítotisky. Opět
jako by se v nich promítal osobnostní princip nutné potřeby střídání
protipoloh. Přesné liniové struktury opakují motivy obrazů s konstrukcemi v
uměřenější a plošnější podobě, objevují se však i zjevně opojné hry
s fascinací strojově přesným násobením oblých linií s jejich optickými
klamy (Velmi příjemný tvar, 2014). Jako protipól k proudům a vrstvám barev na
obrazech v sousedství působí novým a osvěžujícím výrazem.
Vladimír Kopecký náleží k neopomenutelným osobnostem
moderního českého umění. Úspěch jeho monumentální kompozice na EXPO 92 v
Seville, na které použil tuny tabulového skla a doslova hektolitry barev v
divokých strukturách a výtryscích, svědčí o tom, že okouzlení emotivním
prožitkem živelnosti v tvorbě je mezinárodně zcela srozumitelným jazykem.
Citáty autora
Od svých pěti let jsem chtěl být malířem. Malování se mi líbí. Dělám ho se žravou chutí, hltavě. Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou.
Když se dívám na obraz mnou rozmalovaný a vidím něco zcela nepochopitelného, čemu nejen nerozumím, neumím si to vysvětlit, jsem tím zaskočen a vyciťuji dokonce jakousi hrozbu, tak teprve tehdy zjevuje se mi silný zážitek ještě nezkalený bahnem interpretace a konvenčnosti.
Pak to teprve začíná být ono.
[1]
Sklo pro mne není subjektem mého vyjádření, je pouze prostředkem k dosažení neznámých cílů...Sklo neglorifikuji. Je možné s ním nakládat různě, i proti zaběhnuté představě o něm, tedy i ošklivě - sám jsem termín OŠKLIVÉ SKLO na začátku šedesátých let razil. Tím ale nemyslím, že sklo vždy takové musí být. Chci říci jen to, že jdu-li za výraznou myšlenkou, ne ozdobou, tak tedy bezohledně, že z toho skla i kůži sedřu, až na krev, bude-li třeba.
Jde mi o to, aby hotová věc ze skla poskytovala pozorovateli hlubší význam a nepromlouvala jen vlastnostmi materiálu, které jsou sice jedinečné, ale stavět na nich mi připadá málo. Ve své práci, která je přísně geometrická i spontánně expresivní, se snažím vyslovit všechno to, co mne fascinuje: nekonečnost prostoru, ticho, úzkost a melancholii....[2]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1958 Expo 58 Brusel ,Gold Medal
- 1984 Glass 84´ in Japan, The Bridgestone Museum Prize, Tokyo, Japan
- 2009 Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění
Realizace v architektuře (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1963 Nádraží Havířov
- 1966 Nádraží Vítkovice
- 1966 Kulturní centrum New Foundland, USA
- 1968/70 Hotel Olympik, Praha
- 1968/75 Sklárny Kavalier Sázava
- 1974 Televizní vysílač Praha
- 1975 Dům Balnea, Praha
- 1978 Studio České televize, Praha
- 1984 Pojišťovna Zwolsche Algemeene, Niuewegein, Holandsko
- 1988/89 Předváděcí síň firmy Konica, Tokio
- 1989 Štefánikův dům (nyní hotel Legie), Sokolská 30, Praha 2
- 1992 Radnice Toyama, Japonsko
- 1992 Dům Leonarda Dobbse, Long Island, USA
- 1994 Technologie Centrum, Coburg
Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]
- Národní galerie v Praze
- Uměleckoprůmyslové museum v Praze
- Moravská galerie v Brně
- Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
- Galerie Klatovy – Klenová
- Severočeské muzeum v Liberci
- Galerie Benedikta Rejta, Louny
- Sklářské muzeum Nový Bor
- Muzeum umění Olomouc
- Východočeská galerie v Pardubicích
- Východočeské muzeum v Pardubicích
- České muzeum výtvarných umění v Praze
- Galerie hlavního města Prahy
- Museum Kampa
- Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
- Kunstsammlungen der Veste, Coburg, DE
- Corning Museum of Glass, Corning, N.Y., USA
- Dudley Museum and Art Gallery, USA
- The National Museum of Modern Art, Kjóto, Japonsko
- Musée des Arts Décoratifs de la Ville, Lausanne, CH
- Victoria and Albert Museum, London, UK
- The Lannan Foundation of Contemporary Art, Palm Beach, FL, USA
- Musée Atelier du Verre, Sars – Poteries, F
- Museum of Modern Art, Yokohama, Japonsko
- Uměleckoprůmyslové muzeum, Frankfurt nad Mohanem
- Sbírka z IGS Nový Bor, zámek Lemberk
Účast na světových výstavách[editovat | editovat zdroj]
- Expo 1958, Brusel (s Adrienou Šimotovou, Františkem Burantem)
- Expo 1967, Montreal
- Expo 1992, Sevilla
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Autorské[editovat | editovat zdroj]
- 1970 Vladimír Kopecký: Obrazy, Galerie Václava Špály, Praha
- 1981 Vladimír Kopecký: Obrazy, skleněné objekty, kresby, Sovinec
- 1988 Vladimír Kopecký: Obrazy, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha
- 1989 Vladimír Kopecký: Obrazy - kresby, Ateliér Josefa Chloupka, Brno
- 1989 Vladimír Kopecký, Essener Glasgalerie (Mareš I), Essen
- 1990 Vladimír Kopecký, The Azabu Museum of Arts and Crafts, Tokio
- 1994 Vladimír Kopecký, Galerie Groeneveld, Almelo, Holandsko
- 1996 Vladimír Kopecký, Studio Glass Gallery, Londýn
- 1997 Vladimír Kopecký: Obrazy a sochy, Galerie na Jánském Vršku, Praha
- 1997 Vladimír Kopecký: Obrazy, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
- 1999 Vladimír Kopecký: Retrospektiva, GHMP, Městská knihovna, Praha
- 2000/01 Vladimír Kopecký: Souborná výstava tvorby z let 1950 - 2000, Dům U Jonáše, VG Pardubice
- 2001 Vladimír Kopecký: Obrazy, objekty, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
- 2001/02 Vladimír Kopecký: Intenzita prožitku / Intensity of Experience, Galerie Aspekt, Brno
- 2002 Vladimír Kopecký: Sklo, Galerie výtvarného umění v Ostravě
- 2003 Vladimír Kopecký: Jaký byl a je, Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové Praha
- 2003/04 Vladimír Kopecký: Až do morku duše, Galerie Aspekt, Brno
- 2004 Vladimír Kopecký: Obrazy a objekty, NG, Veletržní palác, Praha
- 2004/05 Vladimír Kopecký: Obrazy, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
- 2005 Vladimír Kopecký, Galerie Navrátil, Praha
- 2007 Vladimír Kopecký, Galerie Aspekt, Brno
- 2011 Vladimír Kopecký, Galerie Havelka, Praha
- 2011/12 Vladimír Kopecký, Galerie Aspekt, Brno
- 2014 Vladimír Kopecký: Bouře a klid, Museum Kampa, Praha
Společné[editovat | editovat zdroj]
Viz Informační systém abART: Kopecký Vladimír [1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vladimír Kopecký 11/5/2012
- ↑ Vladimír Kopecký, 1999, Galerie hlavního města Prahy, str. 5
Katalogy[editovat | editovat zdroj]
- Vladimír Kopecký, 1970, Chalupecký J, kat. 12 s., Svaz českých výtvarných umělců, Praha
- Vladimír Kopecký: Obrazy, 1988, Janoušek I, kat. 24 s., ÚKDŽ, Praha
- Vladimír Kopecký, 2001, autor textu: Kopecký V, kat. 2 s., Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
- Vladimír Kopecký: Obrazy, 2004, Hlaváčková M, kat. 28 s., GMU v Roudnici nad Labem
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- Vladimír Kopecký, 2014, Bouře a Klid / Storm and Calm, kolektiv autorů, 270 s., Retro Gallery, Praha, ISBN 978-80-260-6037-6
- Vladimír Kopecký, 1999, monografie 184s., Galerie hlavního města Prahy, Moraviapress Břeclav, ISBN 80-86181-19-7; ISBN 80-7010-069-9
Encyklopedie a souborné katalogy[editovat | editovat zdroj]
- Modern Bohemian Glass, 1963, Raban Josef, Artia, Praha
- Současné umělecké sklo v Československu, 1970, Šindelář Dušan , Obelisk, Praha
- Současná monumentální tvorba, 1978, Dvorská Pavla , Odeon, Praha
- Současné sklo, 1979, Adlerová Kudělková Königová Alena , Odeon, Praha
- L´art aujourd´hui en Tchecoslovaquie, 1979, Bénamou Geneviève, Paříž
- České výtvarné umění v architektuře 1945 - 1985, 1985, Karbaš Jiří, Odeon, Praha
- Contemporary Czech Painting, 1993, Pečinková Pavla , G+B Arts International Limited, East Roseville, ISBN 978-976-8097-25-5
- Nové umění v Čechách, 1994, Chalupecký Jindřich , Nakladatelství H&H, s.r.o., Jinočany, ISBN 80-85787-81-4
- České sklo, 2001, Petrová Sylva , Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha, ISBN 80-86010-44-9
- České ateliéry / Czech studios (71 umělců současnosti / 71 contemporary artists ), 2005, Art CZ, Praha, ISBN 80-239-5528-4
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Vladimír Kopecký v informačním systému abART
- Art Forum: Vladimír Kopecký
- Grafika Vladimíra Kopeckého, OG Liberec 2013
- Výtvarnické konfese: Vladimír Kopecký, ČT 2011, režie Petr Skala
- Vladimír Kopecký, SUPŠ sklářská Valašské Meziříčí, videozáznamy tvorby VK
- Performance Bolero, VK 2011, YouTube video, 13,49 min
- Vladimír Kopecký, ČRO Vltava 2011
- Glassrevue: Vladimír Kopecký, rozhovor, 2001
- i-DNES, 1999, Vladimír Kopecký, rozhovor
- Vladimír Kopecký, Prague Art
- Vladimír Kopecký, Galerie Aspekt
- Vladimír Kopecký, Litvak Gallery