Vladimír Kopecký (sklářský výtvarník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Kopecký
Vladimír Kopecký (2014)
Vladimír Kopecký (2014)
Narození26. listopadu 1931 (89 let)
Svojanov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, sklářský výtvarník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Kopecký (* 26. listopadu 1931 Svojanov) je český malíř, grafik a sklářský výtvarník, do roku 2008 byl vedoucím Ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Působení[editovat | editovat zdroj]

V letech 1961-1990 a poté od roku 2008 do současnosti je výtvarníkem ve svobodném povolání.

Členství ve spolcích[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1958 Expo 58 Brusel, Gold Medal
  • 1984 Glass 84´ in Japan, The Bridgestone Museum Prize, Tokyo, Japan
  • 2009 Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění
  • 2013 dvě ceny Grafika roku
  • 2017 Cena Městské části Praha 1[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tvorba Vladimíra Kopeckého je permanentním prostupováním bytostného malířského založení a osobitého využití skla ve výtvarné práci. Již jeho rané sklářské realizace v podobě tenkostěnných nádob na sobě nesou abstraktní malířské kompozice, které vstupují prostřednictvím průhledů do „třetího rozměru“ (Váza, 1958). Od počátku 60. let malbou popíral optické kvality skla a oproti převažující dekorativnosti a zdůrazňování vlastností ušlechtilého materiálu postavil malířské gesto a odvahu. Tehdy tzv. "ošklivým sklem" často šokoval své současníky.[2] V další autorově tvorbě se nastálo uplatňuje tvorba se sklem a suverénní malířská linie. Lze ji dělit na určitá období, ale zároveň nic není zcela uzavřeno a podněty se znovu navracejí. Je propojena v jeden organismus s nepředvídatelným vývojovým schématem. Střídání poloh vychází zcela z momentálního rozpoložení a prosté chuti odpočinout si od jednoho výrazu v druhém.

Podstatným způsobem ovlivnily Vladimíra Kopeckého práce pro architekturu. Linie objektů z řazených plochých skel, které vytváří od 70. let, vychází z principu násobených konstrukcí a tvarů, ať již malovaných či pískovaných (Fošny, 1976). Jejich strohost má v sobě klid přesného řádu, ale zároveň nese i chlad osamělé odlidštěnosti.

Vedle této ukázněnosti stojí od 80. let paralelní směr tvorby, který spojil sklo a barvu v jeden prudký výkřik (Tryzna, 1993 - 2010). Jak sám autor říká: „Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou“. Roku 1992 vytvořil pro Expo ´92 v Seville monumentální prostorovou kompozici z malovaného tabulového skla a kovu o ozměrech 2,8 x 11, 7 m (zničeno).[3] Sklo je navršené ve skrumážích tabulí a složených bloků. Nese na sobě divoce barevné kanoucí proudy, stopy štětcem i rukou roztírané. Mizí pod nánosy ve škvárovitých strukturách, v bizarních dekorech stékajících stružek. Čiré hranoly malované černě ztrácejí svoji hmotu, jakoby se propadaly do bezprostorové temnoty. Jindy je sklo sevřené do barvami pojednaného celku se segmenty kolejnic, cihlami či dřevem (Odpolední štokrdle, 1995).

Kopecký zbavil sklo tendence k prvoplánové působivosti brutálním zásahem barvou, destrukcí i spojením s jinými materiály. I přes všechen nemilosrdný atak však zůstává materiálem s vnímanou podstatou vnitřního výrazu křehkosti a zranitelnosti. O potřebě permanentní polarity svědčí to, že v souběžné poloze autor nechává sklo působit v čistotě zcela minimalistického pojetí stereometrického tvaru z lepeného plochého skla nebo ve formě násobených zahrocených tvarů z tabulového skla s výrazem čehosi mlčenlivě symbolického mezi nebem a zemí.

Obdobné principy setkávání protikladů jako v práci se sklem platí o Kopeckého malbě. Od metodicky ukázněné, geometricky úsporné či tajemně zahalené polohy odlidštěných konstrukcí a staveb (Ulice, 1970, Labyrint, 1979) přechází k expresivním erupcím barev a živočišnosti, k destrukci materiálu i divácké jistoty o pojmu krásno.


U starších maleb z 60. a 70 let volil autor často jako podklad vzorované linoleum (Tři pilíře, 1968). Násobené dekory podlahové krytiny vytvářejí monotónní pozadí, na němž působí malba zneklidňujícím dojmem. Zkušenost s tvorbou geometrických kompozic ze skládaných skleněných prvků pro architekturu zapůsobila jako inspirační moment i pro malbu. Převažují motivy preparovaných segmentů staveb, konstrukcí a objektů. Nejsou propojené s pozadím, vyrůstají z nespecifikovatelného prostoru (Chorál, 1974). Obsahové zaměření těchto obrazů sahá za autorovu fascinaci čistotou geometrických tvarů a jejich skladby. Lze za nimi tušit výpověď o stavech člověka v základních pocitech osamocenosti, odlidštění a pochybnostech (Večer, 1970).

Od 80. let začíná v autorově malířské tvorbě převažovat zcela uvolněná poloha akční malby. Barvy jsou nanášeny na plátno v mohutných vrstvách, stékají, jsou rozhrnovány zásahem různých nástrojů (Předměstí, 2001, Tisíce křídel, 2010). Často jsou na plochu obrazu aplikovány segmenty řezaného tabulového skla, ale i destruované změti nejrůznějších materiálů. Vystavené obrazy dokumentují výmluvně skutečnost, že v živelně dramatickém procesu samotného tvoření, který brutálně boří hranice obecné představy diváka o pravidlech malby, nachází Vladimír Kopecký zážitek a nejvlastnější smysl výtvarného činění (Běsi, 1988, Zášlehy, 2013). Kompozice nejsou směrované k efektu okázalého výsledku, nezobrazují ani nevedou k složitě zakódovaným symbolickým poselstvím. Dýchají především vervou a opojením z volnosti práce s barvou. Autor je na tomto poli vzácným solitérem, jeho tvorba poskytuje příležitost k autentickému prožitku fascinace nespoutanou energií. Ne každý má ovšem odvahu ji přijmout.

Zajímavou polohou autora po roce 2010 jsou sítotisky. Opět jako by se v nich promítal osobnostní princip nutné potřeby střídání protipoloh. Přesné liniové struktury opakují motivy obrazů s konstrukcemi v uměřenější a plošnější podobě, objevují se však i zjevně opojné hry s fascinací strojově přesným násobením oblých linií s jejich optickými klamy (Velmi příjemný tvar, 2014). Jako protipól k proudům a vrstvám barev na obrazech v sousedství působí novým a osvěžujícím výrazem.

Vladimír Kopecký náleží k neopomenutelným osobnostem moderního českého umění. Úspěch jeho monumentální kompozice na EXPO 92 v Seville, na které použil tuny tabulového skla a doslova hektolitry barev v divokých strukturách a výtryscích,[4] svědčí o tom, že okouzlení emotivním prožitkem živelnosti v tvorbě je mezinárodně zcela srozumitelným jazykem. Od roku 1994 svůj živelný a spontánní výtvarný projev prezentuje i prostřednictvím performancí,[5][6] ve kterých za doprovodu hudby (Ravel,[7] Musorgskij) využívá žhavé lité sklo a kbelíky akrylových barev.[8]

Citáty autora[editovat | editovat zdroj]

Od svých pěti let jsem chtěl být malířem. Malování se mi líbí. Dělám ho se žravou chutí, hltavě. Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou

Když se dívám na obraz mnou rozmalovaný a vidím něco zcela nepochopitelného, čemu nejen nerozumím, neumím si to vysvětlit, jsem tím zaskočen a vyciťuji dokonce jakousi hrozbu, tak teprve tehdy zjevuje se mi silný zážitek ještě nezkalený bahnem interpretace a konvenčnosti. Pak to teprve začíná být ono. [9]

Sklo pro mne není subjektem mého vyjádření, je pouze prostředkem k dosažení neznámých cílů...Sklo neglorifikuji. Je možné s ním nakládat různě, i proti zaběhnuté představě o něm, tedy i ošklivě - sám jsem termín OŠKLIVÉ SKLO na začátku šedesátých let razil. Tím ale nemyslím, že sklo vždy takové musí být. Chci říci jen to, že jdu-li za výraznou myšlenkou, ne ozdobou, tak tedy bezohledně, že z toho skla i kůži sedřu, až na krev, bude-li třeba.

Jde mi o to, aby hotová věc ze skla poskytovala pozorovateli hlubší význam a nepromlouvala jen vlastnostmi materiálu, které jsou sice jedinečné, ale stavět na nich mi připadá málo. Ve své práci, která je přísně geometrická i spontánně expresivní, se snažím vyslovit všechno to, co mne fascinuje: nekonečnost prostoru, ticho, úzkost a melancholii....[10]

Realizace v architektuře (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1963 Nádraží Havířov
  • 1966 Nádraží Vítkovice
  • 1966 Kulturní centrum New Foundland, USA
  • 1968/70 Hotel Olympik, Praha
  • 1968/75 Sklárny Kavalier Sázava
  • 1974 Televizní vysílač Praha
  • 1975 Dům Balnea, Praha
  • 1978 Studio České televize, Praha
  • 1984 Pojišťovna Zwolsche Algemeene, Niuewegein, Holandsko
  • 1988/89 Předváděcí síň firmy Konica, Tokio
  • 1989 Štefánikův dům (nyní hotel Legie), Sokolská 30, Praha 2
  • 1992 Radnice Toyama, Japonsko
  • 1992 Dům Leonarda Dobbse, Long Island, USA
  • 1994 Technologie Centrum, Coburg

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Účast na světových výstavách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1970 Vladimír Kopecký: Obrazy, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1981 Vladimír Kopecký: Obrazy, skleněné objekty, kresby, Sovinec
  • 1988 Vladimír Kopecký: Obrazy, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha
  • 1989 Vladimír Kopecký: Obrazy - kresby, Ateliér Josefa Chloupka, Brno
  • 1989 Vladimír Kopecký, Essener Glasgalerie (Mareš I), Essen
  • 1990 Vladimír Kopecký, The Azabu Museum of Arts and Crafts, Tokio
  • 1994 Vladimír Kopecký, Galerie Groeneveld, Almelo, Holandsko
  • 1996 Vladimír Kopecký, Studio Glass Gallery, Londýn
  • 1997 Vladimír Kopecký: Obrazy a sochy, Galerie na Jánském Vršku, Praha
  • 1997 Vladimír Kopecký: Obrazy, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
  • 1999 Vladimír Kopecký: Retrospektiva, GHMP, Městská knihovna, Praha
  • 2000/01 Vladimír Kopecký: Souborná výstava tvorby z let 1950 - 2000, Dům U Jonáše, VG Pardubice
  • 2001 Vladimír Kopecký: Obrazy, objekty, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
  • 2001/02 Vladimír Kopecký: Intenzita prožitku / Intensity of Experience, Galerie Aspekt, Brno
  • 2002 Vladimír Kopecký: Sklo, Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • 2003 Vladimír Kopecký: Jaký byl a je, Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové Praha
  • 2003/04 Vladimír Kopecký: Až do morku duše, Galerie Aspekt, Brno
  • 2004 Vladimír Kopecký: Obrazy a objekty, NG, Veletržní palác, Praha
  • 2004/05 Vladimír Kopecký: Obrazy, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • 2005 Vladimír Kopecký, Galerie Navrátil, Praha
  • 2007 Vladimír Kopecký, Galerie Aspekt, Brno
  • 2011 Vladimír Kopecký, Galerie Havelka, Praha
  • 2011/12 Vladimír Kopecký, Galerie Aspekt, Brno
  • 2014 Vladimír Kopecký: Bouře a klid, Museum Kampa, Praha

Společné[editovat | editovat zdroj]

Viz Informační systém abART: Kopecký Vladimír [1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Kopecký, 1970, Chalupecký J, kat. 12 s., Svaz českých výtvarných umělců, Praha
  • Vladimír Kopecký: Obrazy, 1988, Janoušek I, kat. 24 s., ÚKDŽ, Praha
  • Vladimír Kopecký, 2001, autor textu: Kopecký V, kat. 2 s., Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
  • Vladimír Kopecký: Obrazy, 2004, Hlaváčková M, kat. 28 s., GMU v Roudnici nad Labem

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Encyklopedie a souborné katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Modern Bohemian Glass, 1963, Raban Josef, Artia, Praha
  • Současné umělecké sklo v Československu, 1970, Šindelář Dušan , Obelisk, Praha
  • Současná monumentální tvorba, 1978, Dvorská Pavla , Odeon, Praha
  • Současné sklo, 1979, Adlerová Kudělková Königová Alena , Odeon, Praha
  • L´art aujourd'hui en Tchecoslovaquie, 1979, Bénamou Geneviève, Paříž
  • České výtvarné umění v architektuře 1945 - 1985, 1985, Karbaš Jiří, Odeon, Praha
  • Contemporary Czech Painting, 1993, Pečinková Pavla , G+B Arts International Limited, East Roseville, ISBN 978-976-8097-25-5
  • Nové umění v Čechách, 1994, Chalupecký Jindřich , Nakladatelství H&H, s.r.o., Jinočany, ISBN 80-85787-81-4
  • České sklo, 2001, Petrová Sylva , Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha, ISBN 80-86010-44-9
  • České ateliéry / Czech studios (71 umělců současnosti / 71 contemporary artists ), 2005, Art CZ, Praha, ISBN 80-239-5528-4
  • Milan Hlaveš a kol. (ed.), 7 + 1, Mistři českého skla, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha 2016, ISBN 978-80-87344-32-3
  • Sylva Petrová, České sklo, 428 s., Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Praha 2018, ISBN 978-80-87989-50-0

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]