Merlík trpasličí

Merlík trpasličí
	Merlík trpasličí (Dysphania pumilio)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hvozdíkotvaré (Caryophyllales);
Čeleď	laskavcovité (Amaranthaceae);
Rod	merlík (Dysphania);
Binomické jméno
	Dysphania pumilio; (R. Br.) Mosyakin et Clemants, 2002
Synonyma
	Chenopodium pumilio;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Merlík trpasličí (Dysphania pumilio) je nevysoká, chlupatá, jednoletá, planě rostoucí rostlina. Tato světlomilná, teplomilná a suchomilná bylina je nepůvodní druh, který se v české přírodě vyskytuje od konce 19. století.

Druh původem z Austrálie byl nejdříve zařazen do rodu Chenopodium pod vědeckým jménem Chenopodium pumilio. Po podrobnějších studiích byl společně s ostatními australskými druhy přeřazen do rodu Dysphania.

Šíření

Merlík trpasličí je běžným téměř v celé Austrálii a Tasmánii, kde roste jako obyčejný polní a zahradní plevel v suchých vnitrozemských i vlhkých přímořských oblastech. Roste na neobhospodařovaných místech, u pravidelně vysychajících vodních toků a nádrží, jakož i na dobytčích pastvinách a pozemcích poblíž hospodářských dvorů.

V Evropě roste od Velké Británie a Pyrenejského poloostrova přes Střední Evropu a celé Rusko až po Dálný východ. Na území Evropy není hlášen pouze z Pobaltí, Itálie, zemí Balkánu a Turecka. Zdomácněl také v Severní a Jižní Americe, ve střední a jižní Africe, na Novém Zélandu i na mnoha Tichomořských ostrovech. Na území Česka byl zaznamenán, jako jeden z prvých v Evropě, již v roce 1890 v městysi Nosislav v okrese Brno-venkov.

Výskyt

Druh byl se surovou australskou ovčí vlnou zavlékán téměř do celého světa. Z továren se jeho semena šířila s vyváženým odpadem a následným spláchnutím do řek a odplavením na nová stanoviště.

Jeho obvyklá stanoviště se nacházejí v teplých oblastech na antropogenních půdách a v údolích velkých řek, vyhledává propustné půdy písčitého či kamenitého charakteru. Dobře mu prospívají místa uvnitř městských sídel i poblíž dopravních uzlů.

V Česku se vyskytuje hlavně na rumištích a skládkách, na sešlapávaných místech (komunikace, dvory), v blízkosti železničních stanic a přístavů, na březích řek a rybníků, stejně jako na obdělávaných polích a zahradách. Dobře snáší i silně zasolené půdy.

Popis

Jednoletá, slabě aromatická rostlina pokrytá bílými článkovitými chlupy (které vytvářejí dojmem pomoučené rostliny) a žlázkami s lepivým sekretem. Poléhavá až vystoupavá, podélně rýhovaná lodyha, dlouhá 20 až 80 cm, je od báze rozvětvená. Střídavě rostoucí řapíkaté listy jsou vejčité, podlouhlé či kopinaté, bývají 1 až 4 cm dlouhé a 0,5 až 2 cm široké. Listové čepele jsou peřenolaločné až peřenodílné, oboustranně hustě chlupaté a zespodu šedavé.

Květenství je asi 5 mm velké klubko, s 5 až 10 květy na kratičkých stopkách, vyrůstající z paždí listů. Oboupohlavné květy jsou čtyř až pětičetné se zelenkavým okvětím, s lístky na bázi srostlými a na vrcholu špičatými. V květu bývá jedna až pět tyčinek, blizny jsou dvě. Květy opyluje vítr.

Rozmnožování

Semena jsou asi 0,5 mm velké a lesklé nažky tmavohnědě zbarvené, které dozrávají koncem září a vysemeňují se postupně až do jara. Merlík trpasličí se rozmnožuje pouze semeny, z nichž převážná část vyklíčí dalším rokem na jaře a zbytek z půdní banky někdy později; většinou klíčí v teplejším období roku. Semena si podržují dobrou klíčivost i pět let. Pro rostlinu jsou nejperspektivnější semenáčky vzcházející od konce dubna do poloviny června, kterým do příchodu zimy stačí semena plně dozrát.

Význam

Velká plodnost a nenáročnost na půdu umožnila tomuto druhu zdomácnět v teplých oblastech české krajiny. Protože lokalit kde se vyskytuje výrazně nepřibývá, je tato rostlina řazena pouze mezi zdomácnělé neofyty. Je to konkurenčně slabý druh, který se na určitých lokalitách etabloval a stal se neškodnou součásti české flory. Jeho další intenzivní šíření je nepravděpodobné.^[1]^[2]^[3]^[4]^[5]

Reference

↑ KAŠPAROVÁ, Františka. Studie ekologických charakteristik invazního druhu Chenopodium pumilio. České Budějovice, 2008 [cit. 14.08.2014]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Stanislav Mihulka. Dostupné online.
↑ ELIÁŠ, Pavol ml. BOTANY.cz: Merlík trpasličí [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 21.11.2008 [cit. 2014-08-14]. Dostupné online. (slovensky)
↑ FAJMON, Karel; SIMONOVÁ, Deana. Merlíky – opomíjení průvodci našich cest. S. 205–207. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2008 [cit. 14.08.2014]. Čís. 5, s. 205–207. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
↑ Dysphania pumilio [online]. HerbiGuide Pty Ltd, Albany, WA, AU [cit. 2014-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Chenopodium pumilio [online]. Missouri Botanical Garden Press, Saint Louis, MO, USA, rev. 11.01.2002 [cit. 2014-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-12. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu merlík trpasličí na Wikimedia Commons
Botanický ústav AV ČR – rozšíření merlíku trpasličího v ČR

[1] KAŠPAROVÁ, Františka. Studie ekologických charakteristik invazního druhu Chenopodium pumilio. České Budějovice, 2008 [cit. 14.08.2014]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Stanislav Mihulka. Dostupné online.

[2] ELIÁŠ, Pavol ml. BOTANY.cz: Merlík trpasličí [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 21.11.2008 [cit. 2014-08-14]. Dostupné online. (slovensky)

[3] FAJMON, Karel; SIMONOVÁ, Deana. Merlíky – opomíjení průvodci našich cest. S. 205–207. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2008 [cit. 14.08.2014]. Čís. 5, s. 205–207. Dostupné online. ISSN 0044-4812.

[4] Dysphania pumilio [online]. HerbiGuide Pty Ltd, Albany, WA, AU [cit. 2014-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[5] Chenopodium pumilio [online]. Missouri Botanical Garden Press, Saint Louis, MO, USA, rev. 11.01.2002 [cit. 2014-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-12. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]