Merlík všedobr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMerlík všedobr
alternativní popis obrázku chybí
Merlík všedobr (Blitum bonus-henricus)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď laskavcovité (Amaranthaceae)
Podčeleď merlíkové (Chenopodioideae)
Rod podivka (Blitum)
Binomické jméno
Blitum bonus-henricus
(L.) Rchb., 1832
Synonyma
  • Chenopodium bonus-henricus
  • podivka všedobr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hustý porost
Květenství
Květy

Merlík všedobr (Blitum bonus-henricus) je vytrvalá, chlupatá, žlutozelená bylina, jejíž lodyha obvykle vyrůstá do výšky 20 až 60 cm. Dříve byl záměrně pěstován a využíván jako listová zelenina i léčivá rostlina, v současnosti je považován za zplanělý pozůstatek druhu jen s malým významem.

Původní areál této rostliny lze ztěží zjistit, pravděpodobně pochází z jihovýchodní Evropy. Odtud se rozšířil téměř po celém kontinentu, včetně Skandinávie a evropské části Ruska (kde sahá až po Volhu a Dněpr), ale s výjimkou Pyrenejského poloostrova. V České republice je považován za zdomácnělý archeofyt a vzhledem k jeho snižujícímu se počtu pravidelných stanovišť je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazen do kategorie Druhy vyžadující pozornost (C4a). S příchodem novodobých osídlenců Ameriky byl zavlečen i do východních oblastí Kanady a Spojených států amerických.[1][2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Obvykle se tato hluboce kořenící bylina vyskytuje v blízkosti obcí na rumištích, skládkách, smetištích nebo podél cest, příkopů a břehů vodních toků. Vyrůstá také jako plevel na půdách dobře zásobených živinami v prořídlých porostech jetelovin a víceletých pícnin. Je vytrvalý hemikryptofytfenologickým optimem od června do září. Rostlina upřednostňuje vlhkou půdu, která může být od kyselé po zásaditou, od písčité po jílovitou; nemůže však růst ve stínu.

V České republice se vyskytuje od kolinního po submontánní stupeň, nejvýše položená místa kde jej lze nalézt jsou Luční boudaKrkonoších (1400 m n. m.) a Horská Kvilda na Šumavě (1400 m). Stupeň ploidie (x) = 4, počet chromozomů (2n) = 36.[1][2][5]

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh prošel několika pokusy o správné zatřídění. Poprvé jej popsal roku 1753 Carl Linné jako Chenopodium bonus-henricus a v roce 1832 jej Heinrich Gottlieb Ludwig Reichenbach chtěl přeřadit do rodu Blitum, což se pro nedostatek důkazů v široké veřejnosti botaniků neujalo. Teprve při nedávných moderních, molekulárně genetických studiích bylo shledáno, že je tento druh podstatně vzdálen od rodu Chenopodium a v roce 2012 byl navrácen do rodu Blitum pod vědeckým jménem Blitum bonus-henricus.

Tato fylogenetická anylýza vyřešila složitou, více než dvěstěletou taxonomickou nejasnost kvůli rozdílné interpretaci jednotlivých morfologických znaků. Poskytla moderní klasifikaci a v jejím důsledku se vrátily dlouho nepoužívaná jména rodů Blitum, Lipandra, Oxybasis a vznikl nový rod Chenopodiastrum.

Vědecký název druhu bonus-henricus značí latinsky "dobrý Henry", což je podle jedné teorie úlitba anglickému králi a podle druhé se vztahuje ke středoevropské pohanské víle "Guter Heinrich".[6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá, žlutozelená, chlupatá bylina s tlustou lodyhou vysokou 20 až 60 cm, vyrůstající z dřevnatějícího, hluboko sahajícího kořene. Lodyha je vzpřímená nebo krátce vystoupavá, bez uzlin, jednoduchá nebo slabě rozvětvená a celá pokrytá měkkými a slabě lepkavými chloupky, které způsobují "pomoučený" vzhled rostliny. Je střídavě porostlá jednoduchými, celistvými listyřapíky až 15 cm dlouhými, čepele mívá dlouhé 5 až 10 cm a široké 4 až 9 cm. V dolní části lodyhy bývají listy trojúhelníkovité až střelovité a v horní kosočtverečné až kopinaté. Listy jsou celokrajné, mělce vykrajované nebo chobotnatě zubaté a na vrcholu jsou zaoblené nebo mají tupou špičku.

Květenství, vyrůstající na hlavním stonku i vedlejších větvích, je ve své spodní části řídký a v horní hustý lichoklas či hustá lata lichoklasů. Je složený z vícekvětých klubíček o průměru do 5 mm. Květy nemají listeny, jsou z většiny oboupohlavné, řidčeji pouze samičí. Jejich vytrvalé okvětí je zelené, nejčastěji pětičetné, volné okvětní lístky jsou kopinaté až vejčité, na vrcholu rozšířené a někdy zubaté, na vnější straně mívají průsvitný lem. V květu je nejčastěji pět tyčinekprašníkypylem, vejčitý semeník a jedná krátká a tlustá čnělka se z okvětí vyniklou bliznou se dvěma či třemi rameny. Rozkvetlé květy nevoní a nemají nektar, jsou proto opylovány hlavně větrem.

Plody jsou vejčitě ledvinovité, čočkovitě zploštělé, tupě hranaté, hnědé nažky 1,5 až 2 mm velké, které jsou asi do jedné třetiny obalené lístky suchého okvětí. Nažky (semena) klíčí v chladu poměrně pomalu, ale spolehlivě. Lze je vysévat přímo na stanoviště, nebo mladé rostlinky předpěstovat v teple a teprve pak vysazovat. Rostliny se přirozeně do blízkého okolí šíří rozrůstáním oddenků a na větší vzdálenost semeny roznášenými větrem nebo vodou přívalových dešťů.[1][2][5][6][7][8] [9]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Droga z usušeného kořene merlíku všedobru obsahuje saponiny, sliz, třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy aj., z listů obsahuje hlavně vitamín C, železo, vápník, fosfor, draslík a další prvky. Listy obsahují hojně kyseliny šťavelové a nejsou proto vhodné pro lidi trpící revmatismem, dnou nebo onemocněním ledvin. Kořenů se dříve používalo v lidovém léčitelství pro laxativní účinky a listů na podporu tvorby mléka (u zvířat i lidí). Listy se ovinovaly okolo hnisavých ran a vředů. Častěji však výživné mladé listy sloužívaly syrové k přípravě salátu a špenátu, koncem jara jsou však již tuhé a musí se tepelně upravovat. Dříve se tato bylina hojně pěstovala v zahradách a její současný výskyt v blízkosti obcí je obvykle následek zplanění do volné přírody.

Listy jsou potravou pro housenky některých můr, např. v české přírodě pro blýskavku lebedovou, můru kapustovou, píďalička východní a píďalku mochnovou.[1][2][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Chenopodium bonus-henricus [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 24.08.2009 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Chenopodium bonus-henricus, s. 234-236. 
  3. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.10.2019]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Blitum bonus-henricus [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Chenopodium bonus-henricus/ [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 26.08.2018 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b FUENTES-BAZAN, Susy; UOTILA, Pertti; BORSCH, Thomas. A novel phylogeny-based generic classification for Chenopodium sensu lato, and a tribal rearrangement of Chenopodiaceae. Willdenowia [online]. Botanic Garden and Botanical Museum Berlin, D, 01.2012 [cit. 14.10.2019]. Roč. 42, čís. 1, s. 5-148. Dostupné online. ISSN 1868-6397. (anglicky) 
  7. a b Finland Nature and Species: Chenopodium bonus-henricus [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. CLEMANTS, Steven E.; MOSYAKIN, Sergei L. Flora of North America: Chenopodium bonus-henricus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. WANYING, Li; SAVAGE, Geoffrey P.; SMITH, Christopher J. Content of the Herb Good-King-Henry, Blitum Bonus-Henricus. Foods [online]. Lincoln University, Lincoln, New Zealand, 12.05.2015 [cit. 14.10.2019]. Roč. 4, čís. 2, s. 140–147. Dostupné online. ISSN 2304-8158. (anglicky) 
  10. Plants For a Future: Chenopodium bonus-henricus [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]