Menhartice (Křimov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Menhartice
Rybník na okraji zaniklé vsi
Rybník na okraji zaniklé vsi
Základní informace
Charakter sídla samota
Počet obyvatel 0 (2011)
Domů 2 (2016)
Nadmořská výška 725 m
Lokalita
PSČ 430 01
Obec Křimov
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Menhartice u Křimova (5,05 km²)
Zeměpisné souřadnice
Menhartice
Menhartice
Další údaje
Kód části obce 76252
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menhartice (německy Märzdorf) jsou samota, část obce Křimov v okrese Chomutov. Nachází se asi 2,5 km na sever od Křimova. V roce 2016 zde byly evidovány dvě adresy.[1] V roce 2011 zde trvale nežil žádný obyvatel.[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní název vesnice Meinhardesdorf byl odvozen z osobního jména Meinhart nebo Meginhart. První část názvu magen (síla, moc, množství) pochází ze střední horní němčiny. Mezi první písemnou zmínkou a dalšími zprávami o vesnici je téměř tři sta let dlouhá mezera, během které se jméno změnilo na Martinsdorf (Martinova ves). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Meinhardesdorf (1281), Martinsdorff (1571), Merczdorff (1606) nebo Merczdorf a Märzdorf (1787 a 1846).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281.[4] V roce 1875 získala obec zastávku na nově vybudované železniční trati Křimov–Reitzenhain.

Po druhé světové válce došlo k vysídlení původních obyvatel a obec zanikla.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Menhartice stávaly v katastrálním území Menharice u Křimova o rozloze 5,05 km²[5]Ústeckém kraji asi 2,5 kilometru severoseverozápadně od Křimova a deset kilometrů severozápadně od Chomutova.[6]

Geologické podloží je tvořené především prekambrickými dvojslídnými a biotitickými rulami, ale nejsevernější část katastrálního území na svazích Bezručova údolí tvoří Intruzivní horniny předvariského a neznámého stáří, konkrétně různé druhy metagranitů, metagranodioritů a ortorul. V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory, podcelku Loučenská hornatina a okrsku Přísečnická hornatina,[7] pro kterou jsou charakteristické zbytky zarovnaných povrchů na vyzdvižené kře.[8] Nejvyšším bodem území je vrchol Menhartického vrchu (849 metrů) a dalším významným vrcholem je Chlum (762 metrů) při jižní hranici. Samotná vesnice stávala nad Menhartickým potokem na jižním úbočí Menhartického vrchu ve výšce okolo 725 metrů. Z půd převažují podzoly, ale v místě, kde stávala vesnice, a v údolí mezi Menhartickým vrchem a Chlumem se vyskytují také kambizemě.[7] Západní svahy Bezručova údolí při východní hranici katastrálního území patří ke stejnojmenné přírodní památce a celé území je součástí přírodního parku Bezručovo údolí.[6]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 166 obyvatel (z toho 86 mužů), z nichž bylo pět Čechoslováků a 161 Němců. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 168 obyvatel německé národnosti. Jeden byl bez vyznání, jeden byl členem jiných církví a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[2][4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 224 226 224 214 195 166 168 12 - - - - - -
Domy 36 40 41 39 36 38 38 34 - - - 2 - -

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Menharticích žilo 102 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adresy v České republice [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2016-12-22 [cit. 2016-12-26]. Dostupné online. 
  2. a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292. 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 50. 
  4. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  5. Katastrální území Menhartice u Křimova [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2016-12-26]. Dostupné online. 
  6. a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-12-26]. Dostupné online. 
  7. a b CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-12-26]. Dostupné online. 
  8. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Přísečnická hornatina, s. 366–377. 
  9. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 208. 
  10. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98. 
  11. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN 0231-5076. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]