Martin Petiška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Martin Petiška
Martin Petiška v červnu 2007
Narození 27. března 1951 (67 let)
Praha
Pseudonym Eduard P. Martin,
Povolání Spisovatel, básník, dramatik, nakladatel
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Příbuzní Eduard Petiška (otec), Eduard Petiška (syn), Kristýna Petišková (dcera), MUDr. František Petiška, strýc, MUDr. Pavel Reiterer, bratranec, MUDr. Michaela Petišková, sestřenice
„Kdo není romantik, snad ani nemůže v životě být šťastným.“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Petiška (* 27. března 1951, Praha, pseudonym Eduard Martin, Eduard P. Martin nebo Martin P. Edwards) je český spisovatel, básník, dramatik a vydavatel, syn spisovatele Eduarda Petišky[1].

Je autorem více než padesáti titulů.[2] Celkové náklady jeho knih přesáhly hranici několika set tisíc výtisků a byly přeloženy do několika jazyků. V současné době vycházejí také jako audioknihy[3] a elektronicky v edici vybraných spisů Martina Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení[4] a patří k nejstahovanějším ebookům v Google books.[5]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Základní a střední školu vychodil v Brandýse nad Labem, kde také v roce 1969 maturoval. Od dětství mohl poznávat široký okruh otcových přátel (Jiří Kolář, Bohumil Hrabal, František Hrubín, Jaroslav Seifert, Jiří Šlitr, Jan Grossman, Emanuel Frynta, Josef Nesvadba, ad.) a připravovat se tak na literární dráhu. Později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy[6]. srovnávací literatury (prof. Václav Černý, prof. Karel Krejčí, doc. Josef Čermák) spolu se studiem slovanských jazyků (ruština, bulharština, polština). Když byla katedra srovnávacích literatur z politických důvodů zrušena, přestoupil na katedru dějin a teorie divadla / prof. František Černý, prof. Miroslav Kouřil, docentka orientálního divadla Dana Kalvodová /. Studium ukončil doktorátem v roce 1976 prací "F.X.Šalda – teoretik divadla".

Život, tvorba, dílo[editovat | editovat zdroj]

Eduard Martin má fantasii, kterou obdivuji…

Josef Nesvadba[7].

Děkuji panu spisovateli Eduardu Martinovi za jeho malebné a pestré příběhy lidí, které nás v nich obklopují doprovázeny anděly. Rád si v nich čtu a těším se na další.

Dominik Duka

Úvahy Martina Petišky přinášejí moudrá zamyšlení nad lidskými cestami a jejich smyslem..

Tomáš Baťa ml.[8].

Martin Petiška a Karel Vilgus v květnu 2011

Už během studií začal Petiška psát divadelní hry (Synové a dcery, Černobílý večer, Tři japonské hry o lásce), psát prózu i verše (sbírka veršů Můj Faust, 1975). Po dostudování se věnoval jak psaní divadelních her, scénářů, tak i psaní veršů (Nespálené deníky 1980, Báj o Omarovi, 1987, Můj Faust,...), divadelních her (Podivuhodná událost v podivuhodné rodině, 1980, tiskem i premiéra...) a próz (řada knih z oblasti sci-fi byla zahájena svazkem povídek Největší skandál v dějinách lidstva 1984, v redakci Iva Železného).[9].

Pro rozhlas vytvořil na 600 prací různých žánrů, od reportáží až po rozhlasové hry pro děti ("Veliký diamant", o životě cestovatelů Emila Holuba a Čeňka Paclta nebo hru "Oblak a meč" o antických dětech v době katastrofy v Pompejích), pro redakci Svobodné Evropy připravil na stošedesát zamyšlení. Spolupracoval i s československou televizí a filmem.

Po revoluci se věnoval svému nakladatelství Martin, ve kterém se zaměřil především na vydávání knih v cizích jazycích (knihy v deseti jazycích, mezi nimi i japonsky a arabsky), česky vydal ve svém nakladatelství např. zpracování příběhů Starého zákona (Příběhy Starého Izraele) od svého otce Eduarda Petišky, nebo paměti Viktora Fischla, sekretáře Jana Masaryka, k jejichž napsání autora inspiroval. Jeho zájem o výtvarné umění se projevil i v galerijní činnosti, několik let vedl největší soukromou pražskou galerii, která představila desítky umělců.

Po léta vydává pravidelnou řadu Almanachů českých šlechtických rodů (projekt na tuto rodopisnou řadu vypracoval s MUDr. Františkem Lobkowiczem) a Almanachů českých šlechtických a rytířských rodů.

Od sci-fi přešel k dílům ze současnosti (sbírka povídek: "Tatínku, má ďábel oči jako maminka?", román o klonování Ježíše Krista s názvem "Prorok?" s doslovem Tomáše kardinála Špidlíka a román o velké povodni: "Déšť"). Pokračoval také v psaní veršů, vydávaných v četných sbírkách (např. Srdečné pozdravy z Titanicu).

Jeho činnost v genealogické oblasti a v rotariánském společenství (byl prvním šéfredaktorem časopisu Good News), se projevila i v množství titulů, které se těchto dvou oborů jeho činnosti dotýkají (řada jeho publikací vydávaných knižně v angličtině a pojednávajících o Rotary ...anebo např. Heraldické eseje). Dlouhá léta působí v redakční radě revue Prostor, pro kterou napsal na osmdesát esejů.

Přednášel na katedře dějin a teorie divadla a na katedře bohemistiky Univerzity Karlovy a vyučoval na Univerzitě Jana Ámose Komenského tvůrčí psaní.

V současné době se jeho tvorba orientuje na smysl lidského jednání v rámci společnosti a jeho hodnocení. To se reflektuje v sérii čtenářsky oblíbených knih, vydávaných Karmelitánským nakladatelstvím[10][11][12].

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Jeho práce získala řadu cen. Z rukou Otty Habsburského přijal medaili Marie Terezie, byl vyznamenán cenou Tomáše Bati, cenou Paul Harris Fellow, oceněn medailí Franze Kafky, obdržel cenu AIEP za nejlepší detektivní povídku roku, cenu Havran.[13] Je držitelem cen společnosti Sherlocka Holmese i Společnosti Agathy Christie.[14] V roce 2015 mu byla udělena cena Jakuba Arbese a obdržel cenu Euro Pragensis Ars.[15][16]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Můj Faust (1975)
  • Nespálené deníky (1980)
  • Heraldické básně
  • Báj o Omarovi
  • Invocations of Light
  • Česká kniha mrtvých
  • Brandýský poutník
  • Děkuji
  • O cestách ke světlu
  • Srdečné pozdravy z Titanicu

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Synové a dcery (1975)
  • Černobílý večer (1976)
  • Tři japonské hry o lásce (1978)
  • Podivuhodná událost v podivuhodné rodině (1981)[6]
  • Jeden mladý muž z Jerusaléma
  • Královské vteřiny
  • Lásky mocných
  • Obrazy z Napoleonova života
  • Já, Charlotta, císařovna mexická

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

  • Veliký diamant
  • Oblak a meč

Próza[editovat | editovat zdroj]

Andělská knižnice[editovat | editovat zdroj]

Andělská pentalogie[editovat | editovat zdroj]

  • Andělské vteřiny (5. dotisk)
  • Andělé nás neopouštějí (3. dotisk)
  • Andělské dopisy (dotisk)
  • Andělské úsměvy
  • Andělský kurz první pomoci

Andělská trilogie[editovat | editovat zdroj]

  • Neměj strach, řekl anděl (novinka)
  • Andělská škola lásky
  • Deník anděla strážného (novinka)

Trilogie andělské cesty[editovat | editovat zdroj]

  • Andělské cesty k nesmrtelnosti (dotisk)
  • Andělské cesty ke zdraví
  • Andělské cesty k omládnutí

Tři "andělské" knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Kniha štěstí (dotisk)
  • Kniha radosti (nové vydání, 2. dotisk)
  • Andělská kniha zázraků (připravuje se)

Trilogie o babičkách[editovat | editovat zdroj]

  • Babičky a andělé (dotisk)
  • Babičky jsou nejmoudřejší (dotisk)
  • Babičko máme tě rádi

Rajská trilogie[editovat | editovat zdroj]

  • Haló, je tam Bůh?
  • Chceš se dostat do ráje? (připravuje se)
  • Schody do ráje

Trilogie o zvířátkách[editovat | editovat zdroj]

  • Tajný život koček
  • Kočičí příběhy
  • Tajný život psů

Vánoční trilogie[editovat | editovat zdroj]

  • Ježíšek pro mě (dotisk)
  • Je tu přece Ježíšek (dotisk)
  • Vánoční andělé zpívají (dotisk)
  • Dědečku, máme tě rádi
  • Srdečné pozdravy z Betléma (dotisk)

Knižnice "Nezoufejte!"[editovat | editovat zdroj]

  • Nezoufejte! Jsou ještě horší manželky než vaše
  • Nezoufejte! Jsou ještě horší manželé než váš

Andělská pentalogie[editovat | editovat zdroj]

  • Andělské vteřiny / 4.dotisk 2012 /
  • Kniha radosti / 2.dotisk 2012 /
  • Andělé nás neopouštějí
  • Andělské dopisy / dotisk 2012 /
  • Schody do ráje /2010/

Andělská trilogie[editovat | editovat zdroj]

  • Andělské cesty k nesmrtelnosti/2011/
  • Ježíšek pro mě /2011, dotisk 2012 /
  • Babičky a andělé /2011/

Pentalogie Lidé z Modré galaxie[editovat | editovat zdroj]

  • Největší skandál v dějinách lidstva
  • Manžel z Marsu
  • Milenci našich žen
  • Manželka z Venuše
  • Milenky našich robotů

Trilogie Láska v Modré galaxii[editovat | editovat zdroj]

  • Půjčovna manželek
  • Milostné zmatky královny krásy
  • Co mají vědět ženy, aby byly milovány

Sága o profesoru Kesslerovi[editovat | editovat zdroj]

  • Vybraná tajemství profesora Kesslera
  • Kniha upírů
  • Andělé a démoni

Trilogie Svět plný tajemství[editovat | editovat zdroj]

  • Přízraky doktora Frankensteina
  • Prorok / s doslovem Tomáše kardinála Špidlíka /
  • Déšť

Tetralogie o radosti[editovat | editovat zdroj]

  • Děkuji
  • Přeji z celého srdce
  • Ve dvou jde vše líp
  • Vše nejlepší

Pentalogie o vině a svědomí[editovat | editovat zdroj]

  • Vraždy a lásky v Hollywoodu
  • Vraždy a lásky na Tahiti
  • Satanův oltář
  • Slečna smrt
  • Sherlock Holmes na cestách

Rotariánská pentalogie[editovat | editovat zdroj]

  • The Art To Be A Rotarian
  • Rotary Paths
  • Rotary Rays
  • The Shining Circle
  • Rotariánské myšlenky

Heraldická pentalogie[editovat | editovat zdroj]

  • Heraldické eseje
  • O starých českých rodech
  • Čtyři čeští lvi
  • Heraldické aforismy
  • Slova o genealogii

Bohemika, pragensia[editovat | editovat zdroj]

  • Prague
  • West Bohemia
  • South Bohemia
  • The Holy Infant Of Prague
  • Beautiful Stories of Golden Prague / spolu s E. Petiškou /
  • Tales Of The Castles Of The Kingdom Of Bohemia / spolu s E. Petiškou /
  • Tales Of The Castles Of The Land Of Moravia / spolu s E. Petiškou /
  • A Guide Of Mysterious Prague

Nezařazeno[editovat | editovat zdroj]

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Svět se příliš zrychlil, rozum vypádil tak divoce, že předběhl srdce a to zůstává v dálce, stále se rozumu vzdaluje, úpí a trpí

v knize ?Prorok??

František Lobkowicz má úředním výnosem mluvnicky nepochopitelné příjmení. Jeho rod se jmenoval po staletí „z Lobkowicz". Úřední změna posunula jeho příjmení do prvního pádu. Je to, jako by se někdo jmenoval „Jiří z Plzně" a najednou se musel jmenovat Jiří Plzně.

[17]

Šlechtické tituly jsou zrušeny. Záleží samozřejmě na tom, jestli se přizná úřadu právo brát historii rodině, jejíž kořeny sahají třeba hluboko do přemyslovských dob...

[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cesta k andělům, TV Noe, 2010
  2. http://aleph.nkp.cz/F/?ccl_term=wau=jk01080322+or+wkw=jk01080322&func=find-c&local_base=nkc
  3. http://neoluxor.cz/audio/mp3-andelske-vteriny--203384/
  4. https://play.google.com/store/search?q=Peti%C5%A1ka&c=books&hl=cs
  5. https://play.google.com/store/books/collection/topselling_free
  6. a b ŽELEZNÝ, Ivo. Roboti a androidi. Praha: Svoboda, 1988. Kapitola O autorech, (PhDr Eduard Martin), s. 614. 
  7. http://cdn.itok.cz/media/uploads/archive-tok/public/660f923faf391b5569879b9a7d428c5985b1ec80bbcdada08a4ee6b6e55abd8140cd2f92413c8f45ede38929c18f08a25d0b693be608e0896306034cdd0275ee.pdf]
  8. MARTIN, Eduard. Prorok?. 1. vyd. Praha: Arista, ©2001. 302 s. ISBN 80-86410-11-0.
  9. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Martin, Eduard, s. 146. 
  10. [1]
  11. FENCL, Ivo. Tajně kočičí spisovatel Martin Petiška. Literární noviny. Dostupné online [cit. 2017-11-03]. (česky) 
  12. V Arnultovicích zářilo krásné slovo | I-NOVINY.cz. www.i-noviny.cz [online]. [cit. 2018-02-26]. Dostupné online. (česky) 
  13. http://www.ucl.cas.cz/ceny/?c=25
  14. http://www.agatha.cz/vyhlaseni-14-rocniku-ceny-sac
  15. http://www.kna.cz/tituly-kna/babicky-a-andele-eduard-martin-1.html
  16. http://www.arbesjakub.cz/literarni-soutez-2015.php
  17. a b http://www.cilichili.cz/temata/kde-jste-vzali-modrou-krev-140.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]