Marie Magdalena

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Máří Magdaléna)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Magdalena
Titian - The penitent magdalene (1565).jpg
Narození 22
Magdala
Úmrtí 1. století
Efez
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Correggio: Noli me tangere, setkání se vzkříšeným Ježíšem

Marie Magdalena (v českém ekumenickém překladu Marie Magdalská; v kralickém překladu Maria Magdaléna; lidově také Maří Magdaléna) byla podle Nového zákona jedna z žen, které doprovázely Ježíše z Nazareta, zejména v závěru jeho života. Vystupuje i v některých apokryfech a v řadě křesťanských církví je uctívána jako svatá. Některými je považována za evangelistu[1] či dokonce manželku Ježíše.[2]

České podoby jména[editovat | editovat zdroj]

Dříve se vyslovovalo Majdalena, od toho odvozena moravská Majolenka, což je hezká a zdravá dívka; lidově Máří Magdalena, domácky Majda, v kalendáři je také Magda. Z Magdaleny patrně odvozeny Lenka a Alena.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Apokryf Dialog Spasitele, 4. století
Ruiny vesnice Magdala, foto kolem roku 1900
Marie Magdalena – ikona
Mistr sv. Magdalény, Legenda, 1280–1285
Donatellova Kající Magdaléna, Florencie
Nanebevzetí Marie Magdaleny, kolem 1400; katedrála v Toruni
Domenico Tintoretto: Kajícnice, Řím 1598–1602
Antonio Canova: Marie Magdalena

Nový zákon[editovat | editovat zdroj]

V evangeliích se vyskytuje několik osob se jménem Maria, mezi nimi také Marie Magdalská, tj. „pocházející z Magdaly“ (město na břehu Genezaretského jezera). V Lukášově evangeliu se uvádí už během Ježíšova veřejného působení jako jedna z žen „které chodily s Ježíšem a jeho učedníky“ a z níž Ježíš předtím „vyhnal sedm démonů“.[3] Celkem na osmi místech se zmiňuje její jméno v souvislosti s Ježíšovou smrtí, pohřbem a zmrtvýchvstáním. Delší souvislý úsek, v němž hraje významnou roli, je příběh prázdného hrobu a jejího setkání se vzkříšeným Ježíšem v Janově evangeliu[4].

Podle všech evangelií stála pod křížem se dvěma dalšími ženami (Pannou Marií a Marií Kleofášovou) a byla přítomna jeho smrti[5] i pohřbu[6].

V Matoušově evangeliu šla v neděli Máří Magdaléna spolu s dalšími ženami k Ježíšově hrobu, aby pomazaly jeho mrtvé tělo, ale tam se jim zjevil anděl, který jim pověděl, že tu Ježíš není, vstal z mrtvých. Šly se ještě podívat, kde spočíval, potom se vydaly na cestu zpátky, poněvadž jim anděl řekl pokyn, aby o všem informovaly učedníky. Cestou od hrobu potkaly vzkříšeného Ježíše a hovořily s ním.[7]

Marek o Máří Magdaléně hovoří jen krátce. Ženy přicházely již časně z rána. Kámen od hrobu byl odvalen. Vešly a zjistily, že Ježíš je vzkříšen. Anděl jim řekl, ať jdou a o všem zpraví apoštoly, ale ženy se bály. Ježíš se ale jako první zjevil Máří Magdaléně, osmělila se a řekla učedníkům o jeho zmrtvýchvstání, ale oni jí nevěřili.

Podle Lukášova evangelia byla Magdalena oddanou a stálou Ježíšovou průvodkyní, která ho poslouchala a podporovala. Den po sobotě, když šla s dalšími dvěma ženami jeho mrtvé tělo pomazat, jeho hrob nalezly prázdný, podaly o tom první zprávu apoštolům.[8]

Podle Janova evangelia šla ke hrobu Magdalena sama, přiběhla k apoštolům se zprávou o prázdném hrobě. S Petrem a Janem pak zřejmě běželi k prázdnému hrobu a oba apoštolové se vrátili do města. Marie zůstala před hrobem a setkala se s Ježíšem, kterého zprvu nepoznala. Když se jí dal poznat, vykřikla aramejsky Rabbuni! (Mistře), ale Ježíš ji varoval, aby se ho nedotýkala (lat. noli me tangere) a všechno oznámila apoštolům.[9]. Tím biblické zprávy o Marii Magdalské končí.

Apokryfy[editovat | editovat zdroj]

Marie Magdalská hraje významnou roli v několika gnostických spisech ze 3.–4. století. Jejich zlomky byly známy už dříve z citátů raně křesťanských spisovatelů, téměř úplné texty v koptštině se našly po roce 1945 v Nag Hammadi v horním Egyptě. Ve spise Pistis Sofia (Víra – Moudrost) vypráví Magdalena apoštolům, co jí ve snu řekl Ježíš, ale Petr a Ondřej to odmítnou. Také tzv. „Mariiny otázky“ a „Evangelium Mariino“ vztahuje Petr Pokorný[10] i E. Hennecke k Marii Magdalské.[11]

Legendy[editovat | editovat zdroj]

O dalším životě Marie Magdalské vypravují již jen legendy, které ji zejména od doby Řehoře Velikého pravděpodobně spojují se dvěma dalšími ženami z evangelií, totiž s Marií, sestrou Lazarovou, a s ženou-hříšnicí (což bylo běžné označení pro prostitutku), která Ježíšovi umyla nohy u stolu ve farizeově domě a u níž evangelium neuvádí jméno (L 7, 36-50 (Kral, ČEP)). Tyto tři ženy, které na Východě rozlišovali, byly v západní tradici považovány za tutéž osobu - a to mylně, protože Janovo evangelium je rozlišuje.[12]

Podle jedné z legend odešla Marie hlásat křesťanství do dalekých zemí a měst. Navštívila také Řím, kde se slovy „Kristus vstal z mrtvých“ podala císaři Tiberiovi červené vajíčko. V čase pronásledování křesťanů měla být se svým bratrem Lazarem a sestrou Martou (šlo o jinou-další Marii) na lodi bez vesel zahnána na volné moře. Na ní doplula do Francie a tam také hlásala evangelium. Podle jiné legendy žila jako poustevnice v jeskyni asi 35 kilometrů východně od Aix-en-Provence, kde kolem poloviny 1. století zemřela. Jejím atributem se stala lebka, symbol pouště a lidské pomíjivosti. Díky pověstem vznikla ve Francii dvě poutní místa: Vézelay a Saint-Maximin-la-Sainte-Baume. Podle řeckého podání přišla Marie Magdaléna do Efezu (v dnešním Turecku), kde pomáhala sv. apoštolu Janovi a tam také zemřela (nejvíce pravděpodobná verze).

Marie Magdaléna v umění[editovat | editovat zdroj]

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Krásná žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy, spoře oblečená nebo poloodhalená, se šperky a zrcadlem jako atributy své marnivosti; jindy zcela zahalená do dlouhých vlasů, plačící, sedící v jeskyni ve slaměném rouchu jako kajícnice před křížem a lebkou; na kalvárii klečící u paty kříže, nebo stojící za Pannou Marií, často plačící; při zjevení Krista klečí a natahuje k němu ruku; účastní se Kristova snímání z kříže, oplakávání i pohřbu, nese dózu s mastí, ze které potírá Ježíšovy nohy, nebo drží Ježíše za nohy; při svém Nanebevzetí se modlí a její tělo nesou andělé, drží-li přitom nimbus s hlavou Krista, nazývá se Christofora. V legendárním cyklu bývá vyobrazen poustevník Zosima, nesoucí Magdaléně do jeskyně plášť; v párovém vyobrazení Magdaléna bývá protějškem sv. Jana Křtitele; někdy je zaměňována za Marii Egyptskou - svatou poustevnici z egyptské pouště, rovněž zahalenou do vlasů.

světové umění[editovat | editovat zdroj]

české umění[editovat | editovat zdroj]

Uctívání[editovat | editovat zdroj]

Svátek svaté Marie Magdaleny slaví římskokatolická církev 22. července.

Poutní místa ve světě:

Chrámy v Česku:

Patrocinia

  • řeholní řád magdalenitek
  • prostitutky, kajícnice a svedené ženy
  • holiči a kadeřníci (Marie Magdaléna podle legendy svými vlasy omyla nohy Ježíše Krista). Pověry: O jejím svátku se doporučovalo stříhat vlasy zvláště těm, kteří chtěli ještě delší. V den svátku se nemělo koupat, protože by koupajícího stáhly pod vodu její dlouhé vlasy. Neuzavíraly se sňatky – sňatek uzavřený v tento den přinášel smůlu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Je Marie Magdalena autorem čtvrtého evangelia?. Víra.cz, křesťanství [online]. NETservis, s.r.o [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. OSEL.CZ. www.osel.cz [online]. [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  3. L 8, 2 (Kral, ČEP)
  4. J 20, 1–18 (Kral, ČEP)
  5. J 19, 25 (Kral, ČEP)
  6. Mk 15, 47 (Kral, ČEP)
  7. Mt 28, 1–16 (Kral, ČEP)
  8. L 24, 10 (Kral, ČEP)
  9. J 20, 1–18 (Kral, ČEP)
  10. Pokorný, Píseň o perle, str. 235.
  11. Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I., str. 250.
  12. Haag, Bibellexikon. str. 1099
  13. reprodukce Světozor 2.6.1899, s. 356 [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • H. Haag et al., Bibellexikon. Einsiedeln: Benziger 1968
  • E. Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I. Berlin: EVA 1970
  • Petr Pokorný, Píseň o perle. Praha: Vyšehrad 1986
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • LCI: Lexikon für christliche Ikonographie, svazek 7, ed. Wolfgang Brauenfels. Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, s. 515-539

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]