Magdalenské prádelny
Magdalenské prádelny nebo také azylové domy byly domovy pro „padlé ženy“, založené v 19. století ve Spojeném království a Irsku. Nejčastěji byly provozovány římskokatolickými kongregacemi. Odhaduje se, že během 150leté historie těchto institucí do nich bylo na neplacenou a tvrdou práci posláno více než 30 000 žen, většinou proti jejich vůli. Poslední Magdalenina prádelna byla v Irsku uzavřena 25. září 1996.[1]
V únoru 2013 irský premiér Enda Kenny vyjádřil lítost nad minulostí žen, které v Magdalenských prádelnách trpěly násilím a zneužíváním. Tyto instituce podle něj reprezentují „kruté a nekompromisní časy Irska“.[2]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Magdalenské útulky vznikly ze záchranného hnutí ve Spojeném království a Irsku, jehož cílem byla rehabilitace žen, které pracovaly jako prostitutky. V Irsku se tyto instituce jmenovaly podle Máří Magdaleny, biblické postavy, která byla podle starší katolické tradice považována za prostitutku, nicméně litovala svých činů a stala se jednou z Ježíšových nejbližších následovnic.
Azylové domy provozovaly např. kongregace Sester milosrdenství (Sisters of Mercy),[3] Sester Panny Marie Milosrdné (Order of Our Lady of Charity) nebo Sester Dobrého pastýře (Sisters of the Good Shepherd).
Záznamy útulků ukazují, že v počátcích historie Magdalenského hnutí do nich mnoho žen vstoupilo a zase je opustilo z vlastní vůle, někdy i opakovaně. Jak se Magdalenské hnutí stále více odklánělo od původní myšlenky záchranného hnutí, které chtělo dostat prostitutky z ulic, útulky získaly vězeňský charakter.
Kromě prostitutek se do útulků začaly dostávat svobodné matky, zneužívané dívky nebo takové, které byly považovány za jakkoli problémové, a to někdy na žádost vlastní rodiny. Většina žen strávila nucenou prací v prádelně průměrně jeden rok, některé však zůstaly uvězněné v útulku do konce života.
Osmnáct měsíců strávila v dublinské prádelně zpěvačka Sinéad O'Connor, která sem byla ve věku 15 let umístěna za záškoláctví a krádeže.[4][5] Drastická zkušenost z útulku byla jednou z příčin jejích otevřeně protikatolických postojů.
Odhalení
[editovat | editovat zdroj]Skutečné poměry v azylových domech byly málo známé až do roku 1993, kdy sestry Panny Marie Milosrdné (ODNC) prodaly po neúspěšných burzovních operacích svůj klášterní pozemek v Dublinu. Obsahoval však masový hrob, v němž byly pozůstatky 133 chovanek. O náklady na likvidaci hrobu se podělily sestry s developerem, takže exhumaci nebylo možné utajit. Později bylo nalezeno ještě dalších neevidovaných 22 těl.[6][7]
Ohlas v umění
[editovat | editovat zdroj]Hudba
[editovat | editovat zdroj]- Písničkářka Joni Mitchell je autorkou písně The Magdalene Laundries, která vyšla roku 1994 na albu Turbulent Indigo.[5]
Film
[editovat | editovat zdroj]- Ve filmu zobrazil život v Magdalenských prádelnách irský dokumentární film Steva Humphriese, Sex in a Cold Climate (1998).
- Příběhy žen vystupujících v Humphriesovu dokumentu se inspiroval skotský režisér a herec Peter Mullan, který napsal a režíroval snímek Padlé ženy (The Magdalene Sisters, 2002).
- V roce 2002 natočila Aisling Walsh televizní film Hříšnice (Sinners, 2002).
- V roce 2024 byl uveden film Small Things Like These podle stejnojmenné knihy Claire Keegan s Cilianem Murphym v hlavní roli.[8]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Irská spisovatelka Claire Keegan vydala v roce 2021 novelu Small Things Like These (česky Takové maličkosti, 2023, Prostor), ve kterém poukazuje na realitu života dívek v Magdalenských prádelnách na fiktivním příběhu dívky. Kniha byla v roce 2022 nominována na Man Bookerovu cenu.
- Svůj životní příběh vypráví v knize Don´t Ever Tell z roku 2004 (česky Nikdy o tom nemluv, 2006, Jota) Kathy O’Beirne, která prožívala fyzické a sexuální násilí v rodině. Z ní byla v 8 letech umístěna do zařízení, postupně se dostala až na psychiatrii a k elektrošokovým terapiím.
Videohry
[editovat | editovat zdroj]
- Sága her Evil Nun byla vytvořena jako "Vzpomínka na oběti Magdalenských prádelen", jak tvůrce Keplerians píše v závěrečných titulcích hry Evil Nun: The Broken Mask.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magdalénske práčovne na slovenské Wikipedii.
- ↑ CHADALÍKOVÁ, Leila. Magdaleniny prádelny: Největší křesťanské peklo, ve kterém do roku 1996 vládly zvrhlé jeptišky. Reflex [online]. 2016-10-19. Dostupné online.
- ↑ BŘEZINOVÁ, Markéta. Dřely v prádelnách pro „hříšné ženy“. Irský premiér vyjádřil lítost. iDNES.cz [online]. 2013-2-5. Dostupné online.
- ↑ Irské Sestry milosrdenství se omluvily za svá selhání. Christnet.cz [online]. 2004-5-7. Dostupné online.
- ↑ O'CONNOR, Sinead. To Sinead O'Connor, the pope's apology for sex abuse in Ireland seems hollow. The Washington Post [online]. 2010-3-28. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BYSTROV, Michal. PÍSEŇ V HLAVĚ: V prádelnách kajícných Magdalén. Lidovky.cz [online]. 2013-9-30. Dostupné online.
- ↑ RAFTERY, Mary. Ireland's Magdalene laundries scandal must be laid to rest. The Guardian [online]. 2011-6-8. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ O'TOOLE, Fintan. The sisters of no mercy. The Guardian [online]. 2003-2-16. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ‘Small Things Like These’ Review: The Fears of a Watchful Father. The New York Times [online]. 2024-11-07 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FINNEGAN, Frances. Do Penance or Perish. A Study of Magdalen Asylums in Ireland. Oxford: Oxford University Press, 2004. 256 s. Dostupné online. ISBN 9780195174601. (anglicky)
- RAFTERY, Mary; O'SULLIVAN, Eoin. Suffer the Little Children: The Inside Story of Ireland's Industrial Schools. [s.l.]: New Island, 1999. 424 s. ISBN 9781874597834. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Magdaleniny prádelny na Wikimedia Commons - Stránky organizace Justice for Magdalenes
- Heslo Magdalens v Katolické encyklopedii, NewAdvent.org
