Přeskočit na obsah

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Merboltice)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Merbolticích
Kostel se zvonicí na dobovém snímku
Kostel se zvonicí na dobovém snímku
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresDěčín
ObecMerboltice
Souřadnice50°41′20,04″ s. š., 14°20′29,83″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátděčínský
FarnostMerboltice
Statusfarní kostel
Užívánínelze využívat
ZasvěceníKateřina Alexandrijská
Datum posvěcení1709
Zánik28. prosince 1975
Architektonický popis
ArchitektZacharias Hoffmann
Stavební slohbaroko
Výstavba1708–1709
Specifikace
Umístění oltářepůvodně severovýchod
Stavební materiálkámen, cihly
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Merbolticích byl farní kostel římskokatolické farnosti Merboltice.[1] Jednolodní barokní sakrální stavbu postavil v letech 1708–1709 lipovský stavitel Zacharias Hoffmann na objednávku hraběte Františka Antonína Šporka. Po druhé světové válce kostel chátral, až byl roku 1975 odstřelen.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V písemných pramenech se merboltický farní kostel poprvé objevuje roku 1352 v registru papežských desátků.[2] V období let 1530–1624 sloužil protestantským bohoslužbám. Po rekatolizaci nebyla samostatná farnost obnovena a kostel se stal filiálním. Stavbu nového chrámu inicioval majitel panství hrabě František Antonín Špork (1662–1738). V letech 1708–1709 jej postavil Zacharias Hoffmann (1678–1754) z Lipové a stal se tak patrně jeho první chrámovou stavbou.[3] Samostatná farnost byla obnovena v roce 1855. Důkladnou renovací kostel prošel v roce 1896.[2]

Po skončení druhé světové války nebyl stav kostela uspokojivý, opravu potřebovala zejména střecha. V nepříznivé době komunistické totality však nebylo možné sehnat finanční prostředky na jeho rekonstrukci. Na konci 50. let 20. století se proto již konaly bohoslužby na faře. V 60. letech se postupně rozpadla střecha a strop lodi. Likvidaci merboltického kostela a řady dalších v okolí začal připravovat církevní tajemník děčínského Okresního národního výboru Josef Pecháň v roce 1973.[2] Kostel svaté kateřiny Alexandrijské nepodléhal památkové ochraně. Dne 13. října 1975 vydal ONV demoliční výměr, na demolici samotnou došlo 28. prosince téhož roku. Spolu s kostelem zanikl i okolní hřbitov, dochovala se pouze zvonice a budova fary.[4]

V roce 2009 začala snaha o obnovu kostela, respektive o výstavbu zcela nového. Základní kámen, který pochází z původního kostela, požehnal papež Benedikt XVI. dne 28. září 2009 ve Staré Boleslavi. Roubená stavba má být zasvěcena svaté Kateřině, svaté Markétě a svaté Apolonii.[2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Zvonice po rekonstrukci

Poměrně jednoduchá jednolodní barokní stavba bez věže byla obdélného půdorysu, zakončená odsazeným obdélníkovým presbytářem a navazující čtvercovou sakristií umístěnou v ose. Průčelí členily lizény, velké obdélníkové okno a dvě niky, štít vrcholil trojúhelníkovým nástavcem. Nečleněné boční stěny prolamovaly dvě řady polokruhových oken. Loď zakrýval stlačený rákosový strop, plochostropá byla rovněž předsíň a sakristie s trámovým stropem, pouze presbytář byl sklenut valenou klenbou s lunetami. Střechu pokrýval šindel. Z její zadní části vybíhala sanktusová vížka zakončená cibulovitou bání. Tříramenná kruchta stála na dřevěných sloupech.[5]

Mobiliář pocházel převážně z počátku 18. století, jeho část byla přenesena z původního kostela. Dominantou býval dřevěný hlavní oltář se třemi obrazy od Kryštofa Viléma Tietze z roku 1722. Titulární obraz zobrazoval svatou Kateřinu, na bocích oltáře stály sošky svatého Antonína Paduánského a světce bez atributů. Kazatelnu z první poloviny 18. století zdobily obrazy Církevních otců a socha apoštola na stříšce. Boční oltáře svatého Josefa a Zvěstování Panny Marie pocházely z poloviny 17. století.[5] Nejstarší součástí kostela byla kamenná křtitelnice s pozdně gotickými motivy z první poloviny 16. století. Ta se spolu s oltářním obrazem dochovala ve verneřickém kostele svaté Anny.[2] Starší varhany z valkeřického kostela svaté Barbory od českokamenického Tobiase Flecka ml. (1671–1751) sloužily do roku 1784, kdy je nahradil starší nástroj ze zrušeného konojedského kláštera. Varhany disponovaly jedním manuálem se sedmi rejstříky a pedálem s dalšími dvěma. V průběhu následujících let procházely různými opravami a úpravami, naposledy v roce 1936. Varhany zanikly spolu s kostelem.[6]

Zvonice

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Zvonice v Merbolticích.

Zvonice pochází z 16. století. Spodní dvě patra jsou kamenná, vršek je dřevěný. Rekonstrukcí prošla v letech 1780, 1832 a 1896. Přestože zvonice přežila demolici kostela, nebyla jí věnována dostatečná pozornost a postupně chátrala. Na přelomu 20. a 21. století prošla celkovou rekonstrukcí. V roce 2001 se stala majetkem obce Merboltice. Nově ulitý zvon Kateřina požehnal v roce 2004 tehdejší generální vikář litoměřické diecéze Karel Havelka. V roce 2014 přibyly další dva zvony, svatý Josef a Matka Boží. Přízemí zvonice slouží jako kaple.[4] Objekt je chráněný jako nemovitá kulturní památka.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 131. 
  2. ↑ a b c d e HRUBÝ, Marcel. Projekt obnovy farního kostela v Merbolticích [online]. Římskokatolická farnost Merboltice [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ PREISS, Pavel. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Paseka, 2003. 600 s. ISBN 978-80-718557-3-6. S. 47. 
  4. ↑ a b Zaniklé památky. Kostel sv. Kateřiny v Merbolticích [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech K/O. Praha: Academia, 1978. S. 373–374. 
  6. ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Děčínska a Šluknovska. Děčín: PS Děčín, 1995. 96 s. ISBN 80-900071-4-7. Kapitola Merboltice: kostel sv. Kateřiny, s. 47. 
  7. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-01]. Identifikátor záznamu 145928 : Zvonice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svaté_Kateřiny_Alexandrijské_(Merboltice)&oldid=23906232“