Přeskočit na obsah

Kenzó Tange

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kenzó Tange
Narození4. září 1913
Sakai
Úmrtí22. března 2005 (ve věku 91 let)
Minato, Tokio, JaponskoJaponsko Japonsko
Příčina úmrtísrdeční selhání
Alma materTokijská císařská univerzita
Hiroshima High School
Univerzita Nihon
Ehime Prefectural Imabari Nishi High School
Povoláníarchitekt, urbanista a vysokoškolský učitel
DětiNoritaka Tange
Významná dílaKokuricu Jojogi kjógidžó
Nippon Gaishi Hall
Národní stadion v Tokiu
Singapore Indoor Stadium
OceněníCena Asahi (1964)
Královská zlatá medaile (1965)
Zlatá medaile AIA (1966)
Bunka kóróša (1979)
Řád kultury (1980)
velkodůstojník Řádu peruánského slunce (1983)
Pritzkerova cena (1987)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.tangeweb.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kenzó Tange je japonské jméno, v němž Tange je rodové jméno.

Kenzó Tange (japonsky 丹下 健三, 4. září 1913 Ósaka - 22. března 2005 Tokio) byl japonský architekt.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Patřil k předním moderním architektům 20. století, spojoval tradiční japonskou architekturu s moderními principy. Jeho velkým vzorem byl Le Corbusier.[1] Během svých studií na Tokijské univerzitě se soustřeďoval především na urbanismus, což z něho učinilo vhodného kandidáta pro projekty rozsáhlých přestaveb celých měst. Jeho projekty byly realizovány například v Hirošimě (přestavba města po zničení během atomového výbuchu), Tokiu (sportovní zařízení pro Letní olympijské hry 1964), v Ósace (budovy pro Expo 70), či Skopji (přestavba centra města v brutalistickém stylu po ničivém zemětřesení v roce 1963). V USA postavil Muzeum umění v Minneapolisu. Kenzó Tange získal v roce 1987 Pritzkerovu cenu[2] za návrh budovy sídla Americké lékařské asociace. Od roku 1949 byl profesorem Tokijské univerzity.[3]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Před 95 lety se narodil japonský architekt Kenzó Tange. stavbaweb.dumabyt.cz [online]. [cit. 2018-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-28. 
  2. ↑ Kenzo Tange | The Pritzker Architecture Prize. www.pritzkerprize.com [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Tange Kenzō | Japanese architect. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-05-28]. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kenzó_Tange&oldid=23179576“