Katolické řády a řeholní kongregace
Řád (latinsky ordo) v kontextu katolické církve je tradiční a církví schválená instituce, sdružující muže nebo ženy, kteří chtějí společně pěstovat určitý typ duchovního života a činnosti. Aby se jí mohli plně věnovat, žijí více méně odděleně, omezují své vazby na okolní svět (klauzura) a snaží se následovat příklad Ježíše Krista. Závazná pravidla tohoto způsobu společného života jsou obsažena v řeholi (z lat. regula, pravidlo), jejíž dodržování a rozvíjení vede představený kláštera (opat, převor, abatyše atd.) Osoby, které do řádu vstupují, procházejí zkušebním obdobím (noviciát), kdy si v klášteře ověřují, zda se mohou a chtějí tomuto „zasvěcenému životu“ věnovat až do smrti. Členy řádu se stávají složením nejprve dočasných a konečně slavných slibů (osobní) chudoby, čistoty a poslušnosti.
Kongregace (lat. congregatio, shromáždění) začaly vznikat až v 16. století podle předpisů Tridentského koncilu. Lišily se jednak tím, že místo slavných slibů měly tzv. věčné sliby s menší závazností, jednak tím, že většinou netrvaly na odděleném životě v klášteře, ale usazují se naopak ve městech a věnují se působení ve společnosti. V současném kanonickém právu je rozdíl mezi nimi už téměř setřen.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Potřeba společného života, vedeného pravidly, vyvstala patrně mezi poustevníky v pozdním starověku a první organizaci navrhl egyptský poustevník Pachomios († 346). Na něj navázal Benedikt z Nursie (470–543), který také začal jako poustevník a pro svůj pozdější klášter napsal vlastní řeholi. Raně středověké kláštery benediktinů, cisterciáků, premonstrátů atd. kladly hlavní důraz na asketický způsob odděleného života v uzavřeném a více méně soběstačném klášteře, zpravidla na neobydleném místě. V rámci křížových výprav v 11.-13. století vznikla řada rytířských řádů, které působily v Palestině a později se věnovaly péči o poutníky a nemocné.
S pokračující kolonizací Evropy ztrácely osamělé kláštery v lesích na významu a řády se naopak začaly věnovat městské misii. Počátkem 13. století vznikly první žebravé řády, které se usazovaly na okrajích měst a věnovaly kázání. V téže době vznikaly „druhé řády“, ženské větve těchto řádů, a od 14. století i „třetí řády“ laiků, kteří často bydleli společně, ale s rodinami a živili se řemesly.
Po tridentském koncilu začaly vznikat kongregace s určitým posláním ve společnosti, pověřené například vedením škol a výchovou opuštěných dětí, vědeckým a historickým bádáním, péčí o postižené a nemocné atd. Tomu se přizpůsobily i starší řády a za josefinských reforem koncem 18. století byly kláštery bez takové činnosti rušeny. Jejich činnosti přebíraly státní a městské orgány, takže řády a kongregace musely hledat i jiná uplatnění.
Koncem 20. století začala vznikat daleko volnější a také pružnější sdružení a hnutí, založená na určitém pojetí křesťanské služby. Řada z nich vznikla jako reakce na modernizační změny druhého vatikánského koncilu, zejména na změny v liturgii. Některá (např. Kněžské bratrstvo svatého Pia X. čili lefebristé) se v ČR ustavila jako samostatná církev. Jiná hledají křesťanské odpovědi na aktuální problémy současného světa a hospodářství, což vyžaduje i značnou odbornost. Komunita Taizé ve Francii dělá průkopnickou práci v křesťanském ekumenismu.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Řády i kongregace mají pro katolickou, ale i luterskou nebo anglikánskou církev velký význam, protože pokrývají velmi rozmanité duchovní potřeby v různých prostředích a s různými důrazy. Byly a jsou také místem, kde se dají zkoušet nové způsoby křesťanského života ve změněných podmínkách moderního světa. Proto také pronásledování církví v ČSR i jinde často začínalo likvidací klášterů a řádů.
Řády a kongregace katolické církve působící v Česku
[editovat | editovat zdroj]- Theatini, Kajetáni – Ordo clericorum Regularium vulgo Theatinorum,
Kontemplativní řády
[editovat | editovat zdroj]- Řád svatého Benedikta, benediktini
- celestini římskokatolický mnišský řád, větev benediktinů, založený v roce 1244,
- Cisterciácký řád, cisterciáci
- Řád cisterciáků přísné observance (trapisté)
- Řád premonstrátských řeholních kanovníků (premonstráti)
- Řád augustiniánů
- Řád karmelitánů
- Řád bosých karmelitánů
- Sestry karmelitky sv. Terezie z Florencie (bosé karmelitky)
- Řád obutých karmelitánů – Ordo Fratrum Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo
- Křižovníci s červeným křížem – Strážci Božího hrobu, Božehrobci. Osudy řádu se proplétají s dějinami rytířského Řádu Božího hrobu.
Školské řády
[editovat | editovat zdroj]- Řád zbožných škol (piaristé)
- Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité)
- Salesiáni Dona Boska
- Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice (salesiánky)
- Římská unie řádu svaté Voršily (voršilky, uršulinky)
- Congregatio Jesu (anglické panny)
- Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti (petrini)
- Kongregace kněží Nejsvětější Svátosti (eucharistiáni)
- Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé)
- Kongregace sester Nejsvětější Svátosti (Congrégation missionnaire du Saint Sacrément)
- Kongregace Školských sester de Notre Dame (školské sestry)
- Společnost Božského Spasitele (Societas Divini Salvatoris, SDS, salvatoriáni)
- Společnost katolického apoštolátu (pallotini)
Ošetřovatelské řády
[editovat | editovat zdroj]- Řád svaté Alžběty (alžbětinky)
- Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského (boromejky)
- Hospitálský řád sv. Jana z Boha (milosrdní bratři)
- Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže
- Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka (šedé sestry)
Žebravé řády (mendikantní)
[editovat | editovat zdroj]- Chudé sestry svaté Kláry (klarisky)
- Řád menších bratří (františkáni)
- Hyberni – Františkáni observanti hybernské (irské) provincie
- Řád menších bratří kapucínů (kapucíni)
- Řád menších bratří konventuálů (minorité)
- Řád bratří kazatelů (dominikáni)
- Řád služebníků Mariiných (servité)
- Řád trinitářů
- Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul (vincentky)
- Řád svatého Pavla prvního poustevníka (paulíni/pavlíni)
- Maltézský řád (maltézští rytíři)
- Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné
- Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou
- Řád johanitů
- Řád německých rytířů
- Řád svatého Lazara (lazariáni, lazarité) (x lazaristé = vincentini aj.)
- Řád templářů
- Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského
- Premonstrátský třetí řád (premonstrátští terciáři)
- Třetí řád svatého Dominika (LSSD)
- Třetí řád sv. Františka z Assisi neboli OFS
- Karmelitánští terciáři
- Augustiniánská fraternita
- Familiáři Řádu německých rytířů
- Salesiánští spolupracovníci (ASC)
- Obláti – třetí řády benediktinů a cisterciáků.
- Sdružení paulínských spolupracovníků
Řády a kongregace katolické církve mimo Českou republiku
[editovat | editovat zdroj]- Barnabité (V českých zemích působila pouze jediná kolej, která byla zřízena roku 1627 při kostele sv. Benedikta na Hradčanech. Tato kolej byla zrušena v roce 1786.)
- Kartuziáni
- Kongregace Nejsvětějších Srdcí (Picpus)
- Passionisté
Zrušené řády a kongregace
[editovat | editovat zdroj]- Řád křižovníků s červeným srdcem (cyriaci)
- Ivanité
Víceznačná označení
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3.
- BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. II. díl. I. svazek. Řeholní kanovníci. Praha: Libri, 2003. 163 s. ISBN 80-7277-086-1.
- Milan M. Buben, Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. 2. díl, 2. sv, Mnišské řády. Praha : Libri, 2004. ISBN 80-7277-084-5
- Milan M. Buben, Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. 3. díl, 1. svazek. Žebravé řády. Praha : Libri, 2006. ISBN 80-7277-088-8
- Dolista – Pospíšilová, Katalog mužských a ženských řeholních institutů začleněných do konferencí vyšších představených v České republice, stav k 1.1.2000. Praha 2000
- M. Hrudníková (vyd.), Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-222-6
- Vlček – Sommer – Foltýn, Encyklopedie klášterů v České republice. Praha : Libri 1997
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Řád svatého Ignáce z Antiochie – katolický řád syrské katolické církve
- Patriarchální řád svatého Kříže Jeruzalémského – katolický řád melchitské řeckokatolické církve
- Jezuitské redukce
- Komunita (církev)
- Komunita Taizé
- Klášter, (konvent, kartouza, Jezuitská kolej)
- Mnich
- Řád (církev)
- Rytířské řády
- Řehole, řeholník, řeholnice
- Seznam zkratek církevních řádů a kongregací