Pachomios

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Pachomios
Anděl se zjevuje sv. Pachomiovi (freska, 14. stol.)
Narození 292
Esna
Úmrtí 9. května 348 (ve věku 55–56 let)
Egypt
Národnost Copts (ethnic group)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Pachomios, řecky Παχώμιος, (cca 292 – 346) byl egyptský mnich, zakladatel cenobitského života, prvního cenobitského kláštera a tvůrce Pachomiovy řehole. Do dějin se zapsal také jako otec-poustevník (eremita). Pachomios je ctěn jako svatý, v koptské církvi je jeho svátek slaven 9. a v pravoslavné a římské církvi 15. května.

Život a smrt[editovat | editovat zdroj]

Pachomios se narodil přibližně roku 292 v Thébách v Egyptě jako pohan. Vstoupil do armády Konstantina Velikého a v roce 312 se na jednom z tažení setkal s křesťanstvím, které jej postupně získalo na svou stranu. Po skončení války se Pachomios nechal pokřtít a odešel do křesťanské kolonie poustevníků nacházející se na východním břehu Nilu. Založil v Egyptě v roce 318 první klášter, ve kterém žili tzv. cenobité. Pachomios zemřel kolem roku 346. Pachomiova řehole se dochovala v latinském překladu svatého Jeronýma z roku 404 jako jedna z předchůdců řehole Benediktovy.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Pachomios je považován za zakladatele první formy klášterního života. Mniši-poustevníci, žijící dosud v duchu pravidel svatého Antonína, začali žít asketickým životem na jednom místě obehnaném zdí podle nových pravidel Pachomiovy řehole. Ta určovala režim dne, rovnoměrné rozdělení práce a modliteb ap. Podle Pachomiovy řehole se mniši měli kromě modliteb věnovat také fyzické práci. Obyvatelé klášterů pocházeli převážně z rolnického prostředí, proto se jednalo především o práce na polích a zahradách.[1] Sám Pachomios po založení kláštera ještě několik let žil v poušti jako poustevník a vešel tak do historie jako jeden z otců-poustevníků. Nutno dodat, že zřejmě proto není cenobitní život vyloženě klášterním společenstvím. Mniši sice určitou část dne tráví společně, ale každý obývá vlastní malou celu a většinu dne tráví osamoceně. Jde o nový model mnišství nazývaný podle řeckého koinos bios, společný život. Pachomios založil ještě devět mužských a dva ženské kláštery.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LAWRENCE, Hugh. Dějiny středověkého mnišství, s. 12-13.
  2. GOEHRING, J. E.: Withdrawing from the Desert: Pachomius and the Development of Village Monasticism in Upper Egypt, The Harvard Theological Review. 1996, roč. 89, čís. 3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GOEHRING, James E. Withdrawing from the Desert: Pachomius and the Development of Village Monasticism in Upper Egypt. The Harvard Theological Review. 1996, roč. 89, čís. 3, s. 267-285. Dostupné online. (angličtina) 
  • LAWRENCE, Hugh. Dějiny středověkého mnišství. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. 241-249 s. ISBN 8085959887. 

Související články[editovat | editovat zdroj]