Kaple Nanebevzetí Panny Marie (Tuhnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kaple Nanebevzetí Panny Marie v Tuhnicích
/Votivkapelle Maria Himmelfahrt in Donitz/
(zaniklá)
Kaple z období po roce 1906
Kaple z období po roce 1906
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajKarlovarský
OkresKarlovy Vary
ObecKarlovy Vary
LokalitaTuhnice
uprostřed městské části mezi dnešními ulicemi Šumavská a Západní
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézeplzeňská
VikariátKarlovy Vary
FarnostKarlovy Vary-Rybáře
Statusvotivní kaple
Užíváníjiž zaniklá
ZasvěceníPanna Maria
Datum posvěcení3. prosince 1891
Světitelkarlovarský děkan Jan Würl
Zánik– poškozena 19. dubna 1945 při bombardování
– stržena počátkem 50.  let 20. století
Architektonický popis
ArchitektJosef Waldert
stavitel Konrád Eckle[1]
Stavební slohnovogotika
Typ stavbykaple
Výstavba1888–1891
Specifikace
Umístění oltářejihovýchod
Stavební materiálzdivo
Další informace
AdresaKarlovy Vary, ČeskoČesko Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zaniklá kaple Nanebevzetí Panny Marie v Tuhnicích, nazývaná rovněž děkovná kaple Nanebevzetí Panny Marie v Tuhnicích, původního názvu Votiv-Capelle Maria Himmelfahrt in Donitz, byla postavena v letech 18881891 stavitelem Konrádem Ecklem[1] podle plánu Josefa Walderta. Stála uprostřed tehdy samostatné obce Donitz, dnes Tuhnice, městská část Karlových Varů. Její slavnostní vysvěcení se uskutečnilo 3. prosince 1891. Koncem druhé světové války, dne 19. dubna 1945, byla poškozena při bombardování dolního nádraží. Její trosky byly pak počátkem padesátých let 20. století strženy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1888 slavil císař František Josef I. čtyřicet let svého panování. Na jeho přání si lidé připomínali výročí formou charitativních darů nebo veřejně prospěšnými stavbami. Obec Tuhnice, na jejímž území tehdy nestál žádný důstojný kostel, se rozhodla pro stavbu votivní (děkovné) kaple a jejího zasvěcení patronce Tuhnic Panně Marii.[2]

Kapli postavil v letech 1888–1891 stavitel Konrád Eckle[3][pozn. 1] podle plánů karlovarského městského stavitele Josefa Walderta. Pro stavbu bylo zvoleno travnaté prostranství mezi ulicemi Ziegelhütten Strasse (dnes Šumavská) a bývalou Donitzer Strasse (dnes chodník v zatravněné ploše) uprostřed tehdy samostatné obce Tuhnice (Donitz).

Dne 3. prosince 1888 byl položen základní kámen a dne 3. prosince 1891 se uskutečnilo slavnostní vysvěcení kaple karlovarským děkanem Janem Würlem.[4] Slavnosti se zúčastnil spolu s dalšími hosty i tehdejší starosta Tuhnic.[5][6]

Tuhnice neměly vlastní faru, proto mše a jiné církevní úkony přicházeli sloužit kněží z Rybář. Nejprve z kostela sv. Urbana, od roku 1906 pak z nově vystavěného kostela Povýšení sv. Kříže. V kapli byla pravidelně každou neděli konána bohoslužba. Dne 12. září slavili místní obyvatelé každoročně na louce u kaple svátek patronky Panny Marie. Okolí kaple bylo postupně parkově upraveno a byly zde vysázeny kaštany. V srpnu roku 1910 u příležitosti oslav osmdesátin císaře Františka Josefa I. byly u kaple vysazeny tři duby.[5][6]

Koncem druhé světové války 19. dubna 1945 byla kaple poškozena náletem spojeneckých letadel během bombardování dolního nádraží a kolejového depa v Tuhnicích. Kapli zasáhla jedna ze zápalných pum, která objekt rozpůlila, takže zbyla pouze přední část stavby se zvoničkou. Během náletu se do kaple schovala manželka místního kramáře s malým dítětem a oba byli smrtelně zraněni.[5][6]

Po válce nebyla pobořená kaple již nikdy opravena. Její trosky byly později, patrně někdy na počátku padesátých let 20. století, strženy. Podle svědectví pamětníků byly zbytky kaple patrny ještě roku 1956.[2][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Informační tabule na místě zaniklé kaple

Kaple stála uprostřed tehdy samostatné obce Donitz, dnes Tuhnice, městská část Karlových Varů.

Jednalo se o novogotickou stavbu na obdélném půdorysu s dvoustupňovými opěrnými nárožními pilíři. Byla kryta břidlicovou sedlovou střechoulatinským křížem. V jejím závěru byl hřeben s připojeným odsazeným krátkým obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým nízkou břidlicovou valbovou střechou.[6]

Vstupní průčelí bylo orientováno k severozápadu. Hrotitý portál vchodu byl uzavřen obdélnými dvoukřídlými prosklenými dřevěnými dveřmi. Prosklené nadpraží mělo gotizující dřevěnou kružbou, nad ním bylo v ose prolomeno kruhové okénko a vše bylo završeno trojúhelníkovým štítem, zvýrazněným částečně vystupující hranolovou věžičkou, vynesenou na konzolách, se štíhlou otevřenou osmibokou sloupkovou zvoničkou završenou jehlancovou stříškou s makovicí, a latinským křížem na vrcholu.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Konrád Eckle postavil v roce 1875 v karlovarském Westendu vilu Stainl (později Artemis).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KOL. AUTORŮ. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: ACADEMIA, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola Eckle, Konrád, stavitel v Karlových Varech, s. 153. 
  2. a b NOVÝ, Jindřich; FIKAR, Jaroslav. Tuhnice. Karlovarské radniční listy, měsíčník pro občany města Karlovy Vary. Roč. XVI, čís. 9/2011, s. 25. Dostupné online [PDF, cit. 2022-10-18]. 
  3. VALENČÍK, Michal. Kaple Nanebevzetí Panny Marie [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice, 2008–2022 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. 
  4. Duchovní správci karlovarští (1493–2011 [online]. Karlovy Vary: Farnost Karlovy Vary, 2012 [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  5. a b c BEŠŤÁKOVÁ, Kamila; GARGULA, Milan. Carlsbad Karlovy Vary ... místa známá i neznámá. 1. vyd. Karlovy Vary: Agentura Boom, 2005. 117 s. Kapitola Tuhnice (Donitz), s. 95. 
  6. a b c d e f VYČICHLO, Jaroslav. Tuhnice – kaple Nanebevzetí Panny Marie [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEŠŤÁKOVÁ, Kamila; GARGULA, Milan. Carlsbad Karlovy Vary ... místa známá i neznámá. 1. vyd. Karlovy Vary: Agentura Boom, 2005. 117 s. Kapitola Tuhnice (Donitz), s. 95. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]