Pomník Antonína Dvořáka (Karlovy Vary)
| Pomník Antonína Dvořáka | |
|---|---|
 V srpnu 2006 | |
| Základní údaje | |
| Autor | Karel Kuneš ml. architekt: Adolf Petr |
| Rok vzniku | 1974 |
| Datum odhalení | 7. září 1974 |
| Umělecký směr | realismus |
| Pojmenováno po | Antonín Dvořák |
| Popis | |
| Materiál | socha: bronz podstavec: žula |
| Umístění | |
| Umístění | Karlovy Vary Dvořákovy sady |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°13′39,68″ s. š., 12°52′41,09″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pomník Antonína Dvořáka stojí uprostřed Dvořákových sadů v centru města Karlovy Vary. Socha pochází z roku 1974 a stala se prvním odhaleným skladatelovým pomníkem na území tehdejšího Československa, respektive na světě.[1][2]
Antonín Dvořák v Karlových Varech[editovat | editovat zdroj]
Jeden z nejslavnějších českých skladatelů Antonín Dvořák (1841–1904) pobýval v Karlových Varech v letech 1879–1894 celkem sedmkrát. Nepřijížděl však jako lázeňský host, ale na setkání mj. s berlínským nakladatelem Fritzem Simrockem, hudebním kritikem Eduardem Hanslickem, hudebním skladatelem Johannesem Brahmsem a s místními představiteli hudebního života klavíristou a pedagogem Aloisem Janečkem a dirigenty, skladateli Josefem Labitzkým a Augustem Labitzkým.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pomník byl vytvořen na počest pobytů Antonína Dvořáka v Karlových Varech a uvedení jeho symfonie Z Nového světa jako evropské premiéry v Poštovním dvoře v roce 1894. Dílo od karlovarského sochaře Karla Kuneše ml. vzniklo roku 1974 za přispění Společnosti Antonína Dvořáka a architektonické spolupráce Adolfa Petra, který rovněž navrhl okolní parkovou úpravu. Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo 7. září 1974 v rámci Dvořákova karlovarského podzimu při příležitosti 70. výročí skladatelovy smrti v předvečer výročí jeho narození. Pomník tehdy odhalil český klavírista a hudební vědec Václav Holzknecht.[1][2]
V sadech původně stála socha Mateřství od stejného autora, která byla přemístěna na Palackého náměstí.[1][2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jde o nadživotní bronzovou sochu v realistickém stylu. Umělec je zobrazen prostovlasý, oděný je do fraku. Postava stojí na vrcholu jednoduchého hranolového podstavce z leštěné žuly. Na přední straně soklu je zlacená faksimile skladatelovy signatury. Podstavec je umístěn na jednom stupni většího čtvercového půdorysu, který je složený z leštěných žulových desek.[1]
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Karlovarská socha Antonína Dvořáka se stala prvním odhaleným pomníkem tohoto umělce na území tehdejšího Československa, ale i na světě.[1][2] Teprve poté byly odhalovány další sochy představující skladatele:[3]
- 1988 – Nelahozeves, vedle rodného domu Antonína Dvořáka, autor Zdeněk Hošek.
- 1997 – New York, Stuyvesant Square, autor Ivan Meštrović.
- 2000 – Praha, náměstí Jana Palacha, autoři: původní model Josef Wagner, zvětšená socha Jan Wagner.
- 2004 – Příbram, před budovou divadla Antonína Dvořáka, autoři: odlitek Josef Wagner, socha Jan Wagner (odlitek sochy, která stojí před pražským Rudolfinem).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – pomník Antonína Dvořáka [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009-2015 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Pomník Antonína Dvořáka [online]. Infocentrum města Karlovy Vary [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ Antonín Dvořák ve výtvarném umění [online]. Komplexní zdroj informací o skladateli, 2005-2020 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Socha Antonína Dvořáka v Dvořákových sadech v Karlových Varech na Wikimedia Commons - Karlovy Vary – pomník Antonína Dvořáka – článek na stránkách Památky a příroda Karlovarska, autor Jaroslav Vyčichlo, 2009-2015 [cit. 2020-01-31]
- Pomník Antonína Dvořáka – stránky Infocentra města Karlovy Vary [cit. 2020-01-31]
- Karlovy Vary – socha Antonína Dvořáka – článek na stránkách Turistika.cz, autorka Iva Klofandová, 2014-03-31 [cit. 2020-01-31]
