Páralovo sedátko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Páralovo sedátko
Foto z 25. července 2019
Foto z 25. července 2019
Základní údaje
Autor Lázeňské lesy Karlovy Vary
Rok vzniku 1999[1]
Pojmenováno po Vladimír Páral
Popis
Materiál dřevo
Umístění
Umístění Karlovy Vary
karlovarské lázeňské lesy
poblíž chaty Rusalka
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páralovo sedátko se nachází v lázeňských lesích Karlových Varů. Bylo zbudováno v roce 1999 na počest spisovatele Vladimíra Párala.[1]

Vladimír Páral a Karlovy Vary[editovat | editovat zdroj]

Český spisovatel Vladimír Páral (* 1932) je jedním z velkých obdivovatelů a znalců města Karlovy Vary a ctitelem i sponzorem karlovarských lesů. Těm složil následující poklonu:[2][3]

Karlovarské lesy jsou líbezné a roste v nich, od trávy až po věkovité stromy, výběr nejlepší zeleně celé Evropy. Před dávnými tisíciletími jsme my lidé vyšli z lesa a od té doby jsme nenašli místo, kde bychom se cítili svobodněji a šťastněji.

— Vladimír Páral

Do Karlových Varů přijel poprvé v roce 1967 a město i jeho okolí pak každý rok vždy na jaře a na podzim navštěvoval. V karlovarských lesích hledal pohodu, aktivní odpočinek a klid na práci.[2][3]

Projekt „Páralpárty“[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 zahájila organizace pečující o karlovarské lesy Lázeňské lesy Karlovy Vary z podnětu karlovarského patriota Pavla Reisera dlouholetý projekt zvaný „Páralparty“. Záštitu nad touto aktivitou převzal sám spisovatel. Tato činnost a štědré sponzorské příspěvky ze strany firem i jednotlivců pomohly opravit četné altány a pavilony v lázeňských lesích.[2][3]

Chata Rusalka[editovat | editovat zdroj]

Oblíbeným místem spisovatele byl dřevěný vyhlídkový altán umístěný v nadmořské výšce 554 metrů ve svahu nad levým břehem řeky Teplé.[2][4]

Související informace naleznete také v článku Chata Rusalka.

Kniha rozkoší, smíchu a radosti[editovat | editovat zdroj]

O lázeňském městě i jeho lesích se spisovatel zmiňuje v několika knihách (Muka obraznosti, Dekameron 2000, Playgirls ap.). V roce 1992 vydal Knihu rozkoší, smíchu a radosti, příběh inspirovaný lázněmi a jejich lesnatým okolím. Úryvek z knihy je v chatě Rusalka k nahlédnutí či přečtení.[2][3]

Zcela oproštěný a otevřený vyšel z pavilónu Rusalka do deště, který mu teď již nevadil, vesele mu nastavoval tvář a se smíchem pil jeho čerstvou vodu z nebe, to zdejší šedivé listopadové je přece totéž jako bylo čistě modré v květnové Číně, a karlovarské lázeňské lesy jako zahrada Potěšení v Šanghaji a zahrady Rybářova, Západní a zahrada Pohodlí v Su-čou, volně vcházel do zdejších altánů, pavilónů a stavení Vyhlídka, Diana, Myslivna a Svatý Linhart jako v horách nad Pekingem .....

— Vladimír Páral, Kniha rozkoší, smíchu a radosti

Popis sedátka[editovat | editovat zdroj]

Páralova jedle v srpnu 2019

Páralovo sedátko je jednoduchý dřevěný stůl se dvěma lavicemi. Stojí na mírné vyvýšenině nad chatou Rusalka. Bylo zbudováno v roce 1999 na spisovatelovu počest a připomíná jeho lásku, obdiv a úctu ke karlovarským lesům.[1][3]

Páralova jedle[editovat | editovat zdroj]

Opodál byla 9. října 2003 samotným autorem zasazena Páralova jedle. Dlouho však nestála, někdo ji odřízl a na místě byl nějaký čas pouze pahýl. V roce 2014 byla vysazena jedle nová.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BURACHOVIČ, Stanislav. Karlovy Vary – Lázeňská metropole západních Čech. 1. vyd. Praha: REGIA, 2018. 205 s. ISBN 978-80-87866-37-5. S. 136. 
  2. a b c d e BURACHOVIČ, Stanislav. Slavní návštěvníci Karlových Varů. Karlovy Vary: KMKV, Nakladatelství MH Beroun, 2003. 115 s. ISBN 80-86720-04-7. Kapitola Hudební génius Ludwig van Beethoven, s. 104–106. 
  3. a b c d e f LIPRT, Pavel. Karlovy Vary, lázeňské lesy a Vladimír Páral [online]. Turistika.cz, 2014-06-25 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. 
  4. REISER, Pavel. Karlovy Vary – Lesní promenády. Karlovy Vary: Vydavatelství PROMENÁDA, 1997. 32 s. ISBN 80-86092-04-6. Kapitola Cesta Přátelství, s. 15. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]