Lázeňské lesy v Karlových Varech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o lesoparku. Možná hledáte: příspěvková organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary.
Zdroje k infoboxuLesopark
Lázeňské lesy
v Karlových Varech
U Černé Marie se značením turistických i lázeňských vycházkových tras, srpen 2019
U Černé Marie se značením turistických i lázeňských vycházkových tras, srpen 2019
Typ smíšený
Rozloha 1884[1] ha
Poloha
Kraj Karlovarský
Okres Karlovy Vary
Obec Karlovy Vary
Katastrální území Karlovy Vary
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zeměpisné souřadnice
Karlovarské lázeňské lesy
Karlovarské lázeňské lesy

Lázeňské lesy v Karlových Varech nebo též karlovarské lázeňské lesy leží v okolí města Karlovy Vary a jsou jeho neodmyslitelnou součástí. Především jsou však významným činitelem samotné lázeňské léčby. Rozkládají se na rozloze 2190 hektarů[P 1] a celková délka lesních vycházkových cest zde činí více než 100 km.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1325 je poprvé zmiňována osada Obora. Tehdy král Jan Lucemburský udělil léna na lesní pozemky[P 2] svému manovi Kojatovi z Otnavic, aby na místě, kde již tehdy stál kostel sv. Linharta, založil novou osadu. V roce 1370 Oboru i nedaleké Drahovice včetně okolních lesů věnoval císař Karel IV. nově vzniklému městu u Vřídla.[3][4]

Do té doby se zde rozkládal neprostupný divoký les, součást pohraničního hvozdu, kam občas pronikly pouze lovci zvěře. Po založení města přicházeli noví osadníci a začalo mýcení lesů. Prakticky všechny vzrostlé stromy v okolí města byly spotřebovány na stavby, výrobu různých předmětů a též na palivo. V polovině 16. století došlo k dalšímu rozšíření lesů vzhledem ke spojení města s obcemi TuhniceDolní a Horní Dvory. Následovala ještě dohoda o odkoupení části lesů od sousedního panství Kyselka. Téměř do 18. století se na lesy pohlíželo pouze jako na zdroj stavebního a palivového materiálu.[3][4][5]

Město postihlo několik velkých katastrof (požáry, povodně, vichřice, škůdci – kůrovec, obaleč jedlový[P 3]). Výstavba města po velkém požáru v roce 1604 vyčerpala lesy natolik, že v nich městská rada nemohla najít ani 30 stromů na opravu mostů. Koncem 17. století se však jejich stav zlepšil a Karlovarští mohli pravidelně dostávat roční příděly paliva. Až počátkem 19. století však město začalo s lesy skutečně lépe hospodařit. Správu převzal „Městský lesní úřad“ a pro těžbu začala platit různá omezení. Zákazy postihly pasení dobytka či dolování uhlí. Lesní holiny se začaly systematicky zalesňovat a město pro svůj pozemkový majetek vykupovalo nové pozemky od soukromých vlastníků. Poprvé byl patrný i zřetel estetický.[3][4][5]

Na rozvoji a užívání lesa má velkou zásluhu lázeňský lékař David Becher (1725–1792), který první doporučoval procházky v lese jako významnou součást léčebné kúry.[P 4] Spolupůsobil také vliv éry romantismu, záliba v objevování krajiny a přírody, móda zřizování anglických parků ap.[6][7]

V lesích se začaly budovat nové promenádní cesty. První lesní cestu určenou výhradně k vycházkám nechal zbudovat ve druhé polovině 18. století kancléř Marie Terezie hrabě Jan Rudolf Chotek. Vedla ve stráni od Mariánské kaple nad dnešním hotelem Pupp pod skály Jeleního skoku.[2] Významnou roli zde sehráli mecenáši, lázeňští hosté ze zámožných rodin. Velké zásluhy na této aktivitě má skotský hrabě James Ogilvie Findlater (1750–1811). V Karlových Varech byl poprvé v roce 1793[P 5]. Nechal vybudovat mnoho cest, vyhlídková místa, altánky a sedátka. Tohoto šlechtice v lesích dodnes připomíná Findlaterův obelisk, který nechali v roce 1804 postavit vděční obyvatelé města na jeho počest. Také jedna z lesních cest nese jeho jméno.[9] Vychází z údolí řeky Teplé od Galerie umění a přes nejstarší altán v karlovarských lesích Findlaterův vede až k obelisku.[6][7]

Před první světovou válkou městu patřily lesy v okruhu zhruba dvou hodin chůze. Hustá síť vycházkových cest dosáhla délky 130 km. Počaly se stavět i místa k odpočinku, restaurace či kavárny, a postupně vzniklo na kopcích nad městem pět rozhleden:[6][7]

Pomník 675 let Městských lesů Karlovarských, foto květen 2019

V návaznosti na výstavbu lesních promenád se zde ujal zvyk umisťovat podél těchto cest děkovné, obdivné a oslavné nápisy vděčných lázeňských hostů. Mnozí hosté také sponzorovali v lesích stavbu či opravu objektů. Ty pak nesly a stále nesou mecenášovo jméno jako již zmíněný Findlaterův altán, Mayerův gloriet či Wolfovo sedátko. V lesích lze najít i mnoho křížků a kapliček. Ty zde nechávali zřizovat zbožní lázenští hosté nebo jejich příbuzní či přátelé jako poděkování za vyléčení. Mariánská kaple, Schwarzova kaple, Lesní pobožnost, Keglevičův kříž, Rohanův kříž, Vavřinecká kaple, kaple Ecce homo, Kniha jsou některé z nich.[6][7]

Po 1. světové válce spolu s vrcholnou érou lázní skončila i vrcholná éra karlovarských lázeňských lesů. Od té doby zůstala podoba a struktura lesních cest téměř nezměněna. Přesto jsou lesy a jejich romantická místa jak výletníky, tak lázeňskými hosty stále hojně navštěvovány.[6][7]

Východním směrem od města, kousek od areálu svatý Linhart stojí v lese u cesty pomník v podobě mohyly postavený v roce 2000 k výročí 675 let Městských lesů Karlovarských. Toto období je počítáno od roku 1325, kdy byly poprvé místní lesnaté pozemky písemně zmíněny.[10]

Správa lesů[editovat | editovat zdroj]

V období po 2. světové válce patřila správa karlovarských lesů krátký čas pod Technické služby města. Od 1. ledna 1969 pak jejich údržbu převzala nově zřízená samostatná organizace s názvem Lázeňské lesy. Ta se později z rozpočtové přeměnila na příspěvkovou s názvem Lázeňské lesy Karlovy Vary, příspěvková organizace.[3]

Ze současnosti[editovat | editovat zdroj]

Projekt Příroda spojuje[editovat | editovat zdroj]

Česko-bavorský projekt Příroda spojuje je v karlovarských lázeňských lesích z české strany realizován společností Lázeňské lesy Karlovy Vary. Jeho smyslem je sbližování regionů, setkávání českých a bavorských odborníků, jejich výměna zkušeností a nalézání společných témat v oblasti lesního hospodářství, životního prostředí a myslivosti. Též je patrná snaha vybudovat či obnovit zde některá místa. Dílčí projekty jsou např. Svatý Linhart (2012–2013), Svatý Linhart – dendrologická stezka (2013–2014), vyhlídkový altán Josefa Jungmanna (2013–2014), Branaldova cesta (2014–2015), Život stromů (2015) aj.[11]

Lapač na odchyt kůrovce,
foto červenec 2019

Přírodní kalamita – kůrovec 2019[editovat | editovat zdroj]

Lesy se zde nejednou musely vypořádat s přírodními kalamitami. V letech 1990 a 2007 došlo k dvěma ničivým vichřicím.[12] Do oslabeného lesa se v dalších letech přidal kůrovec, jehož rozšíření bylo posíleno i následnými dlouhotrvajícími suchými obdobími. Protože jsou zde lesy nedílnou součástí komplexní lázeňské péče, musela spravující organizace přistoupit k opatření, které účinně omezí výskyt kůrovce. Jediným řešením se jevilo použití chemických přípravků. K tomu byl dán souhlas Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Správou chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Na jaře 2019 bylo v lesích rozmístěno na tři sta lapačů, které slouží k odchytu především lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého. Jedná se o dřevěné trojnožky napuštěné speciálním insekticidem, který brouka zahubí při pouhém kontaktu. Látka je takzvaně požerová, zahubí ho tedy i po pozření. Uvnitř stojanů jsou zavěšeny feromonové sáčky, které brouky k lapačům přilákají.[13][14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozloha lesů ve správě příspěvkové organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary činila k 1. 1. 2015 celkem 2190 hektarů; v bezprostředním okolí města leží na ploše 1884 ha, nad Odeří pak na ploše 306 ha.[1]
  2. 16 lánů lesa (asi 280 ha).[3]
  3. Tehdy navždy zmizel z karlovarských lesů jejich nejvíce rozšířený strom – jedle.[5]
  4. Až do začátku působení lékaře Davida Bechera (kolem 1760) byla konzumace léčby pouze pasivní. Co nejméně pohybu; pacienti si např. nechávali donášet vodu od pramenů až do bytu.[6][7]
  5. Hrabě James Ogilvie Findlater se do roku 1810 v Karlových Varech léčil celkem čtrnáctkrát.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b -RR- 5-8212. Správa lesů [online]. Lázeňské lesy Karlovy Vary, příspěvková organizace [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  2. a b REISER, Pavel. Karlovy Vary – Lesní promenády. Karlovy Vary: Vydavatelství PROMENÁDA, 1997. 32 s. ISBN 80-86092-04-6. Kapitola NÁVRAT K PŘÍRODĚ – 100 km lesních cest, s. 4. 
  3. a b c d e Lesy [online]. Lázeňské lesy Karlovy Vary, příspěvková organizace [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  4. a b c LIPRT, Pavel. Lázeňské lesy v okolí Karlových Varů [online]. Turistika.cz, rev. 2014-07-24 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  5. a b c MRÁZ, Bohumír; NEUBERT, Ladislav. Karlovy Vary. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1983. 192 s. Kapitola Lázeňské lesy a parky, s. 144–151. 
  6. a b c d e f BURACHOVIČ, Stanislav. Karlovy Vary – Lázeňská metropole západních Čech. 1. vyd. Praha: Nakladatelství REGIA, 2019. 205 s. ISBN 978-80-87866-37-5. Kapitola Karlovarské lesní promenády a skotský lord Findlater, s. 134–137. 
  7. a b c d e f BURACHOVIČ, Stanislav. Karlovy Vary – Nejslavnější české lázně. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Knihcentrum, 1998. 93 s. ISBN 80-86054-32-2. Kapitola Pozvánka na výlet, s. 72–77. 
  8. VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – Findlaterův altán [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009-2015 [cit. 2020-03-08]. Dostupné online. 
  9. REISER, Pavel. Karlovy Vary – Lesní promenády. Karlovy Vary: Vydavatelství PROMENÁDA, 1997. 32 s. ISBN 80-86092-04-6. Kapitola VYCHÁZKOVÉ CESTY JEDNOU VĚTOU, s. 26. 
  10. LIPRT, Pavel. Pomník Městských lesů Karlovarských [online]. Turistika.cz, rev. 2014-03-16 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  11. Česko-bavorské projekty [online]. Karlovy Vary: Lázeňské lesy Karlovy Vary [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  12. Stručný výčet kalamit (požáry, povodně, vichřice) [online]. Karlovy Vary: Lázeňské lesy Karlovy Vary [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  13. Karlovy Vary: Lázeňské lesy bojují s kůrovcovou kalamitou [online]. Parlamentní listy.cz, 2019-03-22 [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. 
  14. KOZOHORSKÝ, Petr. Správci karlovarských lázeňských lesů nasadili do boje s kůrovcem lapače [online]. iDNES.cz, 2019-04-30 [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MRÁZ, Bohumír; NEUBERT, Ladislav. Karlovy Vary. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1983. 192 s. S. 144–151. 
  • BURACHOVIČ, Stanislav. Karlovy Vary – Nejslavnější české lázně. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Knihcentrum, 1998. 93 s. ISBN 80-86054-32-2. S. 72–77. 
  • BURACHOVIČ, Stanislav. Karlovy Vary – Lázeňská metropole západních Čech. 1. vyd. Praha: Nakladatelství REGIA, 2019. 205 s. ISBN 978-80-87866-37-5. S. 134–137. 
  • REISER, Pavel. Karlovy Vary – Lesní promenády. 1. vyd. Karlovy Vary: Vydavatelství PROMENÁDA, 1997. 32 s. ISBN 80-86092-04-6. S. 26. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]