Jelení skok (Karlovy Vary)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jelení skok
Zinkový Kamzík v roce 1910
Zinkový Kamzík v roce 1910
Základní údaje
AutorAugust Kiss
Jan Kotek
Rok vzniku1851 (v zinku)
1984 (zničili vandalové, event. vichřice)
1986 (v bronzu)
Popis
Materiáldnes bronz
Umístění
UmístěníKarlovy Vary
na vysoké skále
v lázeňských lesích
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Socha Kamzík, nazývaná Jelení skok, stojí na skalním útesu v lázeňských lesích a neodmyslitelně patří ke Karlovým Varům. Vznikla v roce 1851 v ateliéru berlínského sochaře Augusta Kisse. Tato zinková socha byla roku 1984 zničena. Kopii z bronzu zhotovil v roce 1986 karlovarský sochař Jan Kotek.[1]

Pověst o jelením skoku a založení města[editovat | editovat zdroj]

Dle staré pověsti si právě zde císař a král Karel IV. léčil své nemocné údy. Jednoho dne v lesích, právě v místech, kde nyní vyvěrají horké prameny, lovecká družina Karla IV. lovila zvěř. Jeden ze psů zavětřil jelena a pustil se do jeho pronásledování. Jelen bojoval o život a podařilo se mu utéct díky skoku ze skály. Bohužel pes neuměl skočit tak daleko a spadl do tůně s horkou vodou. Začal výt bolestí a jeho nářek přivolal lovce. Ti psa z vody vytáhli a o události zpravili Karla IV. Karel se poté na místo vydal s družinou, aby tam sám obdivoval nevšední dílo přírody. Po poradě se svými lékaři usoudil, že tato horká voda by mohla pomáhat proti nemocem a být i jinak užitečná. Vodu sám užil a seznal úlevu a zlepšení. Nařídil, aby místo kolem pramene bylo osídleno. To se také stalo a tak, dle legendy, vznikly lázně Karlovy Vary. Skála, ze které jelen skočil a zbavil se tak svého pronásledovatele, se od té doby nazývá Jelení skok.[2][3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bronzový Kamzík v květnu 2016

V roce 1850 se místní radní nechali inspirovat legendou a rozhodli na skálu nad řekou Teplou umístit sochu jelena. Když však spočítali finanční náklady na vznik sochy, byla idea jelena nahrazena myšlenkou alespoň zde umístit pamětní desku. Této nerozhodnosti a finančních problémů města využil bohatý podivín a milovník Karlových Varů baron August von Lützow a roku 1851 tajně umístil na městem určené místo kovovou sochu kamzíka, kterou objednal u berlínského sochaře Augusta Kisse. Před městskou radou se pak hájil tím, že jako myslivec nemůže souhlasit s teorií, že z této strmé skály do propasti skočil jelen, mohl tak učinit pouze kamzík.[4]

Socha stála na skále do roku 1984, kdy byla poničena neznámým vandalem. Tenkrát však byla také silná vichřice a historikové připouštějí, že i ona mohla být příčinou poničení sochy.[4]

Od 10. dubna 1986 je zde nainstalovaná přesná bronzová replika karlovarského sochaře Jana Kotka.[4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Místo zvané Jelení skok tvoří socha Kamzík, která je umístěna na špičaté asi 10 metrů vysoké žulové skále v lázeňských lesích nad ulicí Stará louka. Původní plastiku zhotovenou v zinku po jejím zničení nahradila věrná bronzová kopie, jejíž údajná váha je 80 kg.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Karlovy Vary – Lázeňské vycházky. Karlovy Vary: Turistické informační centrum města Karlovy Vary 23 s. ISBN 978-80-86457-77-2. S. 10. 
  2. Legenda o založení Karlových Varů [online]. Informační portál Karlovarského kraje – Turistický portál Karlovarského kraje, rev. 2010-11-09 [cit. 2019-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-11. 
  3. KONVALINOVÁ, Zaneta. Neodmyslitelná součást Karlových Varů – socha Kamzíka [online]. Turistika.cz, rev. 2010-11-09 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  4. a b c d LIPRT, Pavel. Karlovy Vary – jelen a kamzík [online]. Turistika.cz, rev. 2014-03-26 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  5. Jelení skok [online]. Hrady.cz [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karlovy Vary – Lázeňské vycházky. 3. vyd. Karlovy Vary: Turistické informační centrum města Karlovy Vary 23 s. ISBN 978-80-86457-77-2. S. 10. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]