August Kiss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Profesor August Kiss
V šedesátých letech 19. století
V šedesátých letech 19. století
Narození 11. října 1802
Paprocany, Tychy
dnes Polsko
Úmrtí 24. března 1865
Berlín, Německo
Místo pohřbení Alter St.-Matthäus-Kirchhof Berlin
Země Německo
Národnost německá
Vzdělání malíř a sochař
Alma mater Preußische Akademie der Künste
Povolání malíř a sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August Karl Eduard Kiss, něm. August Karl Eduard Kiß (11. října 1802, Paprocany, Tychy, Polsko24. března 1865, Berlín, Německo) byl německý akademický malíř a sochař.

Život[editovat | editovat zdroj]

August Kiss, grafika Adolfa Neumanna (1865)

August Kiss se narodil 11. října 1802 v Paprozanu (Paprocany – dnes část města Tychy) v tehdejším Pruském Slezsku, dnešním Slezském vojvodství, v Polsku. Zde vyrůstal v prostředí železné hutě, ve které jeho otec pracoval jako správce.

V roce 1822 se přestěhoval do Berlína, kde studoval na pruské akademii umění Preußische Akademie der Künste a v ateliéru sochaře Christiana Raucha, představitele německého klasicismu. Též byl žákem berlínského sochaře Christiana Friedricha Tiecka a pruského architekta a malíře Karla Friedricha Schinkela. Podle Schinkelových kompozic provedl reliéfy pro štít Nikolaikirche v Postupimi.

Jméno August Kiss vešlo ve známost v roce 1839, kdy zhotovil plastiku Amazonky na koni v boji s panterem. Roku 1842 ji pro krále Ludwiga I. provedl v mramoru a o něco později ji v berlínských královských slévárnách odlil Christoph Fischer v bronzu; tato plastika v životní velikosti byla umístěna před Staré muzeum (něm. Altes Museum) v Berlíně.

August Kiss zemřel 24. března 1865 v Berlíně. Pohřben je na berlínském hřbitově Alter St.-Matthäus-Kirchhof. Jeho hrob je od roku 1958 prohlášen čestným hrobem města Berlín.

V Tychách poblíž jezera Paprotzaner byl na jeho počest postaven obelisk.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Další významná práce po Amazonce na koni v boji s panterem byla jezdecká socha Fridricha Velikého, odlita z bronzu a odhalena v roce 1847 ve Vratislavi. Sochu krále Fridricha Wilhelma III. vytvořil v bronzu třikrát; jednou v uniformě s pláštěm a odkrytou hlavou pro Postupim, poté v roce 1851 na koni s vavřínovým věncem se šesti ženskými alegorickými figurami na podstavci a zdobnými reliéfy z pruské historie pro Königsberg (od roku 1946 Kaliningrad) a potřetí v roce 1861 v napoleonském klobouku pro Vratislav.

August Kiss dále vytvořil bronzovou sochu sv. Michaela, který poráží draka; byl to dárek od krále Fridricha Viléma IV. jeho bratru, pozdějšímu císaři Vilémovi, na památku vzpoury v Badenu (zámek Babelsberg). Dále je autorem kolosální bronzové jezdecké sochy sv. Jiřího drakobijce původně zhotovené pro velké nádvoří zámku v Berlíně, nyní u řeky Sprévy ve čtvrti Nikolaiviertel. Vytvořil též sochu Christiana Beutha před berlínskou Bauakademie, dále bronzové postavy pro Wilhelmplatz v Berlíně, které nahradily šest starších mramorových soch. Čtyři z nich, James Keith, Hans von Zieten, Friedrich von SeydlitzStarý Dessauere, zůstaly nezměněny; sochy Hanse von WinterfeldtKurta von Schwerin August Kiss přepracoval. Wilhelmsplatz je nyní částí Wilhelmstrasse. Sochy Hanse von Zieten a Starého Dessauera byly vyjmuty z lapidária a stojí opět ve Wilhelmstrasse na rohu Mohrenstraße.

Jediným větším dílem v mramoru, které August Kiss dokončil, je náhrobní pomník hraběnky Laury Henckel von Donnersmarck opírající se o sochu královny Luisy von Mecklenburg-Strelitz od Christiana Raucha.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

Sv. Jiří drakobijec, Nikolaiviertel, Berlin
Amazonka na koni bojujícís panterem, Altes Museum, Berlín
1837–1841 Amazonka na koni v boji s panterem před Starým muzeem (něm. Altes Museum) v Berlíně, zachovalá (v letech 1864–1965 v mramorovém provedení pro bruselskou akademii)
1830–1850 Sochařská výzdoba hlavní fasády Nikolaikirche, společně s Ludwigem Wichmannem, Postupim
1836–1837 Zinkové reliéfy na oltáři v Nikolaikirche (návrh Karl Schinkel), Postupim
1841 Jezdecká socha Fridricha Velikého, Vratislav, zničena po roce 1945
po roce 1841 Náhrobek Karla Friedricha Schinkela, Friedhof der Dorotheenstädtischen und Friedrichswerderschen Gemeinden, Berlín
po roce 1845 Náhrobek pro Ludwiga Persia (podle návrhu Friedricha Augusta Stülera), Bornstedter Friedhof, Postupim
kolem

1850–1852

Památník Pruska v Karlsruhe (pouze postava archanděla Michaela, architektura Friedricha Eisenlohra), v roce 1953 odstraněn
1851 Socha Fridricha Viléma III. na Wilhelmplatz, Postupim, zničena po roce 1945
1851 Jezdecká socha krále Friedricha Wilhelma III., Königsberg, zničena po roce 1945
1851–1856 Socha archanděla Michaela, kostel sv. Michala, Berlín, zachovalá
kolem roku 1856 Zlacená socha archanděla Michaela, velká kopule zámku Schwerin, zachovalá
1854–1861 Socha Christiana Petra Wilhelma Beutha před Bauakademií, Berlín
1855 Socha sv. Jiří drakobijce, dříve na nádvoří paláce, postaveného v roce 1950 u parku Volkspark Friedrichshain, od roku 1987 ve čtvrti Nikolaiviertel, Berlín
po roce 1857 Portrétový medailon Christiana Daniela Raucha u jeho hrobu na hřbitově Friedhof der Dorotheenstädtischen und Friedrichswerderschen Gemeinden, Berlín
1858 Socha prince Leopolda III. Friedricha Franze von Anhalt-Dessau (1740–1817), která byla odhalena 20. října 1858 na náměstí Neumarkt v Dessau. Socha byla odlita ve slévárně v Lauchhammeru. Iniciátoři byli členové výboru pro výstavbu památníku v Dessau pod vedením Adolfa von Heydecka, nelegitimního synovce prince
1861 Jezdecká socha krále Friedricha Wilhelma III., Vratislav, zničena po roce 1945
1862 Reliéf v tympanonu západního štítu Nového muzea (něm. Neues Museum), Berlín
1865–1869 Víra, láska, naděje (dokončeno Gustavem Blaeserem), Národní galerie, Berlín

Díla v Karlových Varech[editovat | editovat zdroj]

August Kiss byl v letech 18551864 pravidelným lázeňským hostem v Karlových Varech. Navštívil město celkem desetkrát a vždy se ubytoval v domě Stadt Frankfurt nedaleko Vřídelní kolonády. Na přání barona Augusta von Lützow vytvořil několik soch.[1][2]

Hlava lvice požírající hada, Slovenská ulice, Karlovy Vary
před 1851 Jelen, litinová socha v životní velikosti, původně umístěna v zahradě vily Lützow, později přemístěna za hotel Richmond
1851 Kamzík, dutá socha odlitá ze zinku, po dlouhou řadu let jedním ze symbolů města Karlovy Vary (v roce 1986 nahrazena bronzovou kopií zhotovenou karlovarským sochařem Janem Kotkem)
1854–1855 Sochy zvířat rozmístěných v zahradě vily Lützow – býk, kůň, dva velké sedící psi a Amazonka na koni bojující s panterem
1858 Kočka, socha umístěna na vysokém sloupu měla zesměšnit karlovarské radní za nepříliš povedenou sochu císaře Karla IV. v tehdejších městských zahradách[3]. Podle jiného zdroje ji zde baron Lützow nechal umístit na protest proti radním, kteří mu nepovolili stavbu lanovky od jeho vily na kolonádu.[4].
1859 Hlava lvice, litinová plastika usazena na skále na tehdejších Dorotiných nivách, dnes Slovenské ulici, věnovaná městu; nápis „In dankbarer Erinnerung von Kiss aus Berlin. 1859“, tedy „S vděčnou vzpomínkou od Kisse z Berlína. 1859.“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků August Kiß na německé Wikipedii a August Kiss na anglické Wikipedii.

  1. SVOBODA, Lukáš. Plastika lví hlavy v Karlových Varech [online]. Muzeum Karlovy Vary [cit. 2019-11-05]. Dostupné online. 
  2. August Kiss [online]. Publicart, Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. 
  3. VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – vila Lützow [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009-2015 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  4. FIKAR, Jaroslav. Karlovarské příběhy. Karlovy Vary: autor vlastním nákladem, 2017. 190 s. ISBN 978-80-270-2194-9. Kapitola Příběh barona mecenáše, s. 36-38. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIKAR, Jaroslav. Karlovarské příběhy. 1. vyd. Karlovy Vary: autor vlastním nákladem, 2017. 190 s. ISBN 978-80-270-2194-9. S. 36-38. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]