Josef Kurz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. Josef Kurz, DrSc.[1]
Narození 3. února 1901
Praha
Úmrtí 6. prosince 1972 (ve věku 71 let)
Povolání vysokoškolský učitel, překladatel a jazykovědec
Stát ČeskoČesko Česko
Alma mater Univerzita Karlova
Témata slavistika
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Kurz (3. února 1901 Praha6. prosince 1972 Praha) byl český jazykovědec, slavista, bohemista, bulharista, byzantolog, literární historik, překladatel, publicista, editor staroslověnských památek a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na smíchovském gymnáziu (1919) studoval v letech 19191924 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory slovanská filologie, indoevropský srovnávací jazykozpyt a romanistika,[2]byl knihovníkem a vědeckou sílou semináře pro slovanskou filologii UK (19221924),[3]v posledním studijním roce (1924) získal doktorát filozofie (disertační práce Několik poznámek k staroslověnskému čtveroevangeliu Zografskému).[2]Po absolutoriu zůstal ve svazku fakulty jako asistent (19251926),[3]své odborné vzdělání završil studijními pobyty ve Francii, Jugoslávii a zejména v Polsku, kde byl v letech 19311935 lektorem českého jazyka a literatury na Varšavské univerzitě.[4]
V období 19261931 a 19351945 působil jako středoškolský profesor na pražských gymnáziích (Smíchov a v Křemencově ul.),[3]souběžně pracoval v Kanceláři Slovníku jazyka českého při ČAVU (1935–květen 1945), kde se již od roku 1943 podílel na přípravách velkého Slovníku jazyka staroslověnského.[5]
V červnu 1939 habilitoval na FF UK, byl ustanoven soukromým docentem slovanského jazykozpytu,[3]přednášel však jen do uzavření českých vysokých škol německými okupačními úřady 17. 11. 1939. Řádným profesorem slovanské jazykovědy FF Masarykovy univerzity v Brně byl jmenován k 1. červnu 1945.[5]Od roku 1950 vedl tamní slavistickou katedru (externě ještě dva roky po odchodu z Brna), paralelně vyučoval i na FF UK v Praze, kam byl definitivně převeden k 1. září 1956[5]a působil zde až do svého skonu v roce 1972.
Titulu doktora filologických věd (DrSc.) dosáhl v roce 1964, jako hostující profesor přednášel na univerzitách v Moskvě, Leningradě, Sofii, Záhřebu, Bělehradě, Lipsku, Berlíně, Vídni, Kolíně nad Rýnem, Münsteru a ve Varšavě. Aktivně se zúčastnil pěti mezinárodních slavistických kongresů, konaných v letech 19291963 a mnoha odborných zahraničních i domácích konferencí, sympozií, porad a setkání.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vlastní rozsáhlá vědecká a publikační činnost prof. Josefa Kurze byla zaměřena především na paleoslovenistiku, kterou zkoumal v širokých souvislostech všech filologických disciplin, velkou pozornost věnoval cyrilometodějské problematice a byzantsko-slovanským vztahům. K jeho prioritám dále patřily dějiny slovanské filologie, byl autorem a spoluautorem řady učebnic i příruček staroslověnštiny a chrestomatií staroslověnských textů. Patřil k uznávaným bibliografům slavistiky a staroslověnštiny, v rámci svého pedagogického působení vychoval řadu odborníků těchto vědních oborů.[7][8]

Členství ve vědeckých společnostech a institucích[editovat | editovat zdroj]

  • Hlavní redaktor, koordinátor a organizátor prvních svazků akademického Slovníku jazyka staroslověnského (Lexicon linguae palaeoslovenicae) v letech 1958–1972
  • Předseda mezinárodní komise pro slovník církevněslovanského jazyka při Mezinárodním komitétu slavistů
  • Předseda Matice české při Národním muzeu v Praze
  • Člen Société de linguistique de Paris
  • Člen Slovanského ústavu v Praze
  • Člen Československé rady badatelské
  • Člen Pražského lingvistického kroužku
  • Člen Československého komitétu slavistů a předseda jeho komisí církevně slovanské a bibliografické; dále pracoval v komisích pro dějiny slavistiky a transkripční
  • Člen Československého komitétu byzantologického
  • Podílel se na práci redakcí Příručního slovníku jazyka českého, Časopisu Matice Moravské, akademických časopisů Slavia, Byzantinoslavica a měl významný podíl na obnovení vydavatelské činnosti UK v oboru slavistiky.[9][8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Spisy a učební texty[editovat | editovat zdroj]

  • Evangeliář Assemanův : Kodex vatikánský 3. slovanský = Evangeliarum Assemani : Codex Vaticanus 3. slavicus glagoliticus (s Josefem Vajsem, 1. díl–1929; 2. díl–1959)
  • K Zografskému evangeliu (1933)
  • K otázce nominativu zájmena třetí osoby v jazyce staroslověnském (1940)
  • Mluvnice jazyka staroslověnského (1945)
  • Jazyk staroslověnský (1961, 1964, 1967, 1969)
  • Texty ke studiu jazyka staroslověnského (s L. Řeháčkem, 1962, 1964)
  • Základy staroslověnské mluvnice (s K. Horálkem a A. Dostálem, 1962)
  • Issledovanija po sintaxisu staroslavjanskogo jazyka (1963; rusky)
  • Studie ze syntaxe jazyka staroslověnského I.–II. (1964)
  • Čítanka staroslověnských textů se slovníčkem (s L. Řeháčkem a R. Večerkou, 1967, 1970, 1977, 1980)
  • Wiedergabe von Zeitbezügen in journalistischen Texten (1967; německy)
  • Slovanská filologie na Univerzitě Karlově (s F. Vodičkou a Z. Havránkovou, 1968)
  • Kapitoly ze syntaxe a morfologie staroslověnského jazyka (1972)
  • Učebnice jazyka staroslověnského (1969)
  • Kleines Wörterbuch der Stilkunde (se Siegfriedem Krahlem, 1973; německy)
  • Stilistik für Journalisten (2010; německy)

Sborníky, bibliografické a jubilejní tisky[editovat | editovat zdroj]

  • Bibliografski preglad naučnich radova prof. O. Hujera : 1901–1930 g. (1930; srbochorvatsky)
  • Josef Vajs : přehled jeho díla k jeho 70. narozeninám (1936)
  • Práce prof. Miloše Weingarta z církevní slovanštiny a ze slovanského jazykozpytu (1939)
  • Soupis prací Oldřicha Hujera : k jeho šedesátce v listopadu 1940 (1940)
  • Slovanské základy naší vzdělanosti. In Slovanství v českém národním životě (1947)
  • Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi (s A. Grundem a A. Kellnerem, 1948)
  • Slovanské studie : Sbírka statí, věnovaných prelátu univ. prof. dr. Josefu Vajsovi k uctění jeho životního díla (s M. Murkem a J. Vašicou, 1948)
  • Sborník slavistických prací věnovaných IV. mezinárodnímu slavistickému sjezdu v Moskvě (s K. Horálkem, 1958)
  • Bibliografický soupis publikační činnosti doktora filologických věd Karla Horálka, profesora Karlovy university (se Z. Tylem, 1959)
  • Věnováno prof. dr. Antonínu Frintovi k jeho pětasedmdesátinám. Slavica Pragensia : 1 (s K. Horálkem a M. Romportlem, 1959)
  • Příspěvky k historii a dialektologii českého jazyka / Oldřich Hujer (1961)
  • Issledovanija po sintaxisu staroslavjanskogo jazyka : sbornik statej (1963; rusky)
  • Symposium o dějinách slavistiky : Štiřín u Benešova 15.–17. 9. 1967 (1970)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Řeháček, Luboš. Bibliografický soupis vědeckých prací prof. PhDr. Josefa Kurze, DrSc. s přehledem jeho činnosti. Praha: Univerzita Karlova, Univ. Karlova, 1968. s. 69.
  2. a b ŘEHÁČEK, Luboš. Bibliografický soupis vědeckých prací prof. PhDr. Josefa Kunce, DrSc. s přehledem jeho činnosti, s. 5 [dále jen Řeháček]
  3. a b c d e f Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 178
  4. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P, s. 230
  5. a b c Řeháček, s. 6
  6. Řeháček, s. 20
  7. Řeháček, s. 7
  8. a b Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 370
  9. Řeháček, s. 18, 20–21
  10. Řeháček, s. 21
  11. Řád byl prof. Josefu Kurzovi udělen bulharskou vládou v roce 1963 u příležitosti 1100 výročí moravské mise soluňských bratří za zásluhy o studium staroslověnského jazyka, cyrilometodějských otázek a starobulharské kultury, viz Řeháček, s. 21

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARNET, Vladimír a kol. Věnováno profesoru Josefu Kurzovi k jeho sedmdesátinám. Slavica Pragensia : 13. Praha : Universita Karlova, 1971, 266 s.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 369–371. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 139–140. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 273–275. 
  • Palaeoslovenica: Památce Josefa Kurze (1901–1972) / uspořádali Emilie Bláhová, Ludmila Uhlířová a Josef Vlášek. Praha : Academia, 1991. 128 s.
  • Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0. S. 366, 394.
  • ŘEHÁČEK, Luboš. Bibliografický soupis vědeckých prací prof. PhDr. Josefa Kunce, DrSc. s přehledem jeho činnosti. Praha : Univerzita Karlova, 1968. 69 s.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 178. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 230. 
  • VEČERKA, Radoslav. Vědecké dílo Josefa Kurze. In Studia palaeoslovenica / sborník studií věnovaných k sedmdesátinám univ. profesora Dr. Josefa Kurze / uspořádaly Marta Bauerová a Markéta Štěrbová. Praha : Academia, 1971. 418 s. S. 7–16.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 157. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]