Jetel prostřední
 Jetel prostřední | |
|---|---|
 Jetel prostřední (Trifolium medium) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Rod | jetel (Trifolium) |
| Binomické jméno | |
| Trifolium medium L.. 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jetel prostřední (Trifolium medium) je vytrvalý, planě rostoucí druh jetele s velkými, karmínově červenými hlávkami květů. Je původní rostlinou v české přírodě a bývá pokládán za perspektivní pícninářskou bylinu.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Je původní druh na většině území Evropy, v západní Sibiři, oblastech okolo Kavkazu, v Malé Asii a na severovýchodě Afriky. S příchodem evropských osadníků byl zanesen hlavně do Severní Ameriky. V současností roste běžně téměř v celém mírném pásu severní polokoule a vzácněji též na západě Jižní Ameriky, východě a jihu Afriky, jihu Austrálie i na Novém Zélandu.
V České republice se roztroušeně až hojně vyskytuje od nižších pahorkatin do hor, nejvíce však je ho ve středních polohách. Většinou ale chybí v teplých a suchý oblastech, jako jsou Pálava a Lounsko.[1][2][3][4]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Je to druh poměrně vytrvalý, na stanovišti vytrvává okolo šesti let. Není náročný na půdní a klimatické podmínky, je odolný proti vymrzání a v některých oblastech je výnosnější než jetel zvrhlý a má i vyšší obsah proteinů než jetel plazivý. Jeho kořenový systém sahá poměrně hluboko a proto dobře odolává sušším podmínkách a je vhodný proti půdní erozi. Z oddenků velmi silně odnožuje a brzdí tak okolní rostliny. Na jaře vyrůstá poměrně pozdě a začíná kvést až v červnu, prvá semena dozrávají v srpnu. Mladé rostliny často kvetou až ve druhém roce.
Ve volné přírodě se vyskytuje na vlhkých až sušších lokalitách s malou zásobou živin v půdě. Typicky roste na mezích, loukách, pastvinách a po světlých okrajích lesů a remízků, na pH půdy není příliš citlivý. Na jeho kořenech se nacházejí hlízkové bakterie, které vážou vzdušný dusík a rostlina ho využívá.[1][5][6][7][8]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá bylina s kůlovitým kořenem a výběžkatým oddenkem, ze kterého vyrůstají vystoupavé, méně často poléhavé, lodyhy dlouhé 20 až 50 cm. Často v uzlinách zprohýbané, někdy červenavě naběhlé lodyhy se řídce větví, jsou lysé nebo mají kratičké chloupky; jsou porostlé trojčetnými listy s řapíky a palisty, délka řapíků se směrem vzhůru zkracuje. Lístky s kratičkými řapíčky jsou vejčitě eliptické až podlouhlé kopinaté, velké 15 až 55 × 6 až 20 mm a na vrcholu jsou tupé nebo špičaté. Mají 1 až 12 laterálních žilek, po obvodě bývají jemně pilovité a brvité, na rubu jemně chlupaté, na líci holé a někdy mají světlé půlměsíční skvrny. Palisty jsou bylinné, téměř z poloviny přirostlé k řapíku a pozvolna se zužující do dlouhé špičky.
Květenství je přisedlá, po odkvětu krátce stopkatá, kulovitá nebo vejčitá hlávka o velikosti do 3 cm rostoucí na vrcholu lodyhy nebo větve. Přisedlé květy dlouhé 13 až 20 mm nemají listeny. Kalich je desetižilný, horní cípy jsou kratší než spodní i než lysá kališní trubka. Koruna je dvojnásobně delší než kalich a je purpurově červená až fialová, její okrouhlá pavéza je delší než křídla i člunek.V květu je deset dvoubratrých tyčinek a jedna blizna. Květy produkující hodně nektaru jsou pro poměrně dlouhou korunní trubku včelám špatně přístupné a bývají opylovány hlavně čmeláky.
Plody jsou vejčité, nepukavé lusky s krátkým zobánkem. Obsahují trojhranná, nesouměrná, srdčitě vykrojená semena asi 2 mm dlouhá. Semena bez skarifikace klíčí velmi pozvolna.[1][5][6][7][9]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Jetel prostřední je sice považován za nekulturní jetelovinu, bývá ale někdy součásti jetelotravních směsek, snáší kosení i dvakrát ročně. Zvířaty je do doby květu dobře přijímán, pak jeho lodyhy dřevnatí. Pěstuje se také jako pícnina odolná vůči mnoha chorobám, např. virózám a padlím. Je perspektivní při zakládání druhově bohatších luk nebo ovčích pastvin. Dlouhé vytrvalosti jetele prostředního se hodlá využívat, připravuje se jeho křížení s jetelem lučním.[2][5][8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Jetel prostřední [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 16.07.2010 [cit. 2017-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b GÖTZOVÁ, Ilona. Opylování a opylovači nadčeledi včel čeledi Fabaceae. České Budějovice, 28.03.2011 [cit. 16.01.2017]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Romana Novotná. Dostupné online.
- ↑ US National Plant Germplasm System: Trifolium medium [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RÖSLEIN, Jan. Portál české flory: Květena: Jetel prostřední [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2017-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jetel prostřední, s. 158–159.
- ↑ a b NOVOTNÁ, Romana; KOBES, Milan. Jeteloviny - 2. část: Jetel prostřední [online]. Zemědělská fakulta, Jihočeská Univerzita, České Budějovice [cit. 2017-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b AtlasRostlin.cz: Jetel prostřední [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2017-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Finland Nature and Species: Trifolium medium [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FUKSA, et al. Multimediální výuková databáze: Jetel prostřední [online]. Česká zemědělská univerzita, Fakulta agrobiologie, KPT, Praha-Suchdol [cit. 2017-01-16]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jetel prostřední na Wikimedia Commons 
Taxon Trifolium medium ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření jetele prostředního v ČR
