Jetel prostřední

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxJetel prostřední
alternativní popis obrázku chybí
Jetel prostřední (Trifolium medium)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Rod jetel (Trifolium)
Binomické jméno
Trifolium medium
L.. 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres jetele prostředního

Jetel prostřední (Trifolium medium) je vytrvalý, planě rostoucí druh jetele s velkými, karmínově červenými hlávkami květů. Je původní rostlinou v české přírodě a bývá pokládán za perspektivní pícninářskou bylinu.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je původní druh na většině území Evropy, v západní Sibiři, oblastech okolo Kavkazu, v Malé Asii a na severovýchodě Afriky. S příchodem evropských osadníků byl zanesen hlavně do Severní Ameriky. V současností roste běžně téměř v celém mírném pásu severní polokoule a vzácněji též na západě Jižní Ameriky, východě a jihu Afriky, jihu Austrálie i na Novém Zélandu.

České republice se roztroušeně až hojně vyskytuje od nižších pahorkatin do hor, nejvíce však je ho ve středních polohách. Většinou ale chybí v teplých a suchý oblastech, jako jsou Pálava a Lounsko.[1][2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Je to druh poměrně vytrvalý, na stanovišti vytrvává okolo šesti let. Není náročný na půdní a klimatické podmínky, je odolný proti vymrzání a v některých oblastech je výnosnější než jetel zvrhlý a má i vyšší obsah proteinů než jetel plazivý. Jeho kořenový systém sahá poměrně hluboko a proto dobře odolává sušším podmínkách a je vhodný proti půdní erozi. Z oddenků velmi silně odnožuje a brzdí tak okolní rostliny. Na jaře vyrůstá poměrně pozdě a začíná kvést až v červnu, prvá semena dozrávají v srpnu. Mladé rostliny často kvetou až ve druhém roce.

Ve volné přírodě se vyskytuje na vlhkých až sušších lokalitách s malou zásobou živin v půdě. Typicky roste na mezích, loukách, pastvinách a po světlých okrajích lesů a remízků, na pH půdy není příliš citlivý. Na jeho kořenech se nacházejí hlízkové bakterie, které vážou vzdušný dusík a rostlina ho využívá.[1][5][6][7][8]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá bylina s kůlovitým kořenem a výběžkatým oddenkem, ze kterého vyrůstají vystoupavé, méně často poléhavé, lodyhy dlouhé 20 až 50 cm. Často v uzlinách zprohýbané, někdy červenavě naběhlé lodyhy se řídce větví, jsou lysé nebo mají kratičké chloupky; jsou porostlé trojčetnými listyřapíky a palisty, délka řapíků se směrem vzhůru zkracuje. Lístky s kratičkými řapíčky jsou vejčitě eliptické až podlouhlé kopinaté, velké 15 až 55 × 6 až 20 mm a na vrcholu jsou tupé nebo špičaté. Mají 1 až 12 laterálních žilek, po obvodě bývají jemně pilovité a brvité, na rubu jemně chlupaté, na líci holé a někdy mají světlé půlměsíční skvrny. Palisty jsou bylinné, téměř z poloviny přirostlé k řapíku a pozvolna se zužující do dlouhé špičky.

Květenství

Květenství je přisedlá, po odkvětu krátce stopkatá, kulovitá nebo vejčitá hlávka o velikosti do 3 cm rostoucí na vrcholu lodyhy nebo větve. Přisedlé květy dlouhé 13 až 20 mm nemají listeny. Kalich je desetižilný, horní cípy jsou kratší než spodní i než lysá kališní trubka. Koruna je dvojnásobně delší než kalich a je purpurově červená až fialová, její okrouhlá pavéza je delší než křídla i člunek.V květu je deset dvoubratrých tyčinek a jedna blizna. Květy produkující hodně nektaru jsou pro poměrně dlouhou korunní trubku včelám špatně přístupné a bývají opylovány hlavně čmeláky.

Plody jsou vejčité, nepukavé lusky s krátkým zobánkem. Obsahují trojhranná, nesouměrná, srdčitě vykrojená semena asi 2 mm dlouhá. Semena bez skarifikace klíčí velmi pozvolna.[1][5][6][7][9]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jetel prostřední je sice považován za nekulturní jetelovinu, bývá ale někdy součásti jetelotravních směsek, snáší kosení i dvakrát ročně. Zvířaty je do doby květu dobře přijímán, pak jeho lodyhy dřevnatí. Pěstuje se také jako pícnina odolná vůči mnoha chorobám, např. virózám a padlím. Je perspektivní při zakládání druhově bohatších luk nebo ovčích pastvin. Dlouhé vytrvalosti jetele prostředního se hodlá využívat, připravuje se jeho kříženíjetelem lučním.[2][5][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Jetel prostřední [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 16.07.2010 [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b GÖTZOVÁ, Ilona. Opylování a opylovači nadčeledi včel čeledi Fabaceae. České Budějovice, 28.03.2011 [cit. 16.01.2017]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Romana Novotná. Dostupné online.
  3. US National Plant Germplasm System: Trifolium medium [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. RÖSLEIN, Jan. Portál české flory: Květena: Jetel prostřední [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jetel prostřední, s. 158-159. 
  6. a b NOVOTNÁ, Romana; KOBES, Milan. Jeteloviny - 2. část: Jetel prostřední [online]. Zemědělská fakulta, Jihočeská Univerzita, České Budějovice [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b AtlasRostlin.cz: Jetel prostřední [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b Finland Nature and Species: Trifolium medium [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. FUKSA, et al. Multimediální výuková databáze: Jetel prostřední [online]. Česká zemědělská univerzita, Fakulta agrobiologie, KPT, Praha-Suchdol [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]