Přeskočit na obsah

Jetel bledožlutý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJetel bledožlutý
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí jetel bledožlutý (Trifolium ochroleucon)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
TribusTrifolieae
Rodjetel (Trifolium)
Binomické jméno
Trifolium ochroleucon
Huds., 1762
Synonyma

Trifolium caucasicum

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství
List

Jetel bledožlutý (Trifolium ochroleucon) je trsnatá vytrvalá rostlina, jeden z téměř dvou a půl sta druhů rodu jetel, který se jen řídce využívá jako pícní rostlina. Z přízemní listové růžice vyrůstají okolo 30 cm dlouhé lodyhy, které v létě nesou květenství bledě žlutých květů a později drobné oválné lusky, jež ve zralosti obsahují po jediném semeni.

V české přírodě je tato polykarpická bylina původní druh, který ale nebývá na rozdíl od některých jiných jetelů cíleně pěstován. Jetel bledožlutý je v Česku na znatelném ústupu a v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky z roku 2017“ je považován za ohrožený druh (C3), jeho samovolně rostoucí rostliny jsou v ČR chráněné.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh se vyskytuje především v západní, střední a jižní Evropě a částečně ještě na západní Ukrajině či v jižní části evropského Ruska. Izolované arely se dále nacházejí v severní Africe, na Blízkém východě a v nesouvislých pásech podél úbočí Kavkazu, kde byl pozorován až do nadmořské výšky 2100 m n. m.

České republice se vyskytuje především na východní Moravě, kde roste až do podhůří Beskyd a Bílých Karpat. Častý je také na východní straně Českomoravské vrchoviny a v okolí Moravské brány. V Čechách bývá k nalezení především v Českém středohoří a podhůří Krušných hor, místy i v regionech okolo řek Jizery a Labe. Nejvýše byl zaznamenán v Hrubém Jeseníku na úbočí Pradědu ve výšce 800 m.[3][4][5]

Bylina je hemikryptofyt, jenž roste nejčastěji na sušších loukách a pastvinách, svažitých a křovinatých pozemcích stepního charakteru, ve vinohradech i okolo cest, stejně jako na náspech podél železničních tratí. Vyskytuje se také v lesostepích, po světlých lesních okrajích, na rozlehlejších lesních mýtinách i v suchých doubraváchkolinním a submontánním stupni, přednostně na bazických substrátech. Kvete v červnu a červenci, počet jeho chromozomů 2n = 16 a stupeň ploidie x = 2.[1][3][4][6]

Vytrvalá rostlina rostoucí z tenkého, obvykle větveného kořene s plazivým oddenkem. Lodyhy bývají dlouhé 20 až 40 cm, mívají tři až pět internodií, jsou přímé nebo jen u báze vystoupavé, obvykle jednoduché nebo chudě větvené a střídavě porostlé složenými trojčetnými listy. Dolní listy mívají řapík dlouhý, kdežto horní jsou téměř přisedlé. Lístky s kratičkým řapíčkem mají čepele živě zelené barvy, jsou eliptické, až 5 cm dlouhé a do 0,8 cm široké, celokrajné nebo jemně zoubkované, na vrcholu tupé či plytce vykrojené a oboustranně chlupaté; postranní žilky jsou husté a mírným obloukem ven vyklenuté. Palisty jsou kopinaté až šídlovité a téměř do poloviny srostlé s řapíkem. Na lodyze, listech i kalichu je bylina chlupatá.

Květy bez listenů jsou seskupené do vzpřímených květenství hlávek, která vyrůstají na vrcholech lodyh či jejich větví a v paždích dvou zdánlivě protistojných nejhořejších listů. Hlávky mívají průměr 2 až 3 cm, jsou kulovité až vejcovité a bývají nejvyšším listem zčásti zakryté, zprvu jsou přisedlé a po odkvětu krátce stopkaté.

Květy jsou přisedlé, vonné, oboupohlavné a dlouhé 1,5 až 2 cm. Kalichy s délkou do 1 cm mají bělavou desetižilnou trubku nálevkovitého tvaru, dlouhou asi 5 mm, kterou tvoří pět nestejně dlouhých, navzájem srostlých zubů, jež jsou po odkvětu ven vyhnuté. pyskaté koruny dlouhé 1,5 cm jsou vzhůru zakřivené, zprvu žluté a po odkvětu zhnědlé, kopinatá pavéza je o třetinu delší než člunek i křídla. V květu je deset dvojbratrých, ke koruně přirostlých tyčinekprašníky. Květy nakvétající postupně poskytují hojně nektaru umístěného poměrně hluboko, je proto dosažitelný jen pro opylující hmyz s dlouhým sosákem (čmeláci, motýli a některé včely).

Plody jsou drobné, vejčité, jednosemenné lusky asi 3 mm dlouhé a 2 mm široké, které se otvírají chrupavčitým víčkem. Lusk, částečně obalen suchým vytrvalým kalichem, obsahuje pískově žluté až hnědé semeno dlouhé až 2 a široké 1,5 mm. Hmotnost tisíce semen je 1,85 gramů. Rostlina se vegetativně rozšiřuje plazivými oddenky a pohlavně semeny.[1][3][4][6][7]

Možnost záměny

[editovat | editovat zdroj]

Jetel bledožlutý lze v české přírodě nejsnáze zaměnit s tu a tam pěstovaným nepůvodním jetelem panonským (Trifolium pannonicum), jehož vejčitá až válcovitá květenství velká 4 až 5 cm jsou na stopkách dlouhých od 5 do 10 cm a jeho postranní žilky na lístcích jsou přímé nebo dovnitř ohnuté.[3]

Rostlina se někdy z jara přisévá jako příměs do jetelotravních směsí, které slouží coby krmivo pro býložravce. V Česku je od roku 2012 registrována odrůda 'Helian'. Je také vítaným zdrojem nektaru a pylu pro opylovače a zvyšuje snůšku medu. Na jeho kořenech symbioticky žijí bakterie rodu Rhizobium, které jímají vzdušný dusík a obohacují jím půdu.[1][7][8]

  1. a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 4. Praha: Academia, 1995. 529 s. ISBN 80-200-0384-3. Kapitola Trifolium ochroleucon, s. 480. 
  2. GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2022-12-05]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-12. ISSN 1211-3603. 
  3. a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Jetel bledožlutý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 2020-06-15 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. 
  4. a b c DVORSKÝ, Miroslav. BOTANY.cz: Jetel bledožlutý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2010-10-21 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. 
  5. POWO: Trifolium ochroleucon [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4 [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2022-12-05]. Kapitola Ďatelina bledožltá. (slovensky) 
  7. a b DZYUBENKO, N. I.; DZJUBENKO, E. A. Economic Plants and their Diseases, Pests and Weeds: Trifolium ochroleucon [online]. Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU, rev. 2009 [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HOFBAUER, Jan. Jetel bledožlutý [online]. Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o., Troubsko [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]