Jelenec bahenní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJelenec bahenní
alternativní popis obrázku chybí
Samec jelence bahenního
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída živorodí (Theria)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád přežvýkavci (Ruminantia)
Čeleď jelenovití (Cervidae)
Rod Blastocerus
Druh Jelenec bahenní
Binomické jméno
Blastocerus dichotomus
(Illiger, 1815)
Červeně vyznačený areál rozšíření jelencebahenního, sytě žlutá označuje, kde již vyhynul
Červeně vyznačený areál rozšíření jelence
bahenního, sytě žlutá označuje, kde již vyhynul
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelenec bahenní (Blastocerus dichotomus) je druh jelence, jediný z monotypického rodu Blastocerus. Se svým více než jedním metrem v kohoutku je to největší druh jelence z Jižní Ameriky, na délku měří dokonce metry dva. Vzhledem se jelenec bahenní podobá jelenci ušatému, především poddruhu jelenec černoocasý. Žije v Argentině, Bolívii, Peru, Brazílii, Uruguayi a Paraguayi. Dříve obýval téměř celou tropickou a subtropickou části Jižní Ameriky, avšak v posledních letech jeho populace klesají. Většina existujících populací žije izolovaně především na území Paraguaye. Menší skupiny roztroušeně žijí i v jižní Amazonii na území národního parku Bahuaja-Sonene.[2][3][4] Druh jelenec bahenní lze nalézt v první příloze CITES.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samice jelence bahenního

Jelenci bahenní mají velké uši lemované bílými chlupy, červenohnědě zbarvené tělo a dlouhé, tmavě hnědé až černé, nohy. Během zimy jejich srst tmavne a celoročně mají na bocích a kolem očí bílé znaky. Nohy barveně ladí s tlamou. Ocas je shora oproti zbytku těla světle červený, avšak zespoda má černou barvu. Délka hlavy a těla je 153 až 200 cm, samotný ocas měří dalších 12 až 16 cm. Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí od 100 do 127 cm.[5]

Kopyta jsou měkká a mezi jednotlivými prsty je elastická kůže, což je užitečné pro brodění se a plavání v bažinách a mokřadech. Parohy mají pouze samci, ty jsou rozvětvené a dosahují délky až 60 cm. Dospělí jedinci mají obvykle 80 až 125 kg, přestože samci mohou dorůst až váhy 150 kg.[6]

Zubní vzorec je .

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Březost samic trvá přibližně 271 dní a ve většině případů se rodí pouze jedno mládě, vzácně i dvojčata. Samice běžně porodí v období mezi říjnem a listopadem a mladý jedinec se od dospělého, krom nízkého vzrůstu, liší i světlým až bílým zbarvením.

Jelenci bahenní žijí většinou samotářsky nebo ve skupinách s méně než 6 kusy, přičemž jediný z nich je dospělý samec. Hlavní predátory pro ně představují jaguáři a pumy.

Jelenec bahenní, jak již český název napovídá, vyhledává především mokřady a bažiny, zejména v Pantanal a Gran Chaco, kde je hladina vody menší než 70 cm. Jsou to dobří a rychlí plavci, přičemž močály s hustou vegetací je dobře chrání před možnými predátory a navíc jim poskytují dostatek potravy. Migrují pouze na krátké vzdálenosti mezi obdobími sucha a naopak obdobími záplav.

Vzhledem k tomu, že jelenci bahenní žijí v blízkosti vody, větší část jejich jídelníčku tvoří především vodní rostliny. Byly provedeny studie, které zjistily, že tito sudokopytníci se živí více jak 40 druhy různých roslin. Hlavní složkou potravy jsou lipnicovité rostliny, které zabírají celých 22 % z jejich jídelníčku. Modráskovité rostliny tvoří přibližně 12 % stravy jelenců bahenních a bobovité rostliny tvoří 11 %. Zbytek jídelníčku vyplňují leknínovité, žabníkovité, marantovité, pupalkovité a šáchorovité rostliny. Je nutné ale brát zřetel i nato, že strava jelenců bahenních se mění v závislosti na ročním období.

Populace[editovat | editovat zdroj]

Přirozeným predátorem jelenců bahenních jsou jaguáři američtí, lidově zvaní také Onça, a pumy americké. Tyto dva druhy ale značně ubývají a pomalu se stahují i z přirozených stanovišť, kde žijí jelenci bahenní. Dříve bylo velkým problémem pro populace těchto sudokopytníků i pytláctví, v posledních letech je ale pod kontrolou. Místo toho je v současné době největší hrozbou pro jelence bahenní ničení jejich přirozeného prostředí. Několik stovek kusů žilo v Yacyretá Dam do doby, než se zdejší mokřady změnily na zemědělské plochy. Jelenci bahenní jsou také častou obětí infekčních chorob přenášených skotem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marsh deer na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. THORNBACK, Jane; JENKINS, Martin. The IUCN Mammal Red Data Book: Threatened mammalian taxa of the Americas and the Australasian zoogeographic region (excluding Cetacea). [s.l.] : IUCN. 206 s. Dostupné online. ISBN 9782880326005. (anglicky)  
  3. CABRERA, Angel. Catálogo de los mamiferos de América del Sur: (Sirenia - Perissodactyla - Artiodactyla - Lagomorpha - Rodentia - Cetacea) - 1961. [s.l.] : Casa Ed. "Coni". 424 s. Dostupné online. (španělsky)  
  4. Etograma do cervo-pantanal (Blastocerus dichotomus) em cativeiro, com ênfase nas interações sociais e estados de vigilância, alerta e fuga. [s.l.] : [s.n.]. 114 s. Dostupné online. (portugalsky)  
  5. Marsh deer (Blastocerus dichotomus) [online]. Wildscreen Arkive, [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (en-GB) 
  6. PINDER, Laurenz; GROSSE, Andrea P.. Blastocerus dichotomus [online]. Clark Science Center, 1991-11-03, [cit. 2016-03-25]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]