Ivermektin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ivermektin
Schéma chemické struktury
Název (INN)ivermektin
Název podle IUPAC22,23-dihydroavermektin B1a + 22,23-dihydroavermektin B1b
Další názvyStromectol, Noromectin, Ivomec atd.
Kódy
Číslo CAS70288-86-7
Klasifikace ATCD11AX22 P02CF01 QP54AA01 QS02QA03
ChEMBL IDCHEMBL1200633
ChemSpider ID7988461
PubChem9812710
Chemie
Sumární vzorecC48H74O14
Molární hmotnost875,10 g/mol
Farmakologie
Indikaceaskarióza, Elephantiasis, trichuriasis, onchocerciáza, mansonelliasis, strongyloidiasis, filariasis, svrab, lice infestation a růžovka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivermektin je širokospektrální antiparazitikum používané v humánní i veterinární medicíně proti parazitickým hlísticím a některým ektoparazitům, jako jsou vši nebo zákožky. Z chemického hlediska patří mezi makrocyklické laktony. V humánní medicíně je ivermektin lékem volby proti elefantiáze, říční slepotě a řadě gastrointestinálních parazitóz. Jedná se o jeden z nejpoužívanějších antiparazitárních přípravků pro masný skot a ovce.

Mechanismus působení[editovat | editovat zdroj]

Původně se věřilo, že ivermektin působí inhibici nervových impulsů u hlístic a hmyzu pouze uvolňováním γ-aminomáselné kyseliny, která se následně váže na její receptor komplexu chloridového kanálu postsynaptických neuronálních membrán. To způsobuje zvýšený průnik chloridových iontů, které silně polarizují tyto neuronální membrány, čímž snižují přenos nervových vzruchů. Novější teorie popisuje vztah mezi ivermektinem a glutamát-chloridovými kanály. Ivermektiny se váží na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických membránách v nervových a svalových buňkách a způsobují nadměrný přísun chloridových iontů, jež má za následek paralýzu a následnou smrt parazita. Tyto glutamát-chloridové receptory jsou pouze u hmyzu a hlístic. Ivermektiny proto působí selektivně jen na tyto dvě skupiny organismů.[1]

Historie objevu a jeho využívání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 japonský vědec Satoši Ómura izoloval a kultivoval nový druh bakterie (později pojmenovaný jako Streptomyces avermitilis) ze vzorků půdy odebraných z lesa poblíž golfového hřiště v Kawaně na jihovýchodním pobřeží ostrova Honšú. Tehdy neznámý vzorek gram-pozitivních bakterií (označen jako vzorek NRRL-8165) odeslal irskému vědci Williamu C. Campbellovi, jenž pracoval ve společnosti Merck & Co. v USA. Campbell si nejprve povšiml, že směsný extrakt z těchto vzorků vykazoval antiparazitární účinek vůči myším hlísticím Heligomosoides polygyrus. Skupina přírodních látek pocházejících z těchto bakterií byla pojmenována jako avermektiny. William Campbell s kolegy poté z původního extraktu izolovali 4 složky označované jako avermektin A1, A2, B1, a B2, přičemž avermektin B1 vykazoval v testech nejvyšší antiparazitární aktivitu. Chemickou modifikací avermectinu B1 byla vytvořena látka ivermektin, jež měla antiparazitání účinek proti hlísticím, hmyzu a roztočům. V roce 1978 Campbell testoval tuto látku s úspěchem na koních jako léčebný prostředek proti filárii Onchocerca cervicalis. Protože si uvědomoval, že tento parazit je příbuzný původci onchocerciázy (říční slepoty), začala firma Merck & Co. na jeho podnět zkoumat možnost použití ivermektinu i v humánní medicíně. Firma Merck & Co. ivermektin patentovala a v roce 1981 byl poprvé uveden na trh ivermektin pro zvířata. Během několika let se stal ivermektin jedním z nejpoužívanějších antiparazitik pro zvířata vůbec.[2] V roce 1987 byl ivermektin schválen pro použití u lidí. O rok později firma Merck & Co. Inc začala distribuovat zdarma ivermektin (s původním označením Mectizan) do Afriky pro léčbu říční slepoty v postižených oblastech.[1]

Protože říční slepotou trpí především obyvatelé velmi chudých zemí v rovníkové Africe, vedení firmy Merck se v roce 1987 rozhodlo věnovat ivermektin všem potřebným v této oblasti zdarma po neomezeně dlouhou dobu. Distribuce ivermektinu probíhala ve spolupráci s WHO. Aby nedocházelo ke kupčení s tímto lékem, byla zřízena speciální komise (Mectizan Expert Committee), dohlížející na jeho distribuci. Později se do této práce zapojilo též Carterovo středisko v Atlantě, které založilo pro potřeby tohoto programu zvláštní fond. Za prvních 16 roků (1987 až 2003) činnosti programu bylo ošetřeno přes 200 milionů osob ve 33 zemích. V důsledku toho bylo možno znovu osídlit a zemědělsky využívat přibližně 25 mil. hektarů velmi úrodné orné půdy, která byla pro zdravotní rizika dříve opuštěna a která je nyní opět schopna uživit přes 17 mil. lidí.

Případ ivermektinu se stal příkladem pro jiné farmaceutické koncerny k poskytování svých vybraných produktů zdarma nebo za velmi výhodných podmínek zemím třetího světa.

Satoši Ómura a William C. Campbell v roce 2015 získali Nobelovu cenu za objevy vedoucí k novým možnostem léčby parazitických onemocnění.[3]

Použití a indikace[editovat | editovat zdroj]

Ivermektin patří mezi širokospektrá antiparizitika, neboť působí proti řadě hlístic, hmyzu a roztočům. Ivermektin se používá k léčbě parazitárních onemocnění lidí a zvířat, a to ve formě per orální (pasty, tablety), injekční nebo spot on (u zvířat). U lidí je asi nejznámější použití ivermektinu v léčbě říční slepoty či elefantiázy. Naopak není účinný proti motolicím a tasemnicím.[4]

Indikace u lidí[editovat | editovat zdroj]

Dle jedné studie by mohl být ivermektin použit v boji proti malárii v oblastech s vysokým endemickým výskytem. Ivermektin však nepůsobí proti samotnému původci malárie (Plasmodium), nýbrž proti přenašečikomarům rodu Anopheles. Ivermektin je distribuován do krve člověka, kde může být přítomen i několik dní. Samičky komárů po napití krve člověka ihned hynou. Použití ivermektinu u lidí tak nechrání před samotnou malárii, hubí však její přenašeče. Tato metoda by mohla být použita cíleně v komunitách s vysokým výskytem malárie vedle běžného použití insekticidů.[8] Účinnost vysokých dávek ivermektinu (300 a 600 μg/kg) byla klinicky testována u pacientů s malárií v Keni. Obě dávky byly pacienty dobře tolerovány a snížily výskyt komárů na alespoň 28 dní.[9] Rovněž byl prokázán instekticidní účinek na komáry Aedes aegypti in vitro metodou.[10]

U zvířat[editovat | editovat zdroj]

U zvířat je ivermektin dostupný pro celou řadu domácích ale i volně žijících zvířat. Používá se pro masný skot, ovce, koně, prasata, spárkatou zvěř a další druhy zvířat.[2][11][12] Pro přežvýkavce je ivermektin dostupný ve formě injekční, perorální i spot on, existuje celá řada kombinací s jinými antiparazitiky. Pro koně existuje ivermektin jen ve formě perorální. Ivermektin je indikován při parazitózách způsobených škrkavkami, měchovci, filáriemi, tenkohlavci, trichostrongylidy, plicnivkami, strongylidy a dalšími hlísticemi. Terapeuticky se používá též proti vším, všenkám a larvám některých much a svrabu u skotu, ovcí a koní.[13] Naopak nepůsobí nebo je málo účinný proti některým roztočům, blechám, a klíšťatům.[14][15][16] Pouze v kombinaci s moxidektinem působí na klíšťata rodu Boophilus u skotu.[17] U psů a koček je ivermektin také použitelný, nicméně na trhu jsou k dispozici novější příbuzné látky ze skupiny makrocyklických laktonů jako jsou selamektin či moxidektin. V ČR je pro malá zvířata dostupný pouze jako ušní gel pro kočky proti ušnímu svrabu (Otodectes cynotis).[18]

SARS-CoV-2 a jiné viry[editovat | editovat zdroj]

Kromě antiparazitárních účinků ivermektinu byl popsán také jeho antivirový účinek. Mechanismem účinku je inhibice importu virových proteinů do jádra buňky (konkrétně interakce virového integrázového proteinu s α/β1 heterodimerem importinu IMP). Ivermektin má poměrně širokospektrální účinnost proti RNA-virům SIV, dengue (DENV 1-4), viru západonilské horečky, venezuelské encefalitidy koní a nebo viru chřipky.

Australští vědci zjistili, že ivermektin efektivně blokuje také SARS-CoV-2 v kultuře buněk Vero/hSLAM in vitro. U infikovaných buněk, ke kterým byl přidán ivermektin, se během 48 hodin snížil titr viru v supernatantu až o 99,98 %.[19] Potenciální využití ivermektinu v terapii nemoci covid-19 u lidí však mírní jiní autoři. Poukazují na vysoké koncentrace ivermektinu použité ve výše zmíněné in vitro studii, kterých nelze dosáhnout dosud schválenou bezpečnou dávkou.[20]

Výrobce ivermektinu, firma Merck, ve svém prohlášení ze 4. února 2021 uvedl, že její vědci velmi pečlivě studují veškeré zveřejněné studie o léčbě covidu-19 ivermektinem. Z údajů dostupných před tímto datem (4. únor 2021) nebylo možné vyvodit žádný vědecký základ pro možný terapeutický účinek proti covidu-19 z preklinických studií a neexistovaly žádné smysluplné důkazy o klinické aktivitě nebo klinické účinnosti u pacientů s onemocněním covid-19. Výrobce rovněž zmínil, že dosud nebylo dostatek dat o bezpečnosti přípravku u většiny publikovaných studií.[21][22]

Koncem roku 2020 skupina FLCCC Alliance shromáždila data o účincích ivermektinu při léčbě pacientů s covidem-19, která shromáždila v průběhu roku 2020 z několika států po celém světě. Z těchto předběžně zveřejněných dat vyplývá, že ivermektin by mohl mít antivirové a protizánětlivé účinky, snižovat mortalitu pacientů i závažnost onemocnění a dalo by se jej využít i profylakticky.[23] K užití ivermektinu při léčbě covidu-19 cituje americký Národní ústav zdraví (NIH) řadu odborných statí a podporuje další klinické testování. Zároveň však dokládá, že řada klinických studií má své omezení a to z důvodu odlišného designu, nízkého počtu sledovaných pacientů, nebo faktu, že některé studie nebyly dvojitě zaslepené.[24] Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) ve Spojených státech amerických vydal varování před preventivním používáním ivermerktinu v souvislosti s covidem-19 a dále varovala před používáním zvířecích preparátů pro lidi.[25] V březnu 2021 vydal FDA pokyny, že by se ivermektin neměl používat k léčbě nebo prevenci COVID-19.[26] Poté, co několik lidí po předávkování ivermektinem skončilo v nemocnici, vydal FDA varování, aby se lidé nepokoušeli tímto přípravkem léčit sami. Stanovisko Poradního sboru NIH je nadále neutrální a uvádí se v něm, že neexistuje dostatek dat pro nebo proti léčbě Covid-19 Ivermektinem.[27]

Stanovisko Evropské lékové agentury k léčbě covidu–19 ivermektinem[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2021 publikované dvojitě zaslepené klinické studii se 400 pacienty s mírnou formou covidu-19 nemělo perorální podávání ivermektinu po dobu 5 po sobě jdoucích dnů v dávce 300 μg/kg žádný signifikantní efekt na dobu zotavení ve srovnání s placebo skupinou.[28] Podle Evropské lékové agentury probíhalo k březnu 2021 několik klinických studií s ivermektinem.[29]

Dne 21. března 2021 oznámila Evropská léková agentura, že nedoporučuje při léčbě a prevenci covidu-19 ivermetktin používat. Obdobná jsou dřívější stanoviska amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a výrobce ivermektinu.[30]

Ivermektin v Česku[editovat | editovat zdroj]

V českých mediích byla zveřejněna vyjádření dvou lékařů ze Slovenska, kteří uvedli, že mají dobré zkušenosti s ivermektinem v terapii pacientů s covidem-19.[31][32] O použití ivermektinu v boji proti covidu-19 v nemocnici u Svaté Anny v Brně referoval primář Michal Rezek.[33][34] Český Státní ústav pro kontrolu léčiv uvedl, že „dosavadní poznání ukazuje na relativně dobrý bezpečnostní profil ivermektinu" a doporučil, aby pacienti, kteří dostanou v rámci léčby covidu-19 ivermektin, byli pod kontrolou lékaře.[35] Dne 7. března premiér Babiš ve svém pořadu Čau lidi doporučoval ivermektin distribuovat praktickým lékařům.[36] Ministr zdravotnicví Jan Blatný řekl, že ivermektin může být spojen s poškozením jater a ledvin a že je třeba ho jako jiné experimentální léky používat opatrně, není možné ho podávat všem.[36] Prezident České lékařské komory Milan Kubek také zdůraznil, že možné nežádoucí účinky léku jsou nerozumný hazard (se zdravím pacientů) a poukázal na nutnost řádné klinické studie.[37] Proti léku a nepřípustnému zasahování do léčby se stejný den postavil shrnující článek ve Zdravotnickém deníku.[22][38] Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně v reakci na zmíněné výtky připravuje řádnou klinickou studii.[39]

Kontraindikace, nežádoucí účinky a toxicita[editovat | editovat zdroj]

U lidí[editovat | editovat zdroj]

Ivermektin nesmí být podán těhotným ženám. U kojících žen přestupuje ivermektin do mléka a smí být použit pouze po zvážení terapeutického prospěchu a rizika lékařem. Bezpečnost a účinnost ivermektinu nebyla ověřena u dětí s hmotností do 15 kg. Neměl by být užíván v případě přecitlivělosti na ivermektin či jinou složku léčiva. S opatrností a po zvážení lékařem by měl být užíván u pacientů s nemocemi jater, ledvin, HIV pozitivních a obecně u osob starších 65 let.[40]

Nežádoucími účinky, které se mohou vyskytnout u lidí, jsou například nevolnost, závratě, svědění, vyrážka nebo průjem.[38][40]

U zvířat[editovat | editovat zdroj]

U skotu, ovcí a koz se nesmí ivermektin podávat laktujícím zvířatům, jejichž mléko je určeno pro lidskou spotřebu.[41] Pro ivermektin nebyly zjištěny maximální retenční limity (MRL) pro mléko. Z těchto důvodů je zakázáno jeho použití u veškerého mléčného dobytku. Naopak lze jej podávat u hospodářských zvířat chovaných na maso. Ochranná lhůta na maso je 35 dní.[42]

U psů některých dlouholebých plemen existuje riziko mutace genu MDR1 pro P-glykoprotein, jež může způsobit zvýšenou citlivost na ivermektin a další léčiva ze skupiny makrocyklických laktonů. Pro tyto homozygotní mutantní jedince (MDR1 -/-) jsou všechny makrocyklické laktony neurotoxické a jejich podání je kontraindikováno.[43] Nejčastěji se tato mutace vyskytuje u těchto plemen: krátkosrstá a dlouhosrstá kolie, sheltie, chrt, vipet, bílý švýcarský ovčák, border kolie a další příbuzná plemena. Existuje však možnost každého psa vyšetřit geneticky na přítomnost této mutace a majitel tak může vědět zda lze ivermektin a další ML podat.[44]

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Akutní toxicita byla testována na myších, potkanech, králících, psech a opicích.[41] LD50 pro myš činí 27 mg/kg.[45] Maximální dávka schválená americkou FDA pro člověka je 200 µg/kg a den.[40] Ve studii se 62 pacienty byla 10násobná denní dávka, tedy 2 mg/kg, dobře tolerována bez známek neurotoxicity. Ivermektin podaný s jídlem dosahuje vyšších koncentrací v krevní plasmě z důvodu lepší rozpustnosti v tucích.[46]

U myší, potkanů a králíků byl pozorován teratogenní efekt. U psů nebyl teratogenní efekt potvrzen. Nebyl rovněž nikdy prokázán karcinogenní účinek.[45][41] Ivermektin je toxický pro bezobratlé živočichy a vodní organismy.[45]

Ekotoxicita[editovat | editovat zdroj]

Zhruba 90% ivermektinu[47], jenž je aplikováno zvířatům se může dostat na pastvinu do vnějšího prostředí skrze výkaly odčervovaných pastevních zvířat (skot, ovce, koně). Dle studie organizované FDA se ivermektin váže silně na půdu, kde dochází k jeho degradaci a nemá tak významnější vliv na hmyz, žížaly, rostliny či ptáky.[48] Naproti tomu existuje řada studií prokazující negativní vliv ivermektinu na koprofágní hmyz a rostliny.[47][49][50][51][52][53]

Rezistence[editovat | editovat zdroj]

Rezistence vůči ivermektinu byla zaznamenána u řady parazitů domácích zvířat. Nejrozšířenější je rezistence na ivermektin u hlístic trávicího traktu ovcí a koz. Po celém světě byly zaznamenány populace hlístic, parazitů trávicího traktu, rezistentní vůči ivermetinu.[54][55][56] Velkým problémem je rovněž u koní[57][58] a v menším měřítku se vyskytuje u parazitů skotu.[59] Navíc krom hlístic byla rezistence na ivermektin prokázána u parazitujícího hmyzu a roztočů.[60] Ve srovnání s problémem rezistence u ovcí a koní je výskyt rezistence vůči ivermektinu u lidských parazitů relativně malý. Nicméně existují již důkazy o jeho nižší účinnosti v terapii onchocerkózy v několika zemích Afriky.[61]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CRUMP, A.; ŌMURA, S. Ivermectin, 'wonder drug' from Japan: the human use perspective. Proc Jpn Acad Ser B Phys Biol Sci.. 2011, roč. 87, čís. 2, s. 13–28. Dostupné online. ISSN 1349-2896. 
  2. a b LAING, Roz; GILLAN, Victoria; DEVANEY, Eileen. Ivermectin – Old Drug, New Tricks?. Trends in Parasitology. 2017-06-01, roč. 33, čís. 6, s. 463–472. PMID: 28285851. Dostupné online [cit. 2021-02-15]. ISSN 1471-4922. DOI:10.1016/j.pt.2017.02.004. PMID 28285851. (English) 
  3. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2015. NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g CAMPBELL, W. C. Ivermectin as an Antiparasitic Agent for Use in Humans. http://dx.doi.org/10.1146/annurev.mi.45.100191.002305 [online]. 2003-11-28 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. DOI:10.1146/annurev.mi.45.100191.002305. (anglicky) 
  5. DEL GIUDICE, Pascal. Ivermectin in scabies. Current Opinion in Infectious Diseases. 2002-04-01, roč. 15, čís. 2, s. 123–126. PMID: 11964911. Dostupné online [cit. 2017-05-04]. ISSN 0951-7375. PMID 11964911. 
  6. Soolantra [online]. FDA [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  7. SOOLANTRA, 10MG/G CRM 60G, Státní ústav pro kontrolu léčiv. www.sukl.cz [online]. [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  8. ŌMURA, Satoshi; CRUMP, Andy. Ivermectin and malaria control. Malaria Journal. 2017-01-01, roč. 16, s. 172. Dostupné online [cit. 2017-05-04]. ISSN 1475-2875. DOI:10.1186/s12936-017-1825-9. PMID 28438169. 
  9. SMIT, Menno R.; OCHOMO, Eric O.; ALJAYYOUSSI, Ghaith. Safety and mosquitocidal efficacy of high-dose ivermectin when co-administered with dihydroartemisinin-piperaquine in Kenyan adults with uncomplicated malaria (IVERMAL): a randomised, double-blind, placebo-controlled trial. The Lancet Infectious Diseases. 2018-06-01, roč. 18, čís. 6, s. 615–626. PMID: 29602751. Dostupné online [cit. 2021-07-10]. ISSN 1473-3099. DOI:10.1016/S1473-3099(18)30163-4. PMID 29602751. (English) 
  10. HADLETT, Max; NAGI, Sanjay C.; SARKAR, Manas. High concentrations of membrane-fed ivermectin are required for substantial lethal and sublethal impacts on Aedes aegypti. Parasites & Vectors. 2021-01-06, roč. 14, čís. 1, s. 9. Dostupné online [cit. 2021-07-10]. ISSN 1756-3305. DOI:10.1186/s13071-020-04512-5. PMID 33407825. 
  11. Macrocyclic Lactones - Pharmacology. Merck Veterinary Manual [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. CERMIX 0,15 mg/g perorální prášek pro spárkatou zvěř | BIOPHARM Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv, a.s.. www.bri.cz [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  13. MCKELLAR, Q. A.; BENCHAOUI, H. A. Avermectins and milbemycins. Journal of Veterinary Pharmacology and Therapeutics. 1996-10-01, roč. 19, čís. 5, s. 331–351. Dostupné online [cit. 2017-05-04]. ISSN 1365-2885. DOI:10.1111/j.1365-2885.1996.tb00062.x. (anglicky) 
  14. Ivermectin [online]. [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. 
  15. ZAKSON-AIKEN, M.; GREGORY, L. M.; MEINKE, P. T. Systemic activity of the avermectins against the cat flea (Siphonaptera: Pulicidae). Journal of Medical Entomology. 2001-07, roč. 38, čís. 4, s. 576–580. PMID: 11476339. Dostupné online [cit. 2021-07-10]. ISSN 0022-2585. DOI:10.1603/0022-2585-38.4.576. PMID 11476339. 
  16. Evaluation of pharmacokinetics and efficacy of ivermectin following oral administration in dogs against experimental infection of Ctenocephalides felis felis and Rhipicephalus sanguineus. Veterinary Parasitology. 2016-09-15, roč. 228, s. 167–171. Dostupné online [cit. 2021-07-10]. ISSN 0304-4017. DOI:10.1016/j.vetpar.2016.09.004. (anglicky) 
  17. DAVEY, Ronald B.; MILLER, J. Allen; GEORGE, John E. Therapeutic and persistent efficacy of a single injection treatment of ivermectin and moxidectin against Boophilus microplus (Acari: Ixodidae) on infested cattle. Experimental and Applied Acarology. 2005-02, roč. 35, čís. 1–2, s. 117–129. Dostupné online [cit. 2021-07-10]. ISSN 0168-8162. DOI:10.1007/s10493-004-2046-9. (anglicky) 
  18. Detail VLP. www.uskvbl.cz [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  19. Caly L et al., The FDA-approved Drug Ivermectin inhibits the replication of SARS-CoV-2 in vitro, Antiviral Research, 3.4.2020, in press
  20. BRAY, Mike; RAYNER, Craig; NOËL, François. Ivermectin and COVID-19: A report in Antiviral Research, widespread interest, an FDA warning, two letters to the editor and the authors' responses. Antiviral Research. 2020-6, roč. 178, s. 104805. PMID: 32330482 PMCID: PMC7172803. Dostupné online [cit. 2021-03-06]. ISSN 0166-3542. DOI:10.1016/j.antiviral.2020.104805. PMID 32330482. 
  21. Merck Statement on Ivermectin use During the COVID-19 Pandemic [online]. 2021-02-04 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b HAMPLOVÁ, Ludmila. Ivermektin jako soumrak rozumu v době pandemie (část první). Zdravotnický deník [online]. Media Network, 2021-03-07 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  23. KORY, Pierre; MEDURI, G. Umberto; IGLESIAS, Jose. Review of the Emerging Evidence Demonstrating the Efficacy of Ivermectin in the Prophylaxis and Treatment of COVID-19. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI:10.31219/osf.io/wx3zn. DOI: 10.31219/osf.io/wx3zn. 
  24. Ivermectin. COVID-19 Treatment Guidelines [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. MEDICINE, Center for Veterinary. FAQ: COVID-19 and Ivermectin Intended for Animals. FDA. 2020-12-16. Dostupné online [cit. 2021-02-27]. (anglicky) 
  26. Why You Should Not Use Ivermectin to Treat or Prevent COVID-19 [online]. 5 March 2021 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Jacqueline Howard and Jen Christensen, FDA warns against using anti-parasitic drug for Covid-19 after reports of hospitalizations, CNN Health, 5.3.2021
  28. LÓPEZ-MEDINA, Eduardo; LÓPEZ, Pío; HURTADO, Isabel C. Effect of Ivermectin on Time to Resolution of Symptoms Among Adults With Mild COVID-19: A Randomized Clinical Trial. JAMA. Dostupné online [cit. 2021-03-05]. DOI:10.1001/jama.2021.3071. (anglicky) 
  29. EU Clinical Trials Register [online]. European Medicines Agency [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. 
  30. Ivermektin není vhodný pro léčbu covidu-19 mimo klinické studie, uvedla Evropská léková agentura. iRozhlas [online]. Český rozhlas, 2021-03-22 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  31. Ivan Vilček: Török - Řešíme jen přežití, lékaři na sebe musí vzít odpovědnost, Novinky.cz, 4.3.2021
  32. Ivan Vilček, Bratislavská lékařka podala ivermektin 80 pacientům. Stav všech se zlepšil, Novinky.cz, 4.3.2021
  33. Primář Rezek: Zájem o ivermektin je velký. Chceme ho zpřístupnit všem - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. 
  34. Lékaři ze Svaté Anny se ohradili: Léčba ivermektinem není experimentální, většině pacientů pomohla. Echo24 [online]. 2021-03-09 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  35. Daniel Drake, SÚKL: Ivermektin je bezpečný, Novinky.cz, 5.3.2021
  36. a b Blatný nechce ivermektin používat plošně, sám by si ho nevzal. České noviny [online]. ČTK, 2021-03-07 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  37. PAVLÍČEK, Tomáš. Šéf lékařské komory o ivermektinu: Premiér rozhoduje o všem, jen ne o tom, o čem by rozhodovat měl. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-03-08 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  38. a b HAMPLOVÁ, Ludmila. Ivermektin jako soumrak rozumu v době pandemie (část druhá). Zdravotnický deník [online]. Media Network, 2021-03-07 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  39. HORÁKOVÁ, Veronika. Brněnští lékaři vypracují vlastní studii, aby prokázali účinky Ivermektinu. iRegiony [online]. Rádio Impuls, 2021-03-10 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  40. a b c Stromectol - příbalový leták [online]. FDA [cit. 2021-02-27]. Dostupné online. 
  41. a b c COMMITTEE FOR MEDICINAL PRODUCTS FOR VETERINARY USE IVERMECTIN (Modification of Maximum Residue Limits) [online]. EMA, 2004 [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. 
  42. Noromectin - FDA prescribing information, side effects and uses. Drugs.com [online]. [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. GEYER, Joachim; JANKO, Christina. Treatment of MDR1 mutant dogs with macrocyclic lactones. Current Pharmaceutical Biotechnology. 2012-05, roč. 13, čís. 6, s. 969–986. PMID: 22039792 PMCID: PMC3419875. Dostupné online [cit. 2021-02-20]. ISSN 1873-4316. DOI:10.2174/138920112800399301. PMID 22039792. 
  44. DEKEL, Yaron; MACHLUF, Yossy; STOLER, Aviad. Frequency of canine nt230(del4) MDR1 mutation in prone pure breeds, their crosses and mongrels in Israel - insights from a worldwide comparative perspective. BMC veterinary research. 2017-11-13, roč. 13, čís. 1, s. 333. PMID: 29132368 PMCID: PMC5683241. Dostupné online [cit. 2021-02-20]. ISSN 1746-6148. DOI:10.1186/s12917-017-1251-9. PMID 29132368. 
  45. a b c PUBCHEM. Ivermectin. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. GUZZO, Cynthia A.; FURTEK, Christine I.; PORRAS, Arturo G. Safety, tolerability, and pharmacokinetics of escalating high doses of ivermectin in healthy adult subjects. Journal of Clinical Pharmacology. 2002-10, roč. 42, čís. 10, s. 1122–1133. PMID: 12362927. Dostupné online [cit. 2021-02-26]. ISSN 0091-2700. DOI:10.1177/009127002401382731. PMID 12362927. 
  47. a b VOKŘÁL, Ivan; MICHAELA, Šadibolová; RADKA, Podlipná. Ivermectin environmental impact: Excretion profile in sheep and phytotoxic effect in Sinapis alba. Ecotoxicology and Environmental Safety. 2019-03-01, roč. 169, s. 944–949. Dostupné online [cit. 2021-03-11]. ISSN 0147-6513. DOI:10.1016/j.ecoenv.2018.11.097. (anglicky) 
  48. BLOOM, Raanan A.; MATHESON, John C. Environmental assessment of avermectins by the US food and drug administration. Veterinary Parasitology. 1993-06-01, roč. 48, čís. 1, s. 281–294. Dostupné online [cit. 2021-03-11]. ISSN 0304-4017. DOI:10.1016/0304-4017(93)90163-H. (anglicky) 
  49. HALLEY, B. A.; VANDENHEUVEL, W. J.; WISLOCKI, P. G. Environmental effects of the usage of avermectins in livestock. Veterinary Parasitology. 1993-06, roč. 48, čís. 1–4, s. 109–125. PMID: 8346626. Dostupné online [cit. 2021-02-26]. ISSN 0304-4017. DOI:10.1016/0304-4017(93)90149-h. PMID 8346626. 
  50. IGLESIAS, L. E.; SAUMELL, C. A.; FERNÁNDEZ, A. S. Environmental impact of ivermectin excreted by cattle treated in autumn on dung fauna and degradation of faeces on pasture. Parasitology Research. 2006-12, roč. 100, čís. 1, s. 93–102. PMID: 16821034. Dostupné online [cit. 2021-03-11]. ISSN 0932-0113. DOI:10.1007/s00436-006-0240-x. PMID 16821034. 
  51. BEYNON, S. A. Potential environmental consequences of administration of anthelmintics to sheep. Veterinary Parasitology. 2012-09-30, roč. 189, čís. 1, s. 113–124. Dostupné online [cit. 2021-03-11]. ISSN 0304-4017. DOI:10.1016/j.vetpar.2012.03.040. (anglicky) 
  52. NAVRÁTILOVÁ, Martina; RAISOVÁ STUCHLÍKOVÁ, Lucie; SKÁLOVÁ, Lenka. Pharmaceuticals in environment: the effect of ivermectin on ribwort plantain (Plantago lanceolata L.). Environmental Science and Pollution Research. 2020-09-01, roč. 27, čís. 25, s. 31202–31210. Dostupné online [cit. 2021-03-11]. ISSN 1614-7499. DOI:10.1007/s11356-020-09442-4. (anglicky) 
  53. SUTTON, Gemma; BENNETT, James; BATEMAN, Mark. Effects of ivermectin residues on dung invertebrate communities in a UK farmland habitat. Insect Conservation and Diversity. 2014, roč. 7, čís. 1, s. 64–72. Dostupné online [cit. 2021-03-11]. ISSN 1752-4598. DOI:10.1111/icad.12030. (anglicky) 
  54. PAPADOPOULOS, E.; GALLIDIS, E.; PTOCHOS, S. Anthelmintic resistance in sheep in Europe: A selected review. Veterinary Parasitology. 2012-09-30, roč. 189, čís. 1, s. 85–88. Dostupné online [cit. 2021-02-23]. ISSN 0304-4017. DOI:10.1016/j.vetpar.2012.03.036. (anglicky) 
  55. KOTZE, A. C.; PRICHARD, R. K. Chapter Nine - Anthelmintic Resistance in Haemonchus contortus: History, Mechanisms and Diagnosis. Příprava vydání Robin B. Gasser, Georg Von Samson-Himmelstjerna. Svazek 93. [s.l.]: Academic Press (And Haemonchosis – Past, Present and Future Trends). Dostupné online. S. 397–428. (anglicky) DOI: 10.1016/bs.apar.2016.02.012. 
  56. KAPLAN, Ray M. Drug resistance in nematodes of veterinary importance: a status report. Trends in Parasitology. 2004-10-01, roč. 20, čís. 10, s. 477–481. PMID: 15363441. Dostupné online [cit. 2017-05-04]. ISSN 1471-4922. DOI:10.1016/j.pt.2004.08.001. PMID 15363441. (English) 
  57. GERHARD, Alexander P.; KRÜCKEN, Jürgen; HEITLINGER, Emanuel. The P-glycoprotein repertoire of the equine parasitic nematode Parascaris univalens. Scientific Reports. 2020-08-12, roč. 10, čís. 1, s. 13586. Dostupné online [cit. 2021-02-23]. ISSN 2045-2322. DOI:10.1038/s41598-020-70529-6. (anglicky) 
  58. Importation of macrocyclic lactone resistant cyathostomins on a US thoroughbred farm. International Journal for Parasitology: Drugs and Drug Resistance. 2020-12-01, roč. 14, s. 99–104. Dostupné online [cit. 2021-02-23]. ISSN 2211-3207. DOI:10.1016/j.ijpddr.2020.09.004. (anglicky) 
  59. AVRAMENKO, Russell W.; REDMAN, Elizabeth M.; WINDEYER, Claire. Assessing anthelmintic resistance risk in the post-genomic era: a proof-of-concept study assessing the potential for widespread benzimidazole-resistant gastrointestinal nematodes in North American cattle and bison. Parasitology. 2020/07, roč. 147, čís. 8, s. 897–906. Dostupné online [cit. 2021-02-23]. ISSN 0031-1820. DOI:10.1017/S0031182020000426. (anglicky) 
  60. KAPLAN, Adrian J. Wolstenholme and Ray M. Resistance to Macrocyclic Lactones. Current Pharmaceutical Biotechnology [online]. 2012-05-01 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. CUPP, Ed W.; MACKENZIE, Charles D.; UNNASCH, Thomas R. Importance of ivermectin to human onchocerciasis: past, present, and the future. Research and Reports in Tropical Medicine. 2011, roč. 2, s. 81–92. PMID: 30881181 PMCID: PMC6415580. Dostupné online [cit. 2021-02-23]. ISSN 1179-7282. DOI:10.2147/RRTM.S19477. PMID 30881181. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.