Helen Willsová Moodyová
| Helen Willsová Moodyová | |
|---|---|
 Helen Willsová Moodyová, 1932 | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 6. října 1905 |
| Místo narození | Centerville, Kalifornie, USA |
| Datum úmrtí | 1. ledna 1998 |
| Místo úmrtí | Carmel, Kalifornie, USA |
| Síň slávy | 1959 (profil) |
| Dvouhra | |
| Nejvyšší umístění | 1. místo |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | nezúčastnila se |
| French Open | vítězství (1928, 1929, 1930, 1932) |
| Wimbledon | vítězství (1927, 1928, 1929, 1930, 1932, 1933, 1935, 1938) |
| US Open | vítězství (1923, 1924, 1925, 1927, 1928, 1931) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | zlato (1924) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | nezúčastnila se |
| French Open | vítězství (1930, 1932) |
| Wimbledon | vítězství (1924, 1927, 1930) |
| US Open | vítězství (1922, 1924, 1925, 1928) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | zlato (1924) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 17. listopad 2009 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
Helen Willsová Moodyová | ||
 Tenis na LOH
| ||
| zlato | 1924 Paříž | dvouhra žen |
| zlato | 1924 Paříž | čtyřhra žen |
Helen Newingtonová Willsová Roarková (6. října 1905 Centerville, Kalifornie – 1. ledna 1998 Carmel, Kalifornie) známá pod jménem Helen Willsová Moodyová, byla americká tenistka, která dokázala získat celkem 31 titulů z turnajů Grand Slamu, z toho osm ve dvouhře Wimbledonu. Na Letních olympijských hrách 1924 konaných v Paříži se stala dvojnásobnou zlatou medailistkou v ženské dvouhře i čtyřhře. Byla označena „za první rodilou Američanku, která jako sportovkyně dosáhla mezinárodního věhlasu.“[1]
Roku 1935 se stala nejlepší sportovkyní Spojených států. V roce 1959 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy.
Narodila se jako Helen Newingtonová Willsová v kalifornském Centerville, dnešní součásti města Fremont. Studovala Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kterou nedokončila. Již poměrně známá se provdala v prosinci roku 1929 za Fredericka Moodyho. Přibližně polovinu titulů z velkých turnajů získala pod jménem Helen Willsová, druhou pak jako Helen Willsová Moodyová. S manželem se rozvedla v roce 1937 a podruhé se vdala za Aidana Roarka v říjnu 1939.
Sportovní kariéra
[editovat | editovat zdroj]Z 31 grandslamových titulů triumfovala sedmkrát ve dvouhře na US Championships, osmkrát ve dvouhře Wimbledonu a čtyřikrát ve dvouhře French Championships. Kromě startů na French Championships a Wimbledonu v roce 1926, se na všech ostatních grandslamech vždy probojovala do finále dvouhry.
Je dvojnásobnou olympijskou vítězkou z Letních olympijských her 1924 konaných v Paříži, kde vyhrála soutěže ve dvouhře a čtyřhře žen. Poté byl tenis vyřazen z rodiny olympijských sportů až do roku 1988. V letech 1921 a 1922 se stala juniorskou přebornicí USA, mistryní USA mezi ženami se stala již roku 1923 v 17 letech, což z ní udělalo do té doby nejmladší vítězku národního mistrovství. V období 1919 až 1938 dosáhla řady nejméně 158 vítězství bez jediné porážky a ztráty setu.[2] V letech 1923, 1924, 1925, 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932 a 1938 byla také členkou reprezentačního týmu USA ve Wightman Cupu.
Na tenisovém dvorci se chovala uzavřeně, málokdy projevila své emoce.[3] Kathleen McKaneová Godfreeová, která jí jako jediná porazila ve Wimbledonu, o ní pronesla: „Helen byla velmi uzavřená osoba, která si nikdy nevytvořila mnoho přátelství.“[3] Díky jejímu neměnnému výrazu v obličeji ji americká sportovní novinářka Grantland Riceová nazvala „Little Miss Poker Face“ (Slečinka s pokerovou tváří).[4] Přestože dosáhla významných úspěchů, byla mezi fanoušky díky svému chování nepopulární. Proto ji začali ironicky přezdívat „Královna Helen“ či „Císařská Helen“. K tomu se později vyjádřila ve svém životopise, v němž napsala: „Mým jediným zájmem byla snaha odehrát míček přes síť. Byla jsem prostě svá, velmi koncentrovaná na hru bez jakýchkoli dalších myšlenek.“[3]
Dne 16. února 1926 se jako dvacetiletá utkala jedinkrát v životě s tehdy již šestinásobnou wimbledonskou vítězkou Suzanne Lenglenovou. Jednalo se o finále turnaje v Carlton Clubu v Cannes. Utkání získalo značnou pozornost, přítomen byl i švédský král. Lenglenová dokonce po jedné výměně pro uklidnění pila brandy s vodou[5] a zápas vyhrála výsledkem 6–3, 8–6. Moodyová již nikdy nedostala šanci Lenglenové porážku oplatit, protože ta se rozhodla po sezóně 1926 ukončit závodní kariéru.
Od roku 1927 neztratila ve dvouhře ani jeden set žádného závodního utkání až do Wimbledonu 1933.
V sanfranciském exhibičním zápase 28. ledna 1933 prohrála s osmou hráčkou amerického žebříčku Phil Neerovou, 6–3, 6–4.[4] [6]
US Championships vyhrála sedmkrát v řadě, v letech 1926 a 1930 se turnaje neúčastnila. Po sedmi titulech však vzdala pro bolesti zad další finále, ke kterému nastoupila proti Heleně Hullové Jacobsové v roce 1933. V okamžiku skreče prohrávala ve třetím setu. Poté na ni tenisoví fanoušci vyvinuli velký tlak, což vyústilo v rozhodnutí, že na US Championships již nikdy hrát nebude. V dalších dvou wimbledonských finálových zápasech (1935 a 1938) Hullovou Jacobsovou porazila.
Charlie Chaplin byl jednou dotázán, co považuje za nejkrásnější pohled, který kdy viděl. Odpověděl: „Byl to pohyb Helen Willsové během hry.“[7]
Podle Wallise Myerse z Daily Telegraphu a Daily Mailu, byla klasifikována v první desítce ženského žebříčku v období od roku 1922 do roku 1925, a poté v letech 1927 až 1933 a 1935 až 1938. Světovou jedničkou pak byla devět let v letech 1927 až 1933 a znovu od roku 1935 do roku 1938.[8]
V letech 1926 a 1929 se objevila na obálce časopisu Time.[9]
Vzdělání
[editovat | editovat zdroj]
Po absolvování střední školy Head-Royce School nastoupila na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kterou ovšem nedokončila.[10] Na univerzitě byla členkou spolku (Fí Beta Kappa).
Závěť po její smrti v roce 1998 obsahovala sdělení, že univerzitě odkazuje 10 miliónů dolarů na rozvojový fond Institutu neurověd. V důsledku toho se pak pracoviště v roce 1999 přejmenovalo na Institut neurověd Heleny Willsové Kalifornské univerzity v Berkeley, aby tím vyjádřilo úctu k filantropce.
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v kalifornském Centerville. Poprvé se provdala v prosinci roku 1929 za Fredericka Moodyho. S manželem se rozvedla v roce 1937 a podruhé se vdala za Aidana Roarka v říjnu 1939. S rodinou žila v Point of Timber.
Je autorkou knihy pro tenisové trenéry Tennis (1928), dále svého životopisu Fifteen-Thirty: The Story of a Tennis Player (Patnáct-třicet: Příběh tenistky, 1937) a také detektivky Death Serves an Ace (1939, spolu s Robertem Murphym).[11] Psala články pro noviny Saturday Evening Post a další časopisy.
Zemřela v 92 letech přirozenou smrtí 1. ledna 1998 v kalifornském Carmelu. Neměla žádné děti.
Finálová utkání na Grand Slamu
[editovat | editovat zdroj]Vítězství (19)
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Turnaj | Finalistka | Výsledek |
| 1923 | US Championships | Molla Bjurstedtová Malloryová |
6–2, 6–1 |
| 1924 | US Championships (2) | Molla Bjurstedtová Malloryová |
6–1, 6–3 |
| 1925 | US Championships (3) |  Kathleen McKaneová Godfreeová |
3–6, 6–0, 6–2 |
| 1927 | Wimbledon |  Lili de Alvarezová |
6–2, 6–4 |
| 1927 | US Championships (4) | Betty Nuthallová Shoemakerová |
6–1, 6–4 |
| 1928 | French Championships | Eileen Bennettová Whittingstallová |
6–1, 6–2 |
| 1928 | Wimbledon (2) | Lili de Alvarezová |
6–2, 6–3 |
| 1928 | U.S. Championships (5) | Helen Hullová Jacobsová |
6–2, 6–1 |
| 1929 | French Championships (2) |  Simone Mathieuová |
6–3, 6–4 |
| 1929 | Wimbledon (3) | Helen Hullová Jacobsová |
6–1, 6–2 |
| 1929 | US Championships (6) | Phoebe Holcroftová Watsonová |
6–4, 6–2 |
| 1930 | French Championships (3) | Helen Hullová Jacobsová |
6–2, 6–1 |
| 1930 | Wimbledon (4) | Elizabeth Ryanová |
6–2, 6–2 |
| 1931 | US Championships (7) | Eileen Bennettová Whittingstallová |
6–4, 6–1 |
| 1932 | French Championships (4) | Simone Mathieu |
7–5, 6–1 |
| 1932 | Wimbledon (5) | Helen Hullová Jacobsová |
6–3, 6–1 |
| 1933 | Wimbledon (6) | Dorothy Roundová Littleová |
6–4, 6–8, 6–3 |
| 1935 | Wimbledon (7) | Helen Hullová Jacobsová |
6–3, 3–6, 7–5 |
| 1938 | Wimbledon (8) | Helen Hullová Jacobsová |
6–4, 6–0 |
Finále (3)
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Turnaj | Vítězka | Výsledek |
| 1922 | US Championships | Molla Bjurstedtová Malloryová |
6–3, 6–1 |
| 1924 | Wimbledon | Kathleen McKaneová Godfreeová |
4–6, 6–4, 6–4 |
| 1933 | US Championships (2) | Helen Hullová Jacobsová |
8–6, 3–6, 3–0skreč |
Výsledky na Grand Slam – dvouhra
[editovat | editovat zdroj]| Turnaj | 1922 | 1923 | 1924 | 1925 | 1926 | 1927 | 1928 | 1929 | 1930 | 1931 | 1932 | 1933 | 1934 | 1935 | 1936 | 1937 | 1938 | Celkově SR |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Australian Open | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | 0 / 0 |
| French Open1 | A | A | NH | A | 2k | A | W | W | W | A | W | A | A | A | A | A | A | 4 / 5 |
| Wimbledon | A | A | F | A | 1k | W | W | W | W | A | W | W | A | W | A | A | W | 8 / 10 |
| US Open | F | W | W | W | A | W | W | W | A | W | A | F | A | A | A | A | A | 7 / 9 |
| SR | 0 / 1 | 1 / 1 | 1 / 2 | 1 / 1 | 0 / 2 | 2 / 2 | 3 / 3 | 3 / 3 | 2 / 2 | 1 / 1 | 2 / 2 | 1 / 2 | 0 / 0 | 1 / 1 | 0 / 0 | 0 / 0 | 1 / 1 | 19 / 24 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helen Wills Moody na anglické Wikipedii.
- ↑ Finn, Robin. Helen Wills Moody, Dominant Champion Who Won 8 Wimbledon Titles, Dies at 92 [online]. New York Times, 1998-01-03 [cit. 2008-07-06]. Dostupné online.
- ↑ Billie Jean King with Cynthia Starr. We Have Come a Long Way: The Story of Women's Tennis. New York: McGraw-Hill, 1988. Dostupné online. ISBN 0-07-034625-9. S. 31.
- ↑ a b c Billie Jean King with Cynthia Starr. We Have Come a Long Way: The Story of Women's Tennis. New York: McGraw-Hill, 1988. Dostupné online. ISBN 0-07-034625-9. S. 32.
- ↑ a b FEIN, Paul. Who is the greatest female player ever?. Inside Tennis. April 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-28. Archivováno 28. 12. 2008 na Wayback Machine.
- ↑ Wills v. Lenglen [online]. Time Magazine, 1926-03-01 [cit. 2008-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-12.
- ↑ This Day in Sports: January 28. USA Today. January 31, 1999. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-06.
- ↑ My Autobiography (1964) - Charlie Chaplin, s. 358
- ↑ Collins, Bud. The Bud Collins History of Tennis: An Authoritative Encyclopedia and Record Book. New York, N.Y: New Chapter Press, 2008. Dostupné online. ISBN 0-942257-41-3. S. 695, 701–2.
- ↑ Time magazine cover search results. www.time.com [online]. [cit. 2009-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-02.
- ↑ UC Berkeley alumni
- ↑ Los Angeles Times. January 3, 1998. Julie Cart. Tennis Legend Helen Wills Moody Dies
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Helen Willsová Moodyová v databázi Olympedia (anglicky)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helen Willsová Moodyová na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil v Mezinárodní tenisové síni slávy
- (anglicky) Profil ve Wimbledonu
- (anglicky) 26. července 1926, Time Magazine cover Archivováno 29. 8. 2012 na Wayback Machine.
- (anglicky) 1. července 1929, Time Magazine cover Archivováno 29. 8. 2012 na Wayback Machine.
- (anglicky) Helen Wills pózuje ve svém malířském ateliéru, Berkeley, 1929. Photograph in the Bancroft Library Portrait Collection.
