Florence Griffith-Joynerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Florence Griffith-Joynerová
Osobní informace
Datum narození 21. prosince 1959
Místo narození Los Angeles
Datum úmrtí 21. září 1998 (ve věku 38 let)
Místo úmrtí Mission Viejo
Země USA USA
Kariéra
Disciplína 100 m, 200 m
Účasti na LOH 1984, 1988
Účasti na MS 1983, 1987
Přehled medailí
Letní olympijské hry
stříbro LOH 1984 běh na 200 m
zlato LOH 1988 běh na 100 m
zlato LOH 1988 běh na 200 m
zlato LOH 1988 štafeta 4×100 m
stříbro LOH 1988 štafeta 4×400 m
Mistrovství světa v atletice
stříbro MS 1987 běh na 200 m
zlato MS 1987 štafeta 4×100 m

Florence Griffith-Joynerová (21. prosince 1959 Los Angeles21. září 1998 Mission Viejo) byla americká atletka, sprinterka, trojnásobná olympijská vítězka a držitelka dosud platných světových rekordů v bězích na 100 m (10,49 s) a 200 metrů (21,34 s).[1]

V roce 1988 se stala vítězkou ankety Atlet světa. Zemřela ve věku 38 let, když ve spánku utrpěla epileptický záchvat.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Talent u své dcery objevila její matka a přihlásila ji do atletického oddílu.[2] Po úspěších v žákovských a dorosteneckých kategoriích ji byla nabídnuta pozvánka do týmu kalifornské univerzity. Ze školy však musela pro nedostatek peněz odejít. Finanční podporu ji však nabídl její trenér Bob Kersee.[2]

Na prvním ročníku MS v atletice v roce 1983 v Helsinkách doběhla ve finále závodu na 200 metrů na 4. místě (22,46 s). O rok později na olympijských hrách v Los Angeles získala na stejné trati stříbrnou medaili (22,04 s), kde prohrála jen s krajankou Valerií Brisco-Hooksovou. Pro stříbro si doběhla rovněž na druhém světovém šampionátu v Římě v roce 1987, kde byla rychlejší jen východoněmecká sprinterka Silke Gladischová. Zlatou medaili poté vybojovala ve štafetovém běhu na 4×100 metrů.

Soul 1988[editovat | editovat zdroj]

Největší úspěchy své kariéry zaznamenala v roce 1988 na letních olympijských hrách v jihokorejském Soulu, kde vybojovala tři zlaté (100 m, 200 m, 4×100 m) a jednu stříbrnou medaili (4×400 m).

V semifinále běhu na 200 metrů trať zvládla v čase 21,56 s, čímž o 15 setin sekundy překonala světový rekord, který tehdy držely Marita Kochová i Heike Drechslerová (obě dvě čas 21,71 s běžely shodně ve své kariéře dvakrát).[3][4] Ve finále dvoustovky Flo-Jo[5] vylepšila semifinálový výkon o dalších 18 setin a čas 21,34 s je dosud na prvním místě dlouhodobých tabulek.

Podezření z dopingu[editovat | editovat zdroj]

Její světové rekordy nadále vyvolávají otázky, zdali podezřele skvělých výkonů dosáhla bez podpůrných prostředků. Především první zmiňovaný rekord (100 m) představuje čas, k němuž se dnešní nejlepší sprinterky stále nedokážou přiblížit (časy nejlepších mají obvykle hodnotu mezi 10,70 - 11,00 s). Dosud nejblíže se dostala Američanka Carmelita Jeterová, která na mítinku v Šanghaji zaběhla 20. září 2009 stovku v čase 10,64 s.[6]

I proto a z dalších důvodů (velmi rychlé ukončení kariéry ještě v roce 1988) je tato atletka podezřívána z dřívějšího užívání dopingu.[7][8] Sama sportovkyně však vždy užívání jakýchkoliv podpůrných prostředků popírala a svoji výkonnost zdůvodňovala tvrdou prací a zdravým životním stylem.[2]

Osobní rekordy[editovat | editovat zdroj]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z jedenácti dětí.[2] Jejím manželem byl někdejší americký atlet, olympijský vítěz v trojskoku z roku 1984 Al Joyner. Její švagrovou byla jeho mladší sestra Jackie Joynerová-Kerseeová, olympijská vítězka v sedmiboji a ve skoku dalekém.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Video světového rekordu na 100 m
  2. a b c d e Rekordmanka Flo Jo, sprinterka bez dopingu
  3. World Records Progression - 200 m (Women)
  4. European Records Progression - 200 m (Women)
  5. Nikoho jsem neznevažoval, vzkázal Bolt šéfovi MOV
  6. Fantastičtí Jeterová a Gay, úspěšný návrat Liu Xianga
  7. Nandají to ženy mužům?
  8. Běh na 100 metrů

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]