Heřmánek pravý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHeřmánek pravý
alternativní popis obrázku chybí
Heřmánek pravý (z knihy Köhler's Medicinal Plants, 1887)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď hvězdnicové (Asteroideae)
Tribus Anthemidae
Rod heřmánek (Matricaria)
Binomické jméno
Matricaria chamomilla
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla, synonymum Matricaria recutita), také heřmánek lékařský, je jednoletá nebo ozimá léčivá rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Hojně se využívá v kosmetice a léčitelství, v aromaterapii i homeopatii. Je to jedna z nejoblíbenějších a velmi dlouho známých léčivých bylin s prakticky univerzálním účinkem.[1]

Názvosloví a systematika[editovat | editovat zdroj]

Lidové názvy a etymologie[editovat | editovat zdroj]

Lidově nazýván rumánek, marunka, harmaníček či kamilka. Odborný název pochází pravděpodobně z latinského slova mater (matka), resp. matrix, tj. děloha, zřejmě podle dutého květního lůžka nebo podle toho, že je bylinou užívanou též k léčení ženských nemocí a hygieně.[2] Český výraz heřmánek potom z latinského armanilla s přidáním počátečního "h-" (staročesky ještě ormánek).[3]

Systematické zařazení[editovat | editovat zdroj]

V rámci čeledi hvězdnicovitých patří rod Matricaria do její nejrozsáhlejší podčeledi Asteroideae a v ní dále do tribu Anthemidae. V něm podle molekulárních studií spoluvytváří monofyletický subtribus Matricariinae společně rody Achillea (řebříček) v rozšířeném pojetí (včetně rodů Leucocyclus a Otanthus), Anacyclus a Heliocauta.[4]

Nomenklaturická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Taxon Matricaria recutita L., 1753, má celou řadu synonym, vzhledem k poměrně komplikované nomenklatorické historiiː

Nomenklatorická
synonyma
:
Chamomilla recutita (L.) Rauschert, 1974
Matricaria chamomilla L. var. recutita (L.) Grierson, 1974
Matricaria pyrethroides DC. var. recutita
Taxonomická
synonyma
:
=Matricaria chamomilla L. 1753
=Matricaria suaveolens L., 1755
=Matricaria inodora L., 1755 nom. illeg.
=Chamomilla inodora (L.) K.Koch, 1843
=Matricaria maritima L. subsp. inodora (K.Koch) Soó, 1941
=Matricaria patens Gilib., 1782
=Matricaria tenuifolia Salisb., 1796
=Matricaria pusilla Willd., 1809
=Matricaria perforata Mérat, 1812
=Chamomilla vulgaris S.F.Gray, 1821
=Matricaria courrantiana DC., 1838
=Chamomilla courrantiana (DC.) K.Koch 1851
=Matricaria chamomilla L. subsp. courrantiana (DC.) Nyman, 1879
=Matricaria chamomilla L. var. coronata J.Gay, 1840
=Matricaria coronata (J.Gay) J.Gay 1846
=Matricaria pyrethroides DC. var. coronata (J.Gay) Fertig, 1978
=Chamomilla meridionalis K.Koch, 1843
=Chamomilla officinalis K.Koch, 1843
=Chamomilla praecox K.Koch, 1843
=Matricaria kochiana Sch.Bip., 1844
=Matricaria salina Schur, 1853
=Chamaemelum limosum Maxim., 1900
=Matricaria limosa (Maxim.) Kudo, 1923
=Matricaria maritima L. subsp. limosa (Maxim.) Kitam.,
=Matricaria pyrethroides DC., 1838

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Kvetoucí rostliny

Je to jednoletá nebo ozimá, 15 až 50 cm vysoká, příjemně vonící bylina. Lodyha je přímá nebo vystoupaná, lysá, příp. pod úbory řídce chlupatá a zpravidla bohatě větvená. Listy jsou řídké, střídavě přisedlé, 3-7 cm dlouhé, 2-3x zpeřené v drobné čárkovité až niťovité úkrojky. Kořen je krátký, vřetenovitého tvaru.[5]

Květy jsou jako u ostatních hvězdnicovitých rostlin drobné, uspořádané do úborů o průměru 10-25 mm vyrůstajících na 3-10 cm dlouhých stopkách; úbory jsou uspořádány v řídkém vrcholičnatém květenství a na jedné rostlině jich může být až 200. V úboru jsou květy dvojího druhuː bílé jazykovité květy s 6-9 mm dlouhou ligulou, kterých je nejčastěji 15, jsou uspořádány po obvodu; brzy po rozvití úboru se sklánějí směrem dolů. V terči úboru jsou květy žluté, trubkovité, pětičetné a jsou umístěny na kuželovitě vyklenutém květním lůžku, které je uvnitř duté a na povrchu je bez plevek. Zákrov je polokulovitý, jeho listeny jsou víceřadě uspořádané, světle zelené s tmavší hnědou žilkou uprostřed, tupě podlouhlé, s širokým suchomázdřitým lemem.[5][6]

Heřmánek kvete od května či června do srpna až září; opylován je hmyzem, docházet může i k autogamii. Plodem je drobná neochmýřená nažka, která je asi 1 mm dlouhá, lehce zakřivená a smáčklá, na bázi zúžená, na vnitřní straně s 4-5 nízkými žebry.[5] Semena jsou běžně šířena živočichy, včetně člověka.

Ploidie druhu je 2n=18.[5]

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Heřmánek pravý může být zaměněn za podobný heřmánek římský, který je ovšem též léčivý, nebo za neúčinné druhy heřmánkovec nevonný nebo rmen rolní. Heřmánek pravý jde poznat podle typické intenzivní vůně a žlutého vyklenutého středu květů. Květy heřmánkovce ani rmenu nemají charakteristickou vůni, žádný z nich také na rozdíl od heřmánku pravého nemá vyklenuté a duté květní lůžko.

Ekologické nároky a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Heřmánek na typickém stanovišti

Heřmánek pravý je hemikryptofyt nebo častěji terofyt, který roste na ruderálních stanovištích a rumištích, okolo cest (včetně solených okrajů silnic), na mezích, úhorech a slaniskách i jako polní plevel.[6] Vyhovují mu půdy písčité, hlinité i jílovité, nepodmáčené, mírně kyselé nebo neutrální, nevápnité. Větší nároky má na světlo.[2] Ve fytocenologii je diagnostickým druhem svazu Scleranthion annui (synonymum Aphanion arvensis, plevelová vegetace obilnin na minerálně chudých půdách), drobnější halofilní morfotyp označovaný jako Matricaria recutita f. bayeri pak svazu suchých slaniskových trávníků Puccelinion limosae. Jako léčivka je často pěstován v polních kulturách.[5] Je dlouhodenní rostlinou, jeho semena klíčí na světle.

Původním druhem je v jižní Evropě, areál jeho rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu a západní a Střední Asii[6], místy se vyskytuje i v Irsku, ve Skandinávii a v mírnějších oblastech Sibiře až po Dálný východ. Zavlečen byl do Makaronézie, obou Amerik, do Austrálie a na Nový Zéland.[7] V České republice je zdomácnělým archeofytem.[2] Vyskytuje se zde na celém území, nejhojněji v termofytiku a v nižších polohách mezofytika, ve vyšších polohách a v oblastech s vápenitými půdami pouze přechodně, především podél komunikací.[5]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Dosud bylo v heřmánku zjištěno více než 120 druhů sekundárních metabolitů s potenciální farmakologickou účinností. Aktivními látkami jsou silice s modravými azuleny a proazuleny, seskviterpeny a četné flavonoidy, hořčiny, taniny, mastné kyseliny a sliz.[1]Jmenovitý soupis látek zahrnuje např. terpeny α-bisabolol, apigenin, azulen, β-karyophylen, bisabolen, borneol, trans-α-farnesen, trans-β-farnesen, farnesol, geraniol, guajazulen, chamazulen, chamomillol, karyofylen, kemferol, levonenol, matricin, matrikarin, thujon, aromatické kyseliny kyselinu salicylovou, kyselinu 2,4-dihydroxybenzoovou, kyselinu 2,5-dihydroxybenzoovou, kyselinu 3,4-dihydroxyskořicovou, kyselinu 4-methoxybenzoovou, kyselinu kávovou, kumariny kyselinu kumarovou, umbeliferon, herniarin, kumarin, steroidy sitosterol, stigmasterol, flavonoidy apigenin, luteolin, kvercitin, kvercetrin, sacharidy fruktózu, glukózu, rhamnózu, xylózu, glykosidy apigenin-7-(6"O-acetyl)glukosid, apigenin-7-glukosid, apigenin-7-rutinosid, sitosterol-glukosid, luteolin-7-glukosid, luteoloin-7-rhamnoglukosid, kvercetin-3-O-galaktosid, kvercetin-7-glukosid, vitaminy kyselinu askorbovou, niacin a thiamin.[8]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Lidové a tradiční léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Sušená heřmánková droga

Heřmánek pravý je jako léčivá rostlina užíván již po tisíciletí; byl znám již ve starém Egyptě, v antickém Řecku i Římě. U Anglosasů byl považován za jednu z devíti posvátných bylin darovaných člověku od Boha.[8] Sbírány jsou rozkvetlé úbory krátce po rozvití (Flos chamomillae)[1], které se suší a užívají ve formě čajů a odvarů, přidávají se do ozdravných koupelí a do polštářů pro lepší spánek.[9] Jejich výpary lze též inhalovat. Zevně se užívá heřmánkový olej a nejrůznější masti.

Heřmánkový esenciální olej s typickou modrou barvou

Heřmánková droga má celou škálu léčivých účinků. Působí jako antiflogistikum k léčbě zánětů, například očních spojivek nebo pohlavního ústrojí, při léčbě infikovaných sliznic a alergických reakcí na kůži; jako karminativum při žaludečních a střevních potížích, žaludečních a dvanáctníkových vředech, působí též proti nadýmání. Coby spasmolytikum uvolňuje křeče a tiší bolesti. Užívá se při bronchiálním astmatu a nachlazení, jako diaforetikum (zvyšuje pocení), pomáhá při hojení ran, popálenin a omrzlin. Je účinný proti některým stafylokokům a streptokokům, proti mikrobům Bacillus subtillis, Escherichia coli nebo proti infekcím způsobeným kvasinkou Candida albicans.[1] Užívá se též na poruchy menstruace, proti hemoroidům, k umývání vlasů, na obklady a koupele k celkové harmonizaci a regeneraci organismu.[9]

Při dlouhodobém užívání může vysušovat sliznice, předávkování způsobuje nauseu. U citlivějších osob může způsobit alergickou reakci.[1] Je vhodný pro děti, a to už od kojeneckého věku; pomáhá při dětské kolice.[8] Mohou jej užívat i těhotné a kojící ženy.[10]

Farmaceutický a kosmetický průmysl[editovat | editovat zdroj]

Destilované heřmánkové silice a esenciální oleje se ve velké míře využívají i ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Podle statistik je heřmánek (resp. jeho sušené květy a modré oleje) pátou nejobchodovanější bylinou na světě; k největším světovým producentům patří Maďarsko, Polsko, Německo, Argentina a do svého rozpadu též Československo.[8] Přidává se do šampónů, parfémů, kosmetických krémů, mýdel, toaletních vod, zubních past, masážních olejů a mnoha farmaceutických přípravků včetně likérů.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ZENTRICH, Josef Antonín. Encyklopedie moderního bylinářství, sv. 1. Olomouc: Fontána, 2007. ISBN 978-80-7336-389-5. S. 284-286. 
  2. a b c DANA, Michalcová,. BOTANICKÁ FOTOGALERIE. www.botanickafotogalerie.cz [online]. [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. 
  3. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1968. ISBN 14-268-78. S. 190. 
  4. OBERPRIELER, Christoph; HIMMELREICH, Sven; VOGT, Robert. A new subtribal classification of the tribe Anthemideae (Compositae). Willdenowia. 2007-08-31, roč. 37, čís. 1, s. 89–114. Dostupné online [cit. 2018-01-05]. ISSN 0511-9618. DOI:10.3372/wi.37.37104. 
  5. a b c d e f SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena České republiky, svazek 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7. S. 245-246. 
  6. a b c PODLECH, Dieter. Léčivé rostliny. [s.l.]: Slovart, 2002. S. 190. 
  7. HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz » MATRICARIA CHAMOMILLA L. – heřmánek pravý / rumanček pravý. botany.cz [online]. 2008-07-18 [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. 
  8. a b c d e SINGH, Ompal; KHANAM, Zakia; MISRA, Neelam. Chamomile (Matricaria chamomilla L.): An overview. Pharmacognosy Reviews. 2011, roč. 5, čís. 9, s. 82–95. PMID: 22096322 PMCID: PMC3210003. Dostupné online [cit. 2018-01-05]. ISSN 0973-7847. DOI:10.4103/0973-7847.79103. PMID 22096322. 
  9. a b TREBEN, Maria. Zdraví z boží lékárny. České Budějovice: DONA, 2010. ISBN 978-80-7322-173-7. S. 11-12. 
  10. Heřmánek pravý (heřmánkový čaj) a jeho účinky a využití → Bylinkovo.cz. Bylinkovo.cz. 2017-09-28. Dostupné online [cit. 2017-12-28]. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]