Hans Fallada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Fallada

Hans Fallada, pamětní deska v Neumünsteru.
Narození 21. července 1893
Greifswald, Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Úmrtí 5. února 1947 (ve věku 53 let)
Berlín, NěmeckoNěmecko Německo
Povolání spisovatel
Národnost německá
Žánr román
Literární hnutí Nová věcnost
Významná díla Občánku, a co teď?,
Kdo už jednou seděl v base,
Vlk mezi vlky,
I ve smrti sami,
Pijan
Manžel(ka) Anna Isselová
Partnerka Ursula Löschová
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Fallada, vlastním jménem Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen (21. července 1893, Greifswald - 5. února 1947, Berlín) byl německý spisovatel první poloviny 20. století.[1]. Jeho pseudonym pochází z kombinace jmen postav z pohádek bratří Grimmů: Hans je z pohádky Hans im Glück (česky Jak Honza ke štěstí přišel) a Fallada je jméno koně v pohádce Die Gänsemagd (Husopaska).[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Fallada se narodil roku 1893 v Pomořansku v Greifswaldu jako syn venkovského soudce. Roku 1901 byl jeho otec přidělen k Odvolacímu soudu v Berlíně, kde Fallada začal studovat na gymnáziu. Roku 1909 pokračoval ve studiu v Lipsku, když byl jeho otec přeložen k Nejvyššímu říšskému soudu. Na obou školách by outsiderem a uzavíral se do sebe. Jeho roky dospívání tak byly charakterizovány rostoucí izolací, pochybnostmi o vlastních schopnostech a také sporem s otcem, který chtěl, aby se stal advokátem. V tomto období také vznikly jeho celoživotní problémy s drogami zaviněné braním léků tišících bolest ze zranění, které utrpěl při vážné dopravní nehodě (přejelo jej koňské spřežení a byl kopnut koněm do obličeje).[2]

Jeho rodiče jej poslali na osm týdnů na léčení do sanatoria ve městečku Bad Berka a pak roku 1911 na gymnázium do Rudolstadtu. Zde se seznámil s Hannsem Dietrichem von Neckerem a společně se rozhodli zinscenovat souboj a spáchat tak sebevraždu. Fallada souboj přežil a byl obviněn z vraždy. Posléze byl prohlášen za nepříčetného a obvinění bylo staženo.[1]

Školu musel ovšem Fallada opustit. Na začátku první světové války se přihlásil do armády jako dobrovolník, ale byl odmítnut. V letech 19171919 se na různých psychiatrických klinikách léčil ze své závislosti na alkoholu a morfiu. Do této doby se také datují jeho první literární pokusy. Roku 1920 vyšel jeho první román Der junge Goedeschal (Mladý Goedeschal) a roku 1923 další román Anton und Gerda (Anton a Gerda).[1]

Následně prošel mnoha zaměstnáními. Pracoval na různých statcích nebo obchodech se zemědělskými plodinami, byl například účetním i nočním hlídačem. Dvakrát byl odsouzen za zpronevěru, protože potřeboval peníze na drogy. Po svém druhém propuštění roku 1928 se rozhodl začít nový život a oženil se s Annou Isselovou, se kterou měl čtyři děti. Roku 1932 vydal své nejznámější dílo, román Kleiner Mann – was nun? (Občánku a co teď?), který mu přinesl mezinárodní uznání. Ve Velké Británii a v USA se román stal bestsellerem a byl dokonce zfilmován.[2]

Hans Falalda - pamětní deska v Berlíně

Po nástupu nacismu zůstal v Německu, protože si nedokázal představit, že by žil a psal někde jinde. Bylo mu to vyčítáno, přestože byl nacisty považován za nepříliš žádoucího autora. To se změnilo roku 1937 po vydání románu Wolf unter Wölfen (Vlk mezi vlky), který obsahoval ostrou kritiku Výmarské republiky a který jmenovitě ocenil Joseph Goebbels. Poté začaly být některé Falladovy knihy (byť s vynucenými úpravami) znovu vydávány. Nacistickému tlaku se Fallada vyhýbal tím, že psal zábavné a vzpomínkové knihy a pohádkové příběhy pro děti. Žil na svém statku v Gartwitzu, kde se seznámil s Ursulou Löschovou, která stejně jako on holdovala alkoholu a morfiu. Roku 1944 se kvůli ní rozešel se svou ženou Annou a ohrozil ji dokonce na životě. Po rozhodnutí soudu se musel opět uchýlit do léčebného ústavu, kde za pouhých čtrnáct dní napsal román Der Trinker (Pijan), který ale vyšel až po jeho smrti.[2]

Po skončení druhé světové války se Fallada rozhodl podporovat demokratické tendence v Německu. Byl osmnáct měsíců prozatímním starostou města Feldbergu a spolupracoval s deníkem Tägliche Rundschau, vycházejícím v sovětské okupační zóně. Deprimován zdánlivě nesplnitelným úkolem vymýtit stopy nacismu z německé společnosti propadl opět alkoholu a morfiu a zbytek svého života prožil v různých nemocnicích. Umřel roku 1947 na předávkování morfiem.[1]

Ve svých románech se Fallada stal jakýmsi mluvčím obyčejných lidí, často z maloměšťácké vrstvy. Mistrně je charakterizuje a popsuje jejich běžný život, jejich běžné radosti i starosti. Jeho tvorba je řazena do uměleckého směru Nová věcnost (Neue Sachlichkeit), který byl součástí obecného příklonu evropského umění ke skutečnosti.[3]

Na Falladovu počest založilo roku 1981 město Neumünster Cenu Hanse Fallady (Hans-Fallada-Preis) udělovanou každé dva roky mladému autorovi z německy mluvících zemí.[4] Je po něm pojmenován asteroid[5] a v Gartwitzu bylo založeno jeho muzeum.[6]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Falladovo muzeum v Gartwitzu
Pes Hoppelpoppel
Německá poštovní známka vydaná ke stému výročí Falladova marození
  • Der junge Goedeschal (1920, Mladý Goedeschall), román puberty.
  • Anton und Gerda (1923, Anton a Gerda), román s milostným námětem.
  • Bauern, Bonzen und Bomben (1931, Sedlácí, bonzové a bomby), česky jako Sedláci se bouří, román čerpající námět z období rolnického protestního hnutí koncem 20. let ve Šlesvicku-Holštýnsku.
  • Kleiner Mann – was nun? (1932, Občánku, a co teď?), nejčtenější autorův román zobrazující životní osudy neprůbojného německého úředníčka a jeho ženy v době hospodářské krize před nástupem nacismu. Tento věčný smolař se potácí od jednoho nezdaru ke druhému, dostává se i do vězení a je neustále zachraňován svou ženou. Příběh zachycuje Německo malých lidí, kteří za ideál považují rodinný klid, trochu peněz a dostatek jídla.
  • Wer einmal aus dem Blechnapf frißt (1934, Kdo jednou jedl z plechové misky), česky jako Ubohý pan Kufalt nebo Kdo už jednou seděl v base. Román v němž autor i na základě vlastních životních prožitků líčí problém začlenění bývalých vězňů do normálního života. Hrdinou knihy je zde úředníček, který se po marných pokusech stát se spořádaným a poctivým člověkem ocitne znovu na šikmé ploše a skončí opět ve vězení.
  • Wir hatten mal ein Kind (1934, Měli jsme dítě).
  • Märchen vom Stadtschreiber, der aufs Land flog (1935, O písaři, který letěl na venkov), pohádka pro děti.
  • Altes Herz geht auf die Reise (1936, Staré srdce jde do světa).
  • Hoppelpoppel,wo bist du? (1936), Hoppelpoppeli, kde jsi?), kniha pro děti.
  • Wolf unter Wölfen (1937, Vlk mezi vlky). Román líčící hospodářský, politický, sociální a mravní rozklad Výmarské republiky v inflačním roce 1923. V románu autor zobrazuje, jak se tento rozvrat se stává živnou půdou pro hazardéry, podvodníky, spekulanty a politické dobrodruhy, popiuje všední i výjimečné okamžiky v životě lidí a představuje bohatou galerii velkoměstských typů. Nositeli děje jsou bývalý důstojník a rodina venkovského statkáře.
  • Geschichten aus der Murkelei (1938, Pohádky z Batolína), pohádky pro děti.
  • Fridolin, der freche Dachs (1938, Jezevec Fridolín), kniha pro děti, příběhy jezevce mezi zvířaty, dospělými a dětmi v prostředí meklenburského venkova.
  • Der eiserne Gustav (1938, Železný Gustav), česky také jako Zlato za železo. Sociální freska, která líčí pohnuté životní osudy rodiny berlínského drožkáře, který uplatňuje ve svém podniku i v rodině kasárenského ducha. Při svém vydání byl obsah románu ovlivněn nacistickým režimem, přesto má antimilitaristické a protiprušácké taměření.
  • Süßmilch spricht (1938).
  • Kleiner Mann, Großer Mann – alles vertauscht (1939, Malý muž, velký muž - všechno naopak), česky jako Občánek milionářem.
  • Der ungeliebte Mann (1940, Nemilovaný muž).
  • Das Abenteuer des Werner Quabs (1941, Dobrodružství Wernera Quabse).
  • Damals bei uns daheim (1942, Tenkrát u nás doma), vzpomínky.
  • Heute bei uns zu Haus (1943, Dnes u nás doma), vzpomínky.
  • Jeder stirbt für sich allein (1947, I ve smrti sami), česky též jako Každý umírá sám, román věnovaný boji německých antifašistů v Německu v letech 1940-1942. Dějovou osou je skutečný případ staršího dělníka, který, třebaže neměl spojení s žádnou ilegální organisací, po dva roky psal a rozšiřoval se svou ženou letáky, vyzývající Němce k odporu proti hitlerovcům.

Vydáno posmrtně[editovat | editovat zdroj]

  • Der Alpdruck (1947, Můra), román z konce druhé světové války.
  • Zwei zarte Lämmchen weiß wie Schnee (1948, Dvě něžné ovečky bílé jako sníh).
  • Der Trinker (napsáno 1944, Pijan), vydáno 1950). Drastický životní příběh obchodníka, který propadne alkoholu, zničí své manželství a na doživotí se ocitá v ústavu pro úchylné trestance.
  • Ein Mann will nach oben (napsáno 1941), vydáno 1953.
  • Ein Mann will nach oben (1953).
  • Die Stunde, eh’ du schlafen gehst (napsáno 1941, Hodina, než jdeš spát), vydáno 1954.
  • Junger Herr-ganz groß (1987)
  • Drei Jahre kein Mensch (1997)
  • Strafgefangener Zelle 32. (1998), deník z vězení z let 1922- 1924.
  • Sachlicher Bericht über das Glück, ein Morphinist zu sein (2005), sbírka povídek
  • Gefängnistagebuch 1944 (2009).

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, Odeon, Praha 1987, str. 220-221.
  2. a b c d Hans Fallada (Biografie)
  3. Hans Fallada - Literatur der Weimarer
  4. Hans Fallada-Preis der Stadt Neumünster
  5. 14025 Fallada (1994 RR11)
  6. Das Hans Fallada-Museum in Carwitz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]