František Novotný (geodet)

František Novotný
František Novotný
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1906 – 1907
Rektor ČVUT
	Ve funkci:; 1907 – 1908
Předchůdce	Albert Vojtěch Velflík
Nástupce	Josef Bertl
Stranická příslušnost
Členství	mladočeská strana
Narození	20. září 1864; Němčice nad Hanou; Rakouské císařství
Úmrtí	27. července 1918 (ve věku 53 let); Senohraby; Rakousko-Uhersko
Choť	Ludmila Grégrová
Alma mater	Česká technika Praha
Profese	topograf, vysokoškolský učitel a politik
Commons	František Novotný (geodet)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Novotný (20. září 1864 Němčice nad Hanou^[1] – 27. července 1918 Senohraby) byl český politik, geodet a profesor geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Pro akademický rok 1907–1908 byl zvolen rektorem.

Život

Narodil se v Němčicích nad Hanou (Komenského nám, čp. 59) v zemědělské rodině chalupníka Leopolda a Josefy Novotných. Absolvoval obecnou školu v Němčicích, reálku v Prostějově a poté pokračoval ve studiu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Toto studium zakončil v roce 1889. V roce 1890 se oženil s Ludmilou Grégrovou, měl syna a dvě dcery.

V roce 1890 nastoupil jako asistent prof. Müllera. Souběžně vykonával praxi úředně autorizovaného stavebního inženýra, geometra a stavitele. V letech 1891–1893 zastupoval prof. Františka Müllera při tvorbě regulačního plánu města Písku. Zde byla použita nová polygonometrická metoda^[2]. Tato metoda byla před tím několikrát použita s problematickými výsledky. Novotného práce (spolu s Ing. K. Zemanem) tuto metodu rehabilitovala a jejich výsledky vedly k revizi instrikce v roce 1894^[3]. Poté řídil nová mapování některých měst včetně tvorby nové trigonometrické a polygonové sítě města Prahy.

V roce 1893 se habilitoval jako docent nižší geodézie a v roce 1897 rovněž jako docent vyšší geodézie. V roce 1900 po smtri prof. Müllera byl jmenován mimořádným profesorem geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze a v roce 1903 profesorem řádným. V roce 1907–1908 zastával funkci rektora. V roce 1906 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Aktivní byl i v politice. 15. června 1906 nastoupil místo Ferdinanda Pantůčka do Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Praha-Nové Město. Na Říšské radě setrval jen krátce, do konce jejího funkčního období, tedy do voleb roku 1907.^[4] Uváděl se jako kandidát mladočeské strany.^[5]

Pohřben je v rodných Němčicích.^[zdroj⁠?!]

Dílo

Pokračoval ve vydávání díla Kompendium geodésie a sferické astronomie, které zahájil František Müller (geodet). Dokončil Müllerovu Geodesii nižší, I. – III. a vydal Geodesii vyšší, I. díl. Tato práce zůstala nedokončena^[3].

Dokončil Topografický, hydrografický a orografický (horopisný) popis král. Českého, který zahájil Karel Kořistka. Dále dokončil V. sekci Kořistkovy mapy okolí Prahy. O Karlu Kořistkovi napsal rovněž životopisnou studii.

Spisy

Základy rýsování situačního a terrainího, 1892, 1904
Mezinárodní praecisní nivellement okolí Prahy, 1893,
Vyrovnání sítí nivellačních, 1901
Fotogrammetrie, 1902
Trigonometrická síť král. hl. města Prahy, 1902
Práce topografického oddělení pro přírodovědecký výzkum Čech. Sekce V. Střední Čechy, část vodopisná a výškopisná.
Polohopisné plány našich měst, 1903
Geodetické názvosloví česko-německo-francouzské, 1902
Professor dr. Karel Kořistka, 1906
Revise nadmořských výšek trigonometriclrých bodů král. Českého Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, 1907

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Instruktion zur Ausfűhrung der trigonometrischen und polygonometrischen Vermessungen etc. des Grundsteuer-Katasters. Wien 1887
↑ ^a ^b Doc. Pavel Hánek: Významné osobnosti české geodetické minulosti 19. století^{[nedostupný zdroj]}
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ (Linzer) Tages-Post, 14. 6. 1906, s. 2.

Literatura

heslo Novotný František. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XXXVIII. S. 1003–1004.
Prof. Inž. František Novotný zemřel. Národní politika. 30. červenec 1918, roč. 36, čís. 171, s. 4. Dostupné online. ISSN 1802-5110.
heslo Novotný František. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek IV / 1. S. 643.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 474.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Novotný na Wikimedia Commons
Autor František Novotný (1864–1918) ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Novotný (geodet)
František Novotný Archivováno 30. 9. 2020 na Wayback Machine. na stránkách města Němčice nad Hanou

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] Instruktion zur Ausfűhrung der trigonometrischen und polygonometrischen Vermessungen etc. des Grundsteuer-Katasters. Wien 1887

[Hánek-3] Doc. Pavel Hánek: Významné osobnosti české geodetické minulosti 19. století^{[nedostupný zdroj]}

[alex.onb.ac.at-4] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[5] (Linzer) Tages-Post, 14. 6. 1906, s. 2.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze