František Josef Řezáč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Josef Řezáč

František Josef Řezáč

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – ???

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1863

Narození 6. ledna 1819
Polerady nad Labem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. prosince 1879 (ve věku 60 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Karlo-Ferdin. univ.
Profese pedagog, spisovatel a novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef Řezáč (6. ledna 1819 Polerady nad Labem[1]25. prosince 1879 Praha) byl český katolický kněz, pedagog, spisovatel a politik. Vysvěcen r. 1842. Roku 1848 vězněn pro podezření z revolučních aktivit. V 50. a počátkem 60. let studoval problematiku vězeňství a školství, vydával časopisy pro učitele, podporoval knihovny. Zasedal v pražském zastupitelstvu, městské radě a Českém zemském sněmu. Autor učebnic a odborných publikací. Od roku 1865 do konce života byl farářem v Litni. Byl oceňovaný pro reformátorské úsilí a podporu českojazyčného školství v 50. letech. Používal i pseudonym Polehradský (podle starší verze názvu rodné obce).

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rolnické rodiny. Navštěvoval německou základní školu v Brandýse nad Labem,[2] absolvoval staroměstské gymnázium a v letech 1838–39 studoval na filozofické fakultě. Odtud přešel na bohosloveckou fakultu, přičemž absolvoval i zkoušky z filozofie a dějepisu. Během studia se spřátelil s Karlem Havlíčkem Borovským.[3]

Po kněžském svěcení (30. července 1842) působil do roku 1847 jako kaplan v Peruci a Hostouni. Poté se stal duchovním ve slepeckém ústavu na Klárově pod Bruskou. Určitou dobu kázal také v Drážďanech. V roce 1848 byl z politických důvodů (podezření na revoluční činnost) vězněn na Pražském hradě.[3]

V 50. letech byl veřejně činný. Do roku 1856 působil jako kněz ve svatováclavské trestnici v Praze. Roku 1850 krátce vyučoval náboženství na filozofické fakultě, byl ale brzy propuštěn pro politicky nevhodné projevy. V roce 1853 uskutečnil studijní cestu po věznicích Rakouska, o tři roky později navštívil několik učitelských ústavů v Německu a v následujícím roce moravské školy.[3]

Hrob Františka Josefa Řezáče na Olšanských hřbitovech v Praze

Období 18561865 bylo jeho nejplodnější. Působil jako duchovní v kněžské káznici u sv. Jiří, vydával pedagogické knihy, od konce roku 1854 byl redaktorem pedagogického časopisu Škola a život.[3] Soustředil se na rozvoj školních knihoven; kvůli svému modelovému seznamu knih pro knihovny byl úředně vyšetřován.[4] Od roku 1861 po obnově ústavní vlády zasedal jako poslanec za Mladou Boleslav a Nymburk na Českém zemském sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii měst a průmyslových míst (obvod Mladá Boleslav, Nymburk). Na Říšské radě ale nesetrval dlouhou dobu. Zánik jeho mandátu pro absenci byl oznámen na schůzi 14. července 1863.[5] Pracoval rovněž v pražském zastupitelstvu, městské radě. Spoluzakládal vyšší dívčí školu a malostranské gymnázium, vytvářel školní osnovy. Roku 1861 byl přijat za dopisujícího člena univerzity v Charkově. O dva roky později získal ruský řád sv. Stanislava II. třídy.[3]

Budova fary v Litni, kde F. J. Řezáč působil jako farář a Třebízský jako jeho kaplan. Dnes je zde Muzeum s expozicí Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné.
Současná podoba budovy Základní školy Františka Josefa Řezáče v Litni, o jejíž zřízení a vybudování se Řezáč zasloužil.

23. prosince 1865 nastoupil na vlastní žádost jako farář ve středočeské obci Liteň.[3] Začalo tím poslední, nejobtížnější období jeho života. Poměry na faře byly při jeho příchodu neuspořádané, jejich náprava obtížná.[2] Poměry na faře v době působení F. J. Řezáče popisuje jeho nástupce liteňský farář P. Josef Kreisinger (9.12. 1857 - 21. 10. 1934) ve své práci Liteň a přifařené k ní obce vydané v roce 1896. Fara byla umístěna do zchátralého domu a teprve v letech 1889 - 1890 postavena nová fara, do které se 24. 4. 1890 liteňský farář přestěhoval.[6] Postupně se stával unaveným a roztrpčeným, měl spory s vrchností i obyvateli. 28. července 1875 mu byl na faru jako kaplan přidělen začínající spisovatel Václav Beneš Třebízský. Ačkoliv oba měli v zásadě podobný životní názor — snažili se o nápravu veřejných věcí a zlepšení života obyvatel — osobně si blízcí nebyli. Benešův idealismus narážel na Řezáčův pocit zklamání, Řezáč např. vytýkal Benešovi, že tráví příliš času s farníky. Benešovo působení bylo krátké — koncem listopadu 1875 dostal zápal plic, po částečném zotavení odjel do rodného domu v Třebízi a do Litně se již nevrátil. Ačkoliv se příliš rádi neměli, vždy o sobě navzájem mluvili tolerantně a je možné, že by si nakonec porozuměli, kdyby bylo Benešovo zdraví dovolilo.[7] Ačkoliv Řezáč nakonec dosáhl některých úspěchů, obtížné poměry v Litni také přispěly k jeho nemoci a předčasné smrti. Podařilo se například mu dosáhnout v roce 1868 založení školy v Litni.[2]Okolnosti založení liteňské školy, její výstavby a zásluhy Řezáče popisuje Řezáčův nástupce farář P.Josef Kreisinger ve své práci o historii Litně.[8] Řezáč byl oceňovaný jako tvůrčí a reformátorský talent. Studoval obyvatelstvo v širokých vrstvách.[9] Usiloval o vzdělání národa, přičemž zastával křesťansko-katolické stanovisko vycházející z filozofie Bolzana a Schneidera.[2] Na jeho počest byla pojmenována základní škola v Litni, u jejíhož vchodu je také osazena kamenná pamětní deska. I když je budova rekonstruována, vnitřní dispozice přízemí a části interiéru pochází z doby výstavby původní budovy.[10] Řezáčovo dílo a význam připomíná i Naučná stezka Liteň.[11]

Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Řezáč byl redaktorem a v některých případech i zakladatelem pedagogických časopisů:[2]

  • Škola a život (1855-66), důležitý list českého učitelstva; jeho založením probudil národní uvědomění v českých školách a postavil se proti poněmčování
  • Obecné listy naučné (1860), spolu s Václavem Zeleným a Antonínem Majerem
  • Národní škola (1868)
  • Sborník učitelský

Knižně vydal např.

  • Mluvnice s prawopisem pro českou mládež (1849)
  • Nowý obraz Zemí Českoslowanských, čili, Nowý pohled na wlast Čechů, Morawanů a Slezanů (1850)
  • Vězenství v posavádních spůsobech svých : s návrhem o zdárnější trestání a polepšování zločinců (1852)
  • Ueber die Seelsorgerliche Wirksamkeit in den oesterreichischen Detentions- und Straf-Anstalten (1854)
  • Štěpnička : první učení a cvičení milé mládeže českoslovanské (1866, spoluautor Karel Bulíř)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kostelec nad Labem
  2. a b c d e Naše vyobrazení. P. Fr. J. Řezáč. Světozor. 1880-02-20, roč. 14, čís. 8, s. 85. Dostupné online [cit. 2011-02-19].  
  3. a b c d e f P. Frant. Jos. Řezáč. Národní listy. 1879-12-27, roč. 19, čís. 308, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-02-19].  
  4. WÖGERBAUER, Michael; PÍŠA, Petr; ŠÁMAL, Petr, JANÁČEK, Pavel a kol. V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749-2014. Praha : Academia - Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2014. 2 svazky (1661 s.) ISBN 978-80-88069-11-9, ISBN 978-80-200-2491-6. Kapitola Magdaléna Pokorná: "Dobře zvolená a účelně vedená četba působí nanejvýš povzbudivě." Konflikty Františka Josefa Řezáče kvůli zakládání knihoven a jejich navrhovanému obsahu, s. 463-475.  
  5. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Beroun : nákladem vlastním, 1896. 79 s. S. 42. (česky)  
  7. BRAUN, Josef. Vácslav Beneš-Třebízský. In BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. Z různých dob. Praha : F. Topič, 1904. Dostupné online.
  8. KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Beroun : nákladem vlastním, 1896. 79 s. Kapitola Skola Liteňská., s. 42. (česky)  
  9. P. František Jos. Řezáč. Humoristické listy. 1888-08-03, roč. 30, čís. 31, s. 302. Dostupné online [cit. 2011-02-19].  
  10. Viz [1].
  11. Základní škola F.J. Řezáče [online]. Karlštejnsko, 2014, [cit. 2014-12-01]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň : nákladem autora, 1896. S. 1 - 79.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]