František Antonín z Lambergu

František Antonín kníže Lamberg
František Antonín kníže Lamberg
3. kníže z Lambergu, ; nejvyšší dědičný zemský komoří a nejvyšší dědičný zemský lovčí Horních Rakous, nejvyšší štolba v Kraňsku a Vindické marce a dědičný číšník Salcburského knížecího arcibiskupství
	Ve funkci:; 2. listopadu 1712 – 23. srpna 1759
Předchůdce	František Josef z Lambergu
Nástupce	Jan Nepomuk z Lambergu
Nejvyšší štolba císařovny vdovy
	Ve funkci:; po 1740 – ?
Panovnice	Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Tajný rada
Císařský komorník
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie
Doba služby	do 1725
Hodnost	generálmajor (1716)
Narození	30. září 1678; Steyr ; Habsburská monarchie
Úmrtí	23. srpna 1759 (ve věku 80 let); Vídeň ; Habsburská monarchie
Místo pohřbení	augustiniánský kostel ve Vídni
Titul	kníže
Choť	I. (1713) Luisa Ernestina z Hohenzollern-Hechingenu (1690–1720); II. (1721) Marie Aloisie z Harrachu (1702–1775);
Rodiče	František Josef z Lambergu (1637–1712) a Anny Marie z Trauttmansdorffu (1642–1727)
Děti	Marie Aloisie z Lambergu; Jan Bedřich Josef z Lambergu
Příbuzní	Bernardina z Plettenbergu (vnučka)
Profese	voják
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1744: rakouský Řád zlatého rouna (č. 705)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

František Antonín Jakub Jeroným kníže z Lambergu (německy Franz Anton Jakob Hieronymus Fürst von Lamberg; 30. září 1678 Steyr – 23. srpna 1759 Vídeň) byl rakouský šlechtic, od roku 1712 kníže. Za dynastických válek počátkem 18. století dosáhl v armádě hodnosti generála, později zastával vysoké funkce u císařského dvora. V roce 1744 získal Řád zlatého rouna. Patřila mu rozsáhlá panství v rakouských zemích, byl také majitelem statků v jihozápadních Čechách s hradem Rabí.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Lambergů, byl synem hornorakouského zemského hejtmana Františka Josefa z Lambergu (1637–1712) a jeho manželky Anny Marie z Trauttmansdorffové (1642–1727). Původně byl předurčen k církevní dráze a spolu s mladším bratrem Josefem Dominikem studoval v Římě. Již v roce 1695 se stal kanovníkem v Pasově u svého strýce Jana Filipa z Lambergu. Na církevní kariéru ale rezignoval v roce 1698 a poté absolvoval kavalírskou cestu po Itálii. Následně vstoupil do armády a zúčastnil se války o španělské dědictví, později v bojích proti Turkům dosáhl hodnosti generálního polního vachtmistra, respektive generálmajora (1716). Aktivní vojenskou službu opustil v roce 1725.^[2] Mezitím se stal císařským komořím a později tajným radou. Po roce 1740 zastával funkci nejvyššího štolby ovdovělé císařovny Alžběty Kristýny^[3] a v roce 1744 obdržel Řád zlatého rouna.^[4] Mimoto byl držitelem několika čestných dědičných hodností, byl dědičným nejvyšším komořím a nejvyšším lovčím v Rakousku, dědičným nejvyšším štolbou v Kraňsku, dědičným číšníkem^[zdroj?] salcburské arcidiecéze a maršálkem pasovského biskupství.

Po starším bratrovi Leopoldu Matyášovi (1667–1711) zdědil rodový majorát Steyr v Rakousku, po strýci Janu Filipovi (1651–1712) pak převzal fideikomisní panství v Čechách (Rabí, Žihobce, Žichovice).^[5] Titul knížete zdědil po otci v roce 1712.^[6] Součástí dědictví po bratru Leopoldu Matyášovi bylo také říšské území Leuchtenberg spojené s lantkraběcím titulem, které bylo za války o španělské dědictví zabaveno Wittelsbachům. Rastattským mírem byl Leuchtenberg vrácen zpět k Bavorsku (1714).

František Antonín byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1713 ve vídeňské katedrále sv. Štěpána s princeznou Luisou Ernestinou von Hohenzollern-Hechingen (1690–1720), dcerou císařského polního maršála knížete Bedřicha Viléma Hohenzollern-Hechingena. Po ovdovění se jeho druhou manželkou stala v roce 1721 hraběnka Marie Aloisie z Harrachu (1702–1775), dcera neapolského místokrále hraběte Aloise Tomáše Harracha. Marie Aloisie se později stala dámou Řádu hvězdového kříže a palácovou dámou. Z obou manželství pocházelo devět dětí, celkem pět synů zemřelo v dětském věku. Dědicem rodového majetku a knížecího titulu se stal nejmladší syn Jan Nepomuk (1737–1797). Jím tato linie Lambergů vymřela a dědictví pak přešlo na bavorskou rodovou větev.

Kníže František Antonín Lamberg zemřel ve Vídni v roce 1759 ve věku 80 let a byl pohřben v augustiniánském kostele.

Odkazy

Reference

↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
↑ František Antonín Lamberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 54 dostupné online
↑ František Antonín z Lambergu in: WISGRILL, Franz Karl, ODELGA, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, 5. díl, Vídeň, 1804, s. 397–398 dostupné online
↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273
↑ RUDA, Zdeněk: Tajemství hradu Rabí; Plzeň, 2020; s. 66–67 ISBN 978-80-7640-012-2
↑ Heslo z Lamberka in: Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 580 ISBN 80-7185-226-0

Externí odkazy

[56296c22fda8ff0509f71ed7cc067bcbe11856ac-1] Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

[2] František Antonín Lamberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 54 dostupné online

[3] František Antonín z Lambergu in: WISGRILL, Franz Karl, ODELGA, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, 5. díl, Vídeň, 1804, s. 397–398 dostupné online

[4] LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273

[5] RUDA, Zdeněk: Tajemství hradu Rabí; Plzeň, 2020; s. 66–67 ISBN 978-80-7640-012-2

[6] Heslo z Lamberka in: Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 580 ISBN 80-7185-226-0

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]