Přeskočit na obsah

Formule E 2014/2015

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
1. sezóna
mistrovství světa vozů Formule E
(2014/2015)
Mistr světa Nelson Piquet Jr.
Mistr světa Nelson Piquet Jr.
Obecné informace
Počet závodů11
Počet pilotů35
Počet týmů10
Pohár jezdců
PrvníBrazílie Nelson Piquet Jr.
(China Racing)
DruhýŠvýcarsko Sébastien Buemi
(Renault e.Dams)
TřetíBrazílie Lucas di Grassi
(Audi Sport ABT Schaeffler)
Pohár týmů
PrvníFrancie Renault e.Dams
Formule E
 

Sezóna 2014/15 závodů Formule E (oficiálním názvem 2014–15 FIA Formula E season) byla historicky první sezónou šampionátu Formule E pořádaného Mezinárodní automobilovou federací FIA, který je nejvyšším mistrovství v kategorii monopostů na elektrický pohon.

Sezóna se skládala ze 11 závodů od 13. září 2014 do 28. června 2015, účastnilo se jí 10 týmů a 35 jezdců.[1]

Vítězem mezi jezdci se stal až v posledním závodě Brazilec Nelson Piquet Jr. se 144 body, který za sebou nechal o jediný bod Švýcara Sébastiena Buemiho a o dalších 10 bodů krajana Lucase di Grassiho. Mezi týmy získal s pohodlným náskokem historicky první titul tým e.dams-Renault.

Spark-Renault SRT 01E v barvách týmu Andretti.

Pro start nového šampionátu obdržely všechny týmy stejný monopost Spark-Renault SRT 01E. Vyrobila jej firma Spark Racing Technology dle návrhů designerů firmy Dallara. Elektrický motor dodal McLaren ze svého supersportu McLaren P1, bateriový systém vyvinuli v Williams Grand Prix Engineering a pětistupňovou převodovku ve firmě Hewland. Dodavatelem pneumatik byl Michelin.[2][3][4] Pro sezónu 2014/15 si FIA objednala 42 elektrických vozů.[5]

Týmy a jezdci

[editovat | editovat zdroj]
Tým No. Jezdci Podniky Testovací jezdci
Spojené království Virgin Racing 2 Spojené království Sam Bird Vše
3 Španělsko Jaime Alguersuari 1–9
Švýcarsko Fabio Leimer 10–11
Indie Mahindra Racing 5 Indie Karun Chandhok Vše
21 Brazílie Bruno Senna Vše
USA Dragon Racing 6 Španělsko Oriol Servià 1–4
Francie Loïc Duval 5–11
7 Belgie Jérôme d'Ambrosio Vše
Francie e.dams Renault 8 Francie Nicolas Prost Vše
9 Švýcarsko Sébastien Buemi Vše
Švýcarsko Trulli GP 10 Itálie Jarno Trulli Vše
18
Itálie Michela Cerruti 1–4
Itálie Vitantonio Liuzzi 5–9
Švýcarsko Alex Fontana 10–11
Německo Audi Sport ABT 11 Brazílie Lucas di Grassi Vše
66 Německo Daniel Abt Vše
Monako Venturi Grand Prix 23 Německo Nick Heidfeld Vše
30 Francie Stéphane Sarrazin Vše
USA Andretti Autosport 27 Francie Franck Montagny 1–2 Austrálie Matthew Brabham
Francie Jean-Éric Vergne 3–11
28 Francie Charles Pic 1
Austrálie Matthew Brabham 2–3
USA Marco Andretti 4
USA Scott Speed 5–8
Spojené království Justin Wilson 9
ŠvýcarskoSimona de Silvestro 10–11
Japonsko Amlin Aguri 55 Japonsko Takuma Sató 1 Švýcarsko Fabio Leimer
Portugalsko António Félix da Costa 2–9
Japonsko Sakon Jamamoto 10–11
77 Spojené království Katherine Legge 1–2
Mexiko Salvador Durán 3–11
Čína China Racing 88 Čína Tung Che-pin 1–2 Španělsko Antonio García
Španělsko Antonio García 3, 9
Francie Charles Pic 5–8
Spojené království Oliver Turvey 10–11
99 Brazílie Nelson Piquet Jr. Vše

Průběh sezóny

[editovat | editovat zdroj]

Už první závod přinesl velké drama, když v poslední zatáčce posledního kola havaroval Nicolas Prost s Nickem Heidfeldem. Tento incident se stal ikonou první sezóny a i díky němu si pro historicky první výhru ve Formuli E dojel Brazilec Lucas di Grassi, hájící barvy týmu Audi Sport ABT. Ten si držel vedení v šampionátu jezdců až do Berlínské ePrix. Tam sice vyhrál, ale po závodě komisaři zjistili, že používal modifikované přední křídlo, tudíž byl diskvalifikován a celkové vedení převzal jeho krajan Nelson Piquet Jr. Další dva závody byly v režii trojice Piquet, Di Grassi a Buemi.

Poslední jmenovaný se titulu přiblížil nejvíc, když vyhrál první ze dvou závodů v Londýně a kvalifikoval se do posledního závodu na 6. místo. Jeho brazilští protivníci se kvůli zhoršujícím se podmínkám na trati nevešli ani do první desítky. Závod Švýcar kontroloval a i chvilku po pit stopech to vypadalo, že nakonec potřebnou pozici k titulu udrží. Jenže ještě totéž kolo udělal hodiny a předjel ho Burno Senna. Piquetovi se povedlo prokousat pořadím na osmou pozici. Ta mu zajišťovala titul, pokud by Buemi nepředjel pátého Sennu a málem se tak i nakonec v posledním kole závodu stalo, Senna však svoji pozici ubránil, a tak se stal Nelson Piquet Jr. prvním vítězem šampionátu Formule E.

Kalendář závodů

[editovat | editovat zdroj]
ePrix Punta del Este 2014.

Sezóna obsahovala 11 závodů mezi zářím 2014 a červnem 2015. Původní kalendář, schválený v prosinci 2013, měl jen 10 závodů.[6] V dubnu 2014 vypadl závod v Rio de Janeiro, který již dříve nahradil závod v Hongkongu, a odsunul závody v Los Angeles na 4. dubna.[7] Dne 22. května 2014 se rozhodli zastupitelé Los Angeles, že závod uspořádají na 40 kilometrů vzdáleném modifikovaném okruhu v Long Beach.[8] Na původně plánovaných 10 závodů se kalendář opět rozrostl dne 3. února 2015, kdy byl oznámen závod v Moskvě s termínem 6. června.[9] 19. února 2015 byla pak ohlášena poslední změna, a to přidání jednoho závodu navíc v Londýně.[10]

Závod ePrix Země Trať Datum
1 EPrix Pekingu Čína Čína Beijing Olympic Green Circuit 13. září 2014
2 EPrix Putrajayi Malajsie Malajsie Putrajaya Street Circuit 22. listopadu 2014
3 ePrix Punta del Este Uruguay Uruguay Punta del Este Street Circuit 13. prosince 2014
4 ePrix Buenos Aires Argentina Argentina Puerto Madero Street Circuit 10. ledna 2015
5 ePrix Miami USA Spojené státy americké Biscayne Bay 14. března 2015
6 ePrix Long Beach Spojené státy americké Spojené státy americké Long Beach Street Circuit 4. dubna 2015
7 ePrix Monaka Monako Monako Circuit de Monaco 9. května 2015
8 ePrix Berlína Německo Německo Tempelhof Airport Street Circuit 23. května 2015
9 ePrix Moskvy Rusko Rusko Moscow Street Circuit 30. května 2015
10 ePrix Londýna závod 1 Spojené království Spojené království Battersea Park Circuit 27. června 2015
11 ePrix Londýna závod 2 28. června 2015
Závod ePrix Pole position Nejrychlejší kolo Vítězný jezdec Vítězný tým Výsledky
1 Čína Peking Francie Nicolas Prost Japonsko Takuma Sató Brazílie Lucas di Grassi Německo Audi Sport ABT Výsledky
2 Malajsie Putrajaya Francie Nicolas Prost [pozn. 1] Španělsko Jaime Alguersuari Spojené království Sam Bird Spojené království Virgin Racing Výsledky
3 Uruguay Punta del Este Francie Jean-Éric Vergne Německo Daniel Abt Švýcarsko Sébastien Buemi Francie e.dams Renault Výsledky
4 Argentina Buenos Aires Švýcarsko Sébastien Buemi Spojené království Sam Bird Portugalsko António Félix da Costa Japonsko Amlin Aguri Výsledky
5 USA Miami Francie Jean-Éric Vergne Brazílie Nelson Piquet Jr. Francie Nicolas Prost Francie e.dams Renault Výsledky
6 USA Long Beach Německo Daniel Abt [pozn. 2] Francie Nicolas Prost Brazílie Nelson Piquet Jr. Čína NEXTEV TCR Výsledky
7 Monako Monako Švýcarsko Sébastien Buemi Francie Jean-Éric Vergne Švýcarsko Sébastien Buemi Francie e.dams Renault Výsledky
8 Německo Berlín Itálie Jarno Trulli Brazílie Nelson Piquet Jr. Belgie Jérôme d'Ambrosio [pozn. 3] USA Dragon Racing Výsledky
9 Rusko Moskva Francie Jean-Éric Vergne Švýcarsko Sébastien Buemi Brazílie Nelson Piquet Jr. Čína NEXTEV TCR Výsledky
10 Spojené království Londýn Švýcarsko Sébastien Buemi Brazílie Lucas di Grassi Švýcarsko Sébastien Buemi Francie e.dams Renault Výsledky
11 Francie Stéphane Sarrazin Spojené království Sam Bird Spojené království Sam Bird [pozn. 4] Spojené království Virgin Racing
Poznámky
  1. Nicolas Prost zajel nejrychlejší kolo v kvalifikaci a získal tak 3 body do pořadí jezdců, ale protože byl v předchozím závodě penalizován posunem o 10 míst na startovním roštu vzad za způsobení kolize s Nickem Heidfeldem, startoval až z 11. místa a na pole position stál Oriol Servià, druhý v kvalifikaci.[11] [12]
  2. Sébastien Buemi zajel nejrychlejší čas, ale všechny jeho výsledky byly anulovány kvůli překročení povoleného výkonu.
  3. Lucas di Grassi a tým Audi Sport Abt vyhráli závod, ale po něm byli diskvalifikováni, protože di Grassiho auto nesplňovalo technická pravidla.[13]
  4. Stéphane Sarrazin a tým Venturi vyhráli závod, ale po něm obdrželi trest přičtení 49 sekund k výslednému času za překročení maximálního povoleného výkonu.[14]

Pořadí jezdců

[editovat | editovat zdroj]

Body se udělují dle uvedeného schématu prvním 10 jezdcům v každém závodě, dále jezdci na pole position a jezdci, který zajede nejrychlejší kolo závodu.

Pořadí v cíli  1.   2.   3.   4.   5.   6.   7.   8.   9.   10.  Pole position Nejrychlejší kolo
Body 25 18 15 12 10 8 6 4 2 1 3 2
Poř. Jezdec PEK
Čína
PUT
Malajsie
PDE
Uruguay
BUE
Argentina
MIA
USA
LBH
USA
MCO
Monako
BER
Německo
MSC
Rusko
LON
Spojené království
Body
1 Brazílie Nelson Piquet Jr. 8 Ret 2 3 5 1F 3F 4F 1F 5F 7F 144
2 Švýcarsko Sébastien Buemi Ret 3 1 Ret 13 4 1 2F 9F 1 5F 143
3 Brazílie Lucas di Grassi 1F 2 3 Ret 9 3 2 DSQ 2F 4 6 133
4 Belgie Jérôme d'Ambrosio 6 5 8 14 4 6 5 1 11 2 2 113
5 Spojené království Sam Bird 3 1 Ret 7 8 RetF 4 8 Ret 6 1 103
6 Francie Nico Prost 12 4 7 2 1 14 6 10 8 7 10 88
7 Francie Jean-Éric Vergne 14F 6F 18F 2F RetF 7 4 3 16 70
8 Portugalsko António Félix da Costa 8 Ret 1 6 7 9 11 7 51
9 Francie Loïc Duval 7 9 Ret 3 15 8 3 42
10 Brazílie Bruno Senna RetF 14F 6 5F RetF 5 Ret 17 16 16 4 40
11 Německo Daniel Abt 10 10 15 13 3 15 Ret 14 5 Ret 11 32
12 Německo Nick Heidfeld 13 DSQF 10F 8F 12 11 10 5 3 13 Ret 31
13 Španělsko Jaime Alguersuari 11 9 5 4 11 8 Ret 12 13 30
14 Francie Stéphane Sarrazin 9 12 Ret 10 Ret 10 7 6 14 10 15 22
15 USA Scott Speed 2 Ret 12 13 18
16 Francie Franck Montagny 2 DSQ 18
17 Indie Karun Chandhok 5 6 13 Ret 14 12 13 18 12 12 13 18
18 Francie Charles Pic 4 17 16 8 15F 16
19 Španělsko Oriol Servià 7 7 9 9 16
20 Itálie Jarno Trulli Ret 16 4 Ret 15 Ret 11 19 18 15 Ret 15
21 Mexiko Salvador Durán 16F DSQ 10F Ret RetF 16 6 17 8 13
22 Spojené království Oliver Turvey 9F 9F 4
23 Itálie Vitantonio Liuzzi 16 13 NC 9 17 2
24 Japonsko Takuma Sató Ret 2
25 Spojené království Justin Wilson 10 1
26 Čína Tung Che-pin 16 11 11 0
27 Švýcarsko Simona de Silvestro 11 12 0
28 Španělsko Antonio García 11 19 0
29 Itálie Michela Cerruti 14 Ret 12 Ret 0
30 USA Marco Andretti 12 0
31 Austrálie Matthew Brabham 13 Ret 0
32 Švýcarsko Fabio Leimer 14 Ret 0
33 Švýcarsko Alex Fontana Ret 14 0
34 Spojené království Katherine Legge 15F 15F 0
35 Japonsko Sakon Jamamoto RetF Ret 0
Poř. Jezdec PEK
Čína
PUT
Malajsie
PDE
Uruguay
BUE
Argentina
MIA
USA
LBH
USA
MCO
Monako
BER
Německo
MSC
Rusko
LON
Spojené království
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

F – FanBoost

Pořadí týmů

[editovat | editovat zdroj]
Poř. Tým No. PEK
Čína
PUT
Malajsie
PDE
Uruguay
BUE
Argentina
MIA
USA
LBH
USA
MCO
Monako
BER
Německo
MSC
Rusko
LON
Spojené království
Body
1 Francie e.dams Renault 8 12 4 7 2 1 14 6 10 8 7 10 232
9 Ret 3 1 Ret 13 4 1 2F 9F 1 5F
2 USA Dragon Racing 6 7 7 9 9 7 9 Ret 3 15 8 3 171
7 6 5 8 14 4 6 5 1 11 2 2
3 Německo Audi Sport ABT 11 1F 2 3 Ret 9 3 2 DSQ 2F 4 6 165
66 10 10 15 13 3 15 Ret 14 5 Ret 11
4 Čína NEXTEV TCR 88 16 11 11 11 17 16 8 15F 19 9F 9F 152
99 8 Ret 2 3 5 1F 3F 4F 1F 5F 7F
5 Spojené království Virgin Racing 2 3 1 Ret 7 8 RetF 4 8 Ret 6 1 133
3 11 9 5 4 11 8 Ret 12 13 14 Ret
6 USA Andretti Autosport 27 2 DSQ 14F 6F 18F 2F RetF 7 4 3 16 119
28 4 13 Ret 12 2 Ret 12 13 10 11 12
7 Japonsko Amlin Aguri 55 Ret 8 Ret 1 6 7 9 11 7 RetF Ret 66
77 15F 15F 16F DSQ 10F Ret RetF 16 6 17 8
8 Indie Mahindra Racing 5 5 6 13 Ret 14 12 13 18 12 12 13 58
21 RetF 14F 6 5F RetF 5 Ret 17 16 16 4
9 Monako Venturi 23 13 DSQF 10F 8F 12 11 10 5 3 13 Ret 53
30 9 12 Ret 10 Ret 10 7 6 14 10 15
10 Švýcarsko Trulli 10 Ret 16 4 Ret 15 Ret 11 19 18 15 Ret 17
18 14 Ret 12 Ret 16 13 NC 9 17 Ret 14
Poř. Tým No. PEK
Čína
PUT
Malajsie
PDE
Uruguay
BUE
Argentina
MIA
USA
LBH
USA
MCO
Monako
BER
Německo
MSC
Rusko
LON
Spojené království
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

F – FanBoost

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2014–15 Formula E season na anglické Wikipedii.

  1. Motorsport stats Formula E [online]. motorsportstats.com, 28 June 2015 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  2. Michelin confirmed as official tyre supplier for FIA Formula E Championship. Formula E Operations. FIA Formula E Championship, 28 March 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-05. 
  3. Renault signs with Spark Racing Technology and Formula E Holdings as Technical Partner in the FIA Formula E Championship. Formula E Operations. FIA Formula E Championship, 15 May 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-12. 
  4. Williams partners with Spark Racing Technology to provide battery expertise for the FIA Formula E Championship. WilliamsF1.com. Williams F1, 11 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 16 October 2014. 
  5. Formula E buys 42 electric racers for 2014 circuit [online]. 18 November 2012. Dostupné online. 
  6. The final 2013 meeting of the FIA World Motor Sport Council (WMSC) took place today (4 December) in Paris, France.. fia.com. Fédération Internationale de l'Automobile, 4 December 2013. Dostupné online [cit. 4 December 2013]. 
  7. FIA confirms Formula E updates following World Motor Sport Council. FIA Formula E Championship. Formula E Operations, 11 April 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. Formula E to race at IndyCar and ex-F1 venue Long Beach. Autosport. Haymarket Publications, 22 May 2014. Dostupné online [cit. 22 May 2014]. 
  9. Formula E: Moscow ePrix puts series calendar back to 10 races. www.foxsports.com. FOXSports.com, 3 February 2015. Dostupné online [cit. 27 February 2015]. 
  10. WATKINS, Gary. Formula E London race to be a double-header in Battersea Park. Autosport. Haymarket Publications, 19 February 2015. Dostupné online [cit. 19 February 2015]. 
  11. VAN LEEUWEN, Andrew. Oriol Servia on pole, Nicolas Prost fastest. Autosport. Haymarket Publications, 22 November 2014. Dostupné online [cit. 28 December 2014]. 
  12. Nicolas Prost clinches pole position for the Putrajaya ePrix. FIA Formula E Championship. Formula E Operations, 22 November 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. Di Grassi excluded from DHL Berlin ePrix [online]. Formula E Holdings, 23 May 2015 [cit. 2016-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-25. 
  14. WATKINS, Gary. London Formula E: Nelson Piquet Jr wins title, Sam Bird wins race. Autosport. Haymarket Publications, 28 June 2015. Dostupné online [cit. 1 October 2016]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]