Ferdinand I. Portugalský
Ferdinand I. Portugalský | |
---|---|
král portugalský a algarve | |
Ferdinand I. Portugalský | |
Doba vlády | 18. leden 1367 – 22. říjen 1383 |
Korunovace | březen 1367 |
Narození | 31. října 1345 Coimbra |
Úmrtí | 22. října 1383 (ve věku 37 let) Lisabon |
Pohřben | Klášter Batalha |
Předchůdce | Petr I. |
Nástupce | Interregnum / Jan I. |
Manželka | Eleonora Teles de Menezes |
Dynastie | Burgundští |
Otec | Petr I. |
Matka | Konstancie Kastilská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferdinand I. Portugalský (31. října 1345 Coimbra – 22. října 1383 Lisabon) přezdívaný Pěkný a Nevypočitatelný byl devátý král Portugalska z burgundské dynastie. Zároveň byl také posledním králem z dynastie Burgundů, jelikož po jeho smrti vymřela dynastie po meči a vlády se ujala její nemanželská větev známá jako dynastie Aviz.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Ferdinand I. převzal zemi v zanedbaném stavu po svém otci Petrovi I. Portugalském (Krutém), který se do smrti nevzpamatoval z úkladné vraždy své milenky, manželky a matky svých dětí Inés de Castro zorganizované jeho otcem Alfonsem IV. Portugalským.
Zákoníky
[editovat | editovat zdroj]Vydal zákon o neobdělaných pozemcích (Leis das Sesmarias), které určovaly povinnosti vázající se k vlastněné, pronajímané a ladem ležící půdě, které se však nepodařilo naplnit.
Výraznější úspěch zaznamenal „Ferdinandův zákoník“ (Código Fernandino) na podporu námořního obchodu a portugalských rejdařů i loďařů. Lisabon byl v té době svobodný přístav s mnoha zahraničními obchodníky, kteří zajišťovali roční obrat 250 000 – 300 000 tun zboží, a vypravovali lodě jak do Anglie, tak do Itálie.
Politická situace
[editovat | editovat zdroj]Ve spletitých politických vztazích na Iberském poloostrově pokračoval i Ferdinand I. Začal uplatňovat nároky na kastilský trůn po smrti svého bratrance Petra I. Kastilského (Ukrutného), proto uzavřel příměří s aragonským králem Petrem IV. Aragonským, podpořené slibem sňatku s jeho dcerou Eleonorou. Zároveň ho podporovali i někteří kastilští šlechtici, kteří neuznávali legitimitu jeho nevlastního bratrance Jindřicha II. Kastilského. Aliance ale zkrachovala a na základě uzavřeného míru z Alcoutimu v roce 1371 došlo nejen k výměně vzájemně dobytých území, ale také mírová smlouva stanovila, že se Ferdinand ožení s Eleonorou Kastilskou, Jindřichovou dcerou. Než se ale stihl oženit, tak se zamiloval do třetí Eleonory – Teles de Menezes, vdané dvorní dámy své sestry, kterou si Ferdinand I. vzal po papežském dispenzu k rozvodu. Což podstatně zhoršilo vztahy nejen s Kastilií, ale způsobilo problémy i na domácí scéně a proti skandálnímu sňatku protestovala například města Tomar či Santarém. Hrozilo také propuknutí celonárodního povstání.
Ferdinand I. však uzavřel spojenectví s anglickým vévodou Janem z Lancasteru, dalším uchazečem o kastilský trůn a společně vyhlásili druhou válku kastilskému králi, která však skončila obléháním Lisabonu, kdy mír musel zajišťovat papežský legát Guido. Ferdinand I. ještě několikrát změnil spojence, jeho války vedly k hospodářskému vyčerpání Portugalska i k přenesení stoleté války na jeho území. Zároveň došlo k navázání užších kontaktů s Anglií, podpořené podepsáním spojenecké smlouvy v roce 1373.
Po smrti Jindřicha II. Kastilského v roce 1379 vyhlásil Ferdinand I. s Janem z Lancasteru poslední válku Kastilii, která byla zakončena mírem z Badajozu (1383). Jedním z výsledků bylo uzavření předsvatební smlouvy pro jeho dvanáctiletou dceru Beatrix s Janem I. Kastilským, kde byla ustanovena dědičkou Portugalského království, pokud by Ferdinand I. zemřel bez mužských potomků. To se stalo půl roku poté a začala dynastická krize, do níž zasahovala i královna - regentka Eleonora se svým milencem.
Nástupci
[editovat | editovat zdroj]Dva možní kandidáti portugalského trůnu byli snoubenec Beatrix Jan I. Kastilský a Ferdinandův nevlastní bratr Jan, velmistr Aviského řádu, nemanželský syn Petra I. Krutého.
Oba Janové spolu začali válčit o trůn, portugalská šlechta stála za regentkou, Jana z Avisu podporovali zejména měšťané, církev a prostý lid,až později se na jeho stranu přidala i šlechta. V dubnu 1385, po vítězství v bitvě u Aljubarroty, se stal portugalským králem Janem I. a založil novou královskou dynastii Avizů. Na počest vítězné bitvy nad svým kastilským protějškem Janem I. nechal vybudovat Klášter Panny Marie Vítězné v Batalze.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Alfons III. Portugalský | ||||||||||||
Dinis I. Portugalský | ||||||||||||
Beatrix Kastilská | ||||||||||||
Alfons IV. Portugalský | ||||||||||||
Petr III. Aragonský | ||||||||||||
Alžběta Aragonská | ||||||||||||
Konstancie Sicilská | ||||||||||||
Petr I. Portugalský | ||||||||||||
Alfons X. Kastilský | ||||||||||||
Sancho IV. Kastilský | ||||||||||||
Violanta Aragonská | ||||||||||||
Beatrix Kastilská (1293–1359) | ||||||||||||
Alfons z Moliny | ||||||||||||
Marie z Moliny | ||||||||||||
Mayor Alonso de Meneses | ||||||||||||
Ferdinand I. Portugalský | ||||||||||||
Ferdinand III. Kastilský | ||||||||||||
Manuel Kastilský | ||||||||||||
Alžběta Štaufská | ||||||||||||
Juan Manuel | ||||||||||||
Amadeus IV. Savojský | ||||||||||||
Beatrix Savojská | ||||||||||||
Cecílie z Baux | ||||||||||||
Konstancie Kastilská | ||||||||||||
Petr III. Aragonský | ||||||||||||
Jakub II. Aragonský | ||||||||||||
Konstancie Sicilská | ||||||||||||
Konstancie Aragonská | ||||||||||||
Karel II. Neapolský | ||||||||||||
Blanka z Anjou | ||||||||||||
Marie Uherská | ||||||||||||
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BINKOVÁ, S. Portugalsko. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-217-1.
- KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7106-903-4.
- CHALUPA, Jiří. Španělsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 218 s. ISBN 80-7277-281-3.
- UBIETO ARTETA, Antonio. Dějiny Španělska. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 912 s. ISBN 80-7106-117-4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand I. Portugalský na Wikimedia Commons
Předchůdce: Petr I. |
král Portugalska a Algarve 1367–1383 |
Nástupce: Interregnum Jan I. (od r. 1385) |