Ferdinand I. Portugalský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand I. Portugalský
král portugalský a algarve
Portrait of King Fernando I, Belem Collection.JPG
Ferdinand I. Portugalský
Doba vlády 18. leden 136722. říjen 1383
Korunovace březen 1367
Narození 31. říjen 1345
Coimbra
Úmrtí 22. říjen 1383 (37 let)
Lisabon
Pochován Klášter Batalha
Předchůdce Petr I.
Nástupce Interregnum / Jan I.
Královna Eleonora Teles de Menezes
Dynastie Burgundští
Otec Petr I.
Matka Konstancie Kastilská

Ferdinand I. Portugalský (31. října 1345 Coimbra22. října 1383 Lisabon) přezdívaný Pěkný a Nevypočitatelný byl devátý král Portugalska z burgundské dynastie. Zároveň byl také posledním králem z dynastie Burgundů, jelikož po jeho smrti vymřela dynastie po meči a vlády se ujala její nemanželská větev známá jako dynastie Aviz.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand I. převzal zemi v zanedbaném stavu po svém otci Petrovi I. Portugalském (Krutém), který se do smrti nevzpamatoval z úkladné vraždy své milenky, manželky a matky svých dětí Inés de Castro zorganizované jeho otcem Alfonsem IV. Portugalským.

Zákoníky[editovat | editovat zdroj]

Vydal zákon o neobdělaných pozemcích (Leis das Sesmarias), které určovaly povinnosti vázající se k vlastněné, pronajímané a ladem ležící půdě, které se však nepodařilo naplnit.

Výraznější úspěch zaznamenal „Ferdinandův zákoník“ (Código Fernandino) na podporu námořního obchodu a portugalských rejdařů i loďařů. Lisabon byl v té době svobodný přístav s mnoha zahraničními obchodníky, kteří zajišťovali roční obrat 250 000 - 300 000 tun zboží, a vypravovali lodě jak do Anglie, tak do Itálie.

Politická situace[editovat | editovat zdroj]

Ve spletitých politických vztazích na Iberském poloostrově pokračoval i Ferdinand I. Začal uplatňovat nároky na kastilský trůn po smrti svého bratrance Petra I. Kastilského (Ukrutného), proto uzavřel příměří s aragonským králem Petrem IV. Aragonským, podpořené slibem sňatku s Eleonorou Aragonskou. Zároveň ho podporovali i někteří kastilští šlechtici, kteří neuznávali legitimitu jeho nevlastního bratrance Jindřicha II. Kastilského. Aliance ale zkrachovala a na základě uzavřeného míru z Alcoutimu v roce 1371 došlo nejen k výměně vzájemně dobytých území, ale také mírová smlouva stanovila, že se Ferdinand ožení s Eleonorou Kastilskou , Jindřichovou dcerou. Než se ale stihl oženit, tak se zamiloval do třetí Eleonory - Teles de Menezes, vdané dvorní dámy své sestry, kterou si Ferdinand I. vzal po papežském dispenzu k rozvodu. Což podstatně zhoršilo vztahy nejen s Kastilií, ale způsobilo problémy i na domácí scéně a proti skandálnímu sňatku protestovala například města Tomar či Santarém. Hrozilo také propuknutí celonárodního povstání.

Ferdinand I. však uzavřel spojenectví s anglickým vévodou Janem z Lancasteru, dalším uchazečem o kastilský trůn a společně vyhlásili druhou válku kastilskému králi, která však skončila obléháním Lisabonu, kdy mír musel zajišťovat papežský legát Guido. Ferdinand I. ještě několikrát změnil spojence, jeho války vedly k hospodářskému vyčerpání Portugalska i k přenesení stoleté války na jeho území. Zároveň došlo k navázání užších kontaktů s Anglií, podpořené podepsáním spojenecké smlouvy v roce 1373.

Po smrti Jindřicha II. Kastilského v roce 1379 vyhlásil Ferdinand I. s Janem z Lancasteru poslední válku Kastilii, která byla zakončena mírem z Badajozu (1383). Jedním z výsledků bylo uzavření předsvatební smlouvy pro jeho dvanáctiletou dceru Beatrix s Janem I. Kastilským, kde byla ustanovena dědičkou Portugalského království, pokud by Ferdinand I. zemřel bez mužských potomků. To se stalo půl roku poté a začala dynastická krize, do níž zasahovala i královna - regentka Eleonora se svým milencem.

Nástupci[editovat | editovat zdroj]

Dva možní kandináti portugalského trůnu byli snoubenec Beatrix Jan I. Kastilský a Ferdinandův nevlastní bratr Jan, velmistr Aviského řádu, nemanželský syn Petra I. Krutého.

Oba Janové spolu začali válčit o trůn, portugalská šlechta stála za regentkou, Jana z Avisu podporovali zejména měšťané, církev a prostý lid,až později se na jeho stranu přidala i šlechta. V dubnu 1385, po vítězství v bitvě u Aljubarroty, se stal portugalským králem Janem I. a založil novou královskou dynastii Avizů. Na počest vítězné bitvy nad svým kastilským protějškem Janem I. nechal vybudovat Klášter Panny Marie Vítězné v Batalze.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINKOVÁ, S. Portugalsko. Praha : Libri, 2004. ISBN 80-7277-217-1.  
  • KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7106-903-4.  
  • CHALUPA, Jiří. Španělsko. 1. vyd. Praha : Libri, 2005. 218 s. ISBN 80-7277-281-3.  
  • UBIETO ARTETA, Antonio. Dějiny Španělska. 1.. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 912 s. ISBN 80-7106-117-4.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand I. Portugalský ve Wikimedia Commons

Předchůdce:
Petr I.
Znak z doby nástupu král Portugalska a Algarve
13671383
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Interregnum
Jan I. (od r. 1385)