Jan II. Portugalský
| Jan II. Portugalský | |
|---|---|
| král portugalský a algarve | |
.png) Portrét Jana II. v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni | |
| Doba vlády | 29. srpen 1481 – 25. říjen 1495 |
| Korunovace | 31. srpen 1481, Sintra |
| Narození | 3. března 1455 Lisabon |
| Úmrtí | 25. října 1495 (ve věku 40 let) Alvor |
| Předchůdce | Alfons V. |
| Nástupce | Manuel I. |
| Dynastie | Aviz |
| Otec | Alfons V. |
| Matka | Isabela z Coimbry |
| Příbuzní | Jana Portugalská a Jan Portugalský (sourozenci) João de Lencastre, Afonso de Lencastre a Luís I de Lancastre[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan II. Portugalský, portugalsky João II de Portugal (3. května 1455 – 25. října 1495) byl třináctý portugalský král. Někdy je uváděný s přídomkem Dokonalý (portugalsky O Príncipe Perfeito) nebo Přísný. Narodil se v Lisabonu jako syn Alfonsa V. a jeho manželky Isabely z Coimbry. Jan II. nastoupil na portugalský trůn již roku 1477, poté co jeho otec odstoupil a stáhl se do kláštera, korunován však byl až po otcově smrti v roce 1481.
Život
[editovat | editovat zdroj]V mládí doprovázel svého otce při africkém tažení, během něhož byl pasován na rytíře. V mládí nebyl mezi svými vrstevníky z řad portugalské šlechty příliš oblíbený pro své strohé a autoritářské chování. Po Janově nástupu na trůn se šlechta právem obávala, že bude chtít okleštit její pravomoci a utužit svou osobní moc. Pod vedením vévody Fernanda II. z Braganzy proto začala vyjednávat s Kastilií připravovat povstání. Rozhodný a nemilosrdný Jan však spiklence předešel a naložil se svými skutečnými i domnělými odpůrci mimořádně tvrdě: již roku 1483 nechal setnout v Évoře vévodu z Braganzy Fernanda II. za konspiraci ve prospěch Isabely Kastilské a jeho rodinu poslat do vyhnanství, poté vlastnoručně probodl svého bratrance vévodu Diega z Viseu, který byl současně bratrem Janovy manželky Eleonory, a nechal otrávit ve vězení évorského biskupa Garcíu de Menezes. Obou se zbavil pod záminkou, že plánovali jeho zavraždění. Potrestáno bylo celkem asi 80 šlechticů, z toho mnozí smrtí. Ostatní byli uvězněni nebo vypovězeni ze země.
Království na pokraji bankrotu zachránil daňovou reformou a velmi mu v tom pomohly i příjmy ze zámoří, především zlato z Guiney. Dobývání afrického pobřeží se stává politickou a ekonomickou prioritou. Roku 1484 je objevena řeka Kongo a o čtyři roky později Bartolomeo Diaz obeplouvá Mys dobré naděje. Portugalci dosahují Etiopie a v roce 1498 Indie. Jejich cesty byly zapisovány do tzv. roteiros, přesných lodních záznamů dokumentujících plavbu. Po vleklých jednáních přistupuje Jan II. na rozdělení sfér vlivu mezi Portugalsko a Katolická Veličenstva (Isabela Kastilská a Ferdinand II. Aragonský) smlouvou z Tordesillas.
Dobré vztahy s Katolickými Veličenstvy byly stvrzeny roku 1490 svatbou jediného Janova syna Alfonsa s nejstarší dcerou Katolických Veličenstev Isabelou; Alfonso se tak stal v pořadí druhým dědicem Kastilie a Aragonie po princi Juanovi, synovi Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského). Nedlouho po svatbě, roku 1491, však zemřel při nehodě (po pádu z koně), ze které jsou podle konspirativních teorií někdy obviňována Katolická Veličenstva.
V roce 1492 Katolická Veličenstva vyhnala ze svého království všechny Židy, kteří odmítli konvertovat ke křesťanství. Jan povolil vstup desítkám tisíc židovských uprchlíků do Portugalska za cenu osmi cruzadů na osobu, odmítl jim však dovolit zůstat déle než osm měsíců. Ze dvaceti tisíc rodin, které uprchly na území Portugalska, trvalé povolení k pobytu získalo zhruba 600.[2] Židé, kterým se nepodařilo, zejména z důvodu chudoby, opustit území ve sjednaném čase, propadli do otroctví. Značná část jejich dětí jim byla státem odejmuta a odvezena ke kolonizaci ostrova Svatý Tomáš, kde měli být vychováni jako křesťané.[3]
Po nešťastné smrti jediného milovaného syna se král stáhl do ústraní, celé týdny se uzavíral v izolaci ve vzdálených sídlech a do hlavního města téměř nejezdil. Jeho zdraví začalo slábnout. Na podzim roku 1495 se vypravil léčit k minerálním pramenům, cestou však zemřel.
Vzhledem k tomu, že po sobě nezůstavil následníka, nastoupil na portugalský trůn jeho bratranec (a švagr) Manuel.
V populární kultuře
[editovat | editovat zdroj]- V televizním seriálu Kryštof Kolumbus (1985) ho hraje Max von Sydow.
- Ve filmu Kryštof Kolumbus (1992) ho hraje Mathieu Carrière.
- Objevuje se ve hře Civilization IV (jako João II.), kde vede Portugalce.
- V televizním seriálu Isabel ho hraje Álvaro Monje.
Potomci
[editovat | editovat zdroj]Jan II. uzavřel jediné manželství. Roku 1471 se oženil se svou sestřenicí (dcerou mladšího bratra Janova otce Alfonse V. Fernanda, vévody z Viseu), portugalskou princeznou a vnučkou krále Eduarda I., Eleonorou (1458–1525). Eleonora mu porodila dva syny, mladší z nich však po narození zemřel:
- Alfons (18. května 1475 – 13. července 1491), ⚭ 1490 Isabela (2. října 1470 – 23. srpna 1498), španělská infantka
- Jan (*/† 1483)
Nemanželští potomci
- Jiří z Lancasteru, 3. vévoda z Coimbry (21. srpna 1481 – 22. července 1550)
- Brites Anes de Santarém (1485)
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku John II of Portugal na anglické Wikipedii.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ MARQUES, Antonio Henrique R. de Oliveira. History of Portugal. [s.l.]: New York : Columbia University Press 838 s. Dostupné online. ISBN 978-0-231-08353-9. S. 210–211.
- ↑ SOYER, Francois. King Joao II of Portugal “O Principe Perfeito” and the Jews (1481-1495). Sefarad. 2009. Dostupné online [cit. 2026-07-17]. doi:10.3989/sefarad.2009.v69.i1.480. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]CASTRO, João de: Roteiro de Lisboa a Goa. Lisboa: Academia Real das Sciencias, 1882.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan II. Portugalský na Wikimedia Commons - https://web.archive.org/web/20150506004545/http://www.vidaslusofonas.pt//d_joao_ii.htm
- http://thepeerage.com/p11348.htm#i113478
| Předchůdce: Alfons V. |
 |
Portugalský král 1481–1495 |
|
Nástupce: Manuel I. |
_-_Lesser.png)
