Erich Höpner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erich Höpner
Erich Höpner jako General der Kavallerie
Erich Höpner jako General der Kavallerie
Narození 14. září 1886
Německé císařství Frankfurt nad Odrou, Německé císařství
Úmrtí 8. srpen 1944 (57 let)
Nacistické Německo Berlín, Třetí říše
Vojenská kariéra
Hodnost Generaloberst (generálplukovník)
Doba služby 19051942
Sloužil Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Složka Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht
Velel 1. prapor 17. pěšího pluku (1930-1932)
4. pluk horských myslivců (1932-1933)
náčelník štábu 1. pěší divize(1933-1934)
náčelník štábu I. armádního sboru (1934-1935)
náčelník štábu velitelství 1. skupiny (1935-1937)
1. lehká brigáda (1937-1938)
1. lehká divize (1938)
XVI. armádní sbor (motorizovaný, 1938-1941)
4. tanková skupina (1941-1942)
4. tanková armáda (1942)
Války První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy Invaze do Polska (1939)
Bitva o Francii (1939-1940)
Operace Barbarossa (1941)
Obležení Leningradu (1941)
Bitva před Moskvou (1941-1942)
Vyznamenání Rytířský kříž
Domácí řád Hohenzollernů s meči

Erich Höpner (14. září 1886, Frankfurt nad Odrou8. srpna 1944, Berlín) byl generálplukovníkem německého Wehrmachtu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Höpnerova skupina při zahájení operace Barbarossa

Do Německé císařské armády vstoupil v březnu 1905. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u jezdectva, posléze působil ve štábech sborů a koncem války ve štábech armád. Po válce zůstal v Reichswehru, kde sloužil v nižších štábech. Od dubna 1930 velel pěšímu praporu a v říjnu 1932 se stal velitelem 4. horského pluku. Od února 1933 opět sloužil ve vyšších štábech jako náčelník. V říjnu 1937 byl jmenován velitelem 1. lehké brigády, kterou v říjnu následujícího roku reorganizoval na 1. lehkou divizi. V listopadu 1938 již velel XVI. motorizovanému sboru.

S tímto sborem se účastnil polské kampaně i bitvy o Francii. V rámci chystané Operace Barbarossa, mu bylo svěřeno velení nad 4. tankovou skupinou , která spadala pod Skupinu armád Sever (von Leeb). Během pár dnů po začátku operace, se jeho tankové jednotky převalily přes Litvu a dosáhly mostů přes řeku Daugavu u Dvinsku v Lotyšsku, čímž se jim podařilo rozštěpit sovětskou rudou armádu v Pobaltí. V následujících letních měsících, jeho tanková skupina postupovala přes Pskov do nitra Ruska, ale rostly i její problémy dané zvětšující se vzdáleností, tedy logistikou a opotřebováním techniky, ale i rozšiřující se frontou a tudíž rozmělňováním jednotek a nedostatkem posil na zaplnění utrpěných ztrát. Přes tyto problémy pronikly v září jeho jednotky až k Ladožskému jezeru.

Na podzim 1941, byla jeho tanková skupina přesunuta ke Skupině armád Střed (von Bock), aby podpořila útok na Moskvu. Když přešla v prosinci německá vojska do defenzívy a následně čelila sovětské ofenzívě, byl Höppner jeden z mála německých velitelů, který si dokázal udržet chladnou hlavu a na vlastní odpovědnost začal provádět organizovaný ústup svojí 4. tankové skupiny a nově svěřené 3. tankové skupiny od "Moskevských bran" ke Vjazmě, v souladu se sousední 9. armádou, čímž obě tankové skupiny uchránil od obklíčení a zničení. Ale díky opakovanému ignorování rozkazu od OKW (tedy od Hitlera) a jeho otevřenosti vůči nadřízeným, byl 8. ledna 1942 zbaven velení nad 4. tankovou armádou (přejmenovanou z jeho 4. tankové skupiny), propuštěn z Wehrmachtu spolu s odebráním práva nosit uniformu, práva na pobírání penze, bydlením ve služebním domě a zákazem nošení obdržených vyznamenání. Byl velmi přísně potrestán, snad nejpřísněji jako jeden z tzv. obětních beránků bitvy u Moskvy.

Nikdy nebyl příznivcem NSDAP a s postupem času se jeho odpor k vládě zvětšoval. Byl jedním ze spiklenců zasvěcených do atentátu na Hitlera 20. července 1944. Po nezdařeném atentátu byl zatčen gestapem, v berlínské věznici byl mučen a následně na rozkaz Hitlera popraven.

Válečné zločiny[editovat | editovat zdroj]

Na výstavě, která se uskutečnila v lednu 2009 v Mnichově, bylo uvedeno že generál Höpner před útokem na Sovětský svaz, uložil podřízeným jednotkám zastřelení zajatých politických důstojníků Rudé armády, jak to požadoval Adolf Hitler ve svém rozkaze z 6. června 1941, ale z vlastní iniciativy požadoval po svých jednotkách i zastřelení civilních komunistických komisařů.
Na přelomu let 1941 a 1942 nedaleko Moskvy byly u vojáka z Höpnerovy tankové skupiny nalezeny fotografie z masakru ve městě Kovnu a na území Litvy a Lotyšska, který se uskutečnily pár dní po napadení SSSR, při kterých byli stříleni komunisté a obyvatelé židovského původu. Tyto fotografie následně byly v SSSR i v zahraničí zveřejněny jako jedny z prvních důkazů německých zvěrstev na okupovaném území.

Povýšení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hitlerovi generálové - Christopher Chant, Wiliam Fowler, Richard Humble, Jenny Shawová
  • Ztracená Vítězství - Erich von Manstein