Edi Rama

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Edi Rama
Edi Rama 2014.jpg
Stranická příslušnost
Členství Socialistická strana Albánie

Narození 4. července 1964 (54 let)
Tirana
Národnost Albánci
Rodiče Kristaq Rama
Alma mater Univerzita umění v Tiraně
Profese politik, malíř, novinář a basketbalista
Ocenění Honorary citizen of Ulcinj (2015)
Podpis Edi Rama, podpis
Webová stránka edirama.al
Commons Kategorie Edi Rama
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edi Rama (* 4. července 1964 Tirana) je albánský politik, diplomat, umělec, spisovatel a bývalý basketbalista, který je od roku 2013 albánským předsedou vlády.

Od roku 2005 je členem a vůdcem Socialistické strany. Před svým zvolením do funkce předsedy vlády zastával řadu vládních a diplomatických funkcí. Působil jako ministr kultury, mládeže a sportu od roku 1998 do roku 2000. Poté byl starostou Tirany, po dobu tří po sobě jdoucích volebních období – od roku 2000 do roku 2011.

Rama se narodil a vyrůstal v Tiraně. Po absolvování Akademie umění v roce 1982 strávil čtyři roky ve Francii, kde chtěl začít uměleckou kariéru. V roce 1998, po smrti otce, se vrátil do Albánie a oficiálně zahájil svou politickou kariéru. Poté byl předsedou vlády Fatosem Nanem jmenován ministrem kultury, mládeže a sportu. V roce 2000 Rama oznámil svůj záměr vést město Tirana. Primátorské volby skončily jeho vítězstvím, získal téměř 57 % hlasů. Během svého prvního funkčního období byl Rama zvolen nejlepším primátorem světa 2004. V roce 2013 byla pověřen, aby vytvořil 33. albánský vládní kabinet a stal se předsedou vlády Albánie po volbách v roce 2013; jeho Socialistická strana získala většinu míst v kabinetu.

Jednou z jeho priorit bylo posílení hospodářství a demokratizace státních institucí. Hraje ústřední roli při vyjednávání berlínského procesu.[zdroj?] Během svého působení uskutečnil řadu reforem, včetně restrukturalizace a modernizace soudnictví, důkladnou reformu veřejné správy, sociálního a důchodového systému. Jeho vláda rovněž postavila do centra svého programu rovnost pohlaví – téměř 50 % ministrů vlády jsou ženy, což je rekord v historii země.[zdroj?]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Edi Rama se narodil 4. července 1964 v Tiraně do rodiny sochaře Kristaqa Ramy z Drače a Anetě Rama (rozené Koleka), absolventkyni medicíny z obce Vuno, nedaleko města Vlorë. Jeho otec Kristaq Rama je známým sochařem své doby, autorem několika památníků, jako je Monumenti i Pavaresise (Památník nezávislosti), památník Shote Galica v Kukësi a socha Matky Albánie, která se nachází na hřbitově Národních mučedníků v Tiraně.

Rama začal malovat v dětství. Během svých dospívajících let si jeho talent všimli dva z čelních albánských malířů své doby, Edi Hila a Danish Juniku. Oba povzbuzovali Ramu, aby své nadání profesionálně rozvíjel. V roce 1982 se proto Rama rozhodl věnovat se profesionální malířské kariéře a přihlásil se na Fakultu výtvarných umění Univerzity v Tiraně.

Jako dospívající se Rama věnoval sportu jako profesionální hráč basketbalového klubu Dinamo Tirana. Byl také členem národního basketbalového týmu v Albánii. V době konce komunistického režimu organizoval na Akademii umění několik otevřených studentských setkání, během nichž byl režim veřejně odsouzen.

Po pádu komunismu v Albánii se zapojil do prvních demokratických sil. Vstoupil do studentského hnutí, ale brzy odešel po sporu o ideologických záležitostech se Salim Berishou. V roce 1994 se Rama rozhodl odejít do Francie se záměrem založit umělecký život tam. Ve Francii se potom rozvíjela jeho malířská kariéra. Společně se svým bývalým studentem a později blízkými přáteli Anrim Salou se Rama zúčastnil mnoha výstav.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1997, během jednoho z jeho cest zpět do Albánie, byl fyzicky napaden. Široce se tvrdilo, že bití, kde se stali členy tajných služeb SHISH, potrestali Ramu za jeho otevřenou kritiku vlády Berishy.

V roce 1998, když byl v Albánii na pohřbu svého otce, jej tehdejší předseda vlády Albánie Fatos Nana požádal, aby se stal novým ministrem kultury, mládeže a sportu. Rama se rozhodl přijmout nabídku, a tak se poprvé zapojil aktivně do politiky. Jako ministr se Rama okamžitě stal známým svou extravagancí. Jeho inovativní kulturní projekty spolu s netradičním oblečením a vzpurným politickým stylem pomohly Ramovi dosáhnout bezprecedentní úrovně podpory mezi mladými lidmi, což pomohlo rozvinout jeho politickou kariéru.

Starosta[editovat | editovat zdroj]

Barevné budovy v Tiraně.

V říjnu 2000 se Rama účastnil voleb na Tiranskou radnici. Zvítězil jako nezávislý kandidát, podporovaný Socialistickou stranou proti spisovateli Besnikovi Mustafajovi. Po nástupu do úřadu podnikl radikální kampaň, která vrátila nemalou část centra albánské metropole a řeky Lana do jejich původní podoby. Byly strženy četné nelegálně vzniklé stavby. Rama si v zahraničí získal mezinárodní uznání tím, že nechal přemalovat fasády mnoha domů z 50. let 20. století, které po několika desítkách let působily více než neutěšeně. Nové barvy daly městu jedinečný styl, a přilákaly pozornost turistů. Tento program změny získal Ramovi cenu Světového nejlepšího starosty v roce 2004.

Jako starosta nechal vypracovat nový územní plán města Tirany včetně projektu rekonstrukce Skanderbegova náměstí. Zasadil tisíce nových stromů a prosadil ekologická opatření pro zlepšení života ve městě. Rama také rozšířil stávající silnice a nechal vydláždit nové. Podle zprávy UNDP hrál Rama zásadní roli při modernizaci místní správy, posílení obcí a poprvé poskytnutí skutečné moci ovlivnit život jejich komunit.

Jeho úspěšná politika získala další dva po sobě jdoucí mandáty jako starosta Tirany. Porazil právníka Spartaka Ngjelu v roce 2003 a kandidáta Demokratické strany Albánie Sokola Olldashio v komunálních volbách v roce 2007. V komunilních volbách v roce 2007 trvalo sčítání hlasů 6 dní. Sčítání navíc bylo často přerušováno, což vyvolalo pozdvižení ze stran klíčových zahraničních velvyslanců. Dne 14. května 2011, kdy došlo k ukončení sčítání, byl Edi Rama s nepatrným náskokem 49,7 % hlasů prohlášen za vítěze. Kandidát za demokratickou stranu Lulzim Basha však s výsledkem hlasování nesouhlasil a žádal o soudní přepočítání hlasů. Basha spor vyhrál a přestože Ramovi stoupenci kritizovali výsledek procesu, pro Ramu se jednalo o konec ve funkci starosty Tirany.

Opozice[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2005 se Rama stal lídrem Socialistické strany po odstoupení Fatose Nano. V nadcházející politické kampani se rozhodl využít svojí popularitu z doby starostování Tiraně. Rama změnil nešťastný obraz hlavní levicové strany a povzbudil mnoho mladých intelektuálů, podnikatelů a umělců, aby se k ní připojili. Během svého působení byl Rama inspirován progresivními politikami Tony Blaira "New Labour" a "Třetí cesty" Anthonyho Giddense, volající po "třetím směru mezi tradičním pravým a levým uspořádáním".

Volby v roce 2009 byly poznamenány značnými nesrovnalostmi ve svém průběhu. Socialistická opozice požádala o přepočet hlasovacích lístků. Berisha odmítl jakékoliv přepočítání hlasů z důvodu, že albánská ústava takový postup nezná. Z tohoto důvodu žádal opozici v parlamentu, aby pomohla Berishovi změnit ústavu, ale Socialistická strana odmítla. Politická krize mezi vládou a opozicí se časem zhoršila, když socialisté opouštěli parlamentní debaty po dobu několika měsíců a uskutečnili také protestní hladovku, aby požádali o vnitřní a mezinárodní podporu. EU se pokusila o smírčí řízení, které skončilo neúspěchem.

Během parlamentních voleb v roce 2013 vedla Socialistická strana Edi Ramy koalici levicových stran. Podařilo se jí zvítězit na celostátní úrovn proti konzervativní koalici Sali Berishy z Demokratické strany Albánie. Ramova platforma, přezdívaná "Renesance", vycházela ze čtyř pilířů: evropské integrace, ekonomické revitalizace, obnovy veřejného pořádku a demokratizace státních institucí.

Od 15. září 2013 působil Rama jako 33. předseda albánské vlády. Během své volební kampaně si za hlavní téma vybral návrat veřejného pořádku. V roce 2013 mohla albánská policie aktivně pokrýt pouze 55 % území. Albánská vláda proto investovala do modernizace, výcviku a zlepšení finančních výhod policistů. Policie získala mezinárodní uznání, když v roce 2014 uskutečnila velmi úspěšnou operaci ve městě Lazarat, které bylo známé produkcí omamných látek.

Rama se rozhodl modernizovat soudní systém v Albánii, který byl v té době jedním z nejvíce neefektivních soudních systémů v Evropě. V roce 2016 parlament schválil "prozatímní zákon". Na základě tohoto zákona mohl být každý soudce nebo prokurátor, který nedokázal vysvětlit svůj zdroj bohatství nebo bývalé pochybné rozsudky, diskvalifikován na celý život. V listopadu roku 2016 Evropská unie uvedla, že úspěšná pravidla pro odstavování zkorumpovaných soudců a státních zástupců jsou jediným kritériem, které je třeba splnit před zahájením přístupových rozhovorů.

Další zásadní reforma Ramovy vlády se odehrála v energetickém sektoru, který zůstal na pokraji bankrotu z předchozího neúspěšného privatizačního úsilí. Ramova vláda úspěšně prosadila platbu značného množství nezaplacených účtů a těžce investovala do modernizace zastaralé distribuční sítě. V ekonomické oblasti se Ramovi rovněž dařilo. Hospodářský růst se z hodnoty z 0,5 % v roce 2013 stoupl na 3,5 % v roce 2016 a v roce 2017 by měl překročit 4 %. Nezaměstnanost se snížila díky tvorbě nových pracovních míst. Dále s 14,7 % (2016) měla Albánie 4. nejnižší míru nezaměstnanosti na Balkáně.

Dalšími důležitými reformami byla také správní reforma, reforma sociálního zabezpečení a důchodového systému a reforma vysokoškolského vzdělávání. Mezinárodně, Rama se rozhodl v duchu usmíření Albánci a Srby navštívit Bělehrad, což byla první návštěva albánského představitele v této zemi za posledních 70 let. Při druhé návštěvě během ekonomického fóra v Niši Rama porovnal albánský a srbský proces usmíření s historickým usmířením mezi Francouzi a Němci po druhé světové válce. Rama je také klíčovým podporovatelem berlínského procesu, mezivládní platformy spolupráce mezi Evropskou unií a zeměmi Západního Balkánu.

Socialistická strana se pod vedením Ramy se účastnila parlamentních voleb v roce 2017, ve kterých zvítězila.

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2013 se Rama setkal s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, americkým prezidentem Bareckem Obamou, francouzským prezidentem Francoisem Hollandem, britským premiérem Davidem Cameronem, čínským premiérem Li Kche-Čchiangem, rakouským ministrem zahraničí Sebastianem Kurzem, papežem Františkem a mnoha dalšími.

V několika příležitostech Rama uvedl, že Evropská unie potřebuje urychlit integrační proces západního Balkánu, považuje-li to za jediný způsob, jak utlumit nebezpečné tlaky v regionu a zabránit možnému výbuchu násilí, jako tomu bylo v regionu V devadesátých letech. Rama také odsoudil destabilizaci rostoucího ruského vlivu v regionu.

Umělec a spisovatel[editovat | editovat zdroj]

Rama je aktivní malíř a jeho díla byla předmětem několika výstav: např. Janosova galerie v New Yorku (1993); Place de Médiathèque ve Francii (1995); Palais Jalta ve Frankfurtu (1997); Acud v Berlíně (1993); São Paulo v Brazílii (1994); Izrael (1995); Národní galerie v Tiraně, Albánie (1992) a Galerie XXI v Albánii (1999). V letech 2014 a 2017 uspořádal Rama výstavu v prestižním Biennale v Benátkách. V roce 2016 byla sbírka jeho děl vystavena v prestižní galerii Marion Goodman v New Yorku.

Rama sepsal rovněž i řadu knih. V roce 1992 vydal spolu s publicistou Ardianem Klosim dílo s názvem "Refleksione" (Reflexe). V roce 2009 vydal Rama sbírku osobních poznámek a obrazů v knize Edi Rama. V listopadu 2011 vydal Rama knihu refelktující o svých letech jako starosta Tirany s názvem Kurban.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2010 se Rama oženil s Linditou "Lindou" Rama (narozenou Basha, dříve Xhillari), ekonomkou a aktivistkou. Jeho žena je absolventkou univerzity v Tiraně a je držitelem magisterského studia v oboru ekonomie a je doktorkou věd v ekonomice. Do roku 1998 pracovala na vysoké úrovni veřejné správy včetně vedoucího Národní privatizační agentury. Má dlouholetou akademickou praxi jako přednášející v oblasti mezinárodních financí na univerzitě v Tiraně a přednáší na Evropské univerzitě v Tiraně. Je autorkou několika vědeckých výzkumů a publikací v oboru. Společně mají syna, Zaho narozeného v roce 2014.

Edi Rama byl předtím ženatý s herečkou Matildou Makoçiovou. Pár se rozvedl v roce 1991. Rama má svého syna, Gregora, ze svého prvního manželství.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 byl Rama vyšetřován komisí albánského parlamentu pro zneužívání finančních prostředků města. Komise nedospěla k závěru, že by se Rama dopustil pochybení.

Během svého působení jako starosta při několika pokusech o rozšíření silnic a zlepšení infrastruktury povolil srovnání se zemí soukromých nemovitostí. Při jedné příležitosti si sám Rama před kamerami vysekal elektrický dřevěný sloup se sekerou, protože probíhající spor s ústřední vládou blokoval rozšíření silnice. Byl obviněn z korupce a špatného hospodaření s finančními prostředky opozice, včetně korupce při udělování stavebních povolení.

Rama také kritizoval skupinu bývalých politiků Socialistické strany a některé novináře, kteří měli vést stranu autoritářskými metodami. Během komunální kampaně v roce 2007 vydali jeho soupeři několik fotografií Ramy v intimních pózách na nudistické pláži v jižní Francii.

Kvůli své okázalosti a vzpurným způsobům byl Rama často obviňován z arogance a elitismu, zvláště na počátku své politické kariéry. Při více než jedné příležitosti političtí odpůrci neustále poukazovali na jeho osobní a rodinný život a vyvolávali pochybnosti o jeho sexuální orientaci.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2002 získal Rama Cenu Kofiho Annana při příležitosti Mezinárodního dne za vymýcení chudoby. Zatímco v roce 2003 byl starostou Tirany, Rama byl "hostující profesorem" jako Robert C. Wood Visiting Professorship of Public and Urban Affairs na univerzitě Massachusetts v Bostonu.

V prosinci roku 2004 byl Rama získal v mezinárodní soutěži na základě přímého hlasování na internetu a kterou organizovala neobchodní organizace CITYMAYORS se sídlem v Londýně titul World Mayor. Rama byl časopisem Time zvolen za jednoho z evropských hrdinů z roku 2005[zdroj?] a zařadil se tak mezi 37 osob, které mění svět k lepšímu.

V Ulcinjském dni 2015 dostal spolu s Hashimem Thaçim titul města čestného občana města Ulcinj. V roce 2017 obdržela Rama nejvyšší francouzské ocenění, „řád čestné legie".[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edi Rama na anglické Wikipedii.