Blanice (přítok Otavy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - řeka Blanice, nazývaná též Vodňanská Blanice (německy Flanitz, na dolním toku Blanitz), je jihočeská řeka, pravostranný a nejdelší i nejvodnější přítok Otavy. Délka toku činí 93,3 km a je tak 27. nejdelší řekou v Česku. Plocha povodí měří 860,5 km²[1].

Jméno řeky

Jméno vodního toku bylo odvozeno od přídavného jména blanná[2] ve smyslu protékající blaněmi. Staročeské slovo blaně znamená vlhká louka či pastvina.

Průběh toku

Pramení v Želnavské hornatině na severním svahu Lysé u bývalé osady Zlatá ve VVP Boletice ve výšce 972 m n. m. a teče severním směrem. U železniční zastávky Spálenec vtéká do Prachatické hornatiny, na jejímž západním okraji vytváří v úseku mezi Blanickým a Řepešínským mlýnem hluboké až kaňonovité údolí. V tomto úseku dosahuje svého největšího sklonu - mezi Blažejovicemi a Krejčovicemi je to 2,12%[3]. Nad Husincem na ní leží Husinecká přehrada. Pod Těšovicemi Prachatickou hornatinu definitivně opouští a protéká napříč Bavorovskou vrchovinou. U Krašlovic vtéká do Českobudějovické pánve, kde vytváří četné volné meandry, mrtvá ramena a tůně. Ústí zprava do Otavy u Putimi na říčním kilometru 32,8 v 362 m n. m.

Větší přítoky

Vodní režim

Průměrný průtok u obce Heřmaň na říčním kilometru 4,2 činí 4,65 m³/s.[4]

Hlásné profily:[5]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Blanický mlýn 77,10 85,51 km² 0,95 m³/s 111 m³/s
Podedvory 62,15 202,76 km² 2,04 m³/s 165 m³/s
pod VD Husinec 57,80 212,39 km² 2,10 m³/s 172 m³/s
Bavorov 37,90 500,60 km² 3,54 m³/s 250 m³/s
Heřmaň 4,20 840,34 km² 4,65 m³/s 300 m³/s

Využití

Doprava

Povodím řeky Blanice vedla jedna z nejstarších solných stezek na Šumavě, obchodní cesta z Pasova přes Prachatice do Písku a dále do Prahy, která sloužila lidem již v době předhistorické. V době historické byla využívána nejpozději od 10. století[6]. Nazývala se Via Bohemica a později Zlatá stezka (Via aurea). Blanici tato cesta překonávala u pozdější osady Cudrovice a hradu Hus a podél jejího toku vedla od Těšovic k Protivínu. Z Volar od této trasy odbočovala pašerácká cesta, která se vyhýbala celnici v Prachaticích a vedla přes Mlynářovice, Krejčovice a odtud podél údolí Blanice až do Husince. V současnosti průběh bývalé Zlaté stezky z velké části kopíruje silnice II/141.

Mosty

Související informace naleznete také v článku Seznam mostů přes Blanici.

Rybářství

Na Blanici je pstruhový revír Blanice Vodňanská 7[7] (20 km, od konce maximálního vzdutí vodní nádrže Husinec v místech pod dětským táborem Rechle až k železničnímu mostu zastávky Spálenec), a mimopstruhové revíry Blanice Vodňanská 6 - údolní nádrž Husinec[8] (5 km), Blanice Vodňanská 4[9] (9 km, od Rozboudovského mlýna u Svinětic až k druhému jezu nad mlýnem Blanice v k. ú. Blanice), Blanice Vodňanská 3[10] (14 km, od jezu nad betonovým mostem v Milenovicích až k bývalému Rozboudovskému mlýnu), Blanice Vodňanská 2[11] (12 km, od jezu Benešovského mlýna u železničního mostu trati Písek - Protivín až k jezu nad betonovým mostem v Milenovicích), Blanice Vodňanská 1[12] (6,6 km, od ústí do Otavy u Zátaví až k jezu Benešovského mlýna).

Vodáctví

Pro vodáky je Blanice sjízdná od Spálence v délce 83 km. Za vodácky nejhezčí je považován horní úsek k vodní nádrži Husinec.[13] Obvyklý začátek splouvání je u mostu u Blažejovic, kde se Blanice mění z klidného meandrujícího toku v prudkou řeku s balvanitým korytem a s přehlednými kaskádami až WW III. Řeka v tomto úseku až k Záblatí protéká CHKO Šumava, ale plavba není nijak omezena a závisí tak pouze na stavu vody, který zde bývá příznivý jen na jaře a po deštích. K nebezpečím tohoto téměř 20 km dlouhého úseku patří balvanovité kaskády a popadané stromy, proto jej lze doporučit jen zkušeným vodákům.

Méně obtížný je střední úsek řeky od hráze vodní nádrže Husinec do Strunkovic nad Blanicí (délka 10 km, svižný tok s občasnými peřejemi do WW II). Navíc v závislosti na vypouštění z přehrady je sjízdný častěji než horní úsek. Ze Strunkovic lze pokračovat do Vodňan (délka 17 km, pěkný meandrující tok s postupně se snižujícím sklonem, WW I a ZWC). Určitou nevýhodu úseku Husinec - Vodňany představují četné jezy. Jsou to převážně staré klasické jezy s šikmou spádovou deskou, v horní části někdy i se sjízdnými propustmi.

Od Vodňan až k ústí do Otavy protéká Blanice převážně regulovaným korytem a jsou na ní nesjízdné jezy a nízké stupně, pod kterými se mohou tvořit nepříjemné válce. Tento úsek tudíž už vodácky atraktivní příliš není.

Těžba zlata

V řece Blanici se ve středověku rýžovalo zlato. V nivě Blanice jsou zachovány zbytky středověkých rýžovnických sejpů. V 16. století se v okolí Blanice provádělo dolování. Ještě v roce 1764 existoval zlatý důl sv. Antonín u Záblatí. Poslední pokusy o dolování se konaly v letech 1816-1820 u Zvěřenic, ale pro špatný výsledek byla těžba zastavena.

Osídlení

Blanice protéká následujícími vesnicemi a městy: Arnoštov, Spálenec, Záblatí, Husinec, Těšovice, Strunkovice nad Blanicí, Blanice, Bavorov, Krašlovice, Vodňany, Milenovice, Protivín, Myšenec, Maletice, Heřmaň a Putim. Největšími městy na řece jsou Vodňany se 7 tisíci obyvatel a Protivín s 5 tisíci obyvatel.

Život v řece

Blanice je řeka s největší populací perlorodky říční v České republice[14] a po německé řece Lutter druhou největší ve střední Evropě.[15] Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR žije v Blanici zhruba 20 tisíc kusů perlorodek z celkových asi 100 tisíc v Česku.[15] Hojnost perlorodek v Blanici je způsobena jednak čistotou vody – na horním toku v okolí Spálence a Arnoštova Blanice protéká krajinou s minimem osídlení a poměrně málo intenzívním zemědělstvím. Druhým důležitým faktorem je navzdory nadmořské výšce relativně teplá voda (v době rozmnožování musí být alespoň po dobu 10 dnů nad 15 °C). Dále je v řece protékající převážně luční krajinou dostatek potravy.[14] Obecně se perlorodky zachovaly ve vyšších polohách a v horních částech toků, Blanice patří k posledním pěti místům v Čechách, kde ještě žijí (dále na Malši, Teplé Vltavě, ve Zlatém potoce a v povodí Rokytnice na Chebsku).[15] Dalšími původními živočichy Blanice jsou pstruzi obecní, na jejichž žaberní oblouky se larvy perlorodek přichytávají a šíří se řekou. V minulosti žili perlorodky na Blanici i v Husinci, ale přehrada Husinecké nádrže je pro ně nepřekonatelnou překážkou.[14]

V úseku mezi Horním Záblatím a Zábrdským mlýnem byl monitorován výskyt řady vzácných živočišných druhů – především vranka obecná, perlorodka říční, mihule potoční, střevle potoční, ledňáček říční a vydra říční, z dalších zvláště chráněných druhů živočichů byli zaznamenáni jelec jesen (v nadjezí Zábrdského jezu), mník jednovousý, pstruh obecný, ropucha obecná, ještěrka obecná (na lokalitě Zábrdská skála) a užovka obojková.[16]


Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ VLČEK, Vladimír. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. Kapitola Blanice, s. 62. 
  2. ↑ LUTTERER, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: nakladatelství Tobiáš, 1997. ISBN 80-85808-50-1. Kapitola Blanice, s. 48. 
  3. ↑ TESAŘ, Miroslav. Šumava - příroda, historie, život. Havlíčkův Brod: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Hydrologie Šumavy, s. 147. 
  4. ↑ Evidenční list hlásného profilu stanice Heřmaň [online]. [cit. 2010-03-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ Hlásné profily [online]. [cit. 2010-03-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ ANDRESKA, Jiří. Šumavské solné stezky. praha: Kentaur, 1994. ISBN 80-85285-55-X. Kapitola Zlatá stezka prachatická, s. 43. 
  7. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 7 na www.mrk.cz
  8. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 6 - údolní nádrž Husinec na www.mrk.cz
  9. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 4 na www.mrk.cz
  10. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 3 na www.mrk.cz
  11. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 2 na www.mrk.cz
  12. ↑ Detail revíru Blanice Vodňanská 1 na www.mrk.cz
  13. ↑ Blanice na www.raft.cz
  14. ↑ a b c Blanice má nejvíce perlorodek
  15. ↑ a b c Nejvíce perlorodek v Česku je stále v řece Blanici
  16. ↑ Plán péče o přírodní památku Blanice

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice.... Putim: Nakladatelství Kalina, 2010. 151 s. 
  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice - Vodňansko. Putim: Nakladatelství Kalina, 2011. 216 s. 
  • PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice - k šumavskému prameni. Putim: Nakladatelství Kalina, 2012. 294 s. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Blanice_(přítok_Otavy)&oldid=11904017“