Bezobalka sivá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBezobalka sivá
alternativní popis obrázku chybí
Bezobalka sivá (Trinia glauca)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád miříkotvaré (Apiales)
Čeleď miříkovité (Apiaceae)
Rod bezobalka (Trinia)
Binomické jméno
Trinia glauca
(L.) Dumort.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bezobalka sivá (Trinia glauca) je nenápadná, nízká, planě rostoucí bylina s malými okolíky bílých květů; je dvoudomá, což je mezi miříkovitými velmi vzácné. Je původním a jediným druhem rodu bezobalka, který se v české přírodě ještě vyskytuje a zároveň i rostlinou ohroženou vyhynutím.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Centrum výskytu druhu se nachází v mediteránní oblasti jižní Evropy a roste vyjma Skandinávie, Pobaltí, Polska, Ukrajiny a Běloruska téměř ve všech evropských zemích. Na jihovýchodě její areál zasahuje až do asijské části Turecka. Přes jižní Moravu a Slovensko prochází severní hranice jejího výskytu.

České republice je bezobalka sivá historicky vzácný druh. Z minulosti je doložen její výskyt na 18 lokalitách, v prvé polovině 20. století se přechodně vyskytovala také na Třeboňsku. V současnosti se objevuje jen na čtyřech místech a všechna jsou v oblasti moravského termofytika, na území zasahující do okraje Panonské pánve.[1][2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste na teplých a suchých stanovištích stepního charakteru, v xerotermních nízkostebelných porostech, na kamenitých svazích, v řídkých trávnicích i v nezapojených porostech, kde mohou její semena snáze vyklíčit. Preferuje těžké, hlinité půdy s bazickými substráty bohaté na minerály.

Bezobalka sivá je bylina monokarpická a převážně dvouletá, prvým rokem vytvoří jen přizemní listovou růžici ze které následujícím roce vyrostou lodyhykvěty. V případě, že rostlina druhým rokem nemá dostatek živin pro vytvoření květů a semen, přežije do dalšího roku a uhyne až po kvetení.[1][2][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dvouletá, dvoudomá, šedě zelená, lysá bylina se žebernatou lodyhou vysokou okolo 30 cm vyrůstající z dužnatého kořene. Samčí rostlina je útlejší a má lodyhu již od báze kuželovitě větvenou, kdežto samičí je široce rozložitá a dolní větve sahají až k vrcholu hlavní lodyhy. Přízemní listy rostou ze široké pochvy, jejich čepel je dvakrát až třikrát peřenosečná a má tři až pět párů čárkovitých úkrojků 0,5 až 3 cm dlouhých. Krátce řapíkaté lodyžní listy jsou tvarově podobné přízemním.

Pětičetné květy jsou uspořádány do četných okolíků vyrůstají vstřícně nebo v přeslenech. Složený okolík samičích rostlin je vytvořen ze čtyř až pěti okolíčků, obal i obalíčky chybějí, někdy však vyrůstá malý počet listenů či listenců. Nenápadné, smrduté samčí květy rostou v drobnějších, nahuštěných okolíčcích. Všechny květy mají kališní lístky zakrslé. Kýlnaté korunní lístky jsou bělavé se zeleným nebo žlutým nádechem a u samičích květů mívají ve středu načervenalý pruh. Rostliny kvetou poměrně brzy, od dubnu do června, květy obsahují nektar a jsou opylovány létajícím hmyzem i mravenci. Ploidie druhu je 2n = 18.

Plody na dlouhých stopkách jsou z boku stlačené dvounažky skládající se ze 3 mm dlouhých a 2 mm širokých jednosemenných plůdků (merikarpií) s pěti oblými žebry po stranách. Byliny se rozmnožují výhradně semeny (plůdky), která jsou obvykle rozšiřovány větrem, někdy jsou roznášeny i celé okolíčky a semena z nich cestou vypadávají (stepní běžci).[1][2][5][6]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Bezobalka sivá roste v ČR na severní hranici svého areálu a často nenachází vhodné podmínky k růstu. Nebývá příliš hojná ani v ostatních středoevropských krajinách, v české přírodě se ji však viditelně nevede. Je nutno zajistit, aby její současné lokality nebyly znehodnoceny polní či stavební činnosti a proto byla jako druh zařazena v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" mezi rostliny kriticky ohrožené (C1t).[3][6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c DUCHOŇ, Mário. BOTANY.cz: Bezobalka sivá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 16.11.2011 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Bezobalka sivá [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 20.11.2009 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b DVOŘÁK, Václav. Portál české flory: Květena: Bezobalka sivá [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Trinia glauca [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/1: Bezobalka sivá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1984 [cit. 2016-12-23]. S. 310-311. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-24. (slovensky) 
  6. a b Databáze C1 rostlin: Bezobalka sivá [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 23.12.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]