Bettie Page

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bettie Page
Rodné jméno Bettie Mae Page
Narození 22. dubna 1923
Nashville
Úmrtí 11. prosince 2008 (ve věku 85 let)
Los Angeles
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Westwood Village Memorial Park Cemetery
Alma mater Vanderbiltova univerzita
Peabody College
Web www.bettiepage.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bettie Page (20. dubna 1923 Nashville, Tennessee, USA11. listopadu 2008 Los Angeles, Kalifornie, USA)[1] byla americká modelka fotografických aktů a fetiše, která byla v padesátých letech dvacátého století nazývána Královnou pinups, avšak v šedesátých letech upadla v zapomnění.[2] Od osmdesátých let je v různých subkulturách uctívána jako ikona pin-up a sexuální symbol. V padesátých letech byla jednou z nejfotografovanějších žen, byla mezi prvními modelkami, které fotografovaly bondage a fetiš, a byla jednou z průkopnic sexuální revoluce. Byla inspirací pro komiksové postavy, filmy a dala vzniknout nové burlesce. Zemřela v roce 2008 ve věku 85 let po srdeční příhodě v nemocnici.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Bettie Page pocházela z chudých poměrů, byla druhým ze šesti dětí Waltera Roy Pagea (1896–1964) a Edny Mae Pirtlesové (1901–1986). V průběhu jejího dětství rodina cestovala po Spojených státech amerických při hledání práce a hospodářské stability. Bettie byla otcem sexuálně zneužívána[3] a musela se starat o mladší sourozence. Když jí bylo osm let, rodiče se rozvedli a matka ji z finanční nouze dala do sirotčince. V náctiletém věku Bettie spolu se sestrami navrhovala účesy, které imitovaly mape-up jejich idolů, a učila se šít. Obojí přišlo k užitku v její pozdější kariéře, sama si navrhovala účesy, bikiny a kostýmy. Ve škole Hume-Fogg High School byla velice dobrou žákyní a byla členkou debatního kroužku, kde byla vysoce hodnocena.[4]

Střední školu ukončila 4. června 1940 jako druhá nejlepší z ročníku a pokračovala ve studiu George Peabody College s cílem stát se učitelkou. Na podzim téhož roku změnila obor studia, chtěla se stát herečkou a filmovou hvězdou. V té době vzala první práci, byla zaměstnána jako písařka pro spisovatele Alfreda Lelanda Crabba. Studium ukončila v roce 1944 s titulem bakaláře.[4]

V roce 1943 se vdala za přítele ze školy Billyho Neala, a to krátce před jeho odchodem do aktivní služby ve druhé světové válce. V následujících letech se přestěhovala ze San Franciska do Nashvillu, odtud do Miami a poté do Port-au-Prince na Haiti. Po návratu do USA se s Nealem rozvedla.[4]

Kariéra fotomodelky[editovat | editovat zdroj]

Kamerový klub[editovat | editovat zdroj]

Poté pracovala příležitostně v San Francisku a na Haiti. Při hledání hereckého angažmá se přestěhovala do New Yorku, kde se příležitostně živila jako sekretářka. Při procházce na pláži Coney Island potkala policistu Jerryho Tibbse, který se zajímal o fotografování. Page byla ochotná stát mu modelem a z Tibbsových fotografií vzešlo její první pin-up porfolio.[4]

Ke konci čtyřicátých let vznikaly kamerové kluby, jejichž účelem bylo obejít tvrdé restriktivní zákony, které bránily fotografovaní aktů. V klubech měly vznikat umělecké fotografie aktů, ve skutečnosti sloužily jako zástěrka ke vzniku erotických a pornografických fotografií. Když Page stála modelem k fotografiím ve stylu glamour fotografovi Cassi Carrovi, byla již velmi známou modelkou kamerových klubů. Její živelný přístup k pózování před kamerou ji učinil oblíbenou a její obličej se v erotické branži stal známým. V roce 1951 byly její fotografie publikovýny v časopisech pro muže s názvy „Eyeful“, „Wink“, „Titter“, „Black Nylons“ či „Beauty Parade“. [5]

Spolupráce s Irwingem Klawem[editovat | editovat zdroj]

V této době stála za model fotografovi Irwingovi Klawovi, který posílal poštou fotografie s motivy bondage a sadomaso. Klaw také navrhl Page účes s ofinou,[6] která se stala jejím poznávacím znamením a zpětně ji v následujících desetiletích činila snadno rozpoznatelnou. Díky Klawovi se stala známou jako Bettie Page – The Dark Angel („Temný anděl“), první modelka v oblasti bondage a fetiše. Klaw svými fotografiemi vyplnil mezeru na trhu, kdy tématem byly dominy s bičem – ty nebyly ve veřejně prodávaných časopisech pro muže za éry prezidenta Eisenhowera dostupné. I přes Klawova tvrzení, sloužící obchodním účelům, však neměla samotná Page zájem o BDSM. Uveřejněny byly např. fotografie na téma femdom, na nichž pózovala se svojí sestrou v submisivních či spoutaných pózách, pod názvem Damsel in Distress („Slečny s nesnázích“).[7]

Když Klawem vypuzení umělci jako John Willie a Gene Bilbrew již nepodukovali jednotlivé fotogrefie, ale série fotografií, které vyprávěli příběhy, byla pro Klawa produkce filmů dalším krokem ve vývoji. S ní, a s dalšími hvězdami pin-up a buslesky, například s Lili St. Cyr a Tempest Storm, vyrobil Klaw tři podzemní filmy Striporama (1953), Varietease (1954) a Teaserama (1955) . Filmy měli pro šíření striptýzu v prudérní poválečné Americe velký význam, ovlivnily mnohem více lidí než burleska v nočních klubech či vaudeville divadla.[8] Page se stala díky Klawovi ikonou tzn. Catfigth. Vystupovala přibližně v padesáti filmech, kde spolu zápasí ženy a byla na stovkách fotografií v bojových pózách.[9]

Off Broadway[editovat | editovat zdroj]

Během spolupráce s Herbertem Berghoffem dostala Page několik rolí v divadlech na Off Broadway v New Yorku, např. Time is a Thief und Sunday Costs Five Pesos a měla několik vystoupení v televizi, mimo jiné s tehdy populární Jackie Gleason Show. I když byla pozvána na několik castingů do Hollywoodu, neuspěla v nich kvůli svému jižanskému přízvuku, kterého se nezbavila i přes aktivní jazykový trénink.[10] Nedokázala získat větší roli v divadle či filmu, její hlavním působištěm zůstala pin-up fotografie.

Spolupráce s Bunny Yagerovou[editovat | editovat zdroj]

V roce 1954, během svých každoročních návštěv Miami, se potkala s fotografy Janem Caldwellem, H. W. Hannauem a Bunny Yeagerovou. Jako jedna z nejznámějších pin-up modelek v New Yorku ji bývalá modelka a tehdy začínající fotografka zajistila fotografování v dnes uzavřeném Africa U.S.A. Park v Boca Raton. výsledem byla série fotografií Jungle-Queen , což jsou nejuznávanější fotografie její kariéry, mezi nimiž jsou také akty s párem gepardů.[11] Kostýmy s leopardími vzory navrhla sama Page.

když v roce 1955 Yagerová některé fotografie poslala zakladateli Playboe, Hughu Hefnerovi, stala se Playmate měsíce ledna. Ve stejném roce vyhrála titul „Miss Pinup Girl of the World“,[12] i když se kariéra mnoha Pin-up-Girls trvala jen několik měsíců, byla Page jako modelka žádaná až do roku 1957. I když často pózovala nahá, neobjevila se nikdy ve scénách s pornografickým zaměřením.[2]

Stažení se z veřejnosti[editovat | editovat zdroj]

Na vrcholu své kariéry v roce 1957 se stáhla z veřejnosti. V té době bylo zhruba 20 tisíc fotografií s ní,[13] a byla na více titulních stranách časopisů jako později Marilyn Monroe a Cindy Crawford dohromady.[14] Pro její odchod z veřejnosti se udávají různé důvody. V interview, která poskytla v letech 1996 až 1999, udala, že se jí zdálo, že je příliš stará.[15]

Po svém odchodu z veřejného života se Page sblížila s evangelickými skupinami, které chtěly znovu oživit křesťanství. při svých častých návštěvách Key West na Floridě na Silvestra se zúčastnila bohoslužby, kde dnes je baptistický kostel Key West Temple. Líbily se ji bohoslužby, které navštěvovalo mnoho etnických skupin a často je navštěvovala. O této konverzi zrušila veškeré spojení s předchozím životem.[10]

Po Bettie Page byla pojmenována planetka 184784.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 50s pin-up queen Bettie Page dies. news.bbc.co.uk. 2008-12-12. Dostupné online [cit. 2018-12-16]. (anglicky) 
  2. a b MCFADDEN, Robert D. Bettie Page, Queen of Pinups, Dies at 85. The New York Times. 2008-12-11. Dostupné online [cit. 2018-12-16]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  3. Playboy.com - Arts & Entertainment - Bettie Page interview - January 1998 - My Story: The Missing Years. web.archive.org [online]. 2006-11-11 [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 
  4. a b c d The Official Site of Bettie Page. web.archive.org [online]. 2012-02-01 [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 
  5. Covers. web.archive.org [online]. 2015-04-17 [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 
  6. Bettie Page: Dark Angel. www.mondo-digital.com [online]. [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 
  7. 1971-, Buszek, Maria Elena,. Pin-up grrrls : feminism, sexuality, popular culture. Durham: Duke University Press xii, 444 pages, [8] pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0822337347, ISBN 9780822337348. OCLC 62281839 
  8. SHTEIR, Shteir. Striptease : the untold history of the girlie show. New York: Oxford University Press 438 s. Dostupné online. ISBN 9780198029359, ISBN 0198029357. OCLC 76951652 S. 288. 
  9. SONNTAG, Werner. Kampfes Lust über die Erotik der Körperbegegnung im Zweikampf ; Beschreibung einer Szene ; wenn Frauen kämpfen und Männer zuschauen: Emanzipation, Stimulation, Obsession?. Ostfildern: Verl. Laufen und Leben 662 s. Dostupné online. ISBN 3980283526, ISBN 9783980283526. OCLC 76415835 S. 184. 
  10. a b Bettie Page. IMDb [online]. [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 
  11. Bunny Yeager JUNGLE photos. www.grrl.com [online]. [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 
  12. Biography. Bettie Page [online]. [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. EDITION, Greg Beato from the August/September 2007 issue-view article in the Digital. The Fetishist Next Door. Reason.com [online]. 2007-07-30 [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. TIM ESTILOZ. REAL Bettie Page TV Interview - Her Life In Her OWN Words. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  15. Karriereende von Bettie Page Sex und Hopp [online]. Spiegel [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 
  16. IAU Minor Planet Center. minorplanetcenter.net [online]. [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Charles G. Martignette, Louis K. Meisel: The Great American Pin-Up. Taschen, Köln / London / Madrid / New York, NY / Paris / Tokyo 2002, ISBN 3-8228-1701-5.
  • Karen Essex, James L. Swanson: Bettie Page: The Life of a Pin-Up Legend. General Publishing Group, 1996, ISBN 1-881649-62-8.
  • Richard Foster: The Real Bettie Page: The Truth About the Queen of the Pinups. Carol Publishing Group/Birch Lane Press, 1997, ISBN 1-55972-432-3.
  • Olivia de Berardinis: Bettie Page by Olivia. Ozone Productions, 2006, ISBN 978-0-929643-25-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]