Emo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o slangovém výrazu širokého významu. O hudebním stylu pojednává článek Emo (hudba).
Teenageři představující styl emo

EMO (zkratka výrazu „emoce“ - ale z anglického „emotions“) je americký slangový výraz označující subkulturu, která je definována punkově orientovanou módou a emo hudební stylem, vyznačující se mladistvou přecitlivělostí a touhou po romantice.[1][2] Její příslušníci si často libují v ponuré romantice, melancholii a důrazu na vlastní prožitky odehrávající se v jejich vnitřním světě. Někteří vyznavači jsou okouzleni temnotou a samotou.[2] EMO získalo na popularitě v první dekádě 21. století.

Význam výrazu emo a jeho používání[editovat | editovat zdroj]

Slovo emo je používáno ve více významech, bývá např. užíváno k označení depresivních pocitů, pro přehnané melodrama či ublíženost.

Emo bývá médii prezentováno ve spojení s sebepoškozováním a sebevraždami, náklonností ke smrti a temnotě a vášnivé lásce k Emo, Screamo, MetalCore kapelám jako je například My Chemical Romance.[1][3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

EmoCore, Emo boy

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl tehdejší washingtonské punkové scény. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.

Původ výrazu samotného je nejasný. Jedním z nejrozšířenějších názorů je, že označení emo se poprvé objevilo v roce 1985 v rozhovoru s Ianem MacKayem (tehdejším členem skupiny Embrace) v časopise Flipside (číslo 47). Krátce nato se začal výraz emo (případně emo-core) používat jako zkratka z „emotive hardcore“ či „emotional hardcore“, stylu hudby, který v té době ovládal Washington, D.C..

Dějiny emo hudby a stylu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Emo (hudba).

Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější „emo“ styl, jehož texty daleko více oslovovaly mladistvé, poprvé zakoušející životní a vztahovou frustraci. Spolu s tím začala být hudba známější, a „emo“ začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost.

Když začala velká vydavatelství zařazovat skupiny jako „emo“, postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace( Screamo, Emo, MetalCore ).

Móda a kultura[editovat | editovat zdroj]

New Generation, Emo Boy

Móda vychází z punku, rocku a metalu, je doplněna výrazným barvením vlasů a při vhodných příležitostech také nepřehlédnutelným líčením okolo očí v temných odstínech (často i u mužů).[2] Oblékají se rádi do khaki a černé barvy, které kombinují s růžovou, nosí také nátepníky, náramky, pásky, dále si lakují nehty na černo a jejich účes je střižen tak, aby překrýval jedno oko.[4]

Jako EMO jsou označovány dva různé styly oblékání tvrdý styl (EmoCore) a jemný styl (New Generation).[zdroj?] První vychází z „indie EMO“ scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punk rock.

Druhý populární styl je mixem stylů a vyznačuje se rovnými nebo natupírovanými vlasy (typicky černou, červenou, blond, růžovou nebo nějaký nepřirozený odstín tmavé nebo naopak výrazné barvy). Muži nosí upnuté kalhoty a ženy sukně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HEJDOVÁ, Irena. Emo mohou radostně plakat, do kin přichází Stmívání. Aktuálně.cz [online]. 2008-11-28 [cit. 2014-05-07]. Dostupné online. 
  2. a b c AKTUALIZOVÁNO: Pátrání po vyznavačích EMO stylu skončilo část Co je EMO?, Kladenský deník, Holakovský Milan
  3. Sands, Sarah (16. srpna 2006). EMO cult warning for parents. The Daily Mail.
  4. HELENA, Kubátová. Sociologie životního způsobu. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 272 s. Dostupné online. ISBN 9788024769448. (česky) Google-Books-ID: XmJaAgAAQBAJ. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu emo ve Wikimedia Commons
  • KŘÍŽKOVÁ, Johana. Pravda o emo: nejsou to ufňukaní zoufalci, kteří si řežou žíly. OnaDnes.cz [online]. 2010-10-22 [cit. 2014-05-07]. Dostupné online. 
  • Bolí je svět. Tak řežou do vlastního těla. Krkonošský deník.cz [online]. 2008-10-12 [cit. 2014-05-07]. Dostupné online. 
  • KOMŮRKOVÁ, Kristina. Řezala jsem se žiletkami, přiznává vyznavačka stylu emo. OnaDnes.cz [online]. 2008-05-30 [cit. 2014-05-07]. Dostupné online. 
  • Fenomén: Emo, krátký dokument na stream.cz