Přeskočit na obsah

Arabové

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Arab)
Arabové
عَرَب‎ ʿarab‎
Arabové a arabská diaspora ve světě
Arabové a arabská diaspora ve světě
Populace
cca 400[1][2]–420 milionů[3][4]
Jazyk(y)
arabština
Náboženství
Příbuzné národy
Ostatní afroasijské a semitské národy severní Afriky a blízkého východu

Arabové jsou etnická skupina[pozn. 1] semitského původu, která obývá především arabský svět v severní Africe a na Blízkém východě.

Arabové žili v úrodném půlměsíci po tisíce let.[25] V 9. století př. n. l. Asyřané písemně zmiňují Araby jako obyvatele Levanty, Mezopotámie a Arábie.[26] Arabové založili v celém starověkém orientu vlivné civilizace již od 3 000 př. n. l., jako Dilmun, Gerrha a Magan, a hráli zásadní roli v obchodu mezi Mezopotámií a Středomořím.[27] Mezi další významné kmeny patří Midján, ʿÁd a Thamúd, zmíněné v Bibli a Koránu. Kolem 900 př. n. l. měli Kedarité úzké vztahy s kanaánskými a aramejskými státy a jejich území sahalo od dolního Egypta po jižní Levantu.[28] Mezi roky 1200 př. n. l. a 110 př. n. l. vznikla v Arábii mocná království, jako Sába, Lihján, Minaján, Katabán, Hadramaut, Ausán a Himjar.[29] Podle abrahámovské tradice jsou Arabové potomky Abraháma skrze jeho syna Izmaela.[30]

V klasickém starověku založili Nabatejci své království s Petrou jako hlavním městem kolem 300 př. n. l.[31] K roku 271 n. l. zahrnovala Palmýrská říše s hlavním městem Palmýra, vedená královnou Zenobií, území Syria Palaestina, Arabia Petraea, Egypta a velkých částí Anatolie.[32] Arabští či aramejští Iturejci obývali Libanon, Sýrii a severní Palestinu (Galilea) během helénistického a římského období.[33] Osroéné a Hatra byly arabsky ovládané říše v Horní Mezopotámii kolem roku 200 n. l.[34] V roce 164 n. l. Sasánovci označili část Horní Mezopotámie jako „Arbajistán“ – „zemi Arabů“, poté co ji dobyli od židovského království Adiabena.[35][36] Pravděpodobně arabští Emešané vládli Emeši (Homsu) v římské Sýrii kolem 46 př. n. l.[37] V pozdní antice byly Tanukové, Salíhovci, Lachmovci, Kinda a Ghássánovci hlavními arabskými kmeny v Levantě, Mezopotámii a Arábii a převážně přijali křesťanství.[38]

Ve středověku islám vytvořil rozsáhlou arabskou jednotu, což vedlo k velkým arabským migracím do Maghrebu, Levanty a okolních oblastí pod arabskými říšemi, jako byly Rašídský, Umajjovský, Abbásovský a Fátimovský chalífát. Výsledkem byl úpadek Byzantské a Sasánovské říše. Ve svém vrcholu sahala arabská území od jižní Francie až po západní Čínu, čímž vytvořila jednu z největších říší v dějinách.[39] Velké arabské povstání na počátku 20. století přispělo k rozpadu Osmanské říše a vedlo ke vzniku Arabské ligy 22. března 1945, jejíž charta podporovala myšlenku „sjednocené arabské vlasti“.[40]

Arabové od Maroka po Irák sdílejí společnou etnicitu, jazyk, kulturu, historii, identitu, původ, nacionalismus, geografii, jednotu a politiku,[41] což regionu dává jedinečnou identitu a odlišuje jej od zbytku muslimského světa.[42] Mají vlastní zvyky, literaturu, hudbu, tanec, média, kuchyni, oděv, společnost, sport, architekturu, umění a mytologii.[43] V minulosti Arabové významně přispěli k lidskému pokroku v mnoha oblastech, včetně vědy, techniky, filozofie, etiky, literatury, politiky, obchodu, umění, hudby, komedie, divadla, filmu, architektury, gastronomie, medicíny a náboženství.[44] Před islámem většina Arabů vyznávala polyteistické semitské náboženství, některé kmeny přijaly judaismus či křesťanství a několik jednotlivců, známých jako hanífové, následovalo formu monoteismu.[45] V současnosti je asi 93 % Arabů muslimů, zatímco zbytek tvoří převážně arabští křesťané, dále arabští drúzové a vyznavači Bahá’í.[46]

Celková populace Arabů čítá kolem 440–420 milionů lidí. U některých skupin je příslušnost k Arabům sporná (libanonští maronité, Súdánci atd.) Zeměmi arabského světa jsou především Maroko, Mauritánie, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt, Súdán, Saúdská Arábie, Jemen, Omán, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Libanon, Jordánsko, Sýrie, Irák a Palestina.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Namarská inskripce - arabský epitaf napsaný nabatejským písmem pro Imru' al-Qaise, syna ‘Amra, „krále všech Arabů“. Jedná se o bazaltový kámen, nalezený v Nimrehu v oblasti Hauránu (jižní Sýrie), datovaný 7. prosince roku 328 n. l.

Nejstarší pojmenování etnika jako arabi (arubu ap.) jsou doložena v asyrských textech z první poloviny 1. tisíciletí př. n. l., nejstarší zpráva pochází z doby Salmanassara III. (9. století). Jednalo se o kočovné a polokočovné kmeny, které žily v oázách ve stepních a pouštních oblastech na Předním východě a používaly velbloudy. Byli ochránci karavan na důležitých cestách mezi Mezopotámií a Středozemním mořem, ale také podnikali loupežné nájezdy na území Asýrie a později Novobabylonské říše. Vnitřní uspořádání kmenů není zcela jasné, arabské „královny“ snad byly dědičné představitelky světské i náboženské moci a v době války určovaly vojenské velitele, které Asyřané nazývali „králi“. V jižní Arábii byla nejvýznamnější země a národ Sába s centrem v Máribu (dnešní Jemen). O civilizační úrovni svědčí kromě architektury, jako chrámy (mešity, například al-Masdžid al-Harám nebo al-Aksá na Chrámové hoře), mauzolea (například muslimské části mauzolea Jeskyně patriarchů) a náročné zavlažovací systémy (Aflaj), který fungoval od 5. století př. n. l. až do 6. století n. l.[47]

Zásadním a trvalým způsobem ovlivnilo dějiny Arabů vystoupení Mohameda a založení nového náboženství, islámu, na počátku 7. století n. l. Díky islámské expanzi se Arabové stali dominantním etnikem v celém jižním Středomoří a dalších přilehlých oblastech. Následně v 8.–13. století nastává zlatý věk arabsko-islámské kultury a arabské vědy. Od konce 13. století se dominantní mocností ve středozemní islámské oblasti stala Osmanská říše pod nadvládou turkických Osmanů, zatímco z Pyrenejského poloostrova bylo arabské panství vytlačeno reconquistou.

Novou proměnou prošly arabské oblasti od 19. století, kdy dochází k oslabení Osmanské říše a kolonizaci arabských území zejména Britským impériem a Francií. Probuzený arabský nacionalismus našel uplatnění v době dekolonizace, zejména po druhé světové válce. Snahy o realizaci panarabské myšlenky, sjednocení všech Arabů do jednoho národního státu na etnickém, nikoli náboženském principu, však od dob Husajna ibn Alí al-Hášimího naráží na složitou problematiku a rozlehlost islámského a arabského světa.

Diaspora

[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje počet Arabů žijících v diaspoře v jednotlivých zemích.

Arabská diaspora
Vlajka Stát Počet Arabů Celková populace % Arabů Reference
Brazílie Brazílie 10 000 000 200 000 000 5
Francie Francie 5 880 000 65 350 000 9 [48]
Indonésie Indonésie 5 000 000 237 420 000 2,1
Argentina Argentina 3 500 000 41 280 000 8,5 [49]
USA USA 3 500 000 315 700 000 1,11
Izrael Izrael 1 658 000 8 000 000 20,7
Turecko Turecko 1 600 000 80 500 000 2,1 [50]
Venezuela Venezuela 1 600 000 28 000 000 6 [51]
Írán Írán 1 600 000 80 000 000 2,0 [52]
Čad Čad 1 400 000 10 329 208 12,3 [53]
Mexiko Mexiko 1 100 000 115 300 000 0,95 [54]
Chile Chile 1 000 000 17 400 000 5,8 [55]
Španělsko Španělsko 800 000 46 750 000 2,4
Itálie Itálie 760 000 60 920 000 1,2
Kolumbie Kolumbie 705 000 46 370 000 1,5 [56]
Spojené království Spojené království 500 000 63 180 000 0,8 [57]
Německo Německo 500 000 82 000 000 0,6 [58]
Kanada Kanada 450 000 33 500 000 1,4 [59]
Nizozemsko Nizozemsko 480 000 16 750 000 2,8 [60]
Austrálie Austrálie 350 000 22 970 000 1,5 [61]
Řecko Řecko 250 000 10 900 000 2,2

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zdroje uvádějící, že Arabové jsou etnická skupina:[7][8][9][10][11][12][13][14][15][16][17][18][19][20][21][22]
    • Arabové sdílejí silné pouto skrze svůj etnický, jazykový a kulturní odkaz. Toto spojení zahrnuje jejich historii, nacionalismus a geografické vazby. Náboženství jej také ovlivňuje, což přispívá k jeho jedinečným zvykům, umění, kuchyni a společenské identitě.[23][24]
    • Arabská identita zaměřená na etnickou identitu je dalším způsobem, jak definovat arabskou identitu, kterou lze dále členit podle jazykových, kulturních, sociálních, historických, politických, národních nebo genealogických hledisek.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ LORENZO KAMEL. The Frailty of Authority: Borders, Non-State Actors and Power Vacuums in a Changing Middle East. [s.l.]: Edizioni Nuova Cultura, 31 March 2017. Dostupné online. ISBN 978-88-6812-828-9. S. 25. 
  2. ↑ KAIL C. ELLIS. Secular Nationalism and Citizenship in Muslim Countries: Arab Christians in the Levant. [s.l.]: Springer, 12 January 2018. Dostupné online. ISBN 978-3-319-71204-8. S. 159. 
  3. ↑ MARGARET K. NYDELL. Understanding Arabs: A Guide for Modern Times. [s.l.]: John Murray Press, 26 July 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-4736-9091-2. S. 11. 
  4. ↑ NEIL CAPLAN. The Israel-Palestine Conflict: Contested Histories. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2019. Dostupné online. ISBN 978-1-119-52387-1. S. 23. 
  5. ↑ total population 450 million; CIA Factbook2030 estimates an Arab population of 450 million, see article text.
  6. ↑ World Arabic Language Day | United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization [online]. 15 December 2016 [cit. 2017-12-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ MACKINTOSH-SMITH, Tim. Arabs: A 3,000-Year History of Peoples, Tribes and Empires. [s.l.]: Yale University Press, 2019. Dostupné online. ISBN 978-0-300-18235-4. 
  8. ↑ LEVINSON, David. Ethnic Groups Worldwide: A Ready Reference Handbook. [s.l.]: Oryx Press, 1998. Dostupné online. ISBN 978-1-57356-019-1. 
  9. ↑ SHAKRY, Omnia El. Understanding and Teaching the Modern Middle East. [s.l.]: University of Wisconsin Pres, 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-299-32760-6. 
  10. ↑ AHRARI, Mohammed E. The Middle East in Transition: An Instructional Guide. [s.l.]: Southern Center for International Studies, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-935082-19-7. 
  11. ↑ HITTI, Philip K. The Arabs: a short history. Washington, D.C.: Regnery Pub., 1996. ISBN 0-89526-706-3. 
  12. ↑ ROGAN, Eugene. The Arabs: a history. 1st pbk.. vyd. New York: Basic Books, 2011. ISBN 978-0-465-02504-6. 
  13. ↑ HAUSS, Charles. Ie Comparative Politics. [s.l.]: Wadsworth, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-495-06294-3. 
  14. ↑ Eickelman, Dale F. Encyclopaedia of Islam. [s.l.]: [s.n.], September 2013. Dostupné online. Kapitola Arabs (anthropology). 
  15. ↑ SHOUP, John A. Ethnic Groups of Africa and the Middle East: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-362-0. 
  16. ↑ BARAKAT, Halim. The Arab world society, culture, and state. Berkeley: University of California Press, 1993. ISBN 0-520-91442-2. 
  17. ↑ REYNOLDS, Dwight F. The Cambridge Companion to Modern Arab Culture. [s.l.]: Cambridge University Press, 2015. Dostupné online. ISBN 978-0-521-89807-2. 
  18. ↑ JANDT, Fred E. An Introduction to Intercultural Communication: Identities in a Global Community. [s.l.]: Sage Publications, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-4129-9287-9. 
  19. ↑ KREIDER, Kyle L.; BALDINO, Thomas J. Minority voting in the United States. Santa Barbara, CA: Praeger, 2016. ISBN 978-1-4408-3024-2. 
  20. ↑ EPSTEIN, Steven. Purity Lost: Transgressing Boundaries in the Eastern Mediterranean, 1000–1400. [s.l.]: JHU Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8484-9. 
  21. ↑ Encyclopedia Iranica. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola ʿARAB. 
  22. ↑ MSN Encarta. Arabs. [s.l.]: [s.n.], 28 October 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 October 2009. 
  23. ↑ *
  24. ↑
    • Culture and Tradition in the Arab Countries [online]. Dostupné online. 
    • Arabic Culture & Traditions – Online Resources [online]. Dostupné online. 
    • EL-SHAMY, Hasan M. Folk traditions of the Arab world: a guide to motif classification. Bloomington: Indiana Univ. Press, 1995. Dostupné online. ISBN 0-253-35222-3. 
  25. ↑ * Bamber Gascoigne. HISTORY OF THE ARABS [online]. [cit. 2025-09-15]. Dostupné online. 
    • EPH'AL, Israel. The Ancient Arabs: nomads of the fertile crescent. Jerusalem; Leiden: Magnes Press Hebrew University E.J. Brill, 1982. ISBN 978-965-223-400-1. 
    • MACKINTOSH-SMITH, Tim. Arabs: A 3,000-Year History of Peoples, Tribes and Empires. [s.l.]: Yale University Press, 2019. Dostupné online. ISBN 978-0-300-18235-4. 
  26. ↑ * MYERS, E. A. The Ituraeans and the Roman Near East: Reassessing the Sources. [s.l.]: Cambridge University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-139-48481-7. S. 18. 
    • HOYLAND, Robert G. Arabia and the Arabs. [s.l.]: Routledge, 2001. ISBN 0-203-76392-0. S. 11 Methodology (modern Saudi Arabia minus the east coast, the Sinai and Negev deserts, and parts of modern Jordan, Syria, and Iraq). 
  27. ↑ * SMITH, Sylvia. Bahrain digs unveil one of oldest civilizations. www.bbc.com. BBC News, 21 May 2013. Dostupné online. 
    • Qal'at al-Bahrain – Ancient Harbour and Capital of Dilmun [online]. UNESCO [cit. 2011-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 April 2012. 
  28. ↑ *BOWMAN, Alan K.; CHAMPLIN, Edward; LINTOTT, Andrew. The Cambridge Ancient History. [s.l.]: Cambridge University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 978-0-521-26430-3. 
    • RETSÖ, Jan. Arabs (historical). Encyclopaedia of Islam, Three. October 2010. Dostupné online. 
    • The origin of the word "Arab" [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné online. 
  29. ↑ Werner Daum. Yemen: 3000 Years of Art and Civilization in Arabia Felix. [s.l.]: Pinguin-Verlag, 1987. ISBN 3-7016-2292-2. S. 73. 
  30. ↑ FISHER, Greg; WOOD, Philip. Arabs and Empires before Islam. [s.l.]: Oxford University Press, 2015. Dostupné online. ISBN 978-0-19-179973-0. S. 368. 
  31. ↑ Thamud | History, Tribe, & Location | Britannica [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. 
  32. ↑ Warwick Ball. Rome in the East: The Transformation of an Empire. [s.l.]: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1-134-82387-1. S. 80. 
  33. ↑ Berndt Schaller, Ituraea, p. 1492.
  34. ↑ DE JONG, Albert. Hatra and the Parthian Commonwealth. Oriens et Occidens – Band 21. 2013, s. 143–161. Dostupné online. 
  35. ↑ JULLIEN, Christelle. Beth 'Arabaye. The Oxford Dictionary of Late Antiquity. Oxford University Press, 22 March 2018. Dostupné online [cit. 20 April 2023]. ISBN 978-0-19-866277-8. doi:10.1093/acref/9780198662778.001.0001. 
  36. ↑ Šablona:Oxford Dictionary of Late Antiquity
  37. ↑ BOWMAN, Alan; GARNSEY, Peter; CAMERON, Averil. The Cambridge Ancient History: Volume 12, The Crisis of Empire, AD 193–337. [s.l.]: Cambridge University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-521-30199-2. ; HORNBLOWER, Simon; SPAWFORTH, Antony; EIDINOW, Esther. The Oxford Classical Dictionary. [s.l.]: OUP Oxford, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-19-954556-8. ; BURNS, Jasper. Great Women of Imperial Rome: Mothers and Wives of the Caesars. [s.l.]: Routledge, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-134-13185-3. ; PRADO, Leonardo de Arrizabalaga y. Varian Studies Volume One: Varius. [s.l.]: Cambridge Scholars Publishing, 2017. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-9385-5. ; SHAHID, Irfan. Rome and The Arabs: A Prolegomenon to the Study of Byzantium and the Arabs. [s.l.]: Dumbarton Oaks, 1984. ISBN 0-88402-115-7. S. 37. ; FREISENBRUCH, Annelise. Caesars' Wives: Sex, Power, and Politics in the Roman Empire. [s.l.]: Simon and Schuster, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-4165-8305-9. 
  38. ↑ * Bowersock, G. W., Peter Brown and Oleg Grabar, eds. 1999. Late Antiquity: A Guide to the Postclassical World (2nd ed.). Cambridge, MA: Belknap Press. ISBN 978-0-674-51173-6.
    • CAMERON, Averil. The Mediterranean World in Late Antiquity: AD 395–700. [s.l.]: Routledge, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-136-67305-4. 
    • Encyclopaedia Iranica. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Lakhmids. 
  39. ↑ * Islam, The Arab Empire of the Umayyads [online]. [cit. 2017-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2014. 
    • The Arab Empire: Umayyad Empire History [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné online. 
    • Top 10 Greatest Empires in History [online]. 22 June 2010. Dostupné online. 
    • PILLALAMARRI, Akhilesh. The 5 Most Powerful Empires in History [online]. 22 February 2015. Dostupné online. 
    • 10 Greatest Empires in the History of World [online]. 24 March 2010 [cit. 2017-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2017. 
  40. ↑ *"The Arab Revolt, 1916–18 | The Ottoman Empire." New Zealand History. Ministry for Culture and Heritage. 30 July 2014.
  41. ↑ * Who is an Arab? [online]. [cit. 2016-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2018. 
    • Francis M. Deng. War of Visions: Conflict of Identities in the Sudan. [s.l.]: Brookings Institution Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-8157-2369-1. S. 405. 
  42. ↑ RABASA, Angel; WAXMAN, Matthew; LARSON, Eric V.; MARCUM, Cheryl Y. The Muslim World After 9/11. [s.l.]: Rand Corporation, 17 November 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-8330-3755-8. S. 31. 
  43. ↑ * Culture and Tradition in the Arab Countries [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné online. 
    • Arabic Culture & Traditions [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
    • EL-SHAMY, Hasan M. Folk traditions of the Arab world: A guide to motif classification. Bloomington: Indiana University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-253-35222-4. 
  44. ↑ * Arab Civilization [online]. [cit. 2017-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 October 2017. 
    • Holt, P. M. 2013. Studies in the History of the Near East. p. 28. 113627331X: "He held the post until his death in 1624 and was succeeded by his former pupil, James Golius (1596–1667). Erpenius and Golius made outstanding contributions to the development of Arabic studies by their teaching, their preparation of texts,..."
  45. ↑ * PORTER BERKEY, Jonathan. The Formation of Islam: Religion and Society in the Near East, 600–1800. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-521-58813-3. S. 42. 
  46. ↑ Encyclopedia.com. [s.l.]: [s.n.], 21 April 2018. Dostupné online. Kapitola Arabs. 
    • PHARES, Walid. Arab Christians: An Introduction [online]. Arabic Bible Outreach Ministry, 2001. Dostupné online. 
    • Majority and Minorities in the Arab World: The Lack of a Unifying Narrative [online]. Dostupné online. * Religious Diversity Around The World – Pew Research Center [online]. 4 April 2014. Dostupné online. 
  47. ↑ Encyklopedie starověkého Předního východu. Libri, Praha 1993. ISBN 80-85983-58-3 Hesla Arabové, Sába
  48. ↑ France's ethnic minorities: To count or not to count. The Economist (2009-03-26). Retrieved on 2013-07-12.
  49. ↑ الهجرة السورية اللبنانية إلى الأرجنتين [online]. Fearab.org.ar [cit. 2010-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-06-2010. 
  50. ↑ The Joshua Project: Ethnic People Groups of Turkey
  51. ↑ http://www.thedailybeast.com/articles/2013/09/15/abdel-el-zabayar-from-parliament-to-the-frontlines.html "Venezuela, where the estimated 1.6 million people of Arab descent..."
  52. ↑ Iran [online]. [cit. 2013-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 April 2013. 
  53. ↑ Iran [online]. [cit. 2013-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24 April 2013. 
  54. ↑ Ben Cahoon. World Statesmen.org [online]. World Statesmen.org [cit. 2011-09-17]. Dostupné online. 
  55. ↑ (španělsky) En Chile viven unas 700.000 personas de origen árabe y de ellas 500.000 son descendientes de emigrantes palestinos que llegaron a comienzos del siglo pasado y que constituyen la comunidad de ese origen más grande fuera del mundo árabe. Archivováno 10. 6. 2010 na Wayback Machine.
  56. ↑ Colombia awakens to the Arab world. www2.anba.com.br [online]. [cit. 03-01-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-07-2011. 
  57. ↑ العرب البريطانيون، تأليف الدكتور أنطوني ماك روي. www.naba.org.uk [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-03. 
  58. ↑ www.cz-herborn.de [online]. [cit. 03-01-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-12-2013. 
  59. ↑ إحصائيات كندا: الجمهرة وفقًا للأصول العرقية، في كل محافظة وإقليم (إحصاء سنة 2006) [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 15-01-2011. 
  60. ↑ Dutch media perceived as much more biased than Arabic media – Media & Citizenship Report conducted by University of Utrecht. Utrecht University. 10 September 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-28. 
  61. ↑ Archivovaná kopie. elecpress.monash.edu.au [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-04-15. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arabové&oldid=25352661“