Ara arakanga

Scarlet Macaw

Říše:	Živočichové (Animalia)
Kmen:	Strunatci (Chordata)
Podkmen:	Obratlovci (Vertebrata)
Třída:	Ptáci (Aves)
Řád:	Papoušci (Psittaciformes)
Čeleď:	Papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď:	Papoušci (Psittacinae)
Rod:	Ara (Ara)

Binomické jméno

Ara macao

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ara arakanga (Ara macao, Linné 1758) je pestře zbarvený pták z čeledi papouškovití. Je jedním z největších a nejnápadnějších ve své čeledi. Ve volné přířodě žije v Mexiku, Střední Americe a na severu Jižní Ameriky po Brazílii. Jeho přirozeným biotopem jsou tropické deštné lesy, savany a plantáže.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ve volné přírodě se ary arakangy vyskytují v jižním Mexiku, Střední Americe a samozřejmě také v severní části Jižní Ameriky (Bolívie, Peru, Paraguay, Brazílie a deštné pralesy v okolí Amazonky). V některých oblastech svého původního výskytu byl však již vyhuben. Tito ptáci mají v oblibě vlhké nížiny subtropických a deštných pralesů, kde vyhledávají především otevřená prostranství v okolí řek. Žijí také v savanách Střední a Jižní Ameriky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ara arakanga dosahuje délky necelého metru (okolo 80-90 cm), z čehož více než polovinu představuje jeho dlouhý ocas typický pro všechny ary. Průměrná hmotnost se pohybuje okolo jednoho kilogramu. V jeho opeření výrazně převažuje jasně červená barva. Velká křídelní a ramenní pera jsou červená přecházející ve zlatožlutou se zelenými konci a koncové letky jsou pak jasně modré. Stejně tak okrajová ocasní a nadocasní pera mají modrou barvu. Líce a okolí oka až po zobák má ara Macao bílé a oproti ostatním arům holé bez drobných pírek. Horní část zobáku je mohutnější a má světlou rohovinovou barvu. Sporní menší část je pak černá. Vydávají velice hlasitý hluboký křik, který se nese až několik kilometrů do okolí. Pohlaví je u Ary Macao podle vnějších znaků nerozlišitelné, určení pohlaví je možné pomocí testů DNA či chirurgickým zákrokem zvaným endoskopie. Mladého ptáka rozeznáme podle tmavého oka, jehož duhovka se v dospělosti stává žlutou.

Způsob a délka života[editovat | editovat zdroj]

Ara žije v trvalém páru a pohybuje se obvykle v párech nebo rodinných skupinách až do 20 ptáků. Samec a samice se sdružují u svých hnízd a létají v jejich okolí vždy společně. Vzájemnou náklonnost si mezi sebou prokazují především probíráním peří. Mají čistě monogamní vztah, který trvá po celý život. Jakmile se dva jedinci spárují, je už velmi obtížné spatřit je samostatně, samozřejmě kromě období, kdy samice musí sedět na snůšce. Vzájemná náklonnost těchto ptáků v páru je podivuhodně veliká. Jsou známy případy, kdy po úhynu jednoho ptáka z páru brzy umírá také jeho partner. Papoušek se v zajetí může dožít až 75 let. Ve volné přírodě se jeho typická délka života pohybuje okolo 40 až 50 let.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Ara arakanga zahnízdí nejčastěji jednou do roka, občas jen jednou za dva roky. Snůška čítá od 2 do 4 bílých vajec s inkubační dobou 24 až 28 dní. Na vejcích sedí převážně samice (jsou však známy případy, kdy se u papoušků oba partneři v sezení na vejcích rovnocenně střídají). Samec pak krmí mláďata natrávenou kašovitou potravou. Další snůšku arové nezačnou, dokud se mláďata úplně neosamostatní. Mladí ptáci totiž zůstávají s rodiči až do jednoho či dvou let svého života. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku tří až čtyř let. Jeden pár hnízdí obvykle v jednom hnízdě po celý život. Hnízdí v dutinách stromů deštných pralesů, kde jsou chráněni hustou zelení a jsou tak méně dostupní pro predátory, jako jsou opice, tukani, hadi a někteří větší stromoví savci. Pokud je ara v hnízdě něčím vyrušen, opatrně vykukuje ven a tiše kontroluje situaci, dokud není nebezpečí zažehnáno. Pokud je hnízdo přímo ohroženo, ara jej co nejrychleji tiše opustí a skryje se do jiného. Predátorům ale dokáže zdárně odolávat především díky své velikosti a rychlému letu.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Během celodenního přeletování z místa ke spaní pro potravu létají ary v párech, přičemž se takřka dotýkají křídly. Vysoko v korunách stromů hledají semena, plody, ořechy, bobule a jinou rostlinnou stravu. Potravu vyhledávají a přijímají mlčky, beze zvuku, ale když jsou vyrušeny a vzlétnou, ozývají se hlasitým křikem. Ara arakanga se živí převážně ovocem a semeny, včetně ořechů. Příležitostně si doplňuje stravu nektarem či některými rostlinami. Jsou známí také tím, že konzumují ovoce před tím, než uzraje. Nezralé ovoce má tvrdší slupku a je obtížnější se k němu dostat. Arové však mají natolik silné zobáky, že jim to nečiní problémy. Tím získávají v přírodě obrovskou výhodu, protože nemusí mít strach, že přijdou o potravu kvůli jiným druhům zvířat. Z této skutečnosti plyne pro většinu papoušků typické marnotratné chování při přijímání potravy. Často nekonzumují celé plody, ale vybírají si pouze oblíbenou část a zbytek ignorují. Potravu si často přidržují nohou. Pro zlepšení trávení občas doplní svůj jídelníček o jílovitou hlínu, kterou hledají na březích řek. V zajetí pak přijímají semena a zrniny jako slunečnici, kukuřici, oves, pšenici a samozřejmě také ovoce, ořechy a zeleninu. Nejvhodnějším krmivem v zajetí jsou kvalitní granule obsahující všechny potřebné látky, které pták z jednostranné potravy nezíská. Granule mísíme se zrninami a dbáme na denní přísun čisté nechlorované vody. Stravu je vhodné doplňovat minerálním pískem, který napomáhá snadnějšímu trávení. Samozřejmostí je denní přísun čerstvého ovoce a zeleniny. Občas podáváme naklíčená semena a zelenou potravu.

Chov[editovat | editovat zdroj]

Tento ara je pro chovatele velice atraktivní, avšak náklady na jeho pořízení a péči o něj jsou obrovské. Navíc patří mezi náročnější papoušky a je extrémně hlasitý a hlučný, což nejednoho chovatele odradí. Oblíbení jsou především pro svoje krásné zbarvení a také pro jejich vděčný přístup k majiteli a vysokou inteligenci, kterou tito ptáci projevují.

Chov ary vyžaduje dostatek prostoru, takže klec, pro jednoho aru musí být podle možností co největší. Platí pravidlo, že ara, by měl být schopný roztáhnout v kleci křídla, aniž by se dotýkal jejích stěn. Vhodné rozměry by měly být 150 × 150 × 200cm. Čím je klec větší, tím samozřejmě lépe. Mříže klece by neměly mít rozestupy větší než 2,5 cm a měly by být zhotoveny z odolného kovu. Neměly by obsahovat části z olova nebo zinku (jsou pro papoušky jedovaté), stejně tak jako by neměly být natřené barvou. Klec by neměla být umístěna přímo na podlaze a měla by být na dobře osvětleném a teplém místě. Ara arakanga a všichni arové obecně jsou totiž náchylní na chlad. Pro zdraví jejich opeření je nutné kropení rozprašovačem s vlažnou vodou. Pokud je jim nabídnuta větší nádoba s vodou, rádi se sami koupou. Nejvhodnější umístění klece je na klidném místě, které není během dne příliš frekventované (jako např. chodba či schodiště), aby nebyl pták neustále stresován a vyrušován během odpočinku. Místo by však nemělo být ani úplně opuštěné, aby byl pták co nejčastěji v kontaktu se svým chovatelem. Pokud chováme ptáka jednotlivě, je vhodná místnost, ve které trávíme nejvíce času jako je např. pracovna. Naprosto nevhodná je kuchyně (výpary vznikající při vaření mohou ptákům škodit).

Náročnost jejich chovu spočívá především ve velké potřebě lásky a péče. Měli by s majiteli přicházet pravidelně do styku, přičemž je vhodné časté vypouštění z klece, což napomáhá jejich socializaci. Snadno přilnou ke svému majiteli, avšak poznávání cizích lidí je pro ně obtížnější a zabere více času. Pokud má pták na výběr mezi více rodinnými příslušníky, vybírá si sám svého oblíbence, ke kterému přilne velmi intenzivně a pokud je chován samostatně, při nepřítomnosti svého lidského druha velmi psychicky trpí a strádá. Ztráta takového člověka pro ně může být smrtelná a pokud přežijí postihuje je tato skutečnost po zbytek jejich života. Jelikož se tito ptáci v zajetí dožívají velmi vysokého věku, měl by se budoucí majitel zamyslet nejen nad svými finančními možnosti, ale především si ujasnit, zda bude mít možnost věnovat se ptákovi také v příštích letech. Pokud jsme více zaměstnáni a obáváme se, že by byl pták často sám, je vhodnější chovat je v páru či skupinkách ve voliérách. Pokud mají příležitost najít si ptačího partnera, nejsou na člověka natolik citově vázáni.

Arové jsou stejně jako všichni velcí papoušci a většina středních velice inteligentní tvorové. Jejich inteligenci je proto potřeba rozvíjet různými nabízenými činnostmi a poskytnout jim zábavu. Arové jsou přirozeně zvědaví a hraví. Potřebují spousty hraček ke zkoumání a okusování, které je vhodné často obměňovat. Nejvhodnější k okusování jsou dřevěné hračky, které zároveň zabraňují přerůstání jejich zobáků, ale ocení také různé barevné hračky z odolnějších plastů či akrylátu, které koupíme ve specializovaných prodejnách s potřebami pro zvířata. Oblíbí si také různé provazy, po kterých zdatně šplhají a věnují se jejich překusování, včetně zajímavých předmětů, které najdou v domácnosti. Zásobovat je musíme také čerstvými větvičkami. Arové, kterým není věnována dostatečná péče, často trpí poruchami chování jako například vytrháváním peří, mohou sami sebe zraňovat a v neposlední řadě je možné, že začnou trpět depresemi, které často vyústí v jejich agresivitu.

Stejně jako jiní papoušci jsou arové nadáni schopností imitovat lidskou řeč a zvuky a naučit se různým slovům, která poté používají při daných příležitostech. Jsou například schopni říct si o oblíbený pamlsek, zdraví svého oblíbeného lidského druha při příchodu do místnosti a podobně. Je možné naučit je různým pokynům a trikům, které poté velice rádi předvádějí. Milují, když jsou svým lidským partnerem chváleni a odměňování. Učení se novým dovednostem je pro většinu papoušků zábavou, která zároveň rozvíjí jejich kognitivní schopnosti a upevňuje jejich vztah k člověku.

Odchov Ary Macao[editovat | editovat zdroj]

Pokud chceme chovat ary v páru ve venkovní voliéře, měli bychom jim připravit prostory o rozměrech 2,5 metru na výšku a na šířku. Minimální délka je 6,5 metrů, ale ideálních je 8 metrů. Bohatá výbava zelení je samozřejmostí. S výběrem vhodné budky pro hnízdění bývají obecně u arů problémy. Nejvhodnější je umístit do voliéry více budek o různých rozměrech na různá místa a nechat pár, aby si sám vybral. Jakmile začne Ara arakanga jednu budku navštěvovat, můžeme ostatní bez starostí z voliéry odstranit, protože je jisté, že i v příštích letech zahnízdí ve stejné. Doporučuje se vertikální budka o výšce od 80 cm do 100 cm, u které je vhodné namontovat z vnitřní strany pod vletový otvor pomocný žebřík z pletiva, aby ji mohli ptáci snadněji opouštět. Arové, však jsou schopni zahnízdit i v budce horizontální. Vletový otvor by měl mít průměr od 15cm do 22,5cm a kontrolní otvor u dna budky by měl být zhruba 10 cm až 15 cm velký. Umístění je individuální, ale kvůli možným teplotním problémům se nedoporučuje budku zavěšovat ihned pod strop voliéry, protože především v horkých letních měsících může hrozit přehřívání. Ve venkovní voliéře ara nasedne na snůšku nejčastěji během jara nebo léta. Ve vnitřních voliérách záleží na přizpůsobení teplotních podmínek, takže jsou schopni zahnízdit v jakémkoliv období. Během hnízdění bývají tito papoušci velice teritoriální a agresivní. Do kontrolního otvoru u budky bychom tedy měli mít přístup nejlépe z vnějšku voliéry. Na vajíčkách sedí samice 24 až 28 dní a mláďata opouštějí budku po zhruba 10 až 14 týdnech.

Odchyt a černý trh[editovat | editovat zdroj]

Ara arakanga je zapsán na seznamu CITES I, což znamená, že nesmí být volně odchycen z přírody do zajetí bez patřičných povolení. Vlády několika zemí bojují proti černému obchodování s nimi, avšak je jisté, že mnoha obchodníkům se podaří nejeden kus bez povolení prodat. S papoušky na černém trhu není příliš dobře zacházeno, a proto při transportu často uhynou v důsledku stresu. Odchycený pták velmi trpí stresem a ztrátou svého partnera a je většinou nemožné ho ochočit. Člověk pro něj bude vždy tím, kdo jej odebral z jeho přirozeného prostředí a jakékoliv nešetrné zacházení si papoušci velmi dobře pamatují a neodpouštějí. Proto je vždy lepší nákup mláďete přímo od ověřeného chovatele a nedoporučuje se kupovat ptáky na trzích a v obchodech se zvířaty, kde není prodávající schopen či ochoten informovat budoucího majitele o původu ptáka. Ara, se kterým se špatně zacházelo se místo domácím miláčkem často stane nesnesitelným agresorem a zklamaný nezkušený chovatel na ptáka zanevře a ponechá jej na pospas osudu uzavřeného v kleci, čímž pták trpí ještě více. Ručně dokrmená mláďata jsou již od útlého věku zcela krotká a snadno si zvykají. Cena ary Macao na legálním trhu se pohybuje okolo 80-100 tisíc Kč za kus. Svému majiteli je však oddaným společníkem a díky vysokému věku, kterého se může dožít, dokáže být člověku celoživotním přítelem.