Antonín Rýdl

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Rýdl
Antonín Rýdl v roli „Kadlíka“ a Alexandra Myšková jako“Mařka“
Antonín Rýdl v roli „Kadlíka“ a Alexandra Myšková jako“Mařka“
Rodné jménoAntonín František Riedl
Narození10. ledna 1885
Merklín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. března 1960 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMarie Lierová-Rýdlová
PříbuzníKarel Lier tchán
Antonie Lierová tchyně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Rýdl, vlastním jménem Antonín František Riedl,[1] (10. ledna 1885 Merklín[2] – 3. března 1960 Praha) byl český herec a divadelní režisér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl druhorozeným synem řezníka a hostinského Jana Riedla v Chudenicích u Klatov, kam se početná rodina přestěhovala krátce po jeho narození z Merklína. Vzhledem k neutěšeným hmotným poměrům nedostudoval plzeňskou reálku (zde nabyl první zkušenosti s ochotnickým divadlem), nedokončil ani vyučení v otcově živnosti a v únoru 1905 se bez vědomí rodičů v Humpolci na rok připojil ke kočovné společnosti Františka Šípka.[3] V letech 1906–1914 pak vystřídal další cestující divadelní soubory (J. Tuttr, V. Suk, R. Morávek),[4] s výjimkou roku 1911, kdy získal angažmá v Městském divadle v Plzni u Vendelína Budila.[5] Jeho další divadelní práci přerušila první světová válka, kterou prožil na italské frontě, po vážném zranění (1916) jako rekonvalescent dosloužil zbytek válečných let u zásobování. [6]

Po demobilizaci se vrátil k umělecké práci u ředitele a režiséra Václava Jiřikovského v nově vzniklém ostravském NDMS (herec, režisér 1919–1922,[4]1924–1937),[7] společně se svou manželkou, hereckou kolegyní Marií Lierovou-Rýdlovou (sňatek 1922),[8] byli v letech 1922/1923 angažováni v bratislavském Slovenském národním divadle a jednu sezonu (1923/1924)[9] v pražském Divadle Komedia, které v roce 1923 založil bulvární spisovatel a podnikatel Felix Achille de la Cámara.[10] Na pozvání druhého ředitele NDMS Františka Uhlíře se v roce 1924 oba vrátili do Ostravy. Zde pokračoval v herecké i režijní práci až do počátku sezony 1936/1937, kdy se na základě vlastního rozhodnutí dal penzionovat.[11]

Za války žil zprvu v Praze, od roku 1944 spolu s manželkou v Chudenicích,[7] v květnových porevolučních dnech patřil spolu s režiséry Janem Škodou a Karlem Paloušem, výtvarníkem Janem Sládkem a sedmi bývalými ostravskými herci k zakládajícím členům smíchovského Realistického divadla (od 1946 Realistického divadla Zdeňka Nejedlého),[12] v němž hrál až do svého definitivního odchodu na odpočinek (1. 1. 1958).[13] Tehdy již byl jeho život ohrožen vážnou chorobou (rakovina jícnu), jíž podlehl v březnu 1960.[14] Po celou dobu své profesní kariéry byl uznáván především jako všestranný představitel charakterních rolí různých žánrů, jeho realistické herectví se vyznačovalo uměleckou osobitostí i uplatňováním vlastního tvůrčího přístupu v jejich jevištní realizaci.[15]

Vedle herecké, režijní a příležitostné scénografické divadelní práce našel od roku 1929 uplatnění také v ostravském rozhlasu (režisér a scenárista zábavných pořadů, autor dobově úspěšného seriálu Vojkovičtí a přespolní podle literárních předloh spisovatele Vojtěcha Rakouse, v němž hlavní roli Rezinky ztvárnila Marie Rýdlová),[16] spolupracoval s ochotníky[17] a v pražském období se herecky podílel na vzniku šesti filmů jako představitel vesměs epizodních rolí, s výjimkou rozsahem větší postavy otce titulní hrdinky obecního pastýře Jakuba ve vesnickém dramatu režiséra Vladimíra Čecha podle povídky Boženy Němcové Divá Bára (1949).[4] Ke svým sedmdesátinám byl jmenován zasloužilým umělcem (1955).[13]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo moravsko-slezské Ostrava[editovat | editovat zdroj]

  • 1919 L. Stroupežnický: Na valdštejnské šachtě, Patera, režie Alexandr Kantor
  • 1919 F. X. Svoboda: Poslední muž, Bečvář, režie František Uhlíř
  • 1920 A. Jirásek: Gero, kníže Tugomír, režie Karel Černý
  • 1921 E. Bozděch: Baron Goertz, Ribbing, režie Antonín Rýdl
  • 1921 K. Čapek: R. U. R., robot Radius, režie Václav Jiřikovský
  • 1924 G. B. Shaw: Svatá Jana, Inkvizitor, režie Karel Prox
  • 1926 F. M. Dostojevskij, J. Copeau, J. Croué (dramatizace): Bratři Karamazovi, Smerďakov, režie Jaroslav Skála
  • 1927 G. B. Shaw: Androkles a lev, titulní role, režie Miloš Nový
  • 1927 Molière: Lakomec, La Flèche, režie Alexandr Kantor
  • 1928 W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, Poříz, režie Miloš Nový
  • 1928 K. Čapek: Loupežník, Profesor, režie František Paul
  • 1929 F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, starý Pištora, režie Antonín Rýdl
  • 1930 László Fodor: Chudá jako kostelní myš, Schünzl, režie František Paul
  • 1932 W. Shakespeare: Večer tříkrálový, Zmrzlík, režie Jan Škoda
  • 1932 Božena Viková-Kunětická: Přítěž, Kajlík, režie Antonín Rýdl
  • 1933 V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk, Pohořalský, režie Jan Škoda
  • 1933 F. Langer: Andělé mezi námi, Lysák, režie Jan Škoda
  • 1934 J. K. Tyl: Fidlovačka, Živeles, režie František Paul
  • 1936 Gaston Armand de Cailavet, Robert de Flers, Étienne Rey: Rozkošná příhoda, Fouques, režie Jiří Myron

Realistické divadlo Praha[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, Drobeček, režie Jan Škoda
  • 1945 Molière: Don Juan, František, režie Jan Škoda
  • 1945 J. Steinbeck: O myších a lidech, Candy, režie Karel Palouš
  • 1946 W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské, Bardolf, režie Jan Škoda
  • 1946 Fedor F. Knorre: Setkání v noci, Vozdviženský, režie Karel Palouš
  • 1946 George Simon Kaufmann, Moss Hart: Přišel na večeři, Dr. Bradley, režie Ota Ornest

Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého Praha[editovat | editovat zdroj]

  • 1946 E. O'Neill: Farma pod jilmy, starý farmář, režie Karel Palouš
  • 1947 Petar Petrović: Osudný liják, Marko Marić, režie Karel Palouš
  • 1948 Alexander Fredro: Dámy a husaři, Řehoř, režie Ota Ornest
  • 1949 M. Gorkij: Nepřátelé, Jagodin, režie Jan Škoda
  • 1949 A. Jirásek: Jan Roháč, Aleš Vřešťovský z Risenburka, režie Karel Palouš (ve stejné roli v obnovené premiéře 1950)
  • 1950 A. Jirásek: Lucerna, vodník Ivan, režie Karel Palouš
  • 1951 N. V. Gogol: Revizor, Abdulin, režie Karel Palouš
  • 1953 A. N. Ostrovskij: Les, Karp, režie Karel Palouš
  • 1954 K. M. Simonov: Dobré jméno, starší muž, režie Eva Šmeralová
  • 1955 J. K. Tyl: Jan Hus, páter Blažej, režie Karel Palouš
  • 1956 F. Pavlíček: Chtěl bych se vrátit, Materna, režie Karel Palouš
  • 1957 S. O'Casey: Rudé růže pro mne, Samuel, režie Karel Palouš

Městské divadlo v Plzni[editovat | editovat zdroj]

  • 1946 J. Kvapil: Princezna Pampeliška, Přítel (j. h.), režie Zdena Cinková

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo moravsko-slezské Ostrava[editovat | editovat zdroj]

  • 1921 V. K. Klicpera: Žižkův meč
  • 1921 E. Bozděch: Baron Goertz
  • 1922 H. Ibsen: Divoká kachna (spolurežisér Václav Jiřikovský)
  • 1922 I. Olbracht: Pátý akt
  • 1924 John Hartley Manners: Peg mého srdce
  • 1924 R. Jesenská: Devátá louka (další nastudování v režii A. Rýdla 1933)
  • 1925 Ivo Vojnović: Smrt matky Jugovičů
  • 1925 Henry Hubert Davies: Zdravá nemocná
  • 1925 V. Sardou: Madame Sans-Gêne
  • 1925 F. Langer: Periférie
  • 1925 J. Hilbert: Druhý břeh
  • 1925 K. Čapek: R. U. R.
  • 1926 G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové
  • 1926 F. Sokol-Tůma: Pasekáři
  • 1927 A. Jirásek: Lucerna (obnovená premiéra 1930)
  • 1929 F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory
  • 1929 J. M. Barrie: Maminka
  • 1932 F. X. Svoboda: Poslední muž
  • 1932 I. Herrmann, Růžena Pohorská: Kondelík a Vejvara
  • 1932 Růžena Vítková-Kunětická: Přítěž
  • 1934 O. Scheinpflugová: Madla z cihelny
  • 1934 Marie Příleská: I člověk spravedlivý

Slovenské národní divadlo Bratislava[editovat | editovat zdroj]

  • 1922 Petar Petrović: Liják
  • 1922 F. X. Svoboda: Čekanky

Divadlo Komedia Praha[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1947 Tři kamarádi (role neurčena)
  • 1949 Divá Bára (Jakub)
  • 1950 Racek má zpoždění (role neurčena)
  • 1955 Z mého života (role neurčena)
  • 1956 Nezlob, Kristino! (dědeček s bolavým kolenem)
  • 1957 Bomba (hlídač)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Miloš Zbavitel: Osm hereckých portrétů. Ostrava : Profil, 1985, s. 70 [dále Zbavitel].
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Zbavitel, s. 70–71.
  4. ↑ a b c Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky II, s. 630.
  5. ↑ Biografický slovník Slezska a severní Moravy 4, s. 112.
  6. ↑ Zbavitel, s. 73–74.
  7. ↑ a b Biografický slovník Slezska a severní Moravy 4, s. 113.
  8. ↑ Marie Rýdlová. In Biografický slovník Slezska a severní Moravy 6, s. 107.
  9. ↑ Zbavitel, s. 46.
  10. ↑ Komedia. In Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 210–212.
  11. ↑ Zbavitel, s. 85.
  12. ↑ Zbavitel, s. 86–87.
  13. ↑ a b Zbavitel, s. 88.
  14. ↑ Zbavitel, s. 89.
  15. ↑ Zbavitel, s. 76.
  16. ↑ Zbavitel, s. 78.
  17. ↑ Zbavitel, s. 79.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 15, 19, 211, 227, 338, 339, 441.
  • Kolektiv autorů. Almanach Národního divadla moravskoslezského : 1919–1999. Ostrava : Národní divadlo moravskoslezské, 1999. 175 s. ISBN 80-238-5261-2. S. 37.
  • Národní divadlo moravskoslezské. In Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 2. svazek : M–Ž. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 575 s. ISBN 978-80-7464-387-3. S. 75.
  • Antonín Rýdl. In Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 4. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1995. 148 s. ISBN 80-85819-45-7. S. 112–113.
  • Antonín Rýdl. In FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 630. 
  • Antonín Rýdl. In ZBAVITEL, Miloš. Osm hereckých portrétů : Herci staré gardy ostravské činohry. Ostrava : Profil, 1985. 251 s. S. 70–89.
  • Marie Rýdlová. In Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 6. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 1996. 147 s. ISBN 80-7042-447-8. S. 107.
  • SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva; WEIMANN, Mojmír. 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava : Státní divadlo v Ostravě, 1980. 407 s. S. 96, 99, 101.
  • ZBAVITEL, Miloš: Jiří Myron. Ostrava : Profil, 1980. 235 s. S. 60, 67, 81, 179.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Rýdl&oldid=23170465“