Přeskočit na obsah

Iva Janžurová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
MgA. Iva Janžurová
Iva Janžurová (2019)
Iva Janžurová (2019)
Narození19. května 1941 (83 let)
Žirovnice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
AliasJanžurka
Alma materAMU v Praze
ChoťJan Eisner (1968)
Partner(ka)Stanislav Remunda
DětiSabina Remundová
Theodora Remundová
Podpis
Iva Janžurová – podpis
Český lev
Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
1998 – Co chytneš v žitě
2002 – Výlet
Umělecké ceny
Výroční cena AČFK (2018)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iva Janžurová (* 19. května 1941 Žirovnice) je česká herečka.

Život

Narodila se v rodině učitelů. V letech 1955–1959 absolvovala Pedagogické gymnázium v Českých Budějovicích, ale zájem o divadlo ji po maturitě vedl ke studiu herectví. A tak v letech 1959–1963 studovala na DAMU v ročníku vedeném Vlastou Fabianovou.[1] Po absolvování pražské DAMU nastoupila nejprve v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1963/1964) a potom získala angažmá v Divadle na Vinohradech (1964–1987).[2] Odtud v roce 1988 odešla do Národního divadla. Od roku 2012 hostuje v Divadle Kalich ve hrách Na mělčině, Sbohem, zůstávám! a Božská Sarah.

Ve filmu se poprvé objevila v 60. letech 20. století. Po několika epizodních rolích jí dal velkou příležitost režisér Karel Kachyňa, když ji v roce 1966 obsadil do svého filmu Kočár do Vídně. Ztvárnila jak v divadle, tak ve filmech, televizních inscenacích a seriálech množství rolí nejen dramatických, ale i často komediálních. Za hlavní role ve filmech Petrolejové lampy a Morgiana byla nominována na cenu za nejlepší herecký výkon na festivalu v Cannes.

V roce 1968 byla půl roku vdaná za kameramana ČT Jana Eisnera,[3] v říjnu 1968 byl v týdeníku Zítřek publikován její článek Dívat se do ohně... (včetně fotografie manželů).[4] Poté byl jejím celoživotním partnerem herec a režisér Stanislav Remunda, se kterým má dvě dcery: Theodoru a Sabinu Remundovou. Od 90. let s nimi také hrála v rodinném zájezdovém divadle. Své životní i profesní vzpomínky zpracovala se spisovatelem Petrem Mackem do biografické knihy Včera, dnes a zítra.

Ocenění

Divadelní role, výběr

Filmografie

Filmové a televizní role

Televize

Rozhlasové role

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 233
  2. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. ↑ WILKOVÁ, Scarlett. 2015: Rok Ivy Janžurové. Magazín DNES + TV. 2015, čís. 26, s. 4–9. 
  4. ↑ JANŽUROVÁ, Iva. Dívat se do ohně.... Zítřek. 1968-10-09, roč. 1/1968, čís. 1, s. 6. Dostupné online. 
  5. ↑ Ceny Thálie převzali Janžurová, Švehlík, Kačer či Molavcová - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Iva Janžurová a Jaroslava Pokorná na stopě zločinu. Už nyní v exkluzivní ukázce z nedělního Poldy [online]. 2020-10-29 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Český lev za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli

Jiřina Bohdalová (1993) • Ivana Chýlková (1994) • Jiřina Bohdalová (1995) • Libuše Šafránková (1996) • Lenka Vlasáková (1997) • Iva Janžurová (1998) • Tereza Brodská (1999) • Anna Šišková (2000) • Stella Zázvorková (2001) • Iva Janžurová (2002) • Anna Geislerová (2003) • Emília Vášáryová (2004) • Tatiana Vilhelmová (2005) • Anna Geislerová (2006) • Marion Cotillard (2007) • Zuzana Bydžovská (2008) • Jana Plodková (2009) • Zuzana Bydžovská (2010) • Anna Geislerová (2011) • Gabriela Míčová (2012) • Petra Špalková (2013) • Klaudia Dudová (2014) • Alena Mihulová (2015) • Michalina Olszańska (2016) • Zuzana Kronerová (2017) • Jenovéfa Boková (2018) • Tereza Ramba (2019) • Magdaléna Borová (2020) • Pavla Gajdošíková (2021) • Klára Melíšková (2022) • Simona Peková (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Iva_Janžurová&oldid=21232925“