Přeskočit na obsah

Fridtjof Nansen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fridtjof Nansen
Fridtjof Nansen
Fridtjof Nansen
Rodné jménoFridtjof Wedel-Jarlsberg Nansen
Narození10. října 1861
Store Frøen, Norsko
Úmrtí13. května 1930 (ve věku 68 let)
Lysaker, NorskoNorsko Norsko
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníPolhøgda Cemetery
Alma materUniverzita v Oslu
Povolánízoolog, polárník, diplomat, profesor, politik, fotograf, rychlobruslař a spisovatel
ZaměstnavateléBergenské muzeum
Univerzita v Oslu
Oceněnímedaile Carla Rittera (1889)
medaile Vega (1889)
Medaile patrona (1891)
Cullumova geografická medaile (1897)
medaile Alexandera von Humboldta (1897)
… více na Wikidatech
Politická stranaFrisinnede Venstre
Nábož. vyznáníateismus
ChoťEva Nansen (od 1889)[1]
DětiOdd Nansen
Irmelin Revold
RodičeBaldur Fridtjof Nansen[2] a Adelaide Wedel-Jarlsberg[2]
PříbuzníAlexander Nansen a Sigrid Bølling (sourozenci)
Hans Nansen (předek)[3]
Hans Leierdahl Nansen (děd)
Eigil Nansen, Marit Greve a Siri Jemtland (vnoučata)
Funkceambassador of Norway to the United Kingdom (1906–1908)
Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky (1922–1927)
čestný prezident (Philarmenian International League)
PodpisFridtjof Nansen – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridtjof Nansen (10. října 1861, Store Frøen – 13. května 1930, Lysaker) byl norský polárník, vědec a diplomat.

Mládí a studia

Fridtjof Nansen nepocházel z rodiny, která žila v chudých poměrech. Díky tomu se v dětství mohl věnovat svým četným zájmům včetně sportu. Byl vychováván k disciplíně a k úctě k lidské práci. Přestože rodina byla poměrně zámožná, vedli Nansenovi zcela prostý život.[4]

Fridtjof Nansen měl od raného dětství v oblibě lyžování a delší pobyty v divočině, kde se učil umění přežít. V osmnácti letech získal prvenství a světový rekord v bruslařském závodu na jednu míli. V následujícím roce získal první místo v národní soutěži v běhu na lyžích, tento úspěch pak ještě jedenáctkrát za sebou zopakoval.[5] Díky svým sportovním aktivitám získal fyzickou odolnost a vytrvalost, kterou pak mohl uplatnit na svých expedicích.

Měl rád matematiku a fyziku, ale rozhodl se pro studium zoologie, aby mohl trávit více času v přírodě. Fridtjof Nansen postupně rozšířil svůj zájem i na další vědní obory, např. oceánografii, astronomii a další obory. Od mládí snil o polárních výzkumech a připravoval se na ně především vědeckým studiem a pravidelným tělesným cvičením.

Polárník a vědec

Polární „kariéra“ tohoto muže začala v létě roku 1882, kdy se dal jako jedenadvacetiletý najmout na velrybářskou loď, lovící mezi Špicberky a Grónskem, aby se seznámil s tamními ledovými podmínkami. O něco později ho zaujal Nordenskjöldův pokus projít napříč Grónskem a usmyslil si, že sám zdolá nekonečnou pustinu ledového příkrovu ostrova na lyžích. Přestože ho mnozí znalci varovali před dobrodružným podnikem, získal nakonec finanční prostředky z Dánska a Norska a pečlivě výpravu naplánoval a zajistil.

V květnu 1888 vyrazil spolu s dalšími třemi Nory (jedním byl Otto Sverdrup) a dvěma Laponci z východního pobřeží a během 40 dní zdolali na 650 km cesty k západnímu pobřeží podél 64. rovnoběžky. Čelili sněhovým bouřím a celé týdny vlekli nákladní sáně při teplotě až −50 °C terénem, který místy dosahoval až do výše 2700 metrů. Museli přezimovat mezi Eskymáky a do vlasti se vrátili teprve v roce 1889.

Nansen přivezl výsledky četných meteorologických měření a oproti dosavadním názorům prokázal, že celé grónské vnitrozemí pokrývá ledový příkrov.

Expedice k severnímu pólu

Vzápětí po návratu z Grónska začal neúnavný Nor plánovat další, mnohem odvážnější výpravu. Tentokrát hodlal dospět k severnímu pólu nebo se mu co nejblíže přiblížit na speciální lodi, kterou by (i zamrzlou v ledu) unášel mořský proud směřující podle některých zjištění od východosibiřského pobřeží přes centrální Arktidu k východnímu Grónsku – tedy „využít pohybu ledových ker jako dopravního prostředku“.

Roku 1890 se obrátil se svou myšlenkou na Norskou zeměpisnou společnost, ale plán měl mnoho odpůrců, kteří pochybovali, zda je nějaká loď s to vydržet tak dlouho v ledovém krunýři. S „nejdobrodružnějším programem, jaký byl kdy předložen Královské zeměpisné společnosti“, neuspěl ani o dva roky později v Londýně. Nakonec poskytla většinu potřebných prostředků norská vláda a sněm a zbytek „sponzoři“ v čele s králem Oskarem II.

Zakrátko byla na objednávku u stavitele lodí Colina Archera zkonstruována speciální čtyřsettunová loď Fram (Vpřed) s vyztuženým oblým trupem, jehož tvar zaručoval, že ji strašlivý tlak ker nerozdrtí, nýbrž pozvedne na led.

Nansenova expedice Fram 1893–1896 červená: plavba lodi Fram podél severosibiřského pobřeží a otočení na sever (červenec–září 1893) modrá: driftování lodi Fram v ledu až na Špicberky (září 1893–srpen 1896) zelená: postup Nansena a Johansena na sever a následný návrat do Země Františka Josefa (březen 1895–červen 1896) fialová: návrat Nansena a Johansena (srpen 1896) žlutá: návrat lodi Fram (srpen 1896)
Měsíční kráter Nansen

Dne 24. června 1893 opustila loď Fram s Nansenem na palubě Kristianii (nyní Oslo) a zamířila do Arktidy. Fram proplula severovýchodní cestou podél Sibiře otevřenou výpravou Adolfa Nordenskjölda. V září v oblasti Novosibiřských ostrovů zamrzla v mořském ledu a nechala se jím unášet driftem plánovaným směrem k severnímu pólu. Protože ze zjištěného směru pohybu bylo zřejmé, že loď severní pól mine, chtěl se Nansen pokusit na pól dostat pomocí saní. Po přípravách vyrazil v březnu 1895 k pólu spolu s Hjalmarem Johansenem a saněmi s psím spřežením naloženými kajaky a potravinami na sto dní. V extrémně náročném terénu se dostali na do té doby nejseverněji člověkem dosažené místo, kde Nansen naměřil 86°13'6” severní šířky. Odtud se vypravili na jih a za pomoci kajaků do Země Františka Josefa, kde přezimovali a v červnu 1896 se zde Nansen náhodně setkal s Frederickem Jacksonem. S ním se pak lodí Windward vrátili do Norska, zatímco loď Fram tam doplula ze Špicberků, kam ji dle dle očekávání dopravil drift mořského ledu.

Od té doby byl Nansen v Norsku velice uznáván. Loď Fram Nansen později svěřil Roaldu Amundsenovi k jeho expedici na jižní pól. Nansen uspořádal ještě několik menších plaveb nebo výprav do nebezpečných terénů a vždy je zdolal.

Zoolog

Jeho vědecká činnost v oboru zoologie mu nepřinesla mnoho možností pro pobyt v přírodě, naopak, většinu času strávil u mikroskopu v laboratoři. V zoologii se věnoval převážně studiu centrálního nervového systému a v oceánografii studiu nižších mořských živočichů. Výsledky jeho vědecké činnosti se ve své době u části akademické obce setkaly se skepticismem, dnes jsou výsledky jeho výzkumů považovány za klasiku.[4]

Svatba

V září 1889 se oženil s norskou mezzosopranistkou Evou Sarsovou. Měli spolu několik dětí včetně významného architekta Odda Nansena.

Diplomatická a humanitární činnost

Někdy poněkud opomíjenou, avšak neméně významnou součástí Nansenova života je jeho politická, diplomatická a humanitární činnost.

Nansen za svou činnost v roce 1922 obdržel Nobelovu cenu za mír.

Je po něm pojmenován měsíční kráter Nansen.[6][7]

Reference

  1. ↑ Norsk biografisk leksikon. Kunnskapsforlaget. Dostupné online.
  2. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. ↑ Nansen (slekt). Norwegian Genealogical Society. Dostupné online. [cit. 2019-01-16].
  4. ↑ a b http://www.mnc.net/norway/Nansen.htm
  5. ↑ RYNE, Linn. Fridtjof Nansen: Man of many facets [online]. Norwegian Ministry of Foreign Affairs [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Aristoteles, str. 36, č. mapového listu 5, ISBN 80-85277-10-7
  7. ↑ Crater Nansen on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

Externí odkazy

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny míru 1901-1925

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fridtjof_Nansen&oldid=21177321“