Přeskočit na obsah

Ceratostema

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxCeratostema
alternativní popis obrázku chybí
Ceratostema alatum
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďvřesovcovité (Ericaceae)
RodCeratostema
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ceratostema je rod rostlin z čeledi vřesovcovité. Jsou to pozemní nebo epifytické keře s drobnými střídavými listy a trubkovitými květy. Rod zahrnuje asi 34 druhů a je rozšířen výhradně v Jižní Americe. Nejvíce druhů roste v Ekvádoru.

Popis

Zástupci rodu Ceratostema jsou pozemní nebo epifytické, výjimečně i šphavé keře s drobnými, jednoduchými, střídavými listy. Žilnatina je zpeřená nebo od báze vícežilná. Rostliny mají často vyvinutou dřevnatou stonkovou hlízu (lignotuber). Květy jsou převážně pětičetné, uspořádané ve svazečcích či hroznech nebo řidčeji jednotlivé, u některých druhů podepřené nápadnými listeny. Kalich Koruna je většinou delší než 1 cm, s válcovitou a na bázi často břichatou korunní trubkou, asi do poloviny členěná na cípy. Tyčinky mohou být volné nebo srostlé a mají krátké nitky. Plody jsou temně modročerné.[1]

Rozšíření

Do rodu Ceratostema je řazeno asi 34 druhů. Je rozšířen výhradně v Jižní Americe od Peru a Ekvádoru přes Kolumbii po Venezuelu a Guyanu.[2] Centrum druhové diverzity je ve východním Ekvádoru, odkud je uváděno 26 endemických druhů. Rostliny se vyskytují v horských oblastech v nadmořských výškách od 800 do 3700 metrů.[1]

Taxonomie

Rod popsal Antoine Laurent de Jussieu a publikoval roku 1789 ve svém díle Genera Plantarum.[3]

Odkazy

Reference

  1. a b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 6. Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-06512-1. (anglicky) 
  2. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Ceratostema [online]. Missouri Botanical Garden: 28. února 2014. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy