Remilitarizace Porýní
Remilitarizace Porýní proběhla 7. března 1936, kdy devatenáct pěších praporů a letadla ze tří divizí nacistického Německa obsadily demilitarizované pásmo Porýní. Jednalo se oblast od řeky Rýn až po západní hranici Německa.
Po první světové válce rozhodlo Společenství národů, že levý břeh od Rýna bude obsazen jednotkami západních mocností. Ve 20. letech se vojska stáhla pod podmínkou, že proběhne demilitarizace oblasti. Po převzetí moci nacisty v roce 1933 se Hitler rozhodl obsadit Porýní. Akce proběhla v roce 1936, přestože v té době nebyla německá armáda dostatečně připravená na případný konflikt. Proklamovaný důvod tohoto porušení článků 42, 43 a 44 versailleské mírové smlouvy bylo francouzsko-sovětské spojenectví z května 1935, neboť tím prý Francouzi porušili locarnské smlouvy. Dle názoru britských historiků se rovněž Hitler tímto aktem pokoušel odvrátit pozornost veřejnosti od probíhající hospodářské krize v Německu.
V sobotu 7. března 1936 za úsvitu vykročily jednotky německého Wehrmachtu, avšak v silném zmatku a dezorganizaci. Pěchota nedostala jediný ostrý náboj, dělostřelectvo jediný granát a letecké kulomety žádné střelivo. Do 11. hodiny dosáhla německá vojska řeky Rýnu. Do 11:00 dorazili na linii Rýn a tři prapory šly na druhou stranu. Když německé průzkumné jednotky objevily, že se na německo-francouzské hranici shromažďují tisíce francouzských vojáků, von Blomberg prosil Hitlera, aby stáhl své jednotky. Hitler se zeptal Blomberga, zda Francouzi překročili hranici, jakmile se ujistil, že se tak nestalo, nařídil Blombergovi, aby počkal, až tak učiní.
V Paříži náčelník francouzského generálního štábu Gamelin uvedl, že bez mobilizace francouzské armády nebude možné reagovat. Nakonec ale k mobilizaci nedošlo. Jedním z důvodů bylo, že se za necelý měsíc konaly volby do Národního shromáždění. Británie předala německému velvyslanci diplomatický protest, kterému se ale Německo odmítlo podvolit. Britská veřejnost si válku či roztržku s Německem rovněž nepřála.[1]
Pro Francii se jednalo o strategický problém. V případě konfliktu se svým východním sousedem by mohla prakticky bez boje postoupit až 50 kilometrů hluboko do německého území. Zkracovala zároveň vzdálenost nezbytnou pro dosažení území svých spojenců, například Československa. Německo začalo hned po obsazení Porýní svojí hranici s Francií opevňovat a zbudovalo tzv. Siegfriedovu linii. Rumunský ministr Titulescu na to reagoval slovy: "Jak nás chcete bránit, když nebráníte sami sebe?"
Přesně za dva roky Hitler pohltil Rakousko, šest měsíců poté české Sudety a za dalšího půl roku zbytek ČSR.
